Některé bohaté státy začínají s podáváním třetích očkovacích dávek proti covid-19 u nejstarších či osob se závažně oslabenou imunitou. Takzvané boostery se hodí hlavně vzhledem k převládající virové variantě delta, extrémně infekční a schopné prorážet nekompletní ochranu. Světová zdravotnická organizace (WHO) se ale bouří a vyzývá vlády i výrobce vakcín, aby namísto třetích dávek raději pomohli s očkováním v nejchudších, jen minimálně proočkovaných zemích.

Předseda WHO Tedros Adhanom Ghebreyesus začátkem srpna vyzval k moratoriu na třetí dávky alespoň do konce září, či přesněji až do dosažení plošně desetiprocentní proočkovanosti. „Zatím se globálně podaly čtyři miliardy dávek [nyní již přes pět miliard, pozn. red.]. Více než osmdesát procent z nich připadá na země s nadprůměrnými příjmy, přestože v nich nežije ani polovina světové populace,“ uvedl v projevu. Nerovnost lze vyčíslit i obráceně: na pětinu světové populace v nejchudších státech připadají jen necelá tři procenta injekcí.

Ghebreyesus apeloval na spolupráci všech aktérů v čele s bohatými státy a farmaceutickými koncerny. Ty vyzval, aby ve výrobě očkovacích látek začaly upřednostňovat objednávky pro COVAX — mezinárodní platformu dodávající vakcíny hlavně zemím takzvaného globálního Jihu. Řada vlád sice programu COVAX v uplynulém půlroce slibovala ohromné investice a objemy vakcín, vše se však na dlouhé měsíce prakticky zaseklo.

„Rozumím, že se všechny vlády snaží ochránit své občany před delta variantou. Ale nemůžeme akceptovat, aby země, jež už využily většinu světových dodávek vakcín, jich využívaly ještě víc, zatímco nejzranitelnější lidé na světě zůstávají nechránění,“ vysvětloval předseda WHO. Nevyřčeně popsal fenomén, který množství aktivistů i vědců kritizuje od začátku očkování proti covid-19: „vakcinační nacionalismus“.

Spočívá ve skupování prakticky všech dávek státy s dostatkem peněz a vlivu, zatímco ostatní se musí spolehnout na humanitární pomoc. Hegemoni často příznačně objednávají více, než reálně dokáží spotřebovat. Dlužno dodat, že pro takový postup alespoň dříve existoval věcný základ: dodávky vázly, vše se neustále komplikovalo, objasňovaly se otázky možných rizik vektorových vakcín a podobně.

Logiku „košile bližší než kabát“, kdy se vlády přirozeně snažily nejdříve proočkovat vlastní obyvatele, část odborníků i komentátorů kritizuje celou dobu. Nyní ale problém vygradoval do až paradoxních rozměrů: bohaté státy mají mnohde dávek pro vlastní občany nejen dost, ale dokonce více, než po kolika je mezi lidmi poptávka. Protože není možné vakcíny jen tak přeposílat, až desítkám milionů dávek hrozí, že projde jejich doba trvanlivosti, a budou se muset vyhodit.

Zvlášť ohrožené skupiny třetí dávku zřejmě opravdu potřebují

Především západní státy ale výzvy WHO ignorují a třetí dávky chystají, případně již podávají. Za rozhodnutím stojí zřejmé oslabení ochrany v čase u seniorů — pozorované například v Izraeli — či lidí s velmi oslabenou imunitou, zvláště třeba po transplantacích.

Na odborné úrovni je ale potřeba boosterů, respektive jejich plošného podávání, stále předmětem diskuse. Podle části expertů je vážná infekce po očkování stále natolik ojedinělým jevem, že podávat třetí dávky má smysl spíše individuálně než hromadně.

Na teoretické i praktické bázi je totiž patrné, že i když vyvanou bezprostředně utvořené protilátky schopné neutralizovat virus dříve, než člověka nakazí, stále zůstávají v činnosti buněčné imunitní mechanismy. Ty jsou schopné jednak obratem vyrobit další protilátky, jednak potlačit množení SARS-Cov-2 v těle podstatně rychleji než u neimunizovaných.