Podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky z Ukrajiny od počátku války odešel více než milion lidí. Do České republiky jich dle vyjádření ministra vnitra Víta Rakušana (STAN) doposud dorazilo kolem třiceti tisíc. Cizinecké policii se ke čtvrtečnímu poledni oficiálně nahlásilo bezmála pětadvacet tisíc ukrajinských občanů. A přes třináct tisíc z nich získalo speciální dlouhodobé vízum, které jim umožní získat povolení k zaměstnání a zajistí jim účast v systému veřejného zdravotního pojištění.

Pokud by o vízum nepožádali, mohli by sice v České republice legálně pobývat coby „turisté“ až devadesát dní, ale byli by nuceni si na celou dobu sjednat komerční zdravotní pojištění v rozsahu komplexní zdravotní péče, které od loňské novely zákona o pobytu cizinců — a to na dobu pěti let — poskytuje výhradně Všeobecná zdravotní pojišťovna. Faktický monopol, po němž někteří zákonodárci volali již dlouhá léta, je přitom pouze jedním z důvodů, proč by měl systém komerčního zdravotního pojištění projít důslednou revizí.

Jakkoliv podle odhadů odborníků komerčního zdravotního pojištění před pandemií koronaviru využívalo kolem sta tisíc cizinců — a dnes zhruba o třetinu méně —, situaci může výhledově proměnit příchod desítek tisíc Ukrajinců prchajících před válkou. Jeho nastavení je přitom nejen pro cizince, ale i pro stát z řady důvodů krajně nevýhodné. Organizace občanské společnosti spolu s někdejší ombudsmankou proto opakovaně vyzývaly gesčně příslušná ministerstva, aby vyloučení většiny cizinců z veřejného zdravotního pojištění ukončila.

Upozorňovaly, že pojistné smlouvy obsahovaly — a i po zmíněné novele zákona, jež „chtěla“ neblahý stav změnit, nadále obsahují — množství výluk, kvůli nimž si cizinci některé zákroky musejí hradit sami. Jedná se například o veškerou péči související s těhotenstvím a porodem, ošetření zubů, preventivní prohlídky, očkování, rehabilitace a fyzioterapie, orgánové transplantace, vyšetření a léčení sexuálně přenosných onemocnění nebo zhotovení brýlí, naslouchacích přístrojů a ortopedických protéz.

Výluky jsou z pohledu pojišťovny v zásadě pochopitelné, neboť systém komerčního zdravotního pojištění, jež obhospodařuje velmi úzkou skupinu cizinců, má značné transakční náklady, respektive jeho provoz je dražší než ten veřejného zdravotního pojištění. To znamená, že v něm na proplacení nákladů péče zbývá méně peněz. Přesto není nikterak opodstatněné, aby cizinci i po letech pobytu v České republice neměli stejná práva z hlediska účasti na zdravotním pojištění jako většina společnosti.

Vyčleněním cizinců ze systému veřejného zdravotního pojištění navíc stát zcela nelogicky poškozuje i sebe sama. Obecně totiž platí, že ti, kteří ze zahraničí přijdou do České republiky za prací — obvykle jde o mladší lidi v produktivním věku —, v prvních letech pobytu čerpají podstatně méně zdravotní péče než průměrný Čech. V této době ovšem přispívají do soukromého, nikoliv veřejného systému. Jeho účastníky se zpravidla stanou až o několik roků později, když jsou starší, nemocnější a potřebují nákladnější péči.

V neposlední řadě pro změnu nastavení komerčního zdravotního pojištění hovoří i to, že zmíněná novela, kterou přes námitky ministerstev zdravotnictví a financí na sílu protlačilo politické hnutí ANO spolu s SPD, ČSSD a KSČM, představuje takzvanou nedovolenou státní podporu, což odporuje pravidlům fungování Evropské unie. Tím vystavuje Českou republiku řízení pro porušení evropského práva, riziku sankcí i kompenzací soukromým pojišťovnám, jež ztratily možnost provozovat státem povolenou činnost.

Vláda si již před lety začlenění většiny cizinců do systému veřejného zdravotního pojištění vytkla jako jeden ze svých úkolů. Bylo by proto na místě, kdyby se na něj brzo rozpomněla.

Ostatně, na Západě jde o běžnou věc.