Děti, které k nám přijíždějí z Ukrajiny, často prožily bombardování či se musely rozloučit s jedním z rodičů, přišly o své jistoty a ocitly se v cizím prostředí. Dokážete odhadnout, jakou zátěž si s sebou nesou?

To si umí představit málokdo, protože zkušenosti jsou hodně různorodé. Budou zde děti, jejichž rodiče včas pochopili situaci a odjeli pryč, aniž by je akutně zasáhla válka. Máme tu skupinu dětí, které byly vytrženy ze svého prostředí, jsou vyděšené, ale válku přímo neprožily. Postupně sem ovšem také zřejmě začnou přicházet i děti skutečně zasažené válkou — takové, které opravdu zažily ukrývání někde ve sklepě nebo si prošly něčím hodně náročným.

Předpokládám, že jsou často v šoku a nevědí proč válka probíhá, zažily traumatickou událost. Existuje po příchodu do České republiky něco, čemu by teď určitě neměly být vystaveny?

Když jsem se dívala včera na zprávy, tak jsem vnímala velkou aktivitu ze strany pomáhajících organizací. Přišlo mi, že se v některých případech hodně tlačí na pilu. Například snahou poslat děti rychle do školy.

Podle mě by se nejprve měly děti a jejich blízká rodina adaptovat na prostředí. V prvé řadě by měla podpora směřovat k rodičům, aby se mohli stabilizovat a tím pádem uklidnit i svoje děti. Teprve poté bych nabízela nějaké aktivity.

Nervový systém musí zjistit, že je v bezpečí. Pokud by se dětem nabízelo příliš mnoho nových podnětů, neměly by se ani čas vzpamatovat z šoku, ve kterém jsou.

Je vhodné vyhnout se například sledování zpravodajství?