Výhře nad covidem stojí v cestě zneužívání daňových systémů

Rosa Pavanelli

Stále probíhající koronavirová krize ukázala, že soustavné zneužívání daňových systémů ze strany bohatých už není přijatelné. Právě povaha současného uspořádání totiž není jen morálně neobhajitelná, ale především brání zdolání pandemie.

Je načase, aby vlády projevily kuráž odpovídající té, již vykazují pracovníci, kteří stojí v první línii. Kdybychom zamezili obcházení daní, mohli bychom zafinancovat očkování pro všechny světové zdravotníky za pouhých 36 hodin. Foto FB Česká filharmonie

Informace, které na veřejnost nedávno prosákly prostřednictvím dokumentů známých jako Pandora papers, jsou kudlou do zad všem zdravotníkům, jež bojují s koronavirem v první linii. Zatímco oni dávali všanc své životy a zachraňovali ostatním krk, finanční elity a korporace po celém světě nadále plundrovaly veřejné pokladny, čímž nadále oslabovaly způsobilost vlád zajistit personál a prostředky pro životně důležité veřejné služby, které nám poskytují ochranu.

I tak jsou ale tyto nejnovější úniky informací jen malým dílkem celé skládačky. Odborová federace Public Services International (Internacionála veřejných služeb), k níž přísluším, spolu s organizacemi Tax Justice Network (Skupina pro daňovou spravedlnost) a Global Alliance for Tax Justice (Globální aliance pro daňovou spravedlnost) publikovala v listopadu čerstvý výzkum, který ukazuje, že obcházení daní skrze skrývání zisků v daňových rájích vyjde svět na půl bilionu dolarů ročně.

To by bylo dost na to, abychom plně naočkovali každého obyvatele planety. Třikrát. Kdybychom skoncovali s obcházením daní, mohli bychom zafinancovat očkování pro všechny světové zdravotníky za pouhý den a půl.

Prohlubování nerovnosti

Nefunkční globální daňový systém prohlubuje současnou krizi nerovného očkování, a tím jednoduše prodlužuje trvání pandemie. Nízkopříjmové země v důsledku obcházení daní přicházejí v průměru o neuvěřitelných 48 % svých rozpočtů na veřejné zdravotnictví. Zdravotnické systémy jsou finančně extrémně oslabené. Výsledná nerovnost kupní síly pak významně snižuje schopnost pořizovat vakcíny, které si pro sebe ve výsledku usurpují jen nečetní hráči. To napomáhá šíření nových nebezpečných mutací, které v celém světě způsobují další a další lockdowny a úmrtí.

A právě ty země globálního Severu, jako například Spojené království nebo Švýcarsko, jež odmítají prolomit patentovou ochranu vakcín, zároveň rozmělňují snahy o potírání daňových rájů. Jejich chování není závadné jen morálně, ale ve svém důsledku podrývá celosvětové úsilí o vítězství nad pandemií.

Země G20 nedávno pod taktovkou Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj podepsaly oslavovanou dohodu, která si klade za cíl obcházení daní nadnárodními společnostmi zkrotit. Za oponou bezprostřední radosti se ovšem skryl podstatný detail: bohaté země znění dohody podstatně oslabily, čímž korporace získaly přístup k miliardám dolarů, jež by jinak mohly být využity k financování veřejných služeb, klimatických opatření a sociálního zabezpečení.

To že dohoda stanovila minimální daňovou sazbu pro nejbohatší korporace světa na 15 %, je navíc plivnutím do tváře ošetřovatelek a ošetřovatelů, kteří tráví noční směny na covidových odděleních a běžně ze své mzdy odvádějí sazby, které 15 % přesahují.

Většina nových daňových příjmů přitom poteče do veřejných kas Evropy a Spojených států. Země globálního Jihu, jež kvůli obcházení daní přicházejí o nepoměrně vyšší část svého daňového základu, v důsledku zavedení nových pravidel získají jen velmi málo, pokud vůbec něco.

Multilaterální reformy

Byť je tedy dohoda dosti chabá, nese s sebou jeden pozitivní dopad: odráží alespoň skutečnost, že s daňovou konkurencí a s ní souvisejícím setrvalým propadem životních podmínek můžeme skoncovat jedině prostřednictvím reforem multilaterální povahy. Nutným krokem by nyní mělo být to, že se minimální globální sazba navýší alespoň na 25 % a že vzniknou mechanismy zajišťující, aby příští daňové příjmy putovaly nikoli tam, kde sídlí centrála korporace, nýbrž tak, kde skutečně probíhá její ekonomická aktivita.

V dlouhodobějším horizontu by bylo nasnadě, aby Organizace spojených národů disponovala skutečně inkluzivním, mezivládním daňovým orgánem v té podobě, v níž ho nedávno navrhla skupina 134 zemí G77. Opravit nestavení mezinárodních daní samozřejmě vyžaduje čas, a vyjednávání proto musí začít okamžitě. Klíčová opatření lze nicméně zavést hned teď.

V první řadě potřebujeme majetkovou daň pro superbohaté, z nichž mnohým majetek dramaticky narůstá, zatímco nespočet jiných doslova bojuje o přežití. Ve druhé řadě by na ty, kteří na krizi přímo vydělali, měla být uvalena daň z nadměrných zisků. Mám na mysli společnosti typu Amazon, který prokazatelně těžil z toho, že jeho maloobchodní konkurenti byli nuceni zavřít obchody, aby zamezili šíření viru.

Zatřetí, abychom prosadili jednotné zdanění, bude zapotřebí i unilaterálních opatření, zejména s ohledem na to, že v nejbližší době budeme čelit digitalizaci ekonomiky. Každá nadnárodní společnost se bude muset danit jako celek, aby své zisky neskrývala v dceřinných společnostech s nízkým zdaněním. A konečně musíme okamžitě firmám uložit povinnost zveřejňovat informace o jejich aktivitách v jednotlivých zemích, abychom se napříště, až budeme zas potřebovat ověřit skutečný stav věcí, nemuseli spoléhat jen na úniky informaci jako byly Pandora a Panama papers.

Politická vůle

Političtí lídři už příliš dlouho tvrdí, že jednoduše nemáme po ruce dostatek peněz na to, abychom své zdravotnictví a další veřejné služby náležitě zafinancovali. Naše nová zpráva prokazuje, že zdroje jsou. Pouze chybí politická vůle přijmout nezbytná opatření.

Je zkrátka načase, aby vlády projevily kuráž odpovídající té, již vykazují pracovníci, které nasazují do první linie. Tím, že přestanou naslouchat korporátním lobbistům, a začnou konečně prosazovat taková opatření, která zajistí, aby nadnárodní společnosti a superboháči začali na chodu společnosti participovat spravedlivou měrou. Když ne teď, tak kdy?

Z originálu Tax abuse — it’s costing the earth původně vydaného Social Europe Journal přeložil PETR BITTNER. V DR text vychází s podporou Friedrich Ebert Stiftung Praha.

advertisment
advertisment