Již příští měsíc 16. října zahájí Komunistická strana Číny v pekingském Velkém sále lidu svůj jubilejní 20. sjezd. Jedná se o nejvyšší orgán strany, při kterém se v pětiletém intervalu setkávají delegáti stranických organizací, včetně nejvyšších zástupců politbyra, aby zhodnotili vývoj od posledního sjezdu a vytyčili stranickou linii na dalších pět let. Vzhledem ke svému významu a rozsahu jsou sjezdy jakýmsi barometrem čínské politické situace a stability nejvyššího vedení. A právě příští sjezd má v tomto ohledu potenciál být přelomový.

Si Ťin-pching na vrcholu moci

Za posledních pět let se proměnilo jak vnitrostátní postavení a fungování strany, tak i vnímání Čínské lidové republiky a jejích mocenských ambicí na mezinárodním poli. Co se týče postavení strany v samotné Číně, její vedoucí úloha je zanesena v preambuli Ústavy Čínské lidové republiky. Tentýž dokument také do roku 2018 zajišťoval, že prezident může sloužit nanejvýš dvě funkční období.

Si Ťin-pching však prosadil změnu, která mu umožňuje na tomto postu setrvat i potřetí, potažmo na doživotí. Spolu s prezidentským úřadem je od počátku devadesátých let minulého století vůdce Číny současně předsedou vojenské komise a generálním tajemníkem ÚV KS Číny, přičemž právě poslední jmenovaná funkce je nejdůležitější.

Již na předchozím 19. sjezdu KS Číny nechal Si Ťin-pching do stanov strany zanést své „myšlení o socialismu s čínskými rysy pro novou epochu“. Tím de facto ztotožnil sebe sama se stranou jako celkem. Kritika generálního tajemníka je tak útokem na stranu jako takovou, což si v dnešní Číně nemůže dovolit prakticky nikdo.

Od svého nástupu navíc Si Ťin-pching vede protikorupční kampaň, která mu kromě reálného potlačení korupce ve státní a stranické správě umožňuje eliminovat konkurenty. V posledních letech se státostrana začala více prosazovat i na úkor soukromého sektoru. Zářným příkladem se stal úděl dříve nejbohatšího Číňana Jacka Ma, který po příliš hlasité kritice neefektivity čínských regulátorů na čas zmizel a po svém návratu se již nikdy k podobným krokům neodvážil.

Globální vliv pekingského sjezdu

Asertivní a nezřídka i agresivní nátura čínského vedení se čím dál jasněji projevuje také na mezinárodní scéně. Právě po nástupu Si Ťin-pchinga se začala vyostřovat čínská expanze a militarizace v Jihočínském moři, došlo na ozbrojené střety s Indií ve sporných hraničních oblastech a pravidelné provokace vůči Tchaj-wanu v posledních měsících přerostly v největší vojenská cvičení kolem ostrova v historii.

K tomu přidejme mnohovrstevnatou podporu ruského režimu po vpádu na Ukrajinu a je zřejmé, že deklarovaná pozice světového mírotvůrce je spíše rétorickým nástrojem, než skutečným morálním postojem čínské komunistické strany.

Od počátku pandemie covid-19 se čínská veřejnost potýkala s bezprecedentními opatřeními v rámci politiky nulového covidu, což vedlo mimo jiné ke zpomalení čínské ekonomiky a odhalení slabin v bankovním sektoru a na trhu s nemovitostmi. Kvůli hypoteční a bankovní krizi následně vypukly i nevídané protesty. Paralelně s tím roste i kritika Číny ze strany mezinárodní veřejnosti.

Přesto s pravděpodobností blížící se jistotě generální tajemník Si Ťin-pching na říjnovém sjezdu obhájí svůj mandát i na další pětileté období. Pokud se tak skutečně stane, Si upevní své postavení a udělá krok k doživotní vládě. To by vzhledem k rostoucímu významu Čínské lidové republiky na mezinárodním poli mělo dalekosáhlé následky nejen pro Číňany samotné, ale i pro zbytek světa.