Prostředí internetu a sociálních sítí je pro velkou část světové populace čím dál důležitějším zdrojem informací než tradiční masová média. Kromě hrozby šíření dezinformací představují sociální sítě také živnou půdu pro různé formy ovlivňování a formování veřejného mínění — od přímé propagandy až k jemnému „mind engineeringu“.

Čína je zemí, která to s kontrolou internetu dotáhla nejdále. Prostřednictvím „velkého čínského firewallu“ omezila vlastním občanům přístup k zahraničním zpravodajským a aktivistickým webům a zablokovala jim mezinárodní platformy a sociální sítě od Facebooku přes YouTube až po messengery jako WhatsApp.

V posledních letech ale tyto zakázané platformy začala masivně využívat pro vlastní propagandu. Od placených inzerátů v předních zahraničních periodikách se postupně posunula k vytvoření vlastních oficiálních kanálů, jako je mezinárodní síť televizního vysílání CGTN či účty a kanály státních médií a influencerů s vazbami na čínský stát na západních sociálních sítích.

Relativně nedávno přibyl nový typ propagandy, a to právě ve formě zmíněného jemnějšího působení. Připravovaná publikace The Routledge Handbook of Language and Mind Engineering představuje termín mind engineering jako náhradu za dříve používaný výraz brainwashing coby „nový koncept a protokol duševní činnosti, jenž vysoce sofistikovaným způsobem spojuje jazyk, média a technologie za účelem manipulace obětí ve smyslu vnímání reality, názorové indoktrinace a připravenosti k akci“.

Není influencer jako influencer

Nejviditelnějším příkladem nového čínského úsilí o manipulaci globálního veřejného mínění jsou kanály influencerů z řad „lidu“ na americké platformě YouTube. Většina z nich působí zároveň i na jiných platformách a sociálních sítích, jak čínských (např. Weibo, WeChat, Xiaohongshu, Xigua, Douyin apod.), tak i západních, zejména Facebooku, Instagramu a Twitteru. YouTube je však dosud jednoznačně nejvlivnější — sledovanost jednotlivých videí dosahuje v některých případech miliony i desítky milionů zhlédnutí.

Inspirací k takové formě posilování čínské soft power mohla být vůbec nejúspěšnější čínská vlogerka Li C‘-čchi, která zveřejnila své první video na YouTube v roce 2017. Nyní má přes 17 milionů sledujících, v roce 2021 však svou aktivitu přerušila, údajně kvůli sporům s produkční agenturou. Její příspěvky mají miliony zhlédnutí, u těch nejsledovanějších se jedná o vyšší desítky milionů.

Li C‘-čchi zaujala globální publikum idylickými videi z prostředí západočínského venkova, v nichž pěstuje, sklízí a zpracovává vlastní plodiny a ukazuje tradiční dovednosti a řemesla. Jejich obsah je na hony vzdálený politice, i přesto — nebo právě proto — její tvorba přispívá k vytváření pozitivního obrazu Číny v zahraničí.

Není divu, že se jí brzy ujala profesionální agentura, součástí jejíž mise je i více méně nenápadné zapojování „státní agendy“ do komerčních produktů slibujících velký uživatelský dosah.

Jak takové agentury, které zastupují slibné influencery, v Číně fungují, popsali v nedávno publikované studii autoři z Australského institutu pro strategickou politiku. Profesionální agentury nejen pomáhají čínským influencerům s marketingem i profesionalizací formy i obsahu, ale v první řadě jsou klíčovým prostředníkem, který umožňuje překonat „velký čínský firewall“, publikovat na blokovaných platformách a hlavně tento produkt monetizovat.

Zároveň jsou napojeny na státní orgány a instituce a hlídají nejen nezávadnost obsahu, ale také jej pomáhají „slaďovat“ se zájmy státního propagačního a bezpečnostního aparátu.

Australský tým již dříve publikoval studii o „lao-waj“ (hovorový výraz pro cizince, zejména bělochy) influencerech, tedy vlogerech, kteří žijí dlouhodobě v Čínské lidové republice a natáčejí o tom videa. Nelze všechny házet do jednoho pytle, nicméně celá řada z nich vkládá do svých vlogů obsah, který lze považovat za jakýsi „product placement“ vlády v Pekingu. Zdaleka nejde jen o to, že se zaměřují na pozitivní tvář Číny — a logicky zcela opomíjejí nebo přímo popírají tu negativní.

Často přímočaře vyzdvihují úspěchy čínské vlády, ať už jde o výstavbu dopravní infrastruktury, modernizaci či bezpečnost ve městech, fungující školství či zdravotnictví apod., a někdy tyto úspěchy staví do kontrastu s „chaosem“ na Západě, typicky v USA.