Odklady a prázdné sliby. Klimatický summit v Glasgow potřebné změny nepřinesl
Adam Rektor-PolánekOslavám politiků navzdory znamená COP26 jen dílčí a nedostatečný posun. Pokud chtějí světoví lídři opravdu udržet oteplení pod hranicí jednoho a půl stupně Celsia, musí jednat rázněji a rychleji. Inspiraci mohou čerpat z klimatického hnutí.
Letošní klimatický summit COP26 byl završen přímo dramaticky. Vrcholná jednání měla původně skončit v pátek 12. listopadu, protáhla se však až do soboty. Důvodem bylo znění závěrečného dokumentu, který měl přímo navázat na Pařížskou dohodu, a přiblížit tak udržení globálního oteplení na relativně stabilní hranici jednoho a půl stupně Celsia. Diplomaté z celého světa se nebyli schopni shodnout nad formulacemi jednotlivých frází, volbě přídavných jmen, významových nuancích sloves.
Konečným výsledkem je desetistranný text, který namísto zodpovězení stávajících vyvolává nové otázky. Klimatická opatření nechává na jednotlivých zemích, zároveň však nikde nezmiňuje ani nevybízí k systémovým změnám, které jediné by k udržení oteplení na hranici jednoho a půl stupně Celsia vedly. K dosažení takové mety by lidstvo muselo začít snižovat emise o sedm procent ročně. Namísto toho však podíl skleníkových plynů v atmosféře překotným tempem roste.
I přesto se premiér Velké Británie, která summit hostila, Boris Johnson a prezident COP26 Alok Sharma radují, že jde o „historickou dohodu, která udržela sen Pařížské dohody při životě.“ Pokud ano, onen sen je nyní na pomyslných přístrojích s malou šancí na přežití.
Před summitem planeta směřovala k oteplení o katastrofické 2,7 stupně Celsia do konce století. Po něm by se, za předpokladu že všechny země dodrží své sliby, oteplila o stále děsivé 2,4 stupně.
COP26 proto nebyl mílovým skokem, nýbrž drobným krůčkem. Snahy o naplnění Pařížské dohody sice nepohřbil, ani je však výrazně nerozvinul. Jde o svého druhu odklad, s nímž budou zápolit další klimatické summity — a především globální klimatické hnutí. Přinášíme shrnutí témat a východisek, která byla pro summit v Glasgow nejzásadnější.
Výrazná rána pro uhlí
Jednou z mála oblastí, ve které letošní COP přinesl skutečný posun, je konec těžby a spalování uhlí. Původní ambicí hostující Velké Británie bylo přesvědčit bohaté země k odklonu od uhlí před rokem 2030 a chudší země o deset let později. Takové mety se sice dosáhnout nepodařilo, i přesto se však analytici shodují, že konec éry uhelné je po COP26 o poznání blíž.
S nejšpinavějším fosilním palivem se v Glasgow zavázalo skoncovat šestačtyřicet zemí — celá polovina z nich vůbec poprvé. Mezi signatáři nového prohlášení o „globálním přechodu z uhlí na čistou energii“ jsou navíc tři z deseti největších spalovačů uhlí: Jižní Korea, Indonésie a Vietnam. Trojice zemí chce energetický přechod završit ve čtyřicátých letech.
Pozadu nezůstaly ani evropské státy. Chorvatsko a Slovinsko přislíbily konec uhlí zkraje příští dekády, ideálně před rokem 2033. O velké překvapení se postarala Ukrajina, která oznámila energetickou transformaci k roku 2035. Šlo o jeden z přelomových momentů summitu, Ukrajina je totiž třetím největším producentem uhlí v Evropě — hned po Polsku a Německu.
Podobných příslibů bylo na COP26 nespočet a samy o sobě nic neznamenají. V oblasti uhlí se však — jako jedny z mála — začínají promítat do globálního finančního sektoru. Od konce summitu klesá hodnota akcií uhelných společností, od čínských po americké. Propad se zatím pohybuje v jednotkách procent, jde však o celosvětový trend, který analytici vysvětlují právě vlivem jednání v Glasgow. Podle nové studie vědeckého časopisu Nature tak může být polovina všech fosilních aktiv do roku 2036 bezcenná — z velké části díky klesající hodnotě uhlí.
„Letošní rok utáhnul kohoutek uhelným financím, navíc COP26 započal novou kapitolu vyřazování stávajících uhelných elektráren. Svět nyní vstupuje do dekády, kdy musí urychlit konec uhlí a rozšířit své úsilí na ropu a plyn,“ komentuje summit v tiskové zprávě klimatický think tank E3G. Právě takové „úsilí“ však ze strany lídrů v Glasgow zoufale chybělo.