Vláda přistoupila k dalšímu rozvolnění protiepidemických opatření. Končí O-N systém, tedy prokazování se certifikáty v restauracích a dalších službách. Od osmnáctého února se násobně zvýší největší povolená kapacita veřejných akcí, má se přestat s pravidelným testováním v práci a školách. Tempo rozvolnění však neodpovídá postojům odborníků z Národního institutu pro zvládání pandemie, jímž vláda svou pandemickou politiku dlouhodobě zaštiťuje.

„Všichni věříme, že už tuto vlnu máme za sebou,“ shrnul vládní postoj premiér Petr Fiala (ODS). Protikladně k tomu, co říkají zdravotničtí statistici, očekávající, že vlna kulminuje zhruba teď. A v rozporu s daty. Podíváme-li se na křivku incidence, tak opravdu již vyklenula typický oblouk a klesá, nicméně je to dost možná i vlivem slabšího testování. Podle dat ze čtvrtečního dopoledne se od pondělí doteď provádělo průměrně necelých 99 tisíc PCR testů denně, zatímco o týden dříve to bylo skoro 137 tisíc. Míra pozitivity je prakticky stejná.

K oficiální incidenci, nyní průměrně 28 tisícům denně, je na místě přičítat zhruba šestinu tvořenou opakovanými infekcemi. Jak jsme navíc rozebírali dříve, omikronová vlna patrně narazila na limity testovacího systému. Při pozitivitě všech PCR testů na skoro třiceti procentech (u diagnostického použití nad čtyřiceti procenty) lze čekat, že značné počty infikovaných systémem zkrátka propadnou.

Tomu napomáhá i stav trasování, jež je podle centrálních dat Chytré karantény i mnohých anekdotických důkazů přehlcené. Nastavený systém pětidenních izolací i karantén navíc patrně motivuje snaha ne ani tak o omezení samotné nákazy, jako spíše doby, po níž budou nakažení chybět v práci. Výsledkem zmíněných vlivů počty nově nakažených zkrátka přestávají dávat smysl.

Lze z nich například číst, že geograficky se covid přelil od Prahy v podstatě na všechny strany, zatímco kolem hlavního města vlna již poměrně dávno — zhruba koncem ledna — kulminovala. Ale jinak je jejich vztah k realitě poměrně volný. Lze říci, že po takřka dvou letech pandemie jsme zřejmě opravdu došli do bodu, kdy hlavní data dávají počty hospitalizovaných či zemřelých zpožděné a pravidelně se vychylující.

Byť i ty se ve stávající vlně chovají jinak. Nemocničních pacientů s covidem-19 je mnoho, počet patrně roste ke čtyřem tisícům, ve vysoce intenzivní péči je však „jen“ asi 230 osob. Proměnila se i struktura průběhů, s nimiž jsou lidé hospitalizováni. Zatímco v uplynulých vlnách jasně dominoval takzvaně středně těžký stav, nyní se přetlačuje se stavem „lehkým“.

Křivka nejhorších průběhů se skoro nehýbe. Potřeba invazivní podpory životních funkcí je také podstatně nižší, během vlny výrazněji narostlo jen základní podávání kyslíku — nikoli ale HFNO (vysokoprůtokový kyslík), natož pak umělá plicní ventilace či mimotělní oběh.

Mírné ani ne, jen lepší než dřív

Situaci přesto nejde rámovat jako zvlášť dobrou. Nemocnice jsou zatíženy, lidé nehezky nemocní, někteří umírají. Ani takzvaně střední průběh v nemocničním měřítku totiž neznamená žádný odpočinkový pobyt, stejně jako „lehký průběh“ není „rýma“. Když lidé neleží na JIP, neznamená to, že by nepotřebovali odbornou pomoc. Fixace na data z intenzivní péče jsou spíše svědectvím o tom, jak daleko se během dřívějších epidemických vln posunulo vnímání přijatelného.

Patrně u mnohých nyní nemocničních pacientů, kteří mají covid až jako druhořadou nemoc k jinému problému, hrozí, že se obtíže budou sčítat či vzájemně umocňovat. Další potíží je nákaza samotných zdravotníků. Asi nejzasaženější z větších nemocnic byla ke středě s více než 120 pozitivními zaměstnanci ta jihlavská, která tak musela omezit provoz některých oddělení, aniž za to mohl počet covidových pacientů.

Citelně narostly počty zemřelých, v průměru nad čtyřicet denně. Ve vztahu k výše uvedenému se lze ptát, zda se nezvedl podíl osob, u nichž se jako hlavní příčina úmrtí zpětně zjistí něco jiného než covid. Nyní ovšem nelze předložit pádné argumenty, a bylo by tudíž nemístné se hned uchylovat k přílišnému optimismu. Jak dokola upozorňujeme, omikron není mírný, spíše naráží na mnoho imunizovaných osob s výrazně nižším rizikem vážné nemoci.

Teze, podle nichž evidované oběti covidu reálně zabíjí něco jiného, se v minulosti opakovaně ukazovaly jako zcestné, zhusta motivované snahou o zlehčování nemoci. Naposledy v podzimní „delta vlně“, kdy zemřelo pět až pět a půl tisíce osob, a tento tragický trend zpětně potvrdila celková demografická data nadúmrtí. Pohlédneme-li ještě dále do minulosti, je na místě připomenout, že od října 2020 do dubna 2021 byl covid-19 doslova nejčastější příčinou smrti v České republice.

Následky epidemie navíc nelze vnímat jen prizmatem nejvážnějších bilancí. Je například na pováženou, že patrně nikdo netuší, kolik osob u nás trpí nějakou formou postcovidového syndromu (či „long covidu“). Je víceméně jisté, že dané vleklé obtíže hlavně v uplynulých měsících musely zasáhnout i dětskou populaci. Jakkoli se u ní long covid zřejmě vyskytuje v průměru méně než u dospělých, míra „promoření“ dětí a mladistvých je extrémní, v některých věkových skupinách měl pozitivní test každý druhý.

Vládní výroky, podle nichž bylo volné prolétávání viru dětskou populací vlastně úspěšné, protože se školy plošně nezavřely — jen mnohé přerušily výuku samy od sebe, protože jim nezbyl skoro nikdo nenakažený —, lze v tomto kontextu hodnotit jako bizarní. Tím spíše, že míra proočkovanosti u dětí je velice nízká a nic se na tom patrně nezmění. Mladším jedenácti let se podalo jen asi 84 tisíc dávek.

Vlna zkrátka opadne samospádem

Obecně se vakcinace prakticky zastavila, a navzdory tezi ministra zdravotnictví Vlastimila Válka (TOP 09) s ní citelně nepohne ani příchod nově schválené proteinové vakcíny od firmy Novavax. Aplikují se v podstatě jen třetí dávky a ani těch není mnoho.

Důvodů je zřejmě více. Lidé ochotní se k očkování nechat přesvědčit víceméně došli, další se k vakcinaci nenechali dotlačit, tím spíše, že se nyní zrušený O-N systém zvlášť nevymáhal, a například do restaurací tak chodili i lidé bez očkování či prodělané nemoci. Dále motivace k vakcinaci oslabuje obecné očekávání, že omikronová vlna rychle opadne, případně představa, že covid upadne do zapomnění či naprosté mírnosti. Některé zájemce patrně odrazují místní a další rozdíly v dostupnosti.

Dosavadní limity v očkování již zkrátka nedoženeme. Omikronová vlna se dost možná nachází kdesi kolem bodu kulminace — respektive postupně kulminují různé regiony —, ohledně imunizace tedy spíše sklízíme, co jsme zaseli, než abychom mohli situaci bezprostředně ovlivnit. Lze jen tušit, že být proočkovanost nižší, průběh vlny „mírného“ omikronu by rozhodně nijak mírný nebyl. Říci ale, při jaké míře imunity bychom měli úplný klid, nejde.

Například Dánsko, pandemický premiant, který mohl vlivem vysoké proočkovanosti a poměrně dobré nálady navzdory rekordní incidenci uvolnit zbývající opatření, nyní registruje opravdu vysoké počty neintenzivních covidových hospitalizací i rostoucí denní úmrtí. Naopak nevalně očkované a neomezeně promořované Spojené státy americké sice již vlnou incidence víceméně prošly, ale tamější počty nových obětí jsou i při „mírném“ omikronu vyloženě strašlivé.

Co přesně covid při prakticky nulových restrikcích ještě vyvede u nás, zkrátka nevíme. Výhled na opadnutí vlny a následný klid je relativně dobrý, byť rizika v podstatě zbytečně navyšuje kvapné rozvolňování.

Vláda, zdá se, chápe pandemii jako v podstatě skončenou, ač jí v tom fakta zvláště nepodporují. Konec omikronové vlny plánuje dovršit tak citelnými kroky, jako je úplné zrušení institutu covidové karantény (neplést s izolací). Podle premiéra Fialy po prvním březnu zůstane v platnosti „prakticky jen nošení respirátorů uvnitř.“ Válek v průběhu března očekává skončení stavu pandemické pohotovosti.

Fiala ve svém internetovém pořadu popsal další rozvolnění jako výsledek vládních úspěchů a naslouchání odborníkům. Skutečnost je ale prozaičtější: jeho kabinet neudělal pro zpomalení vlny prakticky nic, zásluhu na zlehčení průběhu nese naše míra imunizace. Omikron — alespoň v původní verzi, povahu nastupující subvarianty BA.2 těžko předjímat — dokončí vlnu asi stejně, jako ji začal, tedy víceméně volně, omezen pouze protilátkovými hladinami populace.

Zda bude navždy racionální či možné udržet například avizovanou absenci karantén, je diskutabilní a těžko odhadnutelné. Dlužno předeslat, že vláda, ať již bude říkat cokoli, to s největší pravděpodobností také neví. Zdejší přístup k další pandemické strategii ostatně zatím shrnuje ministr Válek, přistižený na senátním jednání o pandemickém zákonu, jak nedává pozor a raději hraje na telefonu pasiáns.