Si Ťin-pching, Macron, Zelenskyj a „ukrajinská krize“

Olga Lomová

Teprve více než rok od ruského vpádu na Ukrajinu poprvé kontaktoval Si Ťin-pching prezidenta Zelenského. Sotva však můžeme doufat, že prezident Macron při své návštěvě Číny pohnul Si Ťin-pchinga, aby se odklonil od přátelství s Putinem.

Nakolik Macron v pohádkových kulisách podlehl představě současného čínského vedení o „fundamentálních zájmech“ Číny ve světové politice? Foto Thibault Camus, AFP

Od ruského vpádu na Ukrajinu představitelé Čínské lidové republiky ostentativně dávají najevo, že Čína zachovává objektivní a neutrální postoj. Za neutralitu vydávají, když na půdě OSN nehlasují proti ruské agresi, když kritizují „nelegální“ sankce proti Rusku a zdůrazňují „oprávněné ruské obavy o vlastní bezpečnost“.

Čínská média od počátku konzistentně přebírají stanoviska ruské strany a více než aby informovala o dění na Ukrajině, zaplavují své čtenáře články o hrozbách ze strany vojenského paktu NATO a o Spojených státech rozdmychávajících konflikty a profitujících na úkor Evropy.

A navíc, generální tajemník ÚV KS Číny Si Ťin-pching osobně udržuje srdečné vztahy s ruským prezidentem Putinem, které slavnostně stvrdili v předvečer války ve společném prohlášení o přátelství, které nezná hranic. Za minulý rok se nejvyšší představitelé Ruska a Číny několikrát setkali a telefonovali si a nakonec na konci března Si Ťin-pching vykonal oficiální přátelskou návštěvu v Moskvě.

Návštěva se uskutečnila krátce poté, co Mezinárodní trestní soud v Haagu vydal na Putina zatykač. O tom samozřejmě oba státníci pomlčeli, zato na závěrečné tiskové konferenci deklarovali odhodlání společně přispět „k pokroku lidstva“.

V příkrém rozporu se srdečnými vztahy k Putinovi Si Ťin-pching od počátku války nebyl v kontaktu s prezidentem Zelenským, přestože Ukrajina byla významným obchodním partnerem Číny a ukrajinský prezident opakovaně zval svůj čínský protějšek k návštěvě Kyjeva. Teprve na konci dubna Si Ťin-pching na Zelenského výzvy zareagoval a zatelefonoval mu.

Avšak dříve než tak učinil, na domácí půdě přijal Emmanuela Macrona. Těžko si představit, že se jedná o náhodu, posloupnost návštěv má jistě své politické důvody.

Macron v čínské pohádce

Macronovo přijetí bylo připraveno spektakulárním způsobem: Procházka se Si Ťin-pchingem po dlouhém rudém koberci, vojenská přehlídka, nastoupení ministři rituálně podepisující memoranda o spolupráci, projevy k představitelům businessu i čínským studentům a nakonec v Kantonu „neformální“ setkání v Borovém háji, proslulé historické zahradě.

Kantonské setkání v dlouhé reportáži zachytila čínská státní televize. Ukazuje Macrona v pohádkovém světě staré Číny, jak si jej představovali evropští cestovatelé minulých staletí: na břehu jezera pod košatými stromy, obklopen květinami a štěbetajícími ptáky. Posléze za zvuků meditativní hudby citery čchin francouzský prezident vstoupil do pavilónu, kde nechyběly vzácné starožitnosti, ani čaj, který do jemných porcelánových šálků servírovaly půvabné dívky v kvazi-historických bleděmodrých řízách.

V těchto kulisách Si Ťin-pching nejprve Macronovi představil „teorii a praxi socialistické modernizace čínského typu“ a pak pozval francouzské firmy, aby se zúčastnily obchodních veletrhů chystaných v Číně v nejbližší době. Macron opáčil, že je třeba „Čínu pochopit a respektovat“, ocenil, „že Čína podporuje nezávislost a jednotu Evropy“ a neopomněl ani zmínit respekt k suverenitě a územní celistvosti Číny a k jejím „fundamentálním zájmům“, aby nakonec také vyjádřil podporu obchodní a vědecko-technické spolupráci, včetně té v oblasti umělé inteligence.

Ve druhé části přátelského rozhovoru nakonec jako první promluvil Si Ťin-pching o „ukrajinské krizi“. Poukázal na „složitost a komplexnost problému“ a zdůraznil nutnost co nejdříve s ním skoncovat, přičemž jediným východiskem může být politické řešení. Zdůraznil, že Čína nemá v této věci žádný sobecký zájem, „od počátku stojí na pozicích spravedlnosti a férovosti“ a také prohlásil, že „svůj díl zodpovědnosti musí přijmout všechny zainteresované strany“.

Nakonec povzbudil Macrona, aby Francie předložila vlastní způsob řešení krize mírovou cestou, přičemž Čína je připravená takový plán podpořit a „sehrát v něm vlastní konstruktivní roli“.

Macron sekundoval poněkud překvapivě, uvážíme-li evropský postoj k ruské agresi, že Francie „sdílí názor, že politické řešení ukrajinské krize vyžaduje zohlednit legitimní zájmy všech zainteresovaných stran“. Si Ťin-pchingovi pak řekl, že si „váží čínského vlivu v mezinárodním společenství a přeje si úzce spolupracovat s Čínou ve společném úsilí co nejrychleji vyřešit krizi politickými prostředky“.

Po návratu do vlasti Macron vyvolal pobouření svým interview, v němž vznesl požadavek strategické autonomie Francie a Evropy na USA, a distancoval se od Tchaj-wanu jako věci, která se Evropy netýká. Oba výroky můžeme číst jako konkretizaci frází o jednotné a nezávislé Evropě o respektu k fundamentálním zájmům Čínské lidové republiky z rozhovoru se Si Ťin-pchingem.

Co Evropa snese?

Ještě než 26. dubna Si Ťin-pching zatelefonoval Zelenskému, stihla Čína otestovat, co si může dovolit vůči Evropě. Čínská lidově osvobozenecká armáda spustila další masivní manévry v bezprostřední blízkosti Tchaj-wanu, aby opět procvičila, jak izolovat veškeré spojení ostrova s vnějším světem. Krátce na to pak čínský velvyslanec ve Francii Lu Ša-jie poskytl francouzské televizi LCI rozhovor, v němž ocenil názory prezidenta Macrona na strategickou autonomii a vztahy s Čínou.

Následně prohlásil, že pobaltské státy, které vznikly po rozpadu Sovětského svazu, postrádají legitimitu ukotvenou v mezinárodních smlouvách, jinými slovy vlastně stále patří Rusku. Také o Krymu velvyslanec Lu mluvil jako o odvěkém ruském území.

Jeho výroky vzbudily v Evropě značné rozhořčení a mluvčí čínského ministerstva zahraničí je pak na pravidelné tiskové konferenci označila za „soukromý názor“ — něco v případě čínského diplomata těžko představitelného.

Nakonec přece jen telefonát na Ukrajinu

Si Ťin-pchingův telefonní rozhovor se Zelenským trval zhruba hodinu. Čínská média o něm informovala prostřednictvím oficiálního komuniké ministerstva zahraničí a za hlavní téma rozhovoru označila „tradiční přátelství“ obou zemí a rozvoj bilaterálních vztahů. Došlo však i na „ukrajinskou krizi“ a potřebu míru dosaženého v dialogu a diplomatickými prostředky. Si Ťin-pching znovu rozvedl podobná slova, jaká od něj vyslechl Macron o dva týdny dříve.

Slovo válka z jeho úst nezaznělo, dokonce ani jméno Ruska, což přirozeně umožnilo zcela zatemnit podstatu věci. V jednu chvíli dokonce apeloval, aby „ve věci nukleární bezpečnosti všechny strany zachovaly chladnou hlavu a zdrženlivost“.

Si Ťin-pching nakonec řekl, že nazrává čas pro „politické řešení krize a nalezení cesty k trvalému míru v Evropě skrze dialog“ a Čína k tomu hodlá přispět tak, že vyšle delegaci čínské vlády vedenou zvláštním vyslancem pro Eurasii, který bude podrobně jednat o politickém řešení ukrajinské krize „se všemi“.

Zelenskyj ve svém tweetu označil rozhovor za „dlouhý a smysluplný“. Vedle bilaterálních vztahů zmínil také, že „pozornost se zaměřila na možnou spolupráci ve věci nastolení spravedlivého a udržitelného míru na Ukrajině“. Další zprávy o telefonátu z ukrajinské perspektivy zdůrazňují Zelenského slova, že Ukrajina brání vlastní zemi a míru musí být dosaženo v souladu s Chartou OSN a mezinárodním právem, nikoliv za cenu územních ústupků. To znamená včetně obnovy hranic Ukrajiny z roku 1991.

Po telefonním rozhovoru následoval z ukrajinské strany první praktický krok, když Zelenskyj okamžitě jmenoval nového ukrajinského velvyslance v Pekingu, jehož post zůstával několik měsíců neobsazený.

Pozitivní obrat?

Může snad telefonát se Zelenským naznačovat, že Čína se chystá použít svůj vliv na Rusko a přispět k zastavení ruské agrese? Napomohlo tomu snad vstřícné jednání Macrona, případně jednání dalších evropských politiků na různé úrovni?

Zatím tomu nic nenasvědčuje a spíš se zdá, že Čína doufá v rozkol mezi Evropou a USA, v oslabení vojenské podpory Ukrajině, v omezení sankcí, případně příměří, které Rusku umožní nabrat síly.

Skepticismu nahrávají i přípravy cesty delegace pro mírová jednání, kterou Zelenskému slíbil vyslat Si Ťin-pching. Čínská oficiální místa zatím nesdělila žádné podrobnosti ani o složení delegace, ani o datu jejího vyslání. Konkrétnější zpráva však kupodivu přišla z ruské tiskové kanceláře TASS, odkud poněkud překvapivě informaci převzala některá okrajová čínská média.

V čele delegace by podle ruského zdroje měl stanout Li Chuej, bývalý velvyslanec Číny v Rusku. Ten před skončením desetileté mise v Moskvě získal čestný doktorát na ruské diplomatické škole MGIMO a z rukou prezidenta Putina převzal řád přátelství. Pokud je informace TASS pravdivá, pak Macron nadarmo plýtval šarmem a servilností a Si Ťin-pching i nadále hodlá spolupracovat především s Putinem.

Prosíme, podpořte naši práci

Společně jsme přispěli ke konci éry Andreje Babiše. Nikdy by to nebylo možné bez vás. Naše práce ale není u konce. Denně budeme dohlížet na to, aby se slibované změny opravdu staly.

Vaše podpora určuje naši sílu.

Spolu #jsmeDR.

Diskuse

Dobře vědět podrobnější posloupnost.

Nicméně pokud jde o hlasování v OSN, tak v článku chybí, že 26.3. Čína poprvé hlasovala pro rezoluci, která Rusko označuje za agresora.

Nemůžu si pomoci, ale začíná to vypadat, že se mezi Si a Putinem něco pokazilo.

22.3. --- Si odjíždí z Moskvy a předou s Vladimírem jako koťata

24.3. --- Putin ohlašuje rozmístění jaderných zbraní v Bělorusku

26.3. --- Si volá Zelenskému, chystá vyjednavače, a Čína v OSN hlasuje proti Rusku

A velvyslanec ve Francii prostě nezachytil nový směr větru ..... ??

Kéž by.

Jinak všechny ty řeči o spravedlivém výsledku pro obě strany ---- no, zkrátka, Krym zůstane v Rusku. To je myslím jasné úplně všem, včetně Ukrajinců. Bez toho je mír vyloučen, bez ohledu na úhel pohledu, spravedlnost, mezinárodní právo, co se teď říká, bez ohledu na cokoliv.

O zbytku se musí konečně začít jednat a Čínu nutně potřebujeme, jiný Ruskem nepohne.

Eh, špatné datum, čínská reakce, jestli to tedy je reakce, je o měsíc později, až v dubnu

Možná nejsem sám, komu se zdá, že se mezi Čínou a Ruskem v dubnu něco změnilo:

https://www.lidovky.cz/nazory/machacek-rachman-ukrajina-rusko-valka-mir-cina-si-tin-pching-putin.A230503_220208_ln_nazory_hma?zdroj=LN_nazor-top

Jednou z klíčových optik, přes které se Čína na věc dívá, je určitě "problém" Tchaj-wanu. Další je třeba obchod s Evropou, další spojenectví s Ruskem proti hegemonii USA...

Ale kdybychom se na to dívali chvíli čistě čínskýma očima upřenýma na Tchaj-wan, tak pro Rusko jím může být buď celá Ukrajina, anebo jenom Krym.

((( Jenomže když Ukrajina, tak proč ne Litva, Estonsko, Lotyšsko nebo Gruzie? To už by šlo proti čínským zájmům... )))

Takže bych řekl, že se nakonec Si rozhodl, že ruským Tchaj-wanem je Krym, na něj má Rusko svrchované právo a patří mu. Ukrajina je svrchovaná v původních hranicích Ukrajinské sovětské socialistické republiky.

Tyhle politické záchvěvy mě přesvědčují, že takhle se k tomu Čína chystá postavit v otázce území.

Ale uvidíme.

Třeba to bude úplně jinak...

Tak Čína se od té rezoluce OSN distancuje.

A v Česku máme hezké sousloví: Dej si pozor Si, abys nepřepepřil toho vepře.