Nejen olympiádou se v posledních týdnech zabývalo čínské politbyro. V rámci čtrnácté pětiletky Čína formuje také další směřování své klimatické politiky — a právě během února získaly plány největšího světového znečišťovatele jasnější kontury. Z řady reforem je tou hlavní sjednocení čínského trhu s elektřinou, které má vznikat v příštích letech a být plně funkční v roce 2030.

Konkrétně chce politbyro vytvořit „evropský“ tržní model, který by energetiku napříč Čínou integroval do celostátního systému. Sjednocený trh má umožnit snazší distribuci a obchodování s elektřinou a v konečném důsledku urychlit přechod na čisté zdroje.

„Vytvoření národního trhu je klíčovým aspektem úsilí o dekarbonizaci. Obnovitelné zdroje energie jsou často rozloženy nerovnoměrně a lépe koordinovaný národní trh by mohl pomoci zlepšit flexibilitu elektrizační soustavy,“ uvedl pro server Carbon Brief expert na asijskou energetiku Jang Mu-i.

Kromě rozšíření sítě obnovitelných zdrojů může sjednocený trh také zefektivnit obchodování s emisními povolenkami. Komunistická vláda představila vlastní systém povolenek loni, prozatím je však strukturálně nefunkční. Čínské povolenky jsou velmi levné a fosilní průmysl nijak neomezují. Reforma trhu s elektřinou by usnadnila přenastavení pravidel tak, aby destabilizace klimatu postupem času přestala být výdělečná.

Otázkou však zůstává, nakolik je zavedení „evropského“ trhu v Číně uskutečnitelné. V tamním kontextu by šlo o bezprecedentní model, který je však podle mnoha expertů ze samotné podstaty čínského režimu zcela nereálný.

„Čínský trh nemůže být stejný jako evropský, protože je zde jiný politický systém, kde jedna strana řídí vše. Neexistuje transparentní a na komunistické straně nezávislý právní řád,“ uvedla pro Deník Referendum sinoložka z projektu Sinopsis Olga Lomová.

I za předpokladu, že sjednocený trh do roku 2030 opravdu vznikne, bude pravděpodobně vypadat zcela jinak, než jak jej čínští představitelé nyní prezentují.

Prioritu má růst, nikoli klima

Další klíčovou součástí čtrnácté pětiletky je směrnice o „úsporách energie a snižování emisí“ — při bližší analýze je však zřejmé, že v plánu jsou takřka výhradně úspory. Konkrétně chce politbyro snížit energetickou zátěž — tedy užití energie v poměru k jednotce HDP — o třináct a půl procenta do roku 2025.

V souhrnu chce Čína energii vytvářet a ukládat efektivněji, zároveň však hodlá nadále zvyšovat svou energetickou spotřebu. Drtivou většinu čínské energetiky — až devadesát procent — přitom tvoří fosilní zdroje. Klimaticky odpovědné opatření by proto tkvělo právě ve snižování emisí, které však v ČLR přinejmenším do konce této dekády nenastane — naopak.

Politbyro totiž plánuje „maximalizovat uhlíkovou ekonomiku“ k roku 2030 a užívání fosilních paliv postupně utlumovat až poté. Vzhledem k čínským energetickým nárokům jde o ambiciózní cíl, v kontextu postupující klimatické krize je i přesto zcela nedostatečný a potenciálně katastrofální.

Výraznou změnu kurzu nelze od Komunistické strany čekat. „Čína se snaží řídit hospodářství tak, aby bylo efektivnější ekonomicky, ne ekologicky,“ říká sinoložka Olga Lomová. O prioritách čínského režimu vypovídá i skutečnost, že neustále prohlubuje těžbu uhlí a staví nové uhelné elektrárny. Do konce roku 2025 má celková uhelná kapacita v ČLR činit asi 1230 GW. Pro srovnání jde o téměř dvojnásobek celosvětové solární kapacity.

Budování mediálního obrazu

Navzdory rozvoji uhelné infrastruktury nelze Číně upřít absolutní prvenství ve výstavbě právě obnovitelných zdrojů energie. Podle analytika Simona Evanse dala ČLR jen za loňský rok vzniknout vyšší energetické kapacitě z větrných elektráren na moři než zbytek světa za posledních pět let dohromady. Překotným tempem Čína rozvíjí také fotovoltaiku či vodní energii.

Problémem však je, že čistá energie v Číně takřka nesnižuje emise. S rostoucí ekonomikou totiž stoupají i čínské energetické nároky. Obnovitelné zdroje zatím fosilní infrastrukturu nenahrazují — pouze navyšují obecnou kapacitu. Podobný trend ostatně lze pozorovat nejen v Číně, ale i na globální úrovni.

I přesto však komunistická strana obnovitelných zdrojů využívá k cílené propagandě, naposledy při letošních olympijských hrách. ČLR slovy vrchních představitelů pořádala „první udržitelnou“ olympiádu v dějinách. Údajně měly být veškeré energetické nároky vykryty právě bezemisními zdroji.

Zdali událost skutečně byla „stoprocentně čistá“ je vzhledem k manipulačním výrokům čínských reprezentantů neověřitelné, avšak vysoce nepravděpodobné. Rozhodně však olympiáda v Pekingu měla — už ze své podstaty — katastrofální ekologický dopad, od ničení půdy po plýtvání klíčovými zdroji. Snahou přelakovat sportovní akci nazeleno čínští představitelé opětovně dokázali, že víc než na ochraně klimatu jim záleží na budování mediálního obrazu.

Ve víru totalitní propagandy je proto čínská klimatická politika nadále mnohoznačná a obtížně čitelná. Při nedávné návštěvě uhelného regionu Šan-si generální tajemník Si Ťin-Pching prohlásil, že klimatickou politiku „Čína nerazí proto, že nás žádají druzí, ale z naší vlastní iniciativy.“ Nakolik svá slova myslel vážně — a jak výrazně se promítnou do národní politiky — se ukáže v řádu pár let.