„Poslední zastávka před klimatickým summitem COP26.“ Tak komentátoři hovoří o letošním Valném shromáždění OSN, které začalo 14. září a skončilo ve čtvrtek. Ve světle nové zprávy IPCC vyhradili představitelé členských zemí klimatu víc prostoru než kdy dřív.

Nejbohatší země sice mají v ochraně klimatu zásadní nedostatky, i tak se ale klimatická krize stává prioritou mezinárodní politiky. Vrcholné jednání totiž mělo sloužit především k prohloubení diplomatických vztahů před listopadovým COP26 ve skotském Glasgow, nakonec však přineslo hned několik klíčových závazků. Přinášíme přehled těch nejdůležitějších.

USA a Čína: co nejde doma, půjde ve světě

Rozruch vyvolaly především země, na jejichž konání osud klimatu do velké míry závisí: Čína a USA. Oba giganti na Valném shromáždění přislíbili aktivnější účast na mezinárodní klimatické politice — zatímco Čína vypovídá své projekty, Spojené státy navyšují investice do obnovitelných zdrojů energie.

Generální tajemník Si Ťin-Pching oznámil, že Čína už nebude stavět uhelné elektrárny v zahraničí. Podle analytiků jde o přelomový krok, který v konečném důsledku zamezí vzniku až čtyřiceti gigawatt energie z uhlí. Pro srovnání: kompletní energetické nároky České republiky se pohybují kolem dvaceti gigawatt energie.

V kontextu čínského příslibu komentátoři připomínají, že se o něj z velké části zasadily protesty občanů chudších zemí — právě těch, kde měly čínské elektrárny vzniknout. „Si Ťin-Pchingovo vyjádření dokazuje sílu občanských hnutí v několika zemích, od Bangladéše přes Vietnam po Keňu, kde lidé řekli dost: už žádné uhelné elektrárny,“ píše na Twitteru klimatická reportérka The New York Times Somini Senguptová.