Nedostatek zdravotních sester má sociální příčiny
Dagmar ŽitníkováZdravotní odbory předložily vládě soubor návrhů s cílem řešit akutní nedostatek zdravotních sester. Jsou zásadní i v kontextu současné situace, která zvyšuje celkovou zátěž kladenou na veřejné služby.
Nedostatek zdravotních sester je letitý problém. Na nutnost jeho řešení upozorňujeme každého ministra, který nastoupí. Opakovaně připomínáme, že sestry z nemocnic vyhání především jejich obrovské fyzické a psychické přetížení, špatné pracovní podmínky a diskriminace v jejich odměňování.
Odbory na Ministerstvu zdravotnictví dokonce iniciovaly vznik pracovní skupiny pro personální stabilizaci. Bohužel konkrétní výstupy, mimo odbory prosazeného zvýšení platů a mezd a loňských lázeňských a rehabilitačních pobytů, nebyly skoro žádné, a to přesto, že Ministerstvo zdravotnictví od nás dokonce dostalo část návrhů zpracovaných tak, aby je bylo možné použít přímo do jednotlivých zákonů.
Co tedy dlouhodobě navrhujeme? Za nejdůležitější a zásadní považujeme odstranění diskriminace v odměňování. Opakovaně jsme předkládali návrh na sjednocení odměňování zdravotníků pod systém tarifních platů.
Připomínáme, že sestra všude provádí výkony stejně, její práce je stejná, ale o tom, co si odnese v peněžence domů, rozhoduje právní forma nemocnice, ve které pracuje. V odměnách za práci sester jsou obrovské rozdíly a jistota nepodkročitelného příjmu podle náročnosti práce a délky praxe je zásadním stabilizačním prvkem.
Druhým navrhovaným, neméně významným, krokem bylo vytvoření specifických programů pro přijetí sester a dalších nových zdravotníků — zvláště ošetřovatelů a sanitářů — do nemocnic. Programy přijetí zdravotníků by se realizovaly přes úřady práce. Velký problém je totiž v tom, že nemocnice nemají volné finanční prostředky na nové pracovníky.
Popsané problémy ale nelze vyřešit bez pozornosti věnované dalším souvislostem. Odbory opakovaně navrhovaly změnit takzvanou personální vyhlášku. Touto vyhláškou se totiž určuje, kolik zdravotníků má mít nemocnice na jakých odděleních.
Vyhláška už primárně nastavila počty sester špatně, například v léčebnách dlouhodobě nemocných se v noci může starat jedna sestra až o čtyřicet pacientů, což je samozřejmě nemožné dobře zvládnout. Sestry jsou přetížené a frustrované. Není v jejich moci, aby péče byla kvalitní. Vnitřně je to trápí a následně „vyhání z nemocnic“. Odbory realizovaly několik dotazníkových šetření. Sestry jako důvod, proč v nemocnicích končí, velmi často uváděly, že se nemohou postarat o pacienty tak, jak by měly a chtěly.
Ke snížení a odbourání stresu jsou určeny návrhy, které řeší sociální zohlednění náročnosti práce zdravotnických pracovníků. Chtěli jsme vytvořit podmínky pro rehabilitační a lázeňské pobyty pro sestry a další zdravotníky, a to obdobným způsobem, jak je mají zaručené vojáci, policisté a hasiči.
Další návrh se týkal možnosti výsluh. Tady jsme chtěli „výsluhy vyplácet při souběhu práce a podle počtu odpracovaných let. Při projednávání důchodové reformy jsme navrhovali vytvořit podmínky pro dřívější odchod zdravotnických pracovníků do důchodu bez krácení jeho výše.
Naše poslední návrhy odrážely současný stav nedostatku studentů na zdravotnických školách. Jsme přesvědčeni, že je nutné navýšit počty studentů a motivovat je různými stipendijními programy, které dnes používají soukromé zdravotnické školy a zahraniční nemocnice.
Nápadů a možností je opravdu mnoho. Realizace se ovšem odvíjí od politické vůle… či nevůle. Ani ta ale nemění nic na tom, že sestry potřebujeme všichni.