Nedlouho po ruské invazi na Ukrajinu se na organizaci Nautis, jež podporuje lidi na autistickém spektru, obrátila rodina z Kyjeva. Jejich syn byl v rodném městě velmi aktivní, navštěvoval běžnou školu a účastnil se různých volnočasových aktivit. Podobný život mu rodiče chtěli dopřát i v Česku. Situaci však záhy zkomplikovala nerozhodnost institucí.

„Školy vůbec nevěděly, jestli dítě bez doporučení od školského poradenského zařízení přijmout. Pracovníci školského poradenského zařízení zase nevěděli, zda mohou ukrajinské dítě s autismem vyšetřovat, protože neměli jednoznačný pokyn od státu,“ popisuje integrační úskalí Šimon Plecháček, vedoucí poradny Nautis.

Jakmile se podařilo domluvit se školou, přišla řada na volnočasové aktivity. „S tatínkem jsme řešili, že chlapec je citlivý a potřebuje společenství, kde nebude hodnocený pouze na základě výkonu. Bavili jsme se například o tom, že v České republice existují Skauti. Nápad se jim velice zalíbil. Kontaktoval jsem skautský oddíl podle věku chlapce a bydliště a vyšlo to,“ vypráví Plecháček.

Ne všechny příběhy však měly šťastný konec. Aktuální uprchlická krize poukázala na celou řadu přetrvávajících problémů, s nimiž se potýkají nejen příchozí z Ukrajiny, ale dlouhodobě jim čelí také čeští občané. Co krize ukázala v oblasti podpory lidí se zdravotním postižením? Co fungovalo a co ne?

Vlastní iniciativa a podpora soukromého sektoru

Mnohé organizace poskytující podporu lidem s postižením byly pohotové a vymýšlely, jak mohou pomoci také ukrajinským uprchlíkům. Česká asociace paraplegiků — CZEPA sama na Ukrajinu vysílala humanitární pomoc. Díky pracovnici, která je původem z Ukrajiny, navázala CZEPA spolupráci s tamními organizacemi. Vyhlášenou sbírku podpořili i běžní čeští občané, a tak na Ukrajinu v srpnu vyjelo už druhé auto s kompenzačními pomůckami.

„Dokonce se na nás obrátili i Slováci, sebrali jsme pár vozíků a tam jsme je rozdali,“ popisuje solidaritu lidí ředitelka CZEPA Alena Jančíková.

Zkušenosti s pomocí soukromého sektoru mají také v organizaci Asistence, jež poskytuje asistenční služby. Zástupce ředitele Štěpán Lohr zhodnotil pomoc ukrajinským uprchlíkům se zdravotním postižením slovy: „Nechci říkat, že český stát nic nedělal. Myslím si ale, že soukromý sektor zafungoval lépe. Firmy pochopily, že je třeba pomoci hodně a rychle. Dostali jsme peníze, za které jsme mohli koupit vozíky a další kompenzační potřeby a darovat je potřebným.“

Podle Matěje Chába, mluvčího organizace Hewer, jež poskytuje asistenci lidem se zdravotním postižením, český sociální systém ukázal, že umí poskytnout bezplatnou pomoc tam, kde je potřeba.

U příležitosti Světového dne uprchlíků 20.6. ministr vnitra Vít Rakušan prohlásil: „Děkuji všem dobrovolníkům, lidem z neziskových organizací i obyčejným občanům. Jste skvělí a bez vás by to nešlo.“

Krize ukázala, že občanská společnost, reprezentovaná nejenom neziskovými organizacemi, ale také jednotlivci, je silná a flexibilní. Zareagovala rychle a užitečně. Stát pak často odkazoval právě na neziskový sektor.