Omikron udeřil. Bude to nápor, je třeba se chránit, ale k rezignaci není důvod

Jan Kašpárek

Počty nově nakažených virem SARS-Cov-2 vystřelily vzhůru, hnané násobně nakažlivější variantou omikron. Patrně přecházíme do další vlny, jež se ale od dřívějších bude lišit. Má stále smysl chránit sebe i ostatní.

Oprávněné obavy z omikronu neznamenají, že by nás nová varianta vracela na začátek pandemie. Vlna bude nebezpečná, v dlouhodobějším měřítku je ale vidět naděje. Foto Pixbay

Epidemie covid-19 se vlivem virové varianty omikron opět vzedmula, přírůstky pozitivních jsou extrémní. Počty infikovaných se zatím nepromítly do nemocničních příjmů, nárůst je ale patrně otázkou času.

Predikce jsou obtížné. Vlna bude patrně velmi rychlá a může se vymknout testovacím kapacitám. Jakkoli je situace nebezpečná, od předchozích vln se liší vyšší mírou imunity celé společnosti. K dlouhodobém výhledu lze tedy pohlížet s nadějí.

Týdenní průměr nově pozitivních stoupl na úroveň začátku prosince — po zveřejnění úterních dat činí 14 521 za den. Trend je očividně rostoucí, úterní přírůstek 28 469 byl dokonce celopandemicky rekordní. Další růst je nasnadě a očekával se.

Odhady možného maxima jsou velmi pestré. Ústav zdravotnických informací a statistiky ke konci ledna počítal v takzvaně rizikovém scénáři s asi šedesáti tisíci nakaženými denně. Jeho ředitel Ladislav Dušek nicméně upozorňuje, že modelování je z více důvodů obtížné. Odhad reprodukčního čísla přesahuje 1,8, značí tedy rychlý růst.

„Je téměř jisté, že nás v následujících týdnech čekají další nárůsty nově nakažených i reinfekcí, a to ve všech regionech i věkových kategoriích. Kdy se tento nárůst zastaví, je velice těžké odhadnout,“ konstatuje i nová zpráva Centra pro modelování biologických a společenských procesů.

Geograficky se nákaza soustředí převážně do středních Čech, jednoznačně vede Praha. Na celkovém počtu infekcí se podílí zhruba pětinou. Incidence přepočtená na 100 tisíc obyvatel a týden stoupá ke dvěma tisícům, v Praze-Západ je dokonce nad nimi.

Znamená to, že se v posledních sedmi dnech prokázala nákaza u každého padesátého člověka. Data chytré karantény ukazují, že pražští hygienici jsou zahlceni. V prvních čtyřiadvaceti hodinách se jim daří vyřešit jen zlomek případů.

Nastávající vlna je hnána již jasně převládající virovou variantou omikron. Státní zdravotní ústav v pondělním reportu oznámil, že v takzvaných diskriminačních PCR (testech, jež umožňují odhalit konkrétní mutace, typické pro jednotlivé varianty) se podezření na omikron vyskytovalo u zhruba tří čtvrtin vzorků. Reálné zastoupení varianty v epidemii Ústav uvádí více než osmdesátiprocentní.

Počty potenciálně pozitivních omezuje testovací kapacita

Nakažených je více, než vidíme. Zaprvé proto, že epidemiologickým sítem zkrátka část lidí propadává. Pozitivní je v týdenním průměru zhruba každý pátý PCR test, podíl nebyl o moc vyšší ani na vrcholu delta vlny.

Česká testovací kapacita je navíc limitovaná. Za úterek se provedlo přibližně 100 tisíc PCR testů a zásadně výše se nedostaneme. Lze odhadovat, že možné počty denně pozitivních jsou tak uměle zastropovány na 30 až 50 tisících.

Zadruhé se v základní statistice pozitivních nezohledňují reinfekce. Jejich podíl v celkových přírůstcích se přitom od nástupu omikronu více než ztrojnásobil, nyní vystoupal na deset procent. Za rekordní úterek je podezření na opakovanou nákazu evidováno asi 3700, reálný počet pozitivně testovaných tedy činí přes 32 tisíc.

Pravidelná hlášení z monitoringu reinfekcí Státního zdravotního ústavu prozatím zahrnují jen prosinec. Do jeho konce se za celou pandemii odhalilo jen málo, asi dvanáct tisíc opakovaných symptomatických nákaz; podezření je na devět tisíc dalších, kde ovšem alespoň jedna z epizod proběhla bez příznaků.

Výčet je pravděpodobně podhodnocený, navíc se rozroste po zahrnutí omikronu. Ústav zdravotnických informací a statistiky eviduje všechny opakovaně pozitivní testy stejných osob — za celou dobu ví o čtyřiceti tisících, z toho zhruba 14 500 jen za prvních šestnáct lednových dní.

A zatřetí se do bilance patrně nedostanou všichni, kterým vyšel pozitivně antigenní samotest. Vlivem nového nastavení izolací a karantén se totiž vytváří varianta, v níž člověk absolvuje testování v práci, a s pozitivním výsledkem jde na pět dní do karantény, načež se může vrátit bez nutnosti dalšího testu. Pozitivně samotestovaných bylo podle hlášení zaměstnavatelů jen za pondělí a úterý devět tisíc.

Nemalá část lidí, jimž vyjde antigen pozitivně, půjde na PCR — ať už dobrovolně, kvůli příznakům či potenciálnímu získání certifikátu o prodělané nemoci. Zřejmě ale ne všichni. Pravděpodobně tak sítem propadnou někteří pozitivní, a na druhou stranu v pětidenní karanténě mohou skončit lidé s falešnou pozitivitou.

To platí jen pro samotest provedený v práci, jehož výsledek se hlásí centrální evidenci — pozitivní samotest udělaný doma se nepočítá nikam. Aby to nebylo příliš jednoduché, u pozitivního antigenu provedeném zdravotníkem je postup ještě jiný — ten vede k potvrzujícímu PCR testu a izolaci.

Celý nový systém pětidenních karantén a izolací je epidemiologicky sporný. „Průběh nadcházející vlny kromě vlastností viru a vnímavosti obyvatelstva také nemalou měrou závisí na míře brzdění nákazy prostřednictvím trasování, testování, karantén a izolací, přičemž tento systém brzd byl v obavě před ochromením pracovišť v posledních týdnech zásadně oslaben. To je ovšem dvojsečná zbraň, protože znamená strmější růst a kulminaci na vyšších hodnotách,“ komentuje situaci zpráva Centra pro modelování biologických a společenských procesů.

Není na místě se tvářit překvapeně: Mezioborová skupina pro epidemické situace už polovinou prosince varovala, že se u nás nová varianta zřejmě šíří komunitně. Graf z Podrobné zprávy ke dni 17. 1. 2022: Charakterizace viru SARS-CoV-2 v České republice dle diskriminačních PCR a celogenomové sekvenace, SZÚ

Dopad na nemocnice zatím neznáme

Počty nakažených jsou nyní poměrně hrubým orientačním údajem, protože přesně nevíme, jak se budou promítat v míře těžkých průběhů a úmrtí. Vztah incidence, vážné nemoci a potenciálně fatálních následků sice nemůže zcela zmizet, ale hlavně vlivem míry imunizace ve společnosti — jak očkování, tak dřívějších infekcí — se stal nejasnějším.

Omikron sice dokáže v podstatě masově infikovat lidi s dříve aplikovaným základním očkovacím schématem (dvěma dávkami či Janssenem) i po prodělané nemoci, díky hlubším vrstvám imunity u nich ale má trvat částečná odolnost vůči těžkému průběhu. V zahraničních výzkumech se odhadovala na padesát až sedmdesát procent — v závislosti na různých proměnných včetně imunitního stavu jednotlivce.

V nemocnicích teď leží s aktivním covidem 1600 až 1700 osob, z toho asi 250 ve zvlášť těžkém stavu. Trend je zatím sestupný, respektive dosud pozorujeme opadávání delta vlny. Že jsme ještě nezaznamenali růst hnaný omikronem, není patrně dáno ani tak „mírností“ varianty, ale zkrátka časem.

Ona údajná „mírnost“ omikronu se totiž poněkud dezinterpretuje. Snížení rizika těžkého průběhu nemoci o asi 50 až 70 procent se počítá oproti vyloženě brutální deltě. A do značné míry je kompenzováno mnohem vyšší nakažlivostí nové varianty.

Přesvědčivý růst incidence trvá teprve asi týden, možnou míru nárůstu vážné nemocnosti tedy vzhledem k epidemickým zákonitostem uvidíme naplno až někdy v týdnu příštím. Tím spíše, že nemocnice hlásí počty pacientů až se zpožděním a data obsahují výkyvy — zpravidla vyskočí vzhůru v pondělí, načež klesnou víceméně bez ohledu na to, co se reálně děje.

Počty úmrtí zatím následují trend hospitalizací, vidíme tedy dojíždění delta vlny. V pětidenním průměru umírá na covid necelých třicet osob denně. Celkem si uplynulé vzepětí epidemie vyžádalo 5000 až 5500 životů. Se zpožděním se již velmi jednoznačně propisuje do celkových demografických dat o úmrtnosti.

Český statistický úřad zatím předběžně uvádí, že například v týdnu na přelomu listopadu a prosince po pět let před covidem obvykle umíralo 2090 osob, vloni to bylo 3342. Celopandemická bilance se už šplhá k 37 tisícům.

Vlny, které tu vidíme, jsou takzvaná nadúmrtí. Přestože úzce kopírují epidemické křivky, počet zemřelých nad obvyklý průměr je vyšší než oficiální výčet obětí nového koronaviru. Může jít o nezapočítané zemřelé i nepřímé následky epidemických vln. Graf ČSÚ

Vlnu ovlivní protichůdné faktory

Predikovat v nastalé situaci je ještě obtížnější než obvykle. Na jedné straně je velmi pravděpodobné, že míra infekcí nadále poroste a vlna víceméně volně projde společností — i ve vztahu k informacím ze zahraničí není důvod čekat opak. Na straně druhé nevíme, co přesně to znamená.

Delší dobu se velmi přibližně počítá s počty nemocničních příjmů na poloviční až celé úrovni delta vlny. Hospitalizace mohou snad častěji nabírat lehčí formu, jako je kyslíková podpora, a naopak méně často vést na JIP. Podceňovat rizika se ale ve vztahu ke covidu prakticky vždy vymstí.

Ani tentokrát se změně vlády navzdory bohužel nezdá, že by se Česká republika chystala k zásadnější systémové reakci. Jako pozitivní z úprav poslední doby lze hodnotit intenzivnější testování i — po počátečních problémech fungující — posílení nároku na bezplatné testování ze dvou na pět PCR měsíčně. Relativně slušně také pokračuje podávání posilujících dávek — celkem je dostalo skoro 3,4 milionu osob. Na druhou stranu se už přinejmenším částečně rezignuje na trasování.

Principiálně zneklidňující také je, že jsme nástup omikronu nijak zvlášť nezpomalili; jakkoli nutno uznat, že jeho úplné zastavení bylo v našich podmínkách prakticky nemožné. Jsme tak de facto vydáni na milost a nemilost výstupům z rovnice, v níž neznáme skoro žádné proměnné — v našem případě hlavně konkrétní míru imunizace ve společnosti, v důsledku toho ani konkrétní omikronový poměr počtu nakažených ku hospitalizovaným či mrtvým.

Příklady ze světa naznačují, že nová varianta může stále vést k intenzivnímu nárůstu hospitalizací a nezanedbatelným počtům úmrtí. Vztah incidence s křivkami vážných průběhů je ale ve zkratce zřejmě tím volnější, o čím imunizovanější společnost se jedná.

Matematik René Levínský to trefně popsal v rozhovoru pro Český rozhlas Plus: „Není to úplně tak, že by omikron byl slabé zvíře. Ale je to zvíře, které napadá silné lidi, kteří si s ním umí poradit“.

Opět: co přesně to pro nás znamená, teď těžko říci — proočkovanost nemáme zvlášť valnou, zato tu mnoho lidí covidem již prošlo. Asi největším problémem zůstává několik set tisíc neimunizovaných osob nad šedesát let, z nichž se v následujících týdnech nemalá část patrně nakazí a část bude potřebovat odbornou pomoc.

„Vzhledem k tomu, že se rozšíření nákazy do zranitelné populace asi již nedá zabránit, primárním prostředkem pro zmírnění následků je teď osobní ochrana ohrožených, zejména aplikace posilujících dávek (…) A ačkoli je efekt základního očkování menší, lze doporučit vzhledem k určité ochraně, kterou poskytuje, i ono,“ podotýká Centrum pro modelování biologických a společenských procesů.

Na pováženou je i nízká proočkovanost dětí. A až absurdní rychlost varianty může mimo zdravotních následků vést i k tomu, že značná část společnosti spadne do izolací a karantén, a zkomplikuje se tak fungování běžných služeb. Nelze vyloučit, že kombinace všech rizikových faktorů povede k takové míře nemocnosti, jež si vynutí zpřísnění restrikcí.

Omikron jako katarze?

V součtu tedy vstupujeme do omikronové éry ve stavu, který není na zdejší poměry vyloženě šokující, ale ani zdaleka optimální. Vlna bude prudká a pravděpodobně rychlá. Není sice pravdou, že by se v příštích týdnech nakazil každý, jak se stalo zvykem říkat, pravděpodobné ale je, že s virem opravdu setká značná část populace.

Dost možná tu vlivem omikronu zůstane jen minimum neimunizovaných lidí. Nejen skrze očkování a „promoření“ neočkovaných — stále častější se stává takzvaně hybridní imunita, tedy silná kombinace obdržené vakcíny a prodělané infekce.

Příchod další vlny tedy neznamená, že bychom byli lapeni v bludném kruhu. Nejsme bezbranní a omikron nás nevrátil na začátek. Situace se posouvá a průchod viru společností nabývá odlišných podob. Podle některých interpretací můžeme dokonce stát před posledním masivním vzepětím epidemie.

Nakolik jsou takové vývody realistické, si nedovolujeme posoudit. Existuje ale naděje, a o to větší má smysl v nastávající vlně chránit sebe i ostatní. Propadnout zrovna nyní rezignaci, když už může být zmírnění pandemie alespoň pro bohatší část světa víceméně na dohled, by bylo nejapné.

advertisment