Omikron se rozjel naplno. Ač na data není spoleh, po víkendu čísla mohou být šok

Jan Kašpárek

Plný nástup virové varianty omikron přinesl rekordní počty nově nakažených, zatím se ale nepromítl v datech úmrtí a výrazně ani nemocničních příjmů. I u nich lze ale čekat zřetelnější nárůst. Přijde-li, zřejmě to bude brzy.

Omikronu je vlastní ještě mnohem větší nakažlivost, ale menší průměrné riziko těžké nemoci oproti deltě. Neznamená to, že by byl mírný. Ale ani nás nevrací na začátek pandemie. Letošní rok bude snad citelně lepší než minulý. Grafika Nanographics.at

Očekávaná epidemická vlna covid-19 hnaná virovou variantou omikron udeřila. Probíhá víceméně volně, zřejmě ji zastaví až přirozená kulminace. Její vliv na nemocniční příjmy a počty úmrtí patrně stále ještě nevidíme, ale bylo by nemístné jej nečekat. Zahraniční příklady i data o omikronu naznačují, že ve vlně bude — hlavně díky míře imunity ve společnosti — vazba mezi novými případy a počtem těžkých průběhů citelně slabší než dříve, byť stále přítomná. Jako zákeřné se může ukázat časové zpoždění hospitalizací za incidencí.

Počet každodenních záchytů nákazy se bez započtení reinfekcí v týdenním průměru zvedl na jednatřicet tisíc, přírůstky jsou rekordní. Započteme-li podezření na opakované infekce, je ještě vyšší: za středu ne udávaných 54,7, ale skoro 60 tisíc, za čtvrtek ne 34,7, nýbrž skoro 51 tisíc pozitivních.

Ohromné počty nakažených jsou na jednu stranu šokující, na stranu druhou plně odpovídají zahraničním zkušenostem. Mnozí z nakažených jsou školáci. Počet nakažených mezi nimi, zjištěný pondělním testováním ve školách, se v mezitýdenním srovnání více než zdvojnásobil na 16,6 tisíce.

Geograficky nákaze jasně vévodí Čechy v čele s Prahou, kolem níž se rozlévá ohromné ohnisko nejvyšší incidence. Ta v případě Prahy-západ i Prahy-východ přesahuje tři tisíce na sto tisíc obyvatel a týden. Za poslední dva týdny byl v daných okresech pozitivně testován zhruba každý osmnáctý člověk. Lze tušit, že právě Praha a okolí bude předjímat trend zbytku republiky, a také jako první kulminuje. Kdy to bude, těžko zodpovědně předjímat.

V souladu s očekáváním se zdá, že počty pozitivně testovaných jsou veskrze orientační. Důvodů — jak jsme již rozebírali — je více, včetně testovací kapacity, která de facto tvoří strop pro způsob, jakým se může bezprecedentně vysoká míra nákaz promítat do dat. Ze systému, jak je u nás nastavený, patrně nedokážeme dostat o moc více než stávajících 100 až 150 tisíc PCR testů za den.

A pozitivita PCR testů je již teď ohromná: týdenní průměr se drápe ke třiceti procentům, v případě diagnostického testování k až absurdním čtyřiceti procentům. Ve středu byl pozitivní takřka každý druhý diagnostický PCR test.

Data jsou tedy neobvyklá a zajímavá. Například v úterý a středu byl testován skoro stejný počet lidí, ale bilance pozitivních se zdvihla o více než třetinu. Zřejmě se podílí i zmíněné reinfekce, jejichž podíl v celkovém součtu ze dne na den poskakuje až násobně.

Ve středu šlo o podprůměrných 8,3 procenta, za čtvrtek o nevídaných 32 procent. Podle týmu Chytré karantény nejde o chybu v datech, ale skutečná čísla. Jev je patrně způsoben přehlcením laboratoří, potažmo zpozdilým nahráním údajů z předchozích dní.

Nakažených bude zákonitě ještě více, než se udává. Patrně k tomu přispívá i přehlcené trasování a epidemiologicky přinejmenším sporný systém pětidenních izolací (a karantén včetně vyloženě bizarních karantén „pracovních“), kdy pokud pozitivně testovaný nehlásí příznaky, vztahuje se na něj v podstatě pouze doporučení nosit respirátor.

Ze současného přístupu České republiky, jak jej formuluje už nová vláda, navíc vyvstávají další problémy. Například lidé, kteří by rádi ukončili izolaci odpovědně, tedy testem, se ocitají v paradoxní situaci, kdy neexistuje nárok na bezplatný antigenní test. Člověk, který se chce chovat odpovědně, tak za to musí zaplatit či volit levnější, ale nespolehlivější variantu samotestu.

Někteří volí jedinou variantu hrazenou pojišťovnou, tedy PCR test. Ten ale navzdory své přesnosti, respektive právě v jejím důsledku, nemusí být pro danou situaci vhodný, neboť může vykázat pozitivitu i po překonání akutní fáze infekce, aniž by to cokoli říkalo o nakažlivosti.

Zda vylétnou i hospitalizace, uvidíme záhy

Vlna se citelněji zdvihá dva až tři týdny. Jak jsme opakovaně rozebírali, zákeřnost omikronu tkví v tom, že — slovy matematika René Levínského — napadá častěji „silné“, tedy již dříve nakažené a očkované lidi. Sice je snadno infikuje, ale výrazně méně často je pošle do nemocnice, a vážnost jeho průměrného klinického obrazu je navíc oproti brutální deltě citelně mírnější. Na stranu druhou je tak rychlý, že i z průměrně lehčích nákaz může vinou mnohem většího počtu zasažených vyrobit mnoho nákaz vážných.

Vyloženě děsivý je příklad Spojených států amerických, kde se vzhledem k jejich ohromné rozloze epidemie postupně přelévá mezi státy, a vlivem v důsledku příliš nízkého přeočkování třetími dávkami a strategických chyb jí v tom víceméně nic nebrání. Tamější poměr covidových úmrtí ku počtu infekcí je sice i tam mnohem mírnější než v dřívějších vlnách, současně je ale nakažených tak ohromné množství, že v posledku stejně umírá více lidí než například v podzimní „delta vlně“; k pátku to bylo asi 2250 denně.

Citelně příznivější je zatím (navzdory vzájemným odlišnostem) obraz zemí s daleko vyšší mírou vakcinace, jako je Portugalsko, Německo, Dánsko, či dokonce i Velká Británie. U tří prvně jmenovaných se zatím nedá definitivně soudit, tamější vlny ještě nekulminovaly.

V případě Německa ovšem stojí za pozornost, že omikronové případy alespoň zatím nehýbou křivkou úmrtí ani hospitalizací. Naopak v Jihoafrické republice, odkud byla hlášena první omikronová vlna, její intenzita sice již opadla, výsledky jsou ale těžko směrodatné pro Evropu — data se liší jak v důsledku průměrně dosti mladší populace, tak opačného ročního období.

Tamější epidemické křivky v incidenci nevyrostly o moc výše než během minulých vln. Zemřelých je na jednu stranu mnohem méně, na stranu druhou podrobnější zkoumání statistik vyvolává spíše další otázky. Časový odstup úmrtí od nových případů je tu podivně dlouhý — delší, než je u covidu zvykem. Co přesně to znamená, nelze říci, je zapotřebí většího množství dat, a to i z lépe srovnatelných států.

Na základě srovnání s obdobnými zeměmi, vyhlídky pro Českou republiku nejsou nejlepší. Máme tu několik set tisíc neimunizovaných osob ze zvlášť rizikových skupin — nad šedesát let, vážně chronicky nemocných a podobně. Bylo by tedy podivné, kdyby zrovna u nás počty nakažených nevedly i k vlně hospitalizací, když přesně to se doslova stalo i v citelně proočkovanějších zemích.

Mimochodem: z různých statistických dat — příklady zde či zde — je zjevné, že očkování i v éře omikronu stále zásadně chrání před těžkým průběhem a v podobě tří dávek omezuje i riziko infekce. Příležitostně se vyskytující tvrzení v opačném smyslu se nezakládají na pravdě.

Hospitalizace — a ještě více úmrtí — bývají obvykle o týden až dva zpožděné za nákazou. V jaké míře se to projeví u nás, uvidíme záhy. Počty českých pacientů v nemocnicích se ostatně po stagnaci minulých týdnů již zlehka zvedly, nyní jde o zhruba dva tisíce hospitalizovaných s aktivní nákazou celkem, z toho asi dvě stě ve zvlášť těžkém stavu.

Situaci i zde znepřehledňuje náladovost dat. Hospitalizace se do centrální evidence dohlašují se zpožděním, čísla se zpětně mění a zpravidla narostou hlavně v pondělí. Velká část i jinak seriózních médií to bohužel zvlášť nereflektuje, a hlásí často data, která se hned druhý den ukazují jako nesprávná.

Například ve čtvrtek se mohlo zdát, že z úterka na středu počet hospitalizovaných klesl z 1916 na 1879, hned v pátek ale statistika ukazuje pro stejné dny opak: nárůst z 1909 na 1963.

„Mírné“ to dost možná nebude, rychlé ano

Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09) na čtvrteční tiskové konferenci avizoval rozvolnění již tak minimálních protiepidemických opatření od 1. března až dubna — v návaznosti na vývoj situace. Jakkoli jeho oznámení působí v nynějším kontextu absurdně, víceméně jej jde označit za realistické. Omikronová vlna nabrala rychlost stepního požáru, a protože vláda nepodnikla žádný kloudný pokus o její zpomalení, dříve či později mu patrně prostě dojde „palivo“.

Do té doby projdeme kulminací vlny, jež se vyznačuje hlavně ohromným počtem nakažených — ten sice není kompletně vyjádřen v datech, ale i tak vede přinejmenším k nemoci, pracovní neschopnosti či karanténě statisíců osob.

Zatím neznámý počet lidí v důsledku infekce omikronem vážně utrpí na zdraví nebo zemře, byť lze věřit, že bilance snad nedorovná uplynulou delta vlnu. Přehlíženou, leč znepokojivou otázkou také zůstávává „long covid“, potažmo celý balík postcovidových následků.

Jak a zda je v tomto směru omikron mírnější, zatím nevíme. Pozoruhodné — byť v zemi, jež zhruba od loňského léta trpí zásadním nedostatkem mezilidské péče, stěží překvapivé — je, že politici a další odpovědná místa o problém neprojevují takřka žádný zřetelný zájem.

Naše situace lze tedy rozumět ve dvou rovinách: máme tu jednak poměrně slušný výhled do budoucna, daný trochu paradoxně i tím, že omikron nyní přinese nedobrovolnou postinfekční a hlavně takzvaně hybridní imunitu nemalé části populace, a jednak čelíme bezprostřednímu ohrožení veřejného zdraví. To je přinejmenším potenciálně vážné, současně se s tím však již dá jen málo dělat.

Vlna je zkrátka strašlivě vysoko. Lze vlastně jen spekulovat, zda bude padat stejně rychle jako stoupá, nebo se naplní spíše varování před možnou asymetričností -- tedy mnohem větší pozvolností — ústupu.

Jak jsme opakovaně upozorňovali, skutečnost, že Česká republika na systémové úrovni upadla do pandemického fatalismu, neznamená nutnost úplné rezignace. Stále má ale smysl chránit sebe i ostatní, dokonce je pořád naprosto logické se nechat přeočkovat — mnoho lidí se nakazí nejen nyní, ale také v klesající fázi křivky.

Především v zámoří se debatuje, zda covid nepřechází, respektive po omikronu nepřejde z pandemie do takzvaně endemické fáze omezeného a sezónního výskytu. Experti to ale většinově označují za bezpředmětné — nákaza zkrátka stále zuří, a pokud jsou někde výhledy na alespoň střednědobou úlevu, jde hlavně o bohaté a úměrně proočkované země světového Severu.

Samotné slovo endemie je navíc matoucí a používané zhusta nesprávně, často ve snaze banalizovat současnou situaci nebo rozvíjet nemístné spekulace o tom, že omikron mění covid v „rýmu“. Nic takového se neděje, situace zůstává vážná.

I výbor Světové zdravotnické organizace mezitím opět potvrdil, že covid-19 zůstává pandemií a takzvaným ohrožením veřejného zdraví mezinárodního významu. Počty celosvětově nakažených jsou nyní ostatně zdaleka nejvyšší za celou dobu výskytu SARS-Cov-2, nadále prudce přibývá i mrtvých.

Globální bilance ukazuje zhruba 5,66 milionu mrtvých, reálně jich bude podstatně více. Jakkoli situace dynamická i v mnohém nepřehledná, jedno je jistoté: odpovědné chování reálně zachraňuje životy. Počínejme si podle toho.

advertisment
advertisment