Epidemické křivky vyjadřující šíření covidu-19 se v souladu s mezinárodním trendem opět poněkud hnuly vzhůru. Ač je nejvážnějších případů pomálu, nabízí se otázka, zda něco hodláme dělat, pokud se situace zhorší. Zatím se zdá, že nikoli. Snaha vyignorovat nové formy virové varianty omikron nás sice snad neztrestá nějak katastroficky, přesto je zdejší liknavost znepokojivá.

Státní zdravotní ústav informoval, že v České republice již zcela převládly subvarianty následující omikron, konkrétně BA.4 a BA.5. Ty „nijak významně nemění a nezhoršují průběh infekcí u pacientů, ale podle dostupných dat zřejmě lépe unikají neutralizačním protilátkám navozeným předchozími onemocněními“. V souladu s evolučním trendem jsou tedy schopny ještě účinněji prostupovat společností.

Čtvrteční záchyt nakažených, 1549, je nejvyšší od začátku května. Geograficky je hlavním ohniskem, jako jsme to při počínajících nárůstech nákaz ostatně viděli i dříve, Praha. Týdenní průměr nově pozitivních (nyní přes 770) sice trochu poklesl, jev ale jde na vrub souběhu víkendu a svátků, potažmo týdnu, kdy si lidé obvykle berou dovolenou, a zřejmě tedy méně často dorazí na test. Málo se však nyní testuje i za běžných okolností.

Déle než týden ovšem vychází pozitivní průměrně dvacet a více procent z provedených PCR testů: lze tedy předpokládat, že reálně má Česká republika násobně více nakažených, než o kolika ví. To ostatně potvrdil v rozhovoru pro Radiožurnál ředitel zdravotnických statistiků Ladislav Dušek. Sledování virové RNA v pražských odpadních vodách prováděné Vysokou školou chemicko-technologickou ukazuje až extrémně strmý nárůst nálezů. Jde o dosti specifický údaj, v minulých vlnách ovšem zajímavě koreloval s běžnějšími covidovými daty.

Ke čtvrtku se eviduje 262 covidových hospitalizací, dvakrát více než před čtrnácti dny. Podíváme-li se na podrobnější rozepsání hospitalizací podle vážnosti stavu, vidíme, že v podstatě nejpřímočařeji narostl počet takzvaně středně těžkých případů. Nejde tedy o osoby, pro něž by covid tvořil náhodnou přidruženou zajímavost, ale ani o nejhorší průběhy vyžadující například umělou plicní ventilaci, známé tak dobře z dřívějších epidemických vln.

Statistika využití přístrojové podpory životních funkcí ukazuje, že nejvíce narostlo „obyčejné“ podávání kyslíku, zatímco intenzivnější metody (od vysokoprůtokového kyslíku, „HFNO“, po zmíněnou invazivní ventilaci), se týkají jednotek osob. Evidovaný počet nejhorších případů se sice poněkud zvedl, v posledním týdnu se ale pohybuje mezi deseti a patnácti. Týdenní průměr covidových úmrtí k pátečnímu ránu nedosahuje ani na 1,3 denně.

Celkově zdejší covidová bilance úmrtí během dubna nicméně překročila 40 tisíc. Zpětně se pak potvrzuje nesmyslnost zlehčujících teorií, podle nichž lidé prý umírali „s covidem, a nikoli na covid“. Český statistický úřad koncem června vydal bilanci, v níž covid konstatuje jako vůbec nejčastější příčinu smrti roku 2021. Na infekci novým koronavirem připadlo zhruba osmnáct procent všech úmrtí, tedy více než na jinak nejčastější ischemickou chorobu srdeční či cévní onemocnění mozku.

Zpráva odpovídá dlouhodobě velmi úzkému vztahu covidové statistiky a celkových demografických ukazatelů. Mytická smrt „s covidem“, nákazou jako pouze přidruženou okolností, připadá podle statistiků jen na asi tři procenta zemřelých. Naopak pětina všech covidových úmrtí se týkala jinak veskrze zdravých lidí bez známých chronických problémů. Z dlouhodobě nemocných covid nejčastěji zabíjel osoby s vysokým tlakem, diabetiky a postižené chronickou ischemickou chorobou srdeční.

Hlavní jistota: žádná omezení

Žádná systémová reakce na patrný nárůst infekcí nepřichází. Ministerstvo zdravotnictví začátkem července skrze náměstka Josefa Pavlovice konstatovalo, že „všechna doporučení jsou na bázi osobní odpovědnosti a apelu.“ Resort v tiskové zprávě zopakoval, že nehodlá řešit počty infekcí, ale řídit se — za šířením zákonitě zpožděnými — „statistikami z nemocnic“.

Píše sice o vyšší pravděpodobnosti rizikových kontaktů i pro nadprůměrně ohrožené části populace, sdělení se ovšem neuzavírá žádným konkrétním doporučením, nýbrž upozorněním na výskyt sinic v rybnících. Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09) všeobecně doporučuje nosit respirátor v lékařských zařízeních, výslovně ale vylučuje jakoukoli intervenci: „Neexistuje žádný medicínský důvod, aby byly povinné respirátory a povinné plošné testování,“ řekl před časem Českému rozhlasu.

Ministerstvo zdravotnictví naopak plánuje škrty v krajských hygienických stanicích. Chce zrušit 134 pracovních pozic založených kvůli pandemii a celkový rozpočet hygien se oproti loňsku propadl. Ačkoli podle resortu nemá jít o propouštění, nýbrž o „redukci neobsazených míst“, úspory kontrastují s mezinárodními trendy. Česká soustava hygienických stanic je navíc dlouhodobě podfinancovaná. V posledních dvou dekádách ztratila skoro polovinu zaměstnanců a průměrný věk stávajících často hraničí s odchodem do důchodu.

Další růst epidemie je podle odborníků v podstatě nasnadě. Není patrné, jak masivní bude, jaký přesný zdravotní dopad přinese ani jak dlouho může trvat. Ústav zdravotnických informací a statistiky v souhrnné prezentaci před týdnem pouze konstatoval, že růst probíhá a v sekci „Důsledky současného vývoje pro scénáře predikcí na podzim 2022“ pouze přisuzuje převládajícím virovým (sub)variantám potenciál „vyvolat velmi rychlou a masivní vlnu nákaz“.

Celkové vyznění dokumentu je nejednoznačné. Na jednu stranu varuje, že „Při schopnosti [nynějších variant] prolamovat imunitní ochranu je tento vývoj velmi rizikový i při nízké virulenci [schopnosti způsobit nemoc či smrt],“ na stranu druhou připomíná trvající schopnost dřívější imunizace chránit před těžkým průběhem infekce.

Vakcíny stále fungují, ale za virem jsou pozadu

Právě schopnost získané imunity — konkrétně již dosti pestrých kombinací očkování a prodělaných infekcí — je tím, co nás podobně jako na jaře chrání před fatálními dopady všeobecně zaujatého postoje, že covid přestal být zásadním problémem. Virus není nikterak slabší než dříve, stávající varianty jsou naopak výkvětem jeho evolučních možností. Spíše my jsme imunitně podstatně silnější. Tedy v průměru.

Jak jsme mnohokrát upozorňovali v analýzách během dřívějších fází pandemie, imunita není binární, tedy „ano, nebo ne“. S nástupem omikronu se totiž staly běžnými nákazy očkovaných i dřívějších přeživších covidu.

Díky hlubším, trvalejším vrstvám imunity ovšem u imunitně zdravých lidí vytrvala slušná odolnosti vůči těžkému průběhu nemoci. Přidání třetí dávky nebo takzvaně hybridní imunita spojující očkování a překonanou infekci navíc poskytlo slušnou šanci i proti jakékoli symptomatické nákaze, a to přinejmenším vůči několika větvím omikronu. Alespoň po dobu jednotek měsíců, kdy zůstávají vybuzené hladiny bezprostředně účinných protilátek.

U zvlášť křehkých — výrazně starších, jinak nemocných či jednoduše imunitně oslabených — lidí nicméně v čase citelně oslabuje i ochrana vůči vážným komplikacím, a to bohužel i po třetí dávce očkování. I vzhledem k převládnutí ještě schopnějších virových variant BA.4 a 5 tak přišla na přetřes další, čtvrtá dávka očkování. Respektive druhá posilující dávka. U nás s jejím zavedením ministr Válek počítá v polovině srpna.

Přeočkování v polovině června posvětila Česká vakcinologická společnost. Druhý booster výslovně doporučuje lidem nad šedesát let, vážně imunitně postiženým, zdravotníkům i klientům a zaměstnancům v zařízeních sociální péče. „Aplikace druhé posilovací dávky by měla být umožněna a plně hrazena také všem osobám, pro které je vakcína registrována,“ dodávají odborníci. Nadále také radí první posilující dávku „všem osobám ve věku pěti a více let“.

První booster je nadále doporučen pět a více měsíců od základního očkovacího schématu, u imunitně oslabených se interval o dva měsíce zkracuje. Odstup třetí a čtvrté dávky má být alespoň čtyřměsíční.

Čím se bude očkovat, není zcela zřejmé. Mezinárodně čekají na schválení upravené, takzvaně bivalentní mRNA vakcíny kombinující prapůvodní variantu koronaviru s prvním omikronem, nevíme ale, kdy a v jaké míře se dostanou do oběhu.

Virová evoluce navíc pokračuje, se subvariantami BA.4 a BA.5 se stále posouvá i od omikronu, na němž vakcinologové postavili upravené očkování. Látky tedy sice patrně budou vysoce účinné, těžko si ale slibovat trvalý efekt. Jakýmsi svatým grálem zůstává „pankoronavirová“ vakcína, schopná ochrany nejen vůči nejrůznějším variantám SARS-Cov-2, ale i vůči jiným, byť příbuzným virům. Téma by ovšem vydalo na samostatný článek, stejně jako celý problém posunů v evoluci nového koronaviru.

Co znamená „žít s virem“?

V nastalé situaci je celá řada neznámých, dále posilovaných jak změnami v datových vstupech — tedy hlavně tím, že se jen málo testuje —, tak širším jevem označovaným hlavně v zahraničí za pandemickou únavu. V té se jen obtížně hledá společenská, natož politická vůle epidemii odpovědně řešit a převládá představa, podle níž se „učíme žít s virem“, aniž bylo kdy definováno, co přesně to má znamenat. A jestli do tohoto „žití“ mají patřit i třeba značné počty lidí trpících různými postcovidovými syndromy bez jasného výhledu na léčbu.

Patrně nejde o problém vyloženě katastrofický, spočívající v tom, že by se v blízké době měla opakovat epidemická vlna srovnatelná s těmi, jaké jsme viděli například vloni. Přesto je varovné, že zatímco virová evoluce přirozeně pokračuje ke stále snazšímu šíření populací (ne však nutně nižší závažnosti průměrné infekce!), lidé došli do stavu jakéhosi apatického smíření či prostého nezájmu. Nečinnost přitom není strategie. Dá-li se ostatně něco odnést jako poučení z dosavadní pandemie, je to potřeba připravenosti, koordinace a naslouchání odborným argumentům.

Na konkrétnější rovině je znepokojivé, jak Česká republika zjevně nemá ponětí, co tu covid dělá či zda může směřovat do horších scénářů. Je sice avizována očkovací kampaň pro čtvrtou dávku, těžko však říci, v čem přesně má tkvět záruka, že případná epidemická vlna — ať už jakékoli velikosti — přijde až kdesi v hlubokém podzimu, kdy se nám to má zřejmě lépe hodit.

Od ministra Válka se sice dá na Twitteru přečíst komentář k slovanským věrozvěstům i Janu Husovi, ohledně covidu ovšem vládne pozoruhodné ticho. A to na klidu zrovna nepřidává.