↗

Na Západě je jen málo zemí, které by šlo označit za pandemicky úspěšné, nicméně zdejší strategie přece jenom jakýmsi způsobem odrážela objektivní vývoj pandemie. Čína naopak stále vsází na snahu o úplné vytlačení viru. Ta se jí ale patrně vymyká z rukou, byť staví na až drastické razanci. Snímek zachycuje scenérii ze současného lockdownu v oblasti Šanghaje. Foto Hector Retamal, AFP

Covid nezmizel. Jakkoli se společenská pozornost pochopitelně stočila jiným směrem, stále ještě relativně nový koronavirus koluje, mutuje, v některých případech poškozuje zdraví — a někdy, bohužel, nadále zabíjí. Od útlumu zdejší poslední epidemické vlny hnané variantou omikron se situace zklidnila, experti ovšem varují před lehkovážností. Bylo by totiž až podivné, kdybychom se dalšího nárůstu infekcí už nedočkali.

Co se týče českého prostředí, na již dříve náladová epidemická data nejde spoléhat. Nově nakažených se odhalí asi 4500 denně, postupem času stále o něco méně. Trend je víceméně jednotný i geograficky, nadále pozvolna klesající. Míra testování je ale velmi nízká, provádí se kolem patnácti až dvaceti tisíc PCR (a pěti až deseti tisíc antigenních) testů za den.

A může ještě klesnout: Centrální řídící tým z testovacího systému vyňal část laboratoří. Pojišťovny jim přestanou proplácet testy, a některé provozy tak zřejmě zavřou, další se přeorientují na jinou diagnostiku. Objevují se obavy z osekání dva roky budované testovací kapacity. Nyní je sice epidemická situace relativně klidná a po testech není poptávka, na podzim ale můžeme PCR kapacitu opět potřebovat.

Pozitivní je každé skoro čtvrté PCR (byť je trend klesající), roli jistě hraje, že se velký podíl testů používá k diagnostice. V pozitivitě preventivně a epidemiologicky užitých testů proběhl jistý výkyv vzhůru po polovině března, kdy tedy lze zpětně tušit i více infekcí, v přírůstcích pozitivních se ale jev nijak nepromítl.

Vlivem virových variant schopných prorážet „svrchní“ vrstvy imunity chránící před jakoukoli infekcí vidíme v podstatě konstantní míru opakovaných infekcí: asi šestnáct procent z celkového počtu pozitivních. Není to zvlášť překvapivé: delší dobu je patrné, že ochrana proti samotné nákaze po prodělání covidu v éře omikronu klesá rychle a není zvlášť spolehlivá — byť samozřejmě existuje.

Podle české studie, jež se má brzy dočkat zveřejnění v recenzovaném žurnálu, ochranu i proti samotné infekci v poměrně slušné míře poskytuje jednak nedávno obdržená posilující dávka očkování a jednak „hybridní“ imunita, tedy kombinace přežitého covidu a vakcinace.

I protilátkové hladiny ze třetí dávky ovšem časem klesají a nových posilujících dávek se podává jen málo, nižší tisíce denně. A nově rozočkovaných je úplné minimum, pár set denně. Celkem v České republice dostalo očkování proti covidu asi 6,95 milionu osob, pětašedesát procent celé populace (zhruba tři čtvrtiny dospělých). Ministerstvo zdravotnictví svého času říkalo, že zájem ožije s příchodem proteinové vakcíny Nuvaxovid (Novavax), to se ovšem nepotvrdilo: nenechalo si ji píchnout ani pět tisíc lidí.

Ani „rýmička“, ani masakr

Jaké přesně má nynější relativně zpomalené, a přesto nezanedbatelné šíření covidu následky, je až překvapivě těžké vyvodit. Nominálně umírá na covid přes dvacet lidí denně. I podle zahraničních příkladů ale lze očekávat, že ve statistice může být zastoupeno ono mytické (a dříve naprosto zcestné) „s covidem, ne přímo na covid.“

Podíváme-li se na zpětně doplňovaná demografická data, vidíme, že nástupem omikronu do poměrně proočkované a dříve notně „promořované“ populace se výrazně odlepila vazba od počtu případů k celopopulační míře nadbytečných úmrtí. Stejně tak si můžeme ověřit, jak pevná byla v minulosti, kdy velmi úzce odrážela křivku epidemie.

Nemocnice evidují asi 1250 pacientů v akutní fázi nákazy (jen asi osmdesát ve zvlášť intenzivní péči). Jejich struktura, zahrnující mnoho takzvaně lehkých až středních případů, je nicméně podobná jako při omikronové vlně, a ukazuje na průměrně relativně lehčí průběh nemoci — potažmo na to, že ve statistice figurují i lidé, kteří mají covid až jako přidruženou nemoc.

Jak jsme mnohokrát zdůrazňovali, není to dáno „mírností“ omikronu, ale mírou imunizace zajišťující obvykle lehčí průběh nákazy. Nejde navíc ignorovat, že si řada osob s jinak klidným průběhem nemoci jistě nadále odnáší mnohdy vážné postcovidové syndromy, jejichž příčiny i možnosti léčby zůstávají do značné míry nejasné. Covid stále není rýma ani zcela probádaná nemoc.