Čekáme na útlum omikronu. Zatím rozmysleme, co skutečně znamená „žít s virem“

Jan Kašpárek

Počty nových případů covidu-19 klesají, byť se v nich propisuje i slábnoucí testování. Pokračuje rozvolňování a výhled se navzdory stále ne zcela slavné situaci zdá nadějný. To nás však nezbavuje potřeby trvalejší strategie.

To, že nás omikron nepřeválcoval, není dáno jeho zcestně vykládanou „mírností“ ani zásluhami vlády, nýbrž mírou naší imunizace. Neměli bychom propadat dojmu, že ji už nebudeme potřebovat. Foto FB FN Královské Vinohrady

Nadále procházíme epidemickou vlnou virové varianty omikron. Data jsou v mnohém protichůdná. Nově odhalených infekcí ubývá, ale roli patrně hraje slabší testování. Naopak hospitalizací je mnoho, jsou nicméně v průměru citelně lehčí než dříve. Rozvolňování zbývajících omezení pokračuje v kvapném duchu, nemělo by však přehlušit dlouhodobou potřebu trvalejší vize a strategie. Je totiž nutné si definovat, co pro nás bude znamenat hojně skloňovaná mantra o „žití s virem“.

Situace je rámcově podobná jako před týdnem. Geograficky je epidemie po republice rozložena vcelku rovnoměrně, byť v incidenci existují rozdíly. Poněkud více jsou aktuálně zasaženy oblasti s nižší mírou posilujících dávek očkování. Trend je ale víceméně všude klesající, v počtech nových případů jsme zjevně alespoň prozatím prošli kulminací.

Incidence sice klesá, v úterý spadla pod týdenní průměr 20 tisíc nově pozitivních denně, údaj ale delší dobu příliš nedává smysl. Jednak jsou tu samostatně počítané opakované infekce, činící stabilně asi patnáct procent záchytů, jednak testování patrně odráží skutečnost jen volně.

PCR testů zhruba od začátku února soustavně ubývá, podíl pozitivních se ale zatím zvlášť nehýbe, zůstává velmi vysoký. Celkem je pozitivní zhruba každý čtvrtý PCR test, v případě diagnostického použití dokonce asi čtyřicet procent. Podíly naznačují, že se infekce nadále odhalí jen u části nakažených.

Data z testování výhledově dále naruší ukončení preventivních PCR hrazených ze zdravotního pojištění. Vláda chce tuto poslední možnost bezplatného testování bez žádanky od lékaře či hygieny zrušit či podle posledních zpráv alespoň citelně omezit začátkem března. Zůstanou tak levné, ale vcelku nespolehlivé antigenní samotesty, profesionální „antigeny“ po zhruba dvou stech korunách a placené PCR, obvykle stojící zhruba čtyřnásobek.

Omikron přesunul pozornost k číslům z nemocnic

Nemocnice evidují kolem čtyř tisíc pacientů v aktivní fázi nákazy. Nadále platí, že data doskakují se zpožděním. Jakkoli se tedy počet poslední dny snižuje, bylo by předčasné hovořit o kulminaci. Pokračuje až tragikomický trend, kdy nemálo médií na denní bázi hlásí, jak hospitalizovaných ubývá, přestože jich po poslední skoro čtyři týdny ve skutečnosti přibývalo.

Nadále platí, že hospitalizace probíhají průměrně lehčí formou než dříve, do dat se patrně propisují lidé, kteří mají covid až jako druhořadý problém. Statistika ukazuje, že se poměr nejhorších a lehčích průběhů jasně vychýlil příznivým směrem. Totéž platí pro údaje o využití různých přístrojů k podpoře životních funkcí.

Nejvýrazněji — byť zdaleka nikoli na úroveň podzimní delta vlny — vzrostlo podávání „obyčejného“ kyslíku, zatímco například lidí na umělé plicní ventilaci je naráz „jen“ o řádově desítky více než začátkem omikronu. Na vrcholu delty jich bylo asi čtyřikrát více.

Počty nejtěžších případů ve vysoce intenzivní péči také rostou, poslední dny na 270 až 280, posun ale nesnese srovnání s minulými vlnami. Podzimní vlny 2020 i 2021 kulminovaly na hodnotách 1100 až 1200, celopandemické maximum z poloviny loňského března činí 2066.

Poměrně vysoké jsou počty zemřelých, aktuálně přes padesát denně. To je necelá polovina z kulminace podzimní vlny — v době, kdy měla delta podobné počty nových obětí (při nástupu i sestupu), se ale evidovalo více osob ve vysoce intenzivní péči. Ukazatel tedy zvlášť nekoresponduje s ostatními daty.

Pravděpodobně to neznamená, že by lidé začali doopravdy umírat „s covidem“, a ne „na covid“, ale bude na místě tragičnost vlny hodnotit i prizmatem jiných dat, například skrze dosud velmi nekompromisní, leč výrazně zpožděný demografický ukazatel nadúmrtí.

Jak jsme popisovali již dříve, omikron se ani v zahraničních datech o úmrtích nechová zcela přímočaře. Velikost tragických bilancí ze států, kde je na čísla víceméně spoleh, sice poměrně logicky odráží například míru proočkovanosti, na druhou stranu se podle některých interpretací pozoruhodně zvětšil odstup vykázaných úmrtí od incidence. Co přesně se děje v českých datech, si nedovolíme spekulovat. Nutno ale opět zdůraznit: omikron není mírný a nikdy nebyl.

Na uzdě jej drží jen naše míra imunizace. Ta se nadále posouvá takřka jen skrze infekce, nově očkovaných či přeočkovaných je minimum. První dávky poslední dobou dostávají jen řádově stovky lidí denně. O jak konkrétně velký jde problém, nyní vzhledem k neznámé míře rizika v bezprostřední budoucnosti těžko říci. Jisté je, že jsme potřebovali větší proočkovanost (a více boosterů) už před omikronem, respektive ještě před delta vlnou. Zemřelo by méně lidí, a postcovidové obtíže by se vyskytovaly pravděpodobně řidčeji.

Tempo rozvolnění nadále předbíhá vývoj

Česká republika pokračuje v rozvolňování zbývajících protiepidemických omezení. Již týden neplatí povinnost se prokazovat certifikáty o očkování či prodělané nemoci především v restauracích. Od soboty končí povinné testování ve firmách a násobně se navyšuje kapacita veřejných akcí.

Na jednu stranu bude nově izolace po pozitivním testu delší, sedm místo pěti dní, což realističtěji odpovídá době, po jakou se člověk průměrně s infekcí vyrovnává. Na stranu druhou se zruší institut covidové karantény po rizikovém kontaktu. Z hlediska pandemické každodennosti je to poměrně zásadní krok zapadající do trendu všeobecného odklonu od incidence a sledování možných nákaz.

Ten doplňuje i zmíněné osekání bezplatných preventivních PCR testů. Nejštědřejší možnost, již ministr zdravotnictví podmiňuje schválením pandemického zákona, počítá s jediným testem měsíčně, záleží navíc ještě na jednání s pojišťovnami.

Omezení dostupnosti testování je diskutabilní úpravou, jež bude patrně dále odrazovat od odpovědného jednání a potenciálně vyvolá zvýšenou zátěž praktických lékařů, jimž se bude volat o vypsání žádanky. Zrušení hrazených PCR testů podle zjištění Televize Seznam vládě navrhl poradní orgán, Národní institut pro zvládání pandemie, stanovisko ale zjevně nebylo zcela konsensuální.

Protože průběh jednání není znám, nabízejí se otázky navazující mimo jiné na nedávné zrušení covidových certifikátů, které bylo — slovy epidemiologa Rastislava Maďara v rozhovoru pro Seznam Zprávy — pro odborníky „překvapením“, jaké se ale nestalo „poprvé ani naposled.“

Celkově vláda pokračuje způsobem, který naznačuje, že pro ni akutní fáze pandemie končí a covid se zde má změnit v „běžné onemocnění“. Z domácího vývoje, aktuálních poznatků o omikronu i trvanlivosti imunizace či zahraničních příkladů vychází samotné rozvolňování jako patrně možné, založené na realistické šanci k citelnému zlepšení situace, kabinet Petra Fialy (ODS) ale zvláště neprokazuje, že by postup zakládal na datech a důkazech, a nikoli na přáních.

Většinu opatření ruší i další země, byť různým tempem. Například Rakousko během prvního březnového týdne rozvolní i pravidla pro dosud citelně omezené osoby bez očkování či prodělaného onemocnění. Mluví se i o ukončení preventivního testování, to podle aktuálních informací ale vydrží alespoň do konce března. Němci začátkem března pustí neočkované do restaurací, byť s podmínkou testu. Rozvolnění dokončí ke dvacátému.

Na druhou stranu je tu ale příklad Dánska, v evropském prostředí víceméně pandemického premianta, které se v situaci veliké incidence hnané omikronem a jeho subvariantou BA.2 rozhodlo zcela rozvolnit a vsadit vše na vysokou proočkovanost. Jenže tamější křivka nových případů namísto jasné kulminaci zatím na vrcholu vykresluje jakési nedokončené M a počty úmrtí, jakkoli je míra vakcinace zcela zásadně stlačuje, zjevně rostou — byť nutno dodat, že na naše poměry nejsou zvlášť vysoké a podle dánských úřadů se zvedl podíl těch „s covidem“.

Nemocných v intenzivní péči je poměrně málo. Vzhledem k rostoucím počtům veškerých pacientů — z nichž je opravdu vlivem covidu hospitalizovaných zhruba nezanedbatelných šedesát procent — se ale debatuje, zda se Dánsku úplné rozvolnění nevymstí. To pro nás platí dvojnásob, neboť dánská proočkovanost, zvlášť třetími dávkami, je podstatně vyšší než ta naše.

Zda Dány alespoň dorovnáváme či překonáváme svou (bohužel) mnohem větší postinfekční imunitou, je nanejvýš sporné. Myslet si, že všechna rizika pominula, se zdá scestné.

Konec? Vlny asi, pandemie nikoli

Pandemie nekončí. To, že je pravděpodobně na dohled citelné zlepšení — a ostatně už je mnohem lépe, když jsme schopni procházet velmi rychlou epidemickou vlnou za skoro nulových restrikcí, aniž by následky byly apokalyptické — neznamená, že nemohou vzniknout nové virové varianty i nové vlny.

Příští formy viru z hlediska dosavadního evolučního trendu patrně budou vysoce nakažlivé, neexistuje ale žádná záruka, kvůli níž by samy o sobě musely působit lehčí onemocnění. Ostatně i omikron je sice relativně méně individuálně rizikový oproti deltě, ale nikoli nutně vůči svým vlastním genetickým předchůdcům. Že se u nově dominantní varianty spojila extrémní nakažlivost s průměrně nižším rizikem vážného průběhu, lze chápat jako prostou shodu okolností.

Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek na středečním jednání o pandemickém zákonu uvedl: „V celé Evropě a na celém světě pandemie trvá, stále jsou problémy s covidem a na podzim nás může čekat jakákoli další mutace, další vlna a může se objevit krizový stav.“ Pokud to myslí vážně, jde o pozitivní signál — rozhodně pozitivnější než dosavadní náznaky, podle nichž vláda jako by si spíše myslela, že se z covidu neznámo proč náhle stane jakási endemie, navíc mírná.

Jak jsme už rozebírali, konkrétnější naději může přinést jedině vytyčení konkrétnějších definic toho, co znamená klidový stav, jak jej udržet a případně reagovat na zhoršení — ať už dorazí s budoucími variantami či třeba ještě vlivem BA.2. Základem je si přiznat, že zkrátka ještě můžeme potřebovat nástroje typu propláceného preventivního testování, trasování, covidových karantén a že nepomíjí význam imunizace.

Je totiž evidentní, že právě zvyšující se míra imunity má — vedle větších možností léčby — hlavní zásluhu na relativní mírnosti vlny a je zjevnou podmínkou pro slušný výhled do budoucna. Potíž tkví v postupně oslabujícím efektu očkování i postinfekční imunity.

Ta z omikronu sice zřejmě bude víceméně platit na BA.2, bez kombinace s očkováním ale podle předběžných indicií nemusí nijak slavně fungovat vůči dalším variantám. Jako nejpevnější nejen tu, ale dlouhodobě vychází takzvaně hybridní imunita kombinující očkování s přežitou infekcí.

Existují tedy poznatky, na nichž se dá do budoucna stavět a formovat kontury možného vývoje. Bez čehož se neobejdeme, nadále totiž platí, že covid nelze jen tak odmyslet. I v nijak nepravděpodobném případě, že nynější vlna bez větších problémů doklesá a nastane klidné jaro, bude zapotřebí strategie, mentální mapování terénu a promýšlení potenciálních scénářů.

Bez toho budeme vydáni napospas náhodě, v níž není zvládání covidu žádným konkrétním, cíleným dějem, nýbrž spíše změtí interpretačních sporů a nervózních úvah, co znamenají momentální počty zemřelých.

advertisment