Unikl virus, který způsobil pandemii covidu-19, přece jen z Wuchanského virologického institutu? Noviny The Sunday Times letos 10. června publikovaly dvacetistránkovou investigativní reportáž detailně popisující problematickou spolupráci Wuchanského virologického institutu, spadajícího pod Čínskou akademii věd, s Čínskou lidovou osvobozeneckou armádou. Podle ní tamní vědci „před začátkem pandemie kombinovali nejsmrtelnější koronaviry na světě s cílem vytvořit nový zmutovaný virus“.

Uvedené experimenty ve Wu-chanu probíhaly již od vypuknutí epidemie SARS v roce 2003. Celá řada indicií ukazuje nejen na to, že virus, který způsobil pandemii vedoucí k více než sedmi milionům úmrtí po celém světě, mohl z wuchanské laboratoře uniknout, podporuje ale i teorii lidského zásahu do genetické informace nového viru. Počáteční reakce čínských orgánů i WHO pak toto podezření jen posilují.

Letos 23. června zveřejnila své závěry vyšetřování původu pandemie covidu-19 i americká rozvědka. Podle zprávy zpravodajské agentury se nenašly přímé důkazy o tom, že by virus unikl z wuchanské laboratoře. Mezi jednotlivými agenturami však ohledně hypotézy laboratorního úniku stále nepanuje shoda. Odtajněné materiály týkající se Wuchanského virologického institutu jasně ukazují, že pro tuto variantu hovoří řada silných důvodů.

Opatrné závěry zpravodajských služeb

Zmíněná desetistránková zpráva vydaná ředitelstvím amerických zpravodajských služeb (DNI) byla odtajněná poté, co Kongres v březnu odhlasoval tzv. Zákon o původu covidu-19 (Covid-19 Origin Act). Ten ukládá zpravodajským agenturám povinnost zveřejnit nashromážděné informace týkající se Wuchanského virologického institutu. Zprávu vypracovali specialisté na zbraně hromadného ničení ve spolupráci s šesti zpravodajskými agenturami USA včetně CIA a FBI.

Agentury se shodují na tom, že obě varianty prvního přenosu, přirozenou cestou i únikem z laboratoře, jsou možné. Dále se přiklánějí k tomu, že virus pravděpodobně nebyl laboratorně upraven a nebyl vyvinut jako biologická zbraň.

Potvrzují však spolupráci vědců z institutu s Čínskou lidovou osvobozeneckou armádou na projektech v oblasti „biologické bezpečnosti“, z nichž některé se týkaly koronavirů. Spolupráce byla podle zprávy zaměřená primárně na vývoj očkovacích látek a „orientovaná na potřeby veřejného zdraví“.

Wuchanská laboratoř má údajně „jedno z největších úložišť vzorků netopýřích [virů]“, s nimiž tamní vědci pracovali. V institutu probíhaly minimálně od roku 2013 projekty zaměřené na genetické inženýrství koronavirů a experimenty s infikováním humanizovaných myší živými viry. Žádný ze zdokumentovaných vzorků však nebyl natolik geneticky blízký SARS-CoV-2, tedy původci onemocnění covid-19, aby mohl být považován za přímého předchůdce.

Nebyly tedy nalezeny přímé důkazy o tom, že by byl virus SARS-CoV-2 laboratorně upravený. Zpráva nicméně zmiňuje dizertaci obhájenou v roce 2016 v Čínském centru pro prevenci a kontrolu infekčních onemocnění, která popisuje techniku reverzního genetického klonování koronavirů, při níž genetickou modifikaci nelze zpětně zjistit.

Zpráva předkládá i další nepřímé důkazy, jako problematické zabezpečení laboratoří nebo záhadné onemocnění několika výzkumných pracovníků na podzim 2019. Jeho symptomy připomínaly covid-19, mohly však být teoreticky způsobeny jakýmkoli z desítek virů způsobujících podobné příznaky, včetně chřipky nebo alergie.

Mlžení ve spolupráci s WHO

Reportáž The Sunday Times se kromě odtajněných materiálů, vědeckých článků či získané emailové komunikace opírá především o výpovědi zainteresovaných odborníků a vyšetřovatelů. Mnozí z nich se „off-record“ nebo pod rouškou anonymity přiklánějí k té nejradikálnější a také nejkontroverznější hypotéze, totiž že v jedné z laboratoří ve Wu-chanu probíhaly ve spolupráci s čínskou armádou tajné projekty související s vývojem biologických zbraní.

Důkazy pro to, jak oficiálně konstatuje i americká zpravodajská komunita, neexistují, částečně ovšem proto, že Čína od samého počátku pandemie nejednala transparentně. Rozdíl v přístupu čínských úřadů je patrný zejména ve srovnání s epidemií SARS v roce 2003, kterou se podařilo včas zastavit mimo jiné právě proto, že Peking k SARSu přistoupil transparentně a ochotně spolupracoval.

V lednu 2020, kdy již byly ve Wu-chanu prokazatelně stovky nakažených, čínské úřady ovšem nejprve popíraly, že by se virus přenášel z člověka na člověka, a poté nezveřejňovaly všechny informace, neposkytovaly biologické vzorky a bránily vyšetřování. Nespolupracovaly ani ve chvíli, kdy v květnu 2021 do Wu-chanu dorazila delegace WHO s cílem opatřit informace, jež by mohly objasnit původ pandemie.

Problematický byl v počátcích i přístup WHO jako takové, a zejména jejího předsedy Tedrose Adhanoma Ghebreyesuse. Ten byl do funkce zvolen v roce 2017 díky podpoře Africké unie a některých asijských zemí v čele právě s Čínou.

Bývalý etiopský politik, který v letech 2005—2012 působil jako ministr zdravotnictví Etiopie a od roku 2012 do roku 2016 jako ministr zahraničí, se jevil jako poměrně kontroverzní volba kvůli několika minulým přešlapům a vazbám na levicovou nacionalistickou ozbrojenou skupinu Tigrajská lidově osvobozenecká fronta. Jeho vítězství nad britským kandidátem do vedení WHO Davidem Nabarrem je považováno za jeden z dílčích úspěchů čínského vlivu v orgánech a organizacích OSN.

Své sympatie i vděk vůči Číně a jejím představitelům Tedros projevil právě na začátku pandemie, když se v lednu 2020 setkal s prezidentem Si Ťin-pchingem a tehdejším — a znovu i současným — ministrem zahraničí Wang Im. Po setkáních odmítl nový koronavirus označit za mezinárodní hrozbu.

I poté, co WHO 31. ledna 2020 vyhlásila mezinárodní stav ohrožení, byl Tedros proti omezení cestování do Číny i obchodních styků s ní. Pandemie se tak v době oslav lunárního Nového roku rychle rozšířila po celém světě.

Šéf WHO přitom po celou dobu pandemie nešetřil chválou na způsob, jakým se Čína s pandemií, na rozdíl od Západu, vypořádala. Západní média od počátku kritizovala Tedrosův přístup s odkazem na to, že je pod čínským vlivem. S kritikou přišel i Tchaj-wan, který byl na čínský nátlak z WHO vyloučen a organizace údajně ignorovala jeho počáteční varování o přenosu nového koronaviru mezi lidmi.

Od spolupráce k netransparentnosti

The Sunday Times skládají dohromady střípky informací ve snaze získat ucelenější obrázek toho, co se ve Wu-chanu dělo od epidemie SARS do začátku pandemie covidu-19. Wuchanský virologický institut začal roku 2003 spolupracovat na výzkumu SARS-CoV a podobných koronavirů se zahraničními vědci a podle veřejně dostupných zdrojů v té době získal americké vládní granty. Cílem byl vývoj univerzální vakcíny, aby se do budoucna zabránilo potenciální pandemii.

Výsledky bádání a experimentů s netopýřími viry, jejichž vzorky vědci sbírali v jihozápadní Číně, byly až do roku 2016 zveřejňovány v mezinárodních odborných časopisech. Podle novin The Sunday Times vědci v roce 2016 analyzovali vzorky netopýřích koronavirů z bývalého měděného dolu Mo-ťiang v provincii Jün-nan, kde mělo být v roce 2012 zaznamenáno několik úmrtí místních lidí na záhadný typ pneumonie.

Tato úmrtí ani identifikované viry čínská strana s americkými partnery nesdílela, informace však lze získat ze dvou obhájených kvalifikačních prací čínských badatelů. Právě v té době se podle amerických vyšetřovatelů rozběhl tajný program a informace o bádání v laboratoři přestaly být transparentní.

Jedním z cílů projektu mělo být vytvoření virové mutace, která by byla nakažlivější a nebezpečnější pro lidi. Takový virus poté mohl nechtěně uniknout z laboratoře a začít se šířit v blízkosti institutu.

Důležitými zdroji informací jsou tak kvůli neprůhlednému jednání čínské strany především západní badatelé, kteří působili v Číně nebo spolupracovali s čínskými kolegy. Jedním z takových expertů je britská zooložka Alice Hughesová zabývající se výzkumem netopýrů. Až do pandemie působila při Čínské akademii věd, omezení ze strany čínských orgánů, mezi něž patřil zákaz mluvit o výzkumu s médii či sledování čínskou bezpečnostní službou, ji však donutila přesídlit do Hongkongu.

Dalším je profesor Richard Ebright, mikrobiolog, který byl obeznámen s experimenty probíhajícími ve Wuchanském virologickém institutu od roku 2004. Dlouhodobě je kritizoval jako příliš nebezpečné.

Rizika spolupráce s čínskými vědci

Jednou z klíčových osob ve Wu-chanu je doktorka Š‘ Čeng-li, která zde začala s výzkumem SARS s cílem vyvinout účinnou vakcínu. Právě ona v roce 2004 začala zkoumat kolonie netopýrů v jihozápadní Číně.

Na výzkumu s jejím týmem mnoho let spolupracoval také britský zoolog Peter Daszak, jeden z členů týmu WHO, který se začátkem roku 2021 vydal do Wu-chanu vyšetřovat původ covidu. Skrze jeho působení v newyorské nadaci Wildlife Trust dostal Wuchanský virologický institut americké vládní granty na výzkum netopýřích koronavirů.

V roce 2009 nadace získala pětiletý grant pojmenovaný Predict ve výši osmnáct milionů dolarů na výzkum virů, které by potenciálně mohly způsobit pandemii. Nadace se poté přejmenovala na EcoHealth Alliance a Peter Daszak se stal jejím prezidentem. Jeden milion z grantu tehdy putoval i do Wuchanského virologického institutu.

S doktorkou Š‘ na jejím výzkumu začal v roce 2013 spolupracovat i přední vědec v oboru Ralph Baric, který na University of North Carolina experimentoval s kombinováním genetické informace koronavirů a jejich testováním na humanizovaných myších. O rok později její tým získal další peníze na projekty od americké vlády přes EcoHealth Alliance.

Výsledky tohoto bádání a experimentů zveřejnili v odborném periodiku na podzim 2015. Přesto si Baric i mnozí další odborníci uvědomovali rizika spojená s takovýmto výzkumem a možným laboratorním únikem. V té době však již wuchanská laboratoř začala sama provádět vlastní experimenty s využitím technologie objevené Baricem. O tomto výzkumu ještě informoval v souhrnné zprávě za rok 2016 Peter Daszak.

Vláda Baracka Obamy nicméně mezitím tento druh experimentů zakázala, pouze s několika málo výjimkami, které měly být přísně sledované. Daszakovi se i přesto podařilo získat další grant od americké státní agentury Národní institut zdraví (NIH). Žádost o 14 milionů dolarů už ale Agentura pro pokročilý výzkum pro účely obrany (DARPA) zamítla.

Někteří z amerických vyšetřovatelů se domnívají, že podobný stínový projekt mezitím ve wuchanském institutu probíhal ve spolupráci s čínskou armádou. Část odborníků se přiklání k tomu, že čínská armáda měla zájem na vývoji vakcíny proti koronavirům, což by zároveň umožnilo jejich potenciální využití jako biologických zbraní. Toto podezření posiluje například záhadná smrt armádního vědce Čou Jü-sena v květnu 2020 poté, co si nechal patentovat vakcínu proti covidu-19 pouhý měsíc potom, co byly hlášeny první případy ve Wu-chanu. Vakcinologové se shodují, že tak rychlý vývoj je nemožný bez předchozí přípravy.

Zatajování a obviňování

To vše by vysvětlovalo počáteční zatajování informací a zlehčování situace ze strany Pekingu i WHO, stejně jako urputné snahy čínské vlády o přenesení zodpovědnosti za vznik pandemie jinam. Peking opakovaně obviňoval Spojené státy z výroby biologických zbraní a šířil vlastní verzi o původu covidu z americké armádní biologické laboratoře ve Fort Detricku. Obvinění z vývoje biologických zbraní se pak znovu objevila v souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu, kdy čínská státní média přebírala ruskou propagandu.

Z dostupných informací se však spíše zdá, že západní vědci mnoho let transparentně spolupracovali s čínskými kolegy, s nimiž sdíleli nejnovější poznatky a technologie například v oblasti genetického inženýrství virů. Tuto spolupráci částečně podporovaly i americké granty ve snaze přispět ke globálnímu úsilí prevence nebezpečných epidemií, jako byl SARS nebo MERS.

Přínosy této spolupráce poté mohla využít čínská armáda ve vlastních projektech již bez účasti a vědomí zahraničních partnerů. Přičemž výsledky nebyly zveřejňovány pro potřeby mezinárodní odborné komunity, jak je to v akademickém světě běžné.