Zapomenutá zkušenost: v epidemii covidu stát nebezpečně přehlížel migranty

Fatima Rahimi

Pandemie covid-19 otřásla zdravotními systémy po celém světě. Zvlášť zranitelní jsou v přístupu k očkování i zdravotní péči zejména lidé bez legálního pobytu či bez domova. Vláda je však v přístupu k vakcíně dlouhou dobu ignorovala.

Na covid jako by se tu velmi rychle zapomnělo, nezpracovávají se poznatky, nevyvozují se důsledky. Přitom Česká republika patřila k zemím s nejhorší bilancí obětí na světě. Jednou z řady vážných chyb bylo přehlížení lidí bez domova a migrantů bez dokladů při očkování. Foto Michal Čížek, AFP

Zdraví je jedním z důležitých aspektů lidského života a představuje klíčový faktor pro spokojený život jednotlivců i společnosti. Dostupnost zdravotní péče a kvalitní zdravotnictví je nutnou podmínkou zajištění kvalitního života.

Přestože podle výzkumu veřejného mínění z června loňského roku je jednašedesát procent obyvatel České republiky se zdravotním systémem spokojeno, zdravotnický systém strádá přepracováním personálu, nedostatkem zdravotních sester a lékařů a podfinancováním. Covid tyto problémy ještě prohloubil. Uplynulé dva roky pandemie vyčerpaly zdravotní personál, který už tak pracoval na pokraji sil.

Přetížené nemocnice proto často musely omezit plánovanou péči. Škody na veřejném zdraví tak nezpůsobil pouze koronavirus, ale také odložení ostatních vyšetření a zákroků, jež vedlo ke zpomalení léčby.

Zhoršení dostupnosti kvalitní zdravotní péče v České republice pociťují obzvlášť výrazně například cizinci, kteří to mají se zdravotní péčí a přístupem k ní ještě o něco složitější — často si musí platit komerční zdravotní pojištění, protože do systému veřejného zdravotního pojištění nemají přístup. Do nákladu samoplátců patří například výdaje spojené s těhotenstvím, ale také s očkováním.

Přístup k plnohodnotné zdravotní péči je přitom v České republice podmíněn legálním pobytem a platnými doklady. To jsou podmínky, které zejména uprchlíci nemusejí splňovat.

Lighthouse Reports, investigativní reportážní tým, který ke své spolupráci přizval mezi řadou předních evropských médií i redakci Deníku Referendum, sesbíral v období mezi listopadem 2020 a červencem 2021 data týkající se lidí bez řádných dokladů a jejich přístupu k očkování z několik evropských zemí. Česká republika z mezinárodního srovnání nevychází příliš dobře.

Očkování proti covidu v České republice a přístup k cizincům

V České republice se začalo očkovat proti nemoci covid-19 na konci prosince 2020. Očkování doprovázela veřejná kampaň, mezi prvními se nechal naočkovat tehdejší premiér Andrej Babiš. K vakcíně měli přístup nejprve senioři a lidé s vážnějšími zdravotními problémy, postupně se dostupnost rozšiřovala na mladší ročníky. A očkovat se mohli nechat i cizinci, kteří měli veřejné pojištění.

Avšak ti, kdo nejsou registrováni v systému veřejného zdravotního pojištění, si museli na vakcinaci počkat až do loňského června. Očkování si navíc museli zaplatit, i když o jeho následné proplacení si mohli požádat.

Až do konce června 2021 se nemohli registrovat k očkování ani lidé bez domova a cizinci bez řádného pobytu v České republice. V Evropě je většina neregulérních migrantů vyloučena ze zdravotních systémů, což z nich činí jednu z nejzranitelnějších skupin.

Evropské země vyzývaly, aby se lidé zapojili do ochrany veřejného zdraví a nechali se naočkovat. S neregulérními migranty, včetně lidí bez dokladů, se však nepočítalo.

Podle Lighthouse Reports to platilo také pro Českou republiku, která byla vyhodnocena jako jedna ze zemí s nejhorší dostupností očkování proti covidu-19 pro lidi bez dokladů. V rozpočtu pro ně nebyla vyčleněna žádná částka a v oficiálních přehledech o očkování nebyli explicitně vyjmenovaní. Lidé bez domova neměli přístup k vakcínám vůbec.

×