Až opadne vlna solidarity
Jan GruberSolidarita není koláč, z něhož po pár kousnutích nezbude nic než pár drobků. Pomoc Ukrajině nemusí nutně znamenat, že potřební u nás doma ostrouhají. Současně však platí, že jejich potíže dnes zůstávají stranou veřejného zájmu.
Ombudsman Stanislav Křeček se dopustil myšlenky, že Česká republika pomáhá Ukrajině na úkor vlastních občanů. Jde samozřejmě o pitomost, jež snese srovnání snad jen s rozhodnutím zákonodárců někdejší — formální i neformální — vládní koalice, kteří jej do úřadu veřejného ochránce práv zvolili. Jak shrnula jeho zástupkyně Monika Šimůnková, bývalý sociálně-demokratický poslanec si dlouhodobě plete úlohu ombudsmana s rolí populistického politika.
Křeček ve své zabedněnosti nechápe, nebo spíše chápat nechce, že solidarita není koláč, z něhož po pár kousnutích nezbude nic než pár drobků. To, že vláda, kraje, města, neziskové organizace a tisíce českých občanů pomáhají těm, kteří prchají před válkou, nemusí nutně znamenat, že potřební u nás doma ostrouhají. Současně ovšem platí, že potíže, jež je trápí, zůstávají pro zaujetí válečným konfliktem po výtce stranou veřejného zájmu.
Jelikož válka s nejvyšší pravděpodobností zítra neskončí a do České republiky budou nadále proudit tisíce Ukrajinců denně, je zcela nezbytné již nyní pracovat na tom, aby se stávající vlna solidarity za krátko neproměnila v nám až příliš dobře známý odpor vůči všemu cizímu. Vzedmutí občanské společnosti ještě nějaký ten pátek vydrží, ale po čase začne upadat. Silné emoce pominou. A všichni budou hledat cesty zpět do svých běžných životů.
Nepůjde to snadno. Česká republika se ještě nestihla vzpamatovat z pandemie koronaviru a celá rozlámaná se bude nucena vyrovnávat s dopady další krize. Již před ruskou agresí mnozí lidé zápolili se zdražováním bezmála všeho, zejména pak energií. Trpěli bytovou nouzí. A utápěli se v dluzích. Nejen jim se v příštích měsících povede podstatně hůř. Nemají-li propadnout malomyslnosti a beznaději, musí stát vedle uprchlíků pomoci i jim.
Na rychlosti jeho reakce bude záviset, zda naše společnost zůstane alespoň základně soudržná, a tedy i vstřícná vůči přicházejícím Ukrajincům, nebo se dále rozklíží a její část začne na náměstích znovu frustrovaně provolávat „Čechy Čechům!“. Kýžené řešení přitom bude znesnadňováno skutečností, že kondice země není valná a vládnoucí politická reprezentace ve volbách uspěla s programem, jehož ekonomická část nebyla ničím jiným než snůškou nereálných populistických slibů.
Navzdory kouzlení s čísly dosahuje schodek státního rozpočtu na letošní rok dvou set osmdesáti miliard korun a jen velmi obtížně se v něm najdou peníze na pomoc desítkám tisíc uprchlíků, další — zřejmě nevyhnutelné — zbrojení nebo na onu podporu do chudoby se propadajícím českým domácnostem. Vláda Petra Fialy (ODS) by proto měla kvapně opustit představu, že z krize se lze vyhrabat přesuny stávajících zdrojů. Ty sotva stačily již před ní. Potřeba jsou zdroje nové, a to nemalé.
Vedle udržení sociálního smíru přitom vláda hraje i o vlastní budoucnost. Opozice již ostatně pochopila, jak se jí dostat na kobylku. Pro samou Ukrajinu prý kašle na lidi doma. To se může líbit. A pokud to bude i pravda, může si pětikoalice pomalu balit fidlátka. Porážka ovšem není nevyhnutelná. Skutečnost války nabízí příležitost se vcelku levně rozejít s předvolebními sliby. Zdroje — jak říkal Vladimír Špidla — tu přes veškeré obtíže, s nimiž se Česká republika dnes potýká, stále jsou. Záleží na prioritách.
Zmatený komentář. Na úkor koho tedy bude Česko Ukrajincům pomáhat, když ne Čechů? Ostatně i sám Jan Gruber poté zmateně dodává, že: "Pro samou Ukrajinu prý kašle na lidi doma. To se může líbit. A pokud to bude i pravda..." A tedy popírá své předchozí tvrzení.
Už před dvěma dny u nás prý bylo 100 000 Ukrajinců. Podle České televize je Slovensko převážně tranzitní zemí a Ukrajinci chtějí hlavně do Prahy (nikoli do měst třeba na Moravě). Jak jinak to nazvat, než ekonomickou migrací? (a to pomíjím, že na západ Ukrajiny Rusové zřejmě nehodlají útočit).
Jenže Praha není nafukovací. Už teď je zde pro chudé lidi velký problém sehnat bydlení. Jsou zde minimálně tisíce bezdomovců. Před časem jsem četl o pekaři, který bydlí v důsledku vysokých nájmů (a zřejmě i rozsáhlého problému s exekucemi) pod mostem. Mnohem větší počet lidí je v bytové nouzi, bydlí v značně nevyhovujícím bydlení nebo nájem tak tak utáhnou. Nedej bože, aby někdo z nich přišel teď o práci nebo dostal výpověď z nájmu. Kam se teď vrtne? Má si pořídit falešný ukrajinský pas? A to se zřejmě i stane, protože se příchodem uprchlíků s největší pravděpodobností zvýší nezaměstnanost. Nemohu se zbaviot dojmu, že uprchlíci jsou tak masově příjmáni proto, aby se zvýšil tlak na chudé, hlavně na trhu práce. Pro spoustu lidí to může mít zničující důsledky.
Přemýšlel nad tím pan Gruber, když to psal? Zřejmě jako novinář pracující v redakci placené bohatými liberály ani nemusel, může mu to být ukradené.
On i pan Křeček, který je panem Gruberem urážen, může mít pravdu.
"Normální stát pomáhá hlavně vlastním lidem" Odposlechnuto dnes v Praze v Bille u pokladny.
Člověku se na to chce říci, že stát by měl pomáhat všem, kteří to potřebují. Jenže to prostě nejde. Nezbude než tedy pomáhat hlavně lidem, kteří v něm žijí, něco pro něj (snad) udělali a jsou s ním nějak spjati déle.
Bylo by fajn, kdyby stát uprchlíky a chudé Čechy nastěhoval do těch tisíců prázdných bytů bohatých, které v Praze jsou. Jenže to se nestane a pan Gruber to ani nenavrhoval.
Ono chtít solidaritu po někom, kdo nic (nebo téměř nic) nemá a hrozí mu, že skončí úplně na dlažbě, je prostě chucpe.
Pokud pan Gruber doufá, že středopravicová vláda svůj přístup vůči chudým změní, tak jí buď podkuřuje nebo je hodně naivní.
Pane Krupičko, tímto svým výlevem šovinismu jste definitivně odhalil své pravé smýšlení: neustále se oháníte sociální spravedlností, ale ve skutečnosti se Vám jedná jenom o to, aby Vy sám jste s měl dobře. Aby stát Vám osobně nasypal plné kapsy peněz. Utrpení jiných lidí Vás nezajímá ani v nejmenším.
...říká pan Poláček, který čirou náhodou bydlí v zemi, jež má cca čtyřikrát větší HDP než Ukrajina.
Já jsem realista, s "kapsami plnými peněz od vlády" nepočítám. Spíš mě v zaměstnání už brzy vystřídá mladší a výkonější Ukrajinec či možná Ukrajinka a pak zmrznu někde na ulici. Dobře mi tak, šovinistovi.
Oni něco dost podobného mým myšlenkám napsali i na spíše liberálním A2larmu. Pochopitelně o něco kultivovaněji, aby nepřšli o sponzory z řad střední třídy.
Pane Krupičko, on ovšem existuje zcela zásadní rozdíl mezi tím, když někdo (jako Kateřina Smejkalová) naprosto oprávněně kritizuje selhání státu v určitých oblastech sociální péče - a když někdo, sotva jsou pár dní v zemi zoufalí uprchlíci z válkou postižené země, okamžitě spustí pokřik, proč zrovna jim má být pomáháno.
To je zase nějaký Váš demagogický výklad, pane Poláčku. Já jen víceméně popsal situaci a její rizika.
Ono už to dávno frčí i v mainstreamu, pochopitelně v umírněné formě, aniž by byla řečena celá pravda:
https://www.novinky.cz/domaci/clanek/pediatri-sto-tisic-malych-ukrajincu-nezvladneme-40390198
Atd.
„V zaměstnání mě vystřídá výkonnější Ukrajinec a pak zmrznu někde na ulici.“
No právě, Ukrajinci jsou velmi pracovití. Kdyby to byl migrant z té předchozí vlny, tak by ta pravděpodobnost, že Vás, pane Krupičko, vystřídá v zaměstnání, byla přece jen o něco málo menší, takže v tomhle jsou v té západní Evropě oproti nám prostě rozumnější. Na druhou stranu ale z té Ukrajiny zase nepřicházejí mladí muži (ti se navzdory genderové rovnosti rozhodli bránit svoji zemi proti ruské agresi), takže ti staří lidé, pane Krupičko, nějak moc výkonnější než my snad nebudou a ty ženy se (navzdory genderové rovnosti) kromě toho zaměstnání musí postarat ještě o děti (když jejich muži podléhají toxické maskulinitě v boji s agresorem), takže jim do toho zaměstnání také už tolik sil nezbude. Nemusíme se tedy nakonec snad ani tolik strachovat. Přinejhorším se v nějaké té tělocvičně mezi těmi Ukrajinci ještě nějaké to místo najde, abychom nemuseli mrznout jako Ukrajinci v Mariupolu nebo v těch frontách před hraničními přechody - tady zas plně chápu ty Lukašenkovy migranty, takže se logicky naskýtá otázka, zda by přece jen nebylo rozumné tu polsko-běloruskou hranici otevřít.
Z morálního hlediska je ta situace taková zamotaná, takže ani špičkový humanista se v tom nemusí plně orientovat. Počkáme tedy raději na konečné stanovisko Evropské agentury pro zašmodrchané problémy, respektive na vyjádření komise pro čistotu morálky a též odboru národního flagelantsví, abychom pak mohli zahájit proces implementace takto prověřené morálky i do našeho svědomí.