Jak doočkovat bez příkazů? Dobrými příklady jsou Dánsko či Portugalsko

Jan Kašpárek

Země s dostatečnou zásobou vakcín se snaží různými způsoby motivovat zdrženlivou část společnosti k očkování proti covid-19. Běžné jsou kontroly certifikátů, někde se sahá i k povinné vakcinaci profesních skupin.

Mette Fredriksenová, dánská premiérka, sleduje online v přímém přenosu podání první vakcíny v Dánsku, 27. prosince 2020. Foto Keld Navntoft, AFP

Napříč světem zdravotníci podali skoro sedm miliard dávek vakcín proti covid-19, podle listu The New York Times dostala alespoň jednu injekci polovina světové populace, byť převážně v bohatších státech. Ty řeší poslední měsíce zásadní problém: jak přimět k očkování co největší část společnosti, aniž by se sáhlo k nařízením nad rámec již všeobecně běžného vyžadování cerfitikátů o očkování, testu či prodělané nemoci. Cesty jsou různé, odvíjejí se i od kulturního nastavení.

Motivovat co největší část lidí k očkování je o to akutnější, že mezinárodně pandemii dominují virové varianty delta a „delta plus“ (1.617.2 a AY.x) — vysoce nakažlivé a proti imunitní ochraně poměrně odolné podoby viru. Právě deltám se nyní často daří přetlačit míru vakcinace, jež postačovala proti méně nakažlivým virovým variantám. Právě výrazně vyšší nakažlivost variant delta vede k vyšší míře hospitalizací, a dokonce umožňuje poměrně ničivé epidemické vlny.

Jako laboratoř katastrof i snah o jejich omezování slouží už delší dobu Spojené státy americké. Nakupovaly značné množství vakcín a vznášely ambiciózní plány, v praxi ale narazily na zřejmé limity společenské ochoty se nechat očkovat, i na extrémní schopnosti delt. Ty ztělesnila vlna vrcholící začátkem září. Za čtvrt roku od jejího vzestupu zemřelo na covid-19 skoro 130 tisíc Američanů. V době kulminace dosahovaly počty hospitalizovaných v nižších věkových kategoriích celopandemického maxima.

Novým problémem se tak staly takzvané „epidemie neočkovaných“. Američtí epidemiologové z Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) nyní zveřejňují podrobnější statistiky o účincích vakcinace zhruba do přelomu srpna a září. Ukazují, že nevakcinovaní byli v průběhu srpnové epidemie v 6,1krát větším riziku zjištěné nákazy a 11,3krát větším riziku smrti na covid-19. V některých úsecích vycházel poměr ještě výrazněji.

Údaje ze Spojených států, a to včetně odhadované vakcinační ochrany vůči přenosu viru, je na místě pozorně sledovat. Američané jsou totiž procentuálně proočkováni podobně jako Češi, byť vlivem rozšiřující se vakcinační povinnosti evidují více osob s jednou dávkou ze dvou. Jejich „promořenost“ také nebude nízká. Epidemická vlna, kterou prožili koncem léta, je oproti nám o dva měsíce předsazena, to může ovšem při interpretaci částečně vyvážit fakt, že se Spojené státy zpočátku očkovaly rychleji — a část ochrany tedy dříve vyvanula.

Srovnání hospitalizací (nahoře) a úmrtí kvůli covid-19 (dole) u očkovaných a neočkovaných. Trend je naprosto jednoznačný: vakcinovaní se méně často nakazí, a především zdaleka tak často nepotřebují kvůli nákaze lékařskou pomoc. Graf CDC

Nařízení jsou bojem o každé procento

Očkovanost Američanů se po určitém ustrnutí pohnula vzhůru až vlivem série rozhodnutí vlády Joea Bidena zavádějící postupně od července do září povinnost očkovat či testovat napřed u federálních zaměstnanců, později i u větších soukromých firem. V některých odvětvích je očkování přímo povinné — nepodstoupit je bez zdravotního důvodu de facto znamená odejít z práce. Relativně přísná opatření vedou k zuřivým sporům a aktivitě antivakcinačních hnutí včetně krajní pravice, dosavadní soudní pře ovšem vycházejí spíše ve prospěch očkování.

Bidenovo tažení má sice oporu v historii nejrůznějších povinných očkování i úplném schválení proticovidových vakcín hlavním kontrolním orgánem (FDA), svým rozsahem a akutností je však možná až bezprecedentní. Americký prezident otevřeně hovoří o tom, že úřadům s neočkovanými zkrátka dochází trpělivost. Dává to smysl: Spojené státy utrpěly během pandemie otřesné ztráty na životech, o společenské kohezi a navázaných škodách nemluvě. Evidují nejvíce zemřelých ze všech států světa, přes tři čtvrtě milionu osob.

Poměrně tvrdý — a politicky odvážný — přístup k prosazení vakcinace zaujala i Francie vedená Emmanuelem Macronem. Když v létě začalo být zjevné, že země zaostane za mírami proočkovanosti běžnými v západním světě, Marcon oznámil zpřísnění pravidel zahrnující hlavně prokazování předpokládané bezinfekčnosti na prakticky všech veřejných místech, včetně třeba venkovních restaurací. Zdravotnický a nemocniční personál se naočkovat zkrátka musel, neochotní zaměstnanci hlavně z nelékařských pozic víceméně dostali na výběr mezi injekcí a ztrátou práce.

Francie má naočkováno osmašedesát procent populace plně, nezanedbatelný podíl osob — dalších osm procent — je rozočkován. To je vzhledem k původně dosti skeptické, individualisticky zaměřené náladě hodně. Nelze říci, že by francouzská cesta probíhala zcela hladce nebo byla založena na opravdu dobrovolném rozhodnutí očkovaných, Macron ovšem dosáhl přinejmenším částečného úspěchu. Ani tak epidemické křivky ve Francii stále ještě neklesly do zanedbatelných čísel.

Míra proočkovanosti ve vybraných zemích a Evropské unii, pro srovnání s Českou republikou na chvostu. Graf OurWorldInData.org

Španělům a Portugalcům zkrátka očkování nevadí

Zatímco některé státy zápolí o každé další procento proočkovanosti, Evropa se zajímá o možná trochu překvapivého premianta: Portugalsko. Se zhruba stejným počtem obyvatel jako Česká republika má zhruba o polovinu více očkovaných: 87 procent populace, potažmo naprostou většinu dospělých. Uvádí se, že v zemi nezbyl skoro nikdo, koho by ještě šlo očkovat: buď jde o tak mladé lidi, že podle nynějších pravidel na vakcínu nemohou, nebo o ty, kteří se zkrátka nenechají přesvědčit.

Portugalci za sebou mají covidový rok a půl, který by se dal zjednodušeně označit za zvládnutější verzi českého. Na relativně klidné loňské jaro navázal podzimní růst a především povánoční epidemická vlna. Při její gradaci koncem února umíralo skoro tři sta lidí denně, celkem v zemi zemřelo na covid-19 přes 18 tisíc osob. Nyní přibývají jednotky denně a všechny křivky se drží dole, přestože vláda zrušila citelnější restrikce kromě nošení roušek v některých prostorech.

Příčin očkovacího úspěchu je více. Za jednu z nich se označuje Henrique Gouveia e Melo: vicearmirál, dřívější velitel vojenských ponorek a přes půl roku také portugalského očkovacího programu. Gouveia e Melo vsadil na odborný tým sestavený dílem z dalších vojáků, hustou síť očkovacích center a přímočarou komunikaci. Protiepidemické úsilí líčil — někdy kritizovanou — válečnou rétorikou a na veřejnosti vystupoval v obyčejné maskáčové uniformě. Jednoznačně vystupoval vůči antivakcinačnímu hnutí coby „tmářství jako ze třináctého století“.

Jakkoli viceadmirál ve své roli zazářil, Portugalci těží i z dlouhodobě vstřícného postoje k očkování a zdravotnímu systému obecně. A ani se svou světově skoro nejvyšší mírou vakcinace nepropadají přílišnému optimismu, ale kladou si otázky ohledně budoucnosti, potřeby třetích dávek i solidárních darů vakcín do chudých zemí globálního Jihu. Zůstává běžné se prokazovat očkovacím certifikátem na velkých veřejných akcích či v klubech.

Virus z populace zcela nezmizel, počty nově nakažených jsou stále ve vyšších stovkách denně. Země se dost možná dostala na práh endemického výskytu infekce, kdy virus může omezeně kolovat, ale neměl by vybuchnout do ničivé vlny. Sledovat tamější vývoj bude každopádně poučné.

Podobné faktory, tedy zažitá důvěra k očkování i zdravotnický systém, společenská solidarita, zatlačení konspiračních teorií do kouta či zkušenost s devastujícími vlnami nákazy, sehrály zřejmě roli i v sousedním Španělsku. Má plně očkovaných osmdesát procent populace. Španělé nyní navzdory mírnosti omezení (jako jsou hlavně roušky v uzavřených prostorách) vykazují nejnižší počty nakažených od loňského července, byť v počtech úmrtích zřejmě ještě „dojíždí“ letošní delta vlna.

Viceadmirál Henrique Gouveia e Melo v očkovacím tažení uspěl. Nebylo to však jen jeho přímočarou vojenskou rétorikou a distancem od politických sporů, ale i příznivým terénem. Iberský poloostrov proti očkování zkrátka nic nemá. Foto Patricia De Melo Moreirová, AFP

Dánsko: klíčové je se vyhnout zbytečným rozkolům

V České republice teď méně zmiňovanými premianty jsou některé severské země, nám nejblíže Dánsko. O tom jsme se uctivě zmiňovali již v květnové analýze celkového zvládání covidu, na hodnocení od té doby není co měnit. Dánů je oproti nám zhruba polovina a žijí v zemi s prakticky stejnou hustotou zalidnění. Za celou pandemii evidují jen 2700 mrtvých. Opakovaně a včas nasazovali uzávěry, spustili masivní testovací systém, disponují solidním zdravotnictvím.

Od zimní epidemické vlny se rozhodli navzdory nástupu delta varianty rozvolňovat úměrně očkování. To si nechalo aplikovat 76 procent dánské populace, tedy značná většina těch, kteří na injekci vzhledem ke svému věku a zdravotnímu stavu mohou — v případě lidí starších padesáti let je proočkovanost skoro úplná.

Dánové očkování proti novému koronaviru veskrze chtěli ještě mnohem dříve, než bylo k dispozici. Velká část z nich v žádném bodě pandemie nestála proti epidemiologickým opatřením.

Analytici upozorňují, že šlo o výsledek vyspělé politické kultury, v níž je běžné spolupracovat na řešení objektivních problémů a předcházet zbytečné polarizaci. Dánsku se podařilo vstřebat jak politické rozkoly kolem letošního plánu rozvolňování, tak šok z listopadového vybití milionů norků.

Širší trendy ukazují, že Dánové na evropské poměry nadprůměrně důvěřují sobě navzájem i autoritám. Mluví se o přetrvávající společenské kohezi, vyjadřované mediálně populárním slovem samfundssind — volně překládáným jako společenské vědomí či komunitní duch. Ten se během pandemie v nejrůznějších zemích projevil jako stěžejní výhoda, zatímco státy trpící naopak hodnotovým rozštěpením a agresivním populismem setrvale vykazují nápadný sklon v zápase s virem selhávat. Takový příklad ostatně poskytují i zmíněné Spojené státy.

Dánsko jako první v Evropské unii oznámilo, že vzhledem k proočkovanosti zruší zbývající restrikce i povinnost prokazovat se očkovacím certifikátem například v barech. Tamější křivka nově nakažených se poslední zhruba měsíc ubírá vzhůru, počty zemřelých jsou však od února naprosto minimální, v týdenním průměru nepřekračují tři denně.

Variant je více, česká cesta má do ideálu daleko

Jakkoli není možné projít všechny země světa, mezinárodně si lze povšimnou několika vzorců. V ochotě k vakcinaci je patrná nejen role důvěry v místní zdravotnický systém a odborné autority, ale také míra základní společenské solidarity i shody například na tom, že je očkování, potažmo ochrana veřejného zdraví normální a přínosnou věcí. Jedná se tedy o soubor motivací mnohem komplexnější, než jaký může pokrýt jednorázová kampaň propagující vakcíny.

Podstatnou úlohu patrně sehrává i schopnost jednotlivých zemí kontrovat dezinformace, rozptylovat obavy, přehledně komunikovat a poskytnout občanům snadno dostupnou a bezplatnou očkovací infrastrukturu. V případech, kdy občané zájem nemají, evidentně alespoň v jisté míře funguje také stupňování tlaku ve formě přísnějšího a plošnějšího vymáhání certifikátů či povinné vakcinace některých profesních skupin. Lze ale vyvodit, že nátlakový postup vyžaduje politickou vůli, budí vášně a zřejmě může nejzatvrzelejší část populace zahnat do izolace.

Česká republika nyní zažívá skokový nárůst zájmu o vakcíny, který je zřejmě dán jak oznámeným zpoplatněním testů, tak počínající epidemickou vlnou. Kolika lidí se nově probuzená ochota týká, zatím není zřejmé — víme jen, že podle sociologických dat byl prostor mezi již očkovanými a razantními odpůrci ještě před pár týdny poměrně široký.

Vláda — ať již končící či budoucí — jej kvůli vlastnostem delta variant potřebuje překlenout. Jak odvážné nástroje vybere, nevíme, optimální cesta založená na atmosféře společenské soudržnosti a důvěry dánského typu však pro nás zatím zůstává nedostupná.

advertisment