Čau lidi, řešili jsme klima
Jiří KoželouhAndrej Babiš v Glasgow mluvil, jako by si omylem vzal projev připravený do Čau, lidi. Jeho vláda v politice ochrany klimatu selhala. Fialův kabinet musí okamžitě změnit směr, má-li se mít český premiér za rok čím chlubit.
Kdyby šlo o díl seriálu Jistě, pane premiére, byla by zápletka postavena na záměně projevů. Premiér by se chtěl na klimatickém summitu v Glasgow prezentovat jako mainstreamový evropský politik a vyzvat, aby se k evropskému úsilí připojil celý svět. Místo toho mu omylem dali text projevu k lidem v jeho volebním okrsku, kde se chtěl posté pasovat do role ochránce před zlým Bruselem. Ostuda. Smích. Konec epizody.
My však takový seriál nepotřebujeme. Máme přece pořad Čau, lidi. A projev Andreje Babiše v Glasgow působil jako by se jednalo o jeho další epizodu. Ale je tu ještě jedna větší ostuda než okopávání kotníků EU za klimatické cíle, které i sám premiér odhlasoval. A tou je výsledek jeho vlády v ochraně klimatu.
Byť ne všechno bylo špatně. Pojďme se nyní zamyslet, jak by to vypadalo, kdyby premiér nedržel ani projev evropského státníka, ani lokálního populisty, ale upřímně zhodnotil klimatickou politiku své končící vlády.
Vláda otevřela debatu o konci spalování uhlí a procesu spravedlivé transformace, ale nebyla schopna stanovit realistický harmonogram odklonu od uhlí a byla příliš vstřícná ke škodlivým záměrům uhelných firem. Nezabránila prodeji uhelné elektrárny Počerady soukromému vlastníkovi, což komplikuje možnosti odstavení elektrárny a byl udělen souhlas s rozšířením těžby na velkolomu Bílina.
Dobrý den,
už nějakou dobu se pokouším poukázat na to, že slabinou dnešní energetiky je především absence technologie pro levné sezónní ukládání elektřiny a/nebo technologie pro její účinnou konverzi do podoby umožnující levný transport na dlouhé vzdálenosti bez velkých ztrát.
Baterie ani přečerpávací elektrárny takovouto technologií nejsou, a ani tolik propagovaný vodík nenabízí možnost, aby se elektřina z obnovitelných zdrojů mohla i v celoročním průměru stát levnější náhradou elektřiny z klasických (neobnovitelných) zdrojů. Podrobnosti lze najít například v naší analýze z letošního června, na kterou odkazuje upoutávka výše.
Obávám se, že veškerý aktivismus nemůže přemoci ekonomickou realitu - respektive, pokud se o to přesto pokusíme, nejspíše ztroskotáme hned na začátku (bouře "žlutých vest" ve Francii mohou posloužit jako malá ochutnávka), nebo někde uprostřed cesty.
Protože nechci, aby Evropa za dvacet let skončila se sítí vodíkových potrubí a zásobníků napájených vodíkem vyrobeným stále z fosilních paliv, jenom za několikanásobně vyšší cenu než dnes kvůli nákladům na zachycování a ukládání CO2, znovu bych rád upozornil na to, že k velkému cíli se někdy snáz než bombastickým projektem dá přiblížit cestou složenou z drobných krůčků, které se v žádoucí velký výsledek poskládají dík spontánní aktivitě lidí.
Můj návrh nastíněný v
https://orgpad.com/s/hKqm5hS8u_e
se pokouší ukázat jednu z možných cest tímto směrem.
Věřím, že člověk má vliv na změny klimatu. Bylo by nepředstavitelné, kdyby se činnost živých organismů ve změnách klimatu nijak neprojevila. Organismy na klima působí - to je jasná věc. Nepůsobí na něj ale vědomě - s jasným uvědomovaným cílem ovlivnit ho. Nepopiratelný vliv živočichů na klima tedy automaticky neznamená, že živočichové dokážou klima ovlivňovat podle svých představ.
To je právě ta otázka, pane Kolaříku, jestli jde skutečně o odpovědnost - jestli ta slova „otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé“ (z knihy Genesis), která jsou i pro dnešního člověka jakousi obraznou pobídkou ke „konzumu jablek poznání dobrého a zlého“ - jestli ta slova jsou pravdivá a zda tedy jde o odpovědnost (včetně ale i odpovědnosti za nechtěné či neočekávané důsledky těch činů, kterými chceme třeba něco odvrátit - domnívajíce se, že jsme právě rozpoznali dobro a zlo), nebo zda místo odpovědnosti nejde spíše o pokus člověka „být jako Bůh“ - být jako Bůh v tom negativním smyslu přecenění vlastního významu.
Je ovšem potřeba dodat, že odpovědnost jedince není vůbec totéž co odpovědnost lidstva. Jedinec v liberálním pojetí má třeba zejména individuální svobodu svědomí. Aby tedy lidstvo jako celek mohlo nést společnou odpovědnost, muselo by mít „jednotné svědomí“ (obvykle se tomuto stavu lze přiblížit ve společnostech s jednotícím náboženstvím nebo kulturou), nebo by prostě lidstvo muselo být podrobeno nějaké centrální vládě, spíše však diktatuře, která by „jednotu morálních postojů“ alespoň navenek vynutila.
Jako za Vámi?
Člověk by v té s snaze domluvit se s jinak smýšlejícími lidmi nikdy neměl házet flintu žita, protože konec dialogu je obvykle začátkem útoku. Tu často citovanou Masarykovu větu o demokracii a dialogu znáte, pane Kolaříku, určitě také. Proč se tedy podle ní neřídit?