Summit OSN: pro klima chce udělat víc než kdy dřív, ale pořád je to málo

Adam Rektor Polánek

Valné shromáždění OSN bylo v otázkách klimatu překvapivě plodné. Čína přislíbila konec výstavby uhelných projektů v zahraničí, Turecko zase ratifikaci Pařížské dohody. Nové sliby budí naději — v širším kontextu jsou však nedostačující.

Klima bylo jedním z hlavních bodů agendy letošního Valného shromáždění OSN. Otázkou zůstává, zdali nejbohatší země svým novým příslibům dostojí. Foto Twitter, Antonio Guterres

„Poslední zastávka před klimatickým summitem COP26.“ Tak komentátoři hovoří o letošním Valném shromáždění OSN, které začalo 14. září a skončilo ve čtvrtek. Ve světle nové zprávy IPCC vyhradili představitelé členských zemí klimatu víc prostoru než kdy dřív.

Jsme jediné české noviny s pracovní pozicí klimatického reportéra. Podpořte nás a pomozte tak učinit z klimatu společenskou prioritu.
×

Nejbohatší země sice mají v ochraně klimatu zásadní nedostatky, i tak se ale klimatická krize stává prioritou mezinárodní politiky. Vrcholné jednání totiž mělo sloužit především k prohloubení diplomatických vztahů před listopadovým COP26 ve skotském Glasgow, nakonec však přineslo hned několik klíčových závazků. Přinášíme přehled těch nejdůležitějších.

USA a Čína: co nejde doma, půjde ve světě

Rozruch vyvolaly především země, na jejichž konání osud klimatu do velké míry závisí: Čína a USA. Oba giganti na Valném shromáždění přislíbili aktivnější účast na mezinárodní klimatické politice — zatímco Čína vypovídá své projekty, Spojené státy navyšují investice do obnovitelných zdrojů energie.

Generální tajemník Si Ťin-Pching oznámil, že Čína už nebude stavět uhelné elektrárny v zahraničí. Podle analytiků jde o přelomový krok, který v konečném důsledku zamezí vzniku až čtyřiceti gigawatt energie z uhlí. Pro srovnání: kompletní energetické nároky České republiky se pohybují kolem dvaceti gigawatt energie.

V kontextu čínského příslibu komentátoři připomínají, že se o něj z velké části zasadily protesty občanů chudších zemí — právě těch, kde měly čínské elektrárny vzniknout. „Si Ťin-Pchingovo vyjádření dokazuje sílu občanských hnutí v několika zemích, od Bangladéše přes Vietnam po Keňu, kde lidé řekli dost: už žádné uhelné elektrárny,“ píše na Twitteru klimatická reportérka The New York Times Somini Senguptová.

Čínská vnitrostátní energetika se však paradoxně ubírá zcela opačným směrem. Jen za minulý rok uvedla Čína do provozu nových 38,4 gigawatt uhelné energie — tedy téměř tolik, kolik má nový příslib vykrýt. Na svém území plánuje asijský gigant vystavět nejméně šedesát nových uhelných elektráren. Těžba a spalování uhlí v Číně každoročně roste a růst bude i nadále — přinejmenším do konce dekády.

Nové přísliby Spojených států jsou podobně paradoxní. Prezident Joe Biden sice plánuje zdvojnásobit investice do zelených technologií a infrastruktury ve státech globálního Jihu. Do roku 2024 by tak USA měly vyplácet asi jedenáct a půl miliard dolarů ročně. Nejbohatší státy světa už dříve přislíbily, že na klimatická opatření v chudších zemích ročně vyhradí na sto miliard dolarů. Spojené státy tedy mají nově pokrýt více než desetinu z celkové sumy.

Financování domácí klimatické politiky je však pro Bidenovu administrativu mnohem složitější. Už několik měsíců se v kongresu projednává velký balíček investic, který bude stát v rozmezí stovek miliard a jednotek bilionů dolarů. Konečná cena se bude odvíjet od typu a velikosti financovaných programů, na stole je například rozvoj veřejné dopravy — především železniční — či podpora obnovitelných zdrojů energie. Ani v rámci demokratické strany však zatím nepanuje shoda na detailech legislativního balíčku, budoucnost klimatických opatření v USA je proto nadále nejistá.

Generální tajemník Si Ťin-Pching slibuje konec uhelných projektů v zahraničí. Jde o krok správným směrem, klima však tíží především uhelné projekty v samotné Číně. Foto Twitter, Zhang Jun

První summit o potravinových systémech provázel bojkot

Po dlouhých přípravách proběhl v rámci Valného shromáždění vůbec první summit o potravinové budoucnosti. Sto padesát zemí se na něm zavázalo proměnit své potravinové systémy tak, aby byly odolnější vůči změnám klimatu. Jednalo se především o efektivním využití půdy, ochraně vody, boji se suchem, ale i o podpoře udržitelného zemědělství.

Zároveň však summit bojkotovalo na šest set občanských organizací z celého světa. Ve společném prohlášení se organizace vymezují vůči nadnárodním korporacím a jejich „korporátní kolonizaci“ potravinových systémů, která podle nich zamezuje spravedlivé a udržitelné potravinové budoucnosti. Spojeným národům pak vyčítají fakt, že agendu prvního potravinového summitu podle všeho nastavily právě korporace jako Nestlé, a nikoli menší farmáři a původní obyvatelé.

„OSN umožnilo korporacím převzít kontrolu nad narativem summitu, a umlčet tak hlas veřejnosti […] bez možnosti diskutovat o hlavních tématech, jakými je korporátní zabírání půdy, zdanění či lidskoprávní odpovědnost, byl summit předurčen k neúspěchu,“ uvedla pro deník Guardian generální tajemnice organizace Food First Information and Action Network Sofia Monsalveová.

Potravinový summit tak sice představoval začátek potřebné diskuze, přinesl však pouze kosmetické úpravy stávajícího systému. Do budoucna bude třeba naslouchat právě i menším farmářům, kteří zodpovídají za produkci třetiny všech potravin.

Turecko konečně součástí Pařížské dohody

O jedno z největších překvapení summitu se postaral turecký prezident Recep Erdoğan, když oznámil, že se Turecko přidá k Pařížské dohodě. Stane se tak poslední zemí skupiny G20, která úmluvu z roku 2016 ratifikuje. Turecká vláda má dokončit schvalovací proces během října, tedy ještě před summitem COP26 v Glasgow.

Erdoğan na půdě OSN hovořil doslova o „nutnosti ctít přírodní rovnováhu“ — přitom dlouhodobě platí za politika, který environmentální otázky zanedbává. Podle komentátorů má jeho náhlá starost o klima dvě příčiny. Zaprvé, v posledním roce Turecko zasáhlo hned několik extrémních projevů počasí, především ty vůbec nejhorší lesní požáry v tureckých dějinách, jejichž intenzitu umocnily právě změny klimatu.

Zadruhé, Erdoğanově vládě rekordním tempem klesají preference a z průzkumů vyplývá, že právě ekologie je u voličů nosným tématem. Prezident proto doufá, že její tematizací zvrátí propad voličské přízně a v příštích volbách v roce 2023 upevní moc.

Zároveň však ratifikace Pařížské dohody sama o sobě nic neznamená. Nejedná se o konkrétní klimatická opatření, ale o pouhý příslib „udržení nárůstu globální teploty výrazně pod hranicí dvou stupňů Celsia.“ Většina států přitom tento závazek zatím neplní ani zdaleka.

Až příští měsíce proto ukážou, jak vážně Erdoğanova vláda ochranu klimatu skutečně bere. V obecnější rovině lze podobně vnímat celé letošní Valné shromáždění OSN. Veškerý pokrok v otázkách klimatu se bude odvíjet od politické vůle členských států dostát novým příslibům. O to důležitější bude listopadový summit COP26 v Glasgow, který ovlivní klimatickou politiku na roky dopředu.

Další informace:

Diskuse