Odklady a prázdné sliby. Klimatický summit v Glasgow potřebné změny nepřinesl

Adam Rektor Polánek

Oslavám politiků navzdory znamená COP26 jen dílčí a nedostatečný posun. Pokud chtějí světoví lídři opravdu udržet oteplení pod hranicí jednoho a půl stupně Celsia, musí jednat rázněji a rychleji. Inspiraci mohou čerpat z klimatického hnutí.

Jedním z hlavních odkazů summitu COP26 je aktivizace masových hnutí za klimatickou spravedlnost. Lidé z celého světa mají po Glasgow ke světovým lídrům jen malou důvěru a už nyní organizují velké protesty, kterými chtějí mocné přimět k odvážnějším politickým krokům. Foto Kena Betancur, AFP

Letošní klimatický summit COP26 byl završen přímo dramaticky. Vrcholná jednání měla původně skončit v pátek 12. listopadu, protáhla se však až do soboty. Důvodem bylo znění závěrečného dokumentu, který měl přímo navázat na Pařížskou dohodu, a přiblížit tak udržení globálního oteplení na relativně stabilní hranici jednoho a půl stupně Celsia. Diplomaté z celého světa se nebyli schopni shodnout nad formulacemi jednotlivých frází, volbě přídavných jmen, významových nuancích sloves.

Konečným výsledkem je desetistranný text, který namísto zodpovězení stávajících vyvolává nové otázky. Klimatická opatření nechává na jednotlivých zemích, zároveň však nikde nezmiňuje ani nevybízí k systémovým změnám, které jediné by k udržení oteplení na hranici jednoho a půl stupně Celsia vedly. K dosažení takové mety by lidstvo muselo začít snižovat emise o sedm procent ročně. Namísto toho však podíl skleníkových plynů v atmosféře překotným tempem roste.

I přesto se premiér Velké Británie, která summit hostila, Boris Johnson a prezident COP26 Alok Sharma radují, že jde o „historickou dohodu, která udržela sen Pařížské dohody při životě.“ Pokud ano, onen sen je nyní na pomyslných přístrojích s malou šancí na přežití.

Před summitem planeta směřovala k oteplení o katastrofické 2,7 stupně Celsia do konce století. Po něm by se, za předpokladu že všechny země dodrží své sliby, oteplila o stále děsivé 2,4 stupně.

COP26 proto nebyl mílovým skokem, nýbrž drobným krůčkem. Snahy o naplnění Pařížské dohody sice nepohřbil, ani je však výrazně nerozvinul. Jde o svého druhu odklad, s nímž budou zápolit další klimatické summity — a především globální klimatické hnutí. Přinášíme shrnutí témat a východisek, která byla pro summit v Glasgow nejzásadnější.

Výrazná rána pro uhlí

Jednou z mála oblastí, ve které letošní COP přinesl skutečný posun, je konec těžby a spalování uhlí. Původní ambicí hostující Velké Británie bylo přesvědčit bohaté země k odklonu od uhlí před rokem 2030 a chudší země o deset let později. Takové mety se sice dosáhnout nepodařilo, i přesto se však analytici shodují, že konec éry uhelné je po COP26 o poznání blíž.

S nejšpinavějším fosilním palivem se v Glasgow zavázalo skoncovat šestačtyřicet zemí — celá polovina z nich vůbec poprvé. Mezi signatáři nového prohlášení o „globálním přechodu z uhlí na čistou energii“ jsou navíc tři z deseti největších spalovačů uhlí: Jižní Korea, Indonésie a Vietnam. Trojice zemí chce energetický přechod završit ve čtyřicátých letech.

Pozadu nezůstaly ani evropské státy. Chorvatsko a Slovinsko přislíbily konec uhlí zkraje příští dekády, ideálně před rokem 2033. O velké překvapení se postarala Ukrajina, která oznámila energetickou transformaci k roku 2035. Šlo o jeden z přelomových momentů summitu, Ukrajina je totiž třetím největším producentem uhlí v Evropě — hned po Polsku a Německu.

Podle nové analýzy Centra pro výzkum energie a čistého ovzduší vyústil COP26 v plán celosvětově zrušit devadesát nových uhelných projektů a odstavit tři sta sedmdesát projektů stávajících. Tedy za předpokladu, že země dostojí svým slibům. Graf srovnává mapu rušených či odstavených uhelných elektráren před a po summitu v Glasgow. Grafika Twitter Centre for Research on Energy and Clean Air

Podobných příslibů bylo na COP26 nespočet a samy o sobě nic neznamenají. V oblasti uhlí se však — jako jedny z mála — začínají promítat do globálního finančního sektoru. Od konce summitu klesá hodnota akcií uhelných společností, od čínských po americké. Propad se zatím pohybuje v jednotkách procent, jde však o celosvětový trend, který analytici vysvětlují právě vlivem jednání v Glasgow. Podle nové studie vědeckého časopisu Nature tak může být polovina všech fosilních aktiv do roku 2036 bezcenná — z velké části díky klesající hodnotě uhlí.

„Letošní rok utáhnul kohoutek uhelným financím, navíc COP26 započal novou kapitolu vyřazování stávajících uhelných elektráren. Svět nyní vstupuje do dekády, kdy musí urychlit konec uhlí a rozšířit své úsilí na ropu a plyn,“ komentuje summit v tiskové zprávě klimatický think tank E3G. Právě takové „úsilí“ však ze strany lídrů v Glasgow zoufale chybělo.

Ropa a plyn vyvázly netknuté

Pokud COP26 znamenal posun v konci uhlí, nijak se nezasadil o omezení dalších fosilních paliv — spíš naopak. V závěrečném desetistranném dokumentu není jediná zmínka ani o ropě, ani o fosilním plynu. Termín „fosilní paliva“ se v celém textu vyskytuje přesně jednou.

Vědecká shoda je přitom jasná: Stabilizace klimatu je neslučitelná s jakýmkoli fosilním průmyslem. Čím dřív nastane globální dekarbonizace, tím nižší bude oteplení planety — a tím menší i dopady klimatických změn. Namísto hlavních strůjců klimatické krize se však bohaté země v Glasgow často zabývaly zástupnými a čistě symbolickými tématy. Podle komentátorů šlo o cílené odvádění pozornosti. Lídři se tematice ropy a plynu vyhýbali, aby paliva summit nijak nepoškodil.

„Kompletní fiasko […] Opravdu potřebné změny, například konec užívání všech fosilních paliv do roku 2030 […] ani nebyly na stole. Nepadlo o nich jediné slovo. Namísto toho lídři předložili ubohý dokument, kterým dokázali, že do Glasgow přiletěli nikoli chránit život na Zemi, nýbrž zájmy fosilních korporací,“ ostře kritizoval summit ekologický novinář George Monbiot.

Monbiotovu rozhořčení dává za pravdu masivní politická podpora obou fosilních paliv — a to i v nejbohatších zemích, které slibují brzký energetický přechod. Uprostřed summitu o odvrácení klimatického kolapsu například Evropská komise schválila záměr vystavět třicet plynových mega-projektů v ceně třinácti miliard eur. Připomeňme, že plyn je fosilní palivo téměř stejně špinavé, jako uhlí.

Neméně pokrytecky působí jednání Spojených států. Prezident Joe Biden se staví do role klimatického lídra — a jeho kabinet je v mnoha ohledech opravdu výrazně ekologičtější než předešlé administrativy. Zároveň však Biden už několik měsíců žádá OPEC (Organizace zemí vyvážejících ropu) o navýšení těžby a prodeje ropy. K dnešnímu dni navíc na americké půdě schválil víc ropných projektů, něž kolik za stejnou dobu stihl schválit jeho předchůdce Donald Trump.

V posledních pár dnech summitu přeci jen dílčí politický záměr skoncovat s ropou a plynem vznikl, i když je velmi skromný. Hrstka zemí a území vytvořila takzvanou „Beyond Oil & Gas Alliance“ (BOGA), která chce po vzoru uhelné „Powering Past Coal Alliance“ vytvořit koalici pro globální odklon od obou fosilních paliv.

Mezi zakládajícími členy jsou například Dánsko a Kostarika, součástí dvanáctičlenné skupiny je ale i kanadská provincie Québec či americký stát Kalifornie (sama Kanada ani USA se k alianci zatím nepřipojily). Dohromady členové BOGA vykazují pouhých 0,8 procent světové produkce ropy. Aby měla nová aliance skutečný vliv, musí se proto výrazně rozrůst.

Zakládající členové koalice „Beyond Oil & Gas Alliance“. Foto UNRIC

Těžko věřit novým slibům, když bohaté země neplní ani ty staré

Kromě energetiky se na summitu projednávalo například snížení emisí metanu o třetinu či zastavení odlesňování. Obojího má svět nově dosáhnout před rokem 2030. Sliby jsou však příliš obecné a nezávazné, občanská společnost je proto skeptická — i proto, že podobné deklarace padaly už v minulosti a nikdy výsledek nepřinesly.

V Glasgow vzniklo i několik nových diplomatických paktů a partnerství, nejvýraznější z nich pak mezi Spojenými státy a Čínou. Téměř všechny hovoří o „neodkladnosti“ politického konání, neobsahují však konkrétní opatření či mechanismy, které by země konat přiměly.

Nových slibů tak lídři navršili hned několik, představitelé zemí globálního Jihu však připomněli, že bohaté země — včetně České republiky — nadále neplní ty stávající. Už před řadou let nejmocnější státy světa slíbily posílat chudším zemím sto miliard dolarů ročně na podporu klimatických opatření. Dodnes, dokonce ani po COP26, nebyl tento slib jedinkrát splněn.

Velkým tématem pro chudší země byl i vznik fondu na „ztráty a škody“ (loss and damage), který by pokryl náklady na obnovu po katastrofických následcích klimatických změn. Před summitem se zdálo, že by fond opravdu mohl vzniknout. Závěrečný dokument však k takové finanční podpoře pouze „urguje“, a lidé nejvíce zasažení klimatickou krizí nemají jediný důvod věřit, že jim bohaté země skutečně pomohou.

Mladí aktivisté a aktivistky ze zemí globálního Jihu se snažili narušit vrcholná jednání. Drželi transparent „Show us the money,“ tedy „ukažte nám ty peníze.“ Žádali konkrétní důkaz, že bohaté země tentokrát opravdu dostojí svým slibům finančně podpořit klimatická opatření v chudších zemích. Foto Twitter Vanessa Nakate

Občanská společnost proto průběh i východiska summitu považuje v lepším případě za zklamání, v horším za zradu. Podle původních obyvatel či mladých aktivistů musí bohaté země nejen dostát slibům, ale výrazně je rozšířit. Zapravdu klimatickému hnutí dávají i vědci. Například profesor energetiky a změn klimatu při univerzitě v Manchesteru Kevin Anderson pro server Democracy Now uvedl, že „požadavky protestujících jsou vědeckým poznatkům mnohem blíže než vágní diskurz světových lídrů.“

„Nenechávejte nás takto trpět.“ Chudší země už nemohou čekat

Navzdory kritikám občanské společnosti je ale část mediálních reakcí na COP26 pozitivní. Někteří čeští i zahraniční komentátoři spatřují naději ve skutečnosti, že na summitu zazněly přísliby a prohlášení, které byly ještě před dvěma roky nemyslitelné. Klimatická diplomacie je na vzestupu a politici alespoň navenek spatřují v ochraně klimatu prioritu.

Oslavné komentáře však ignorují, že pro mnoho obyvatel zemí globálního Jihu nejsou katastrofické dopady klimatické krize možnou budoucností, nýbrž každodenní realitou. Bohaté země jim navíc stále neposkytují takovou finanční podporu, kterou dříve přislíbily. Samotní představitelé nejvíce zasažených zemí nespravedlnost na summitu připomněli.

Rozruch vyvolal především apel politika z malého tichomořského státu Tuvalu. Ministr zahraničí Simon Kofe v předtočeném projevu stál po kolena ve vodě. Chtěl tak upozornit na rychle stoupající hladinu oceánu, která už některé části ostrova pohltila — a v blízké budoucnosti může Tuvalu zcela vymazat z mapy. Voda tam totiž stoupá překotným tempem více než půl centimetru za rok. „Na Tuvalu už skutečnost klimatických změn žijeme,“ řekl v projevu Kofe.

Tuvalský ministr zahraničí Simon Kofe stál při svém projevu po kolena ve vodě. „Tuvalu je pro nás svaté […] je to domov našich předků, náš domov a chceme, aby byl domovem i v budoucnu,“ apeloval na účastníky COP26. Foto Tuvalu Ministry of Justice, Communication and Foreign Affairs

Podobně hovořil i představitel dalšího ostrovního státu, prezident Palau Surangel Whipps: „Upřímně řečeno, pomalá a bolestivá smrt není důstojná. Můžete naše ostrovy rovnou bombardovat, místo abyste nás nechali takto trpět […] mluvíme o zániku jazyků, kultury i lidských životů, proč bychom něco takového měli přijímat? Potápíme se a naši jedinou nadějí je záchranný kruh, který držíte vy,“ kritizoval světové lídry Whipps.

Klimatická krize však nedopadá tvrdě jen na malé ostrovní státy, ale i na mnoho afrických zemí, které jsou sužovány extrémními horky a suchy. Například delegace západoafrického státu Gabon připomněla, že změny klimatu „jsou pro Afriku otázkou života a smrti už teď. Nemůžeme se vrátit domů bez důvěryhodného balíčku investic do adaptačních opatření. Potřebujeme více ujištění od vyspělých zemí.“

Právě takového ujištění se však chudším zemím nedostalo — fond na podporu adaptačních opatření nevznikl. Ve finálním dokumentu COP26 je navíc kapitola o finančním pokrytí „ztrát a škod“ jen obecná a nezávazná.

Mocní nedělají dost. Naději představuje klimatické hnutí

Švédská klimatická aktivistka Greta Thunbergová před summitem psala o naději, že z něj vzejde klimatický lídr. Někdo, kdo bude „jednat narovinu a skutečně krizově.“ Takovou roli nakonec zaujali právě zástupci zemí a komunit, na které klimatická krize dopadá nejvíc. Naopak nejmocnější státníci světa s ohledem na rozsah klimatické krize slíbili málo — a soudě dle dosavadní historie klimatických summitů COP pravděpodobně splní ještě méně.

Podle velké části globálního klimatického hnutí tak COP26 selhal. Řešení změn klimatu občanská společnost požaduje nikoli v příštích dekádách, ale okamžitě.

„Připomínám: mocní konference, smlouvy či dohody k tomu, aby začali se skutečnou klimatickou politikou, nepotřebují. Mohou začít dnes. Když se sejde dostatek lidí, může nastat změna a můžeme dosáhnout téměř čehokoli. Takže namísto hledání naděje ji prostě začněme vytvářet,“ napsala na Twitter Greta Thunbergová.

Jedním z hlavních odkazů letošních jednání je tak paradoxně aktivizace masových hnutí za klimatickou spravedlnost. Lidé z celého světa mají po Glasgow ke světovým lídrům jen malou důvěru a už nyní organizují velké protesty, kterými chtějí mocné přimět k odvážnějším politickým krokům.

Příští klimatický summit COP27 proběhne v Egyptě. O jeho hlavních tématech a možných východiscích se jedná už teď. Světoví lídři budou v egyptském městě Šarm aš-Šajch mimo jiné dokazovat, že konají v souladu se svými dřívějšími přísliby. Už teď je však zřejmé, že budou pod stále větším drobnohledem.

Další informace:

Diskuse