↗

Babiš to v Glasgow pokazil. Jedním z prvních kroků budoucí vlády by proto mělo být zásadní přerámování debaty o evropské klimatické politice a především přijetí společných klimatických cílů za skutečně vlastní. Foto FB Czech Embassy London

Ve skotském Glasgow v těchto dnech probíhá klimatická konference COP 26, která sice asi nepřinese žádnou zásadnější změnu v podobě skutečně ambicióznějších klimatických cílů, z hlediska globální spolupráce v boji s klimatickou krizí je však nesporně důležitá. Světový summit tohoto formátu totiž umožňuje nejen výměnu informací a zkušeností na mezinárodní úrovni, ale vytváří také prostor pro vznik nových vazeb a koalic mezi státy, které se potýkají s podobnými problémy, a mají tudíž shodné priority. Taková spolupráce umožňuje menším zemím lépe prosazovat společné zájmy, a to i velkým hráčům a ekonomickým velmocem navzdory.

Česká republika ale v diplomatické rovině dlouhodobě zcela selhává. Nedokáže dobře vyjednávat ani v rámci EU, kde soustavně vystupuje výhradně jako pasivní účastník. Premiér Andrej Babiš tak hovoří o Green Dealu jako o „zeleném údělu“ a o „diktátu z Bruselu“. Místo toho, aby jako ostatní evropští státníci obhajoval a cizeloval perspektivu snížení emisí skleníkových plynů o 55 % do roku 2030, ke kterému se ČR v rámci EU ostatně explicitně zavázala.

Většinu nařízení Evropské komise přitom schvaluje Evropská rada, kterou tvoří hlavy členských států, a jde proto právě o konsenzus mezi státy, a nikoliv o „diktaturu“, jak Babiš omílá. Se svým názorem zůstal mezi evropskými státníky prakticky osamocen, podobný postoj totiž zastává jen polský premiér Mateusz Morawiecki, který je nyní s Babišovou vládou paradoxně ve sporu kvůli ilegální těžbě v uhelném dole Turów na česko-polské hranici.