Premiér Babiš nás na klimatickém summitu opět diskreditoval

Zuzana Arnadová

Premiérovo vystoupení na summitu COP26 bylo flagrantní demonstrací špatné diplomacie. Způsob, jímž rámoval klimatickou politiku, totiž škodí nejen cílům mezinárodního jednání, ale i dílčím českým zájmům. ČR v Glasgow zatím jen ztratila.

Babiš to v Glasgow pokazil. Jedním z prvních kroků budoucí vlády by proto mělo být zásadní přerámování debaty o evropské klimatické politice a především přijetí společných klimatických cílů za skutečně vlastní. Foto FB Czech Embassy London

Ve skotském Glasgow v těchto dnech probíhá klimatická konference COP 26, která sice asi nepřinese žádnou zásadnější změnu v podobě skutečně ambicióznějších klimatických cílů, z hlediska globální spolupráce v boji s klimatickou krizí je však nesporně důležitá. Světový summit tohoto formátu totiž umožňuje nejen výměnu informací a zkušeností na mezinárodní úrovni, ale vytváří také prostor pro vznik nových vazeb a koalic mezi státy, které se potýkají s podobnými problémy, a mají tudíž shodné priority. Taková spolupráce umožňuje menším zemím lépe prosazovat společné zájmy, a to i velkým hráčům a ekonomickým velmocem navzdory.

Česká republika ale v diplomatické rovině dlouhodobě zcela selhává. Nedokáže dobře vyjednávat ani v rámci EU, kde soustavně vystupuje výhradně jako pasivní účastník. Premiér Andrej Babiš tak hovoří o Green Dealu jako o „zeleném údělu“ a o „diktátu z Bruselu“. Místo toho, aby jako ostatní evropští státníci obhajoval a cizeloval perspektivu snížení emisí skleníkových plynů o 55 % do roku 2030, ke kterému se ČR v rámci EU ostatně explicitně zavázala.

Většinu nařízení Evropské komise přitom schvaluje Evropská rada, kterou tvoří hlavy členských států, a jde proto právě o konsenzus mezi státy, a nikoliv o „diktaturu“, jak Babiš omílá. Se svým názorem zůstal mezi evropskými státníky prakticky osamocen, podobný postoj totiž zastává jen polský premiér Mateusz Morawiecki, který je nyní s Babišovou vládou paradoxně ve sporu kvůli ilegální těžbě v uhelném dole Turów na česko-polské hranici.

Úkol pro novou vládu

Jedním z prvních kroků budoucí vlády by proto mělo být zásadní přerámování debaty o evropské klimatické politice a především přijetí společných klimatických cílů za skutečně vlastní. S přechodem na nízkouhlíkové zdroje energie bez negativních socioekonomických dopadů na obyvatele a obyvatelky uhelných regionů by nám měl pomoci Fond pro spravedlivou transformaci, který zřídila Evropská komise. Díky tomu mají uhelné regiony od roku 2021 přístup k desítkám miliard korun, aby se s jejich pomocí vyrovnaly s útlumem stávající těžby a spalování uhlí v příštích deseti letech.

Bude však velmi záležet na přístupu budoucí vlády, zda a jak finanční prostředky určené k vytvoření nových pracovních míst využije pro zaměstnance uhelného průmyslu. Tyto finance mají totiž sloužit zejména rozvoji obcí, komunitní energetiky a menších podniků. Nikoliv energetických gigantů a podnikání současných uhlobaronů.

Jako Evropané jsme propojeni nejen ekonomicky a kulturně, ale také prostřednictvím sdílených demokratických hodnot. A k těm se nepochybně řadí i právo na život ve zdravém prostředí, které by měla naše vláda respektovat a za každých okolností chránit. Snad se tedy budoucí premiér na rozdíl od toho současného za práva občanů skutečně postaví a zároveň nám ve světě nebude dělat zbytečnou ostudu, ale dobré jméno. Jen na jeho základě lze totiž dělat skutečnou mezinárodní politiku.

advertisment