Musíme si promluvit o patentech aneb Dlouhá cesta od charity k autonomii
Jan KašpárekDocházíme na konec miniseriálu o patentech léčivých přípravků a jejich možném prolomení v zájmu překonání pandemie covidu-19. V posledním díle popisujeme, jak se posouvá aktuální debata a k čemu může ve střednědobém horizontu směřovat.
Samotné prolomení duševního vlastnictví žádné vakcíny nevyrobí, rozhodně ne plošně. I mimo pandemii je výroba očkovacích látek převážně doménou několika málo firem a oproti běžným lékům v této oblasti neexistují generika. Produkce se váže na složitý řetězec dodávek a logistiky, náročné klinické testy i zkušený, kvalifikovaný personál. Toho je, co se týče nejnovějších mRNA vakcín, pomálu.
Například Afrika nemá k produkci vlastních očkovacích látek skoro žádné kapacity, nemluvě o zajištění dostatku pracovníků a celé sítě infrastruktury: od jednotlivých specializovaných surovin přes moderní výrobní podmínky garantující stále stejnou kvalitu látek až po „cold chain“, logistiku udržující vakcíny v potřebné teplotě.
Na druhou stranu je zjevné, že současné nastavení nelze udržet. Proočkovanost chudších států je mizivá, Světová zdravotnická organizace (WHO) navíc varuje, že (zase) vysychá tok solidárních dodávek. Systém COVAX, v němž bohaté země a nadace ve spolupráci hlavně s výrobci „neziskových“ vakcín (hlavně AstraZeneca) slibují očkování globálního Jihu, nedostačuje. Setrvale nabíral zpoždění a jakkoli se poslední dobou avizují ohromné vklady peněz i vakcín, jeho cíle nejsou dost ambiciózní. Chudší země si jiné vakcíny prakticky nemohou dovolit.
Kapacity západních výrobců vytěžují předobjednávky silných ekonomik, jejich látky jsou navíc násobně dražší než „covaxové“. Jakkoli to může být překvapivé, nijak levně nevychází ani čínské vakcíny na konzervativním inaktivovaném principu či ruský Sputnik V. Státy globálního Jihu jsou tedy často lapeny ve složité situaci, kdy sice chtějí očkovat, ale musí buď čekat či vsázet na kreativní diplomacii.
Často zaznívá, že se nedá nic dělat, neboť světová výrobní kapacita už běží na maximum. Některé korporace se snaží vyrábět tak usilovně, až mezi sebou navazují dosud nevídaná spojenectví. Je ale namístě se ptát, jaké možnosti produkce by svět měl k dispozici, kdyby se s vakcínami od počátku pracovalo jako s veřejným vlastnictvím, u kterého není přípustný monopol, ale naopak co nejplošněji sdílené know-how.
Například Indonésie říká, že pokud farmaceutické firmy poskytnou nezbytné know-how, může vyrábět až 550 milionů dávek ročně. Jihoafrická republika by pro změnu ráda dělala pokročilé mRNA vakcíny, ale opět by jí pomohla asistence technologických gigantů. Jižní Amerika se snaží, ale narazila na množství širších problémů včetně dodávek surovin ze Spojených států amerických. Existuje i výhled na konkrétní produkci vakcíny od firmy Johnson&Johnson, ovšem pouze za předpokladu globálního prolomení patentní ochrany.
Další země by se ve střednědobém horizontu zřejmě mohly zařadit do alespoň některé části výrobního řetězce, ovšem s podmínkou rozsáhlých investic, sdílení vědomostí o výrobních postupech a technologických transferů. Dlužno dodat, že produkci bez ohledu na stav ochrany duševního vlastnictví posílí licenční výroba a uvolnění kapacit, jež nyní drží předobjednávky cílené na naočkování zájemců v zemích globálního Severu.
Pomalý posun
V nynějším kontextu je hlavním rozhodujícím orgánem vakcínových patentů Světová obchodní organizace (WTO). Aby se patentní ochrana a duševní vlastnictví výrobních postupů uvolnilo — tedy přesunulo do široce přístupného technologického „poolu“ WHO (C-TAP), je zapotřebí konsensus. Ten ale není na pořadu dne, byť se k němu situace mírně posouvá.
Klíčový návrh vznesla na úrovni WTO Indie s Jihoafrickou republikou. Podporuje jej více než stovka zemí a významné mezinárodní organizace. V případě úspěchu by dočasně přerušil platnost patentů, copyrightů a dalších restrikcí nejen kolem vakcín, ale i kolem léků a diagnostických prostředků.
Zatímco chudší státy Afriky, latinské Ameriky či Asie se za prolomení patentů víceméně plošně postavily, hlavně Evropa se Spojenými státy americkými — tedy země, kde sídlí naprostá většina farmaceutických koncernů a jež si předkoupily ohromné objemy vakcín — záměr zablokovala. Návrhem Indie a Jihoafrické republiky se sice zabýval Evropský parlament, ale poměrem zhruba tři ku jednomu hlasu jej odmítl.
Nyní se ale rozložení sil mění. Spojené státy, potažmo kabinet Joea Bidena začátkem května avizoval, že alespoň co se vakcín týče, pozastavení patentní ochrany podpoří. Překvapil tím snad všechny. Část odborníků i aktivistů reagovala nadšením, farmaceutický průmysl naopak. Změna amerického postoje je zvláště nečekaná vzhledem k dlouhodobě striktnímu výkladu autorského práva sdílenému víceméně napříč demokraty i republikány.
Některé evropské státy, například Francie či Itálie, americký tah ocenily, jiné naopak. Proti stojí hlavně Německo, domov BioNTechu. Na úrovni Evropské unie probíhá přetahovaná. Europoslanci se k pozastavení patentní ochrany postupně přiklánějí, proti zůstává Evropská komise. Ta zastává spíše kompromisní stanovisko a před nucenou intervencí jasně upřednostňuje dobrovolné licencování vakcín ze strany korporací.