Čau lidi, řešili jsme klima

Jiří Koželouh

Andrej Babiš v Glasgow mluvil, jako by si omylem vzal projev připravený do Čau, lidi. Jeho vláda v politice ochrany klimatu selhala. Fialův kabinet musí okamžitě změnit směr, má-li se mít český premiér za rok čím chlubit.

Vypadalo to, jako by si Andrej Babiš vzal omylem složku s jiným projevem. Jako by mu omylem dali text projevu k lidem v jeho volebním okrsku, kde se chtěl posté pasovat do role ochránce před zlým Bruselem. Ostuda. Smích. Konec epizody. Foto Facebook Andrej Babiš

Kdyby šlo o díl seriálu Jistě, pane premiére, byla by zápletka postavena na záměně projevů. Premiér by se chtěl na klimatickém summitu v Glasgow prezentovat jako mainstreamový evropský politik a vyzvat, aby se k evropskému úsilí připojil celý svět. Místo toho mu omylem dali text projevu k lidem v jeho volebním okrsku, kde se chtěl posté pasovat do role ochránce před zlým Bruselem. Ostuda. Smích. Konec epizody.

My však takový seriál nepotřebujeme. Máme přece pořad Čau, lidi. A projev Andreje Babiše v Glasgow působil jako by se jednalo o jeho další epizodu. Ale je tu ještě jedna větší ostuda než okopávání kotníků EU za klimatické cíle, které i sám premiér odhlasoval. A tou je výsledek jeho vlády v ochraně klimatu.

Byť ne všechno bylo špatně. Pojďme se nyní zamyslet, jak by to vypadalo, kdyby premiér nedržel ani projev evropského státníka, ani lokálního populisty, ale upřímně zhodnotil klimatickou politiku své končící vlády.

Vláda otevřela debatu o konci spalování uhlí a procesu spravedlivé transformace, ale nebyla schopna stanovit realistický harmonogram odklonu od uhlí a byla příliš vstřícná ke škodlivým záměrům uhelných firem. Nezabránila prodeji uhelné elektrárny Počerady soukromému vlastníkovi, což komplikuje možnosti odstavení elektrárny a byl udělen souhlas s rozšířením těžby na velkolomu Bílina.

Vláda také nevyužila možnost více regulovat uhelné elektrárny prostřednictvím nových emisních limitů. Pozitivní je, že vláda rozšířila výsluhové příspěvky pro zbytek uhelných horníků. Peníze na spravedlivou transformaci však nerozděluje transparentně a nabízí jen málo příležitostí místním lidem v uhelných regionech se k ní vyjádřit.

Dříve nastavené dotační programy na úspory energie běží dobře, ale není v nich dostatek financí. Stát také váhá v přenesení odpovědnosti za úspory energie na firmy. Česká republika tak dlouhodobě selhává ve snahách o dosažení cílů v oblasti energetických úspor, když i přes dílčí úspory celková konečná spotřeba energií v uplynulých letech rostla.

Nedostatečné je také čerpání některých dotačních programů, což je mimo jiné důsledek jejich komplikovanosti a administrativní náročnosti. Zásadnější posun v rozvoji obnovitelných zdrojů může v příštích letech nastat tak jako tak. Ale stane se to jednak díky Evropské unii, která nám darovala desítky miliard do takzvaného Modernizačního fondu. A jednak díky opozicí navržené novele zákona o podporovaných zdrojích energie.

Původní vládní návrh nové solární elektrárny opomíjel a ty existující poškozoval, byť je potřeba přiznat, že nakonec dobrá verze prošla i díky hlasům vládních poslanců a poslankyň. Nový energetický zákon je stále teprve v přípravě.

Vláda si také prosadila nízký a málo ambiciózní cíl pro podíl obnovitelných zdrojů. Vedle vládního úsilí o výstavbu nového jaderného zdroje se nepracuje na žádném alternativním scénáři budoucnosti energetiky — zejména zcela chybí důraz na výrazný rozvoj obnovitelných zdrojů.

Vláda posunula pravidla pro lesní hospodaření směrem k přírodě bližší druhové skladbě, ale selhala v klíčovém zavedení účinné regulace zvěře a přípravě moderního lesního zákona či koncepcí adaptace lesů na změnu klimatu. Státní lesy dosud nepřijaly standard lesního hospodaření FSC, který by zajistil udržitelnou správu veřejných lesů.

Alternativní podoby hospodaření je i nadále možné vykonávat pouze s pomocí řady výjimek, mimo zákonem nastavený systém — nový lesní zákon se přitom nepřipravuje. Nejsou naplňovány státní strategické dokumenty (Národní lesnický program, Národní akční plán adaptace na změnu klimatu aj.), které by vedly k adaptaci lesů a nově zpracovávané koncepční materiály nedostatečně reagují na nadcházející dopady změny klimatu v lesích.

Postup vlády v boji proti suchu se omezil na dílčí opatření a opomíjí koncepční změny, obsahuje vyloženě škodlivou propagaci stavby nových přehrad a pokračování přípravy megaprojektu kanálu Dunaj-Odra-Labe. Vznikl dokument „Plán opatření pro řešení sucha prostřednictvím pozemkových úprav a adaptací hydromeliorací v horizontu 2030“, který nicméně nastavuje nedostatečné ambice.

Ministerstvo životního prostředí pokračuje v podpoře zadržování vody v obcích v programu Dešťovka, jeho rozsah je ovšem nedostatečný, byť se v něm postupně navyšují peníze. Nastavení a příprava nových zemědělských dotací nejsou s ohledem na zachování vody v krajině dostatečné, ačkoliv pozitivní změnou je snížení velikosti maximální výměry jedné plodiny.

Ministerstvo životního prostředí sice konečně vydalo takzvanou protierozní vyhlášku, avšak její ambice jsou slabé a místo skutečného bránění erozi většinu případů eroze toleruje. Ministerstvo zemědělství jednalo proti ambicióznější reformě evropské Společné zemědělské politiky Evropské unie a jím připravovaný Strategický plán zemědělské politiky převážně zachovává strukturu dotací, která nevedla ke zlepšení špatného stavu krajinné struktury, kvality půdy a ochrany biodiverzity.

Aby se příští rok na klimatickém summitu měl Petr Fiala čím chlubit, bude muset jeho vláda rychle změnit směr: stanovit konec uhlí ideálně na rok 2030, zahájit masivní podporu obnovitelných zdrojů, napravit zemědělské dotace či změnit lesnické zákony.

advertisment
Diskuse
TK
November 8, 2021 v 10.54
K velké změně lze dospět i malými krůčky

Dobrý den,

už nějakou dobu se pokouším poukázat na to, že slabinou dnešní energetiky je především absence technologie pro levné sezónní ukládání elektřiny a/nebo technologie pro její účinnou konverzi do podoby umožnující levný transport na dlouhé vzdálenosti bez velkých ztrát.

Baterie ani přečerpávací elektrárny takovouto technologií nejsou, a ani tolik propagovaný vodík nenabízí možnost, aby se elektřina z obnovitelných zdrojů mohla i v celoročním průměru stát levnější náhradou elektřiny z klasických (neobnovitelných) zdrojů. Podrobnosti lze najít například v naší analýze z letošního června, na kterou odkazuje upoutávka výše.

Obávám se, že veškerý aktivismus nemůže přemoci ekonomickou realitu - respektive, pokud se o to přesto pokusíme, nejspíše ztroskotáme hned na začátku (bouře "žlutých vest" ve Francii mohou posloužit jako malá ochutnávka), nebo někde uprostřed cesty.

Protože nechci, aby Evropa za dvacet let skončila se sítí vodíkových potrubí a zásobníků napájených vodíkem vyrobeným stále z fosilních paliv, jenom za několikanásobně vyšší cenu než dnes kvůli nákladům na zachycování a ukládání CO2, znovu bych rád upozornil na to, že k velkému cíli se někdy snáz než bombastickým projektem dá přiblížit cestou složenou z drobných krůčků, které se v žádoucí velký výsledek poskládají dík spontánní aktivitě lidí.

Můj návrh nastíněný v

https://orgpad.com/s/hKqm5hS8u_e

se pokouší ukázat jednu z možných cest tímto směrem.

Věřím, že člověk má vliv na změny klimatu. Bylo by nepředstavitelné, kdyby se činnost živých organismů ve změnách klimatu nijak neprojevila. Organismy na klima působí - to je jasná věc. Nepůsobí na něj ale vědomě - s jasným uvědomovaným cílem ovlivnit ho. Nepopiratelný vliv živočichů na klima tedy automaticky neznamená, že živočichové dokážou klima ovlivňovat podle svých představ.

PK
November 9, 2021 v 19.21
No vida

Najednou je člověk pro křestana Nusharta jenom něco na stejné úrovni jako jakýkoliv jiný živočich, a se stejnou zodpovědností - např. jako stonožka.

JN

To je právě ta otázka, pane Kolaříku, jestli jde skutečně o odpovědnost - jestli ta slova „otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé“ (z knihy Genesis), která jsou i pro dnešního člověka jakousi obraznou pobídkou ke „konzumu jablek poznání dobrého a zlého“ - jestli ta slova jsou pravdivá a zda tedy jde o odpovědnost (včetně ale i odpovědnosti za nechtěné či neočekávané důsledky těch činů, kterými chceme třeba něco odvrátit - domnívajíce se, že jsme právě rozpoznali dobro a zlo), nebo zda místo odpovědnosti nejde spíše o pokus člověka „být jako Bůh“ - být jako Bůh v tom negativním smyslu přecenění vlastního významu.

Je ovšem potřeba dodat, že odpovědnost jedince není vůbec totéž co odpovědnost lidstva. Jedinec v liberálním pojetí má třeba zejména individuální svobodu svědomí. Aby tedy lidstvo jako celek mohlo nést společnou odpovědnost, muselo by mít „jednotné svědomí“ (obvykle se tomuto stavu lze přiblížit ve společnostech s jednotícím náboženstvím nebo kulturou), nebo by prostě lidstvo muselo být podrobeno nějaké centrální vládě, spíše však diktatuře, která by „jednotu morálních postojů“ alespoň navenek vynutila.

PK
November 10, 2021 v 21.27

Nechte toho, Nusharte. Jděte do ... no víte kam.

Jako za Vámi?

Člověk by v té s snaze domluvit se s jinak smýšlejícími lidmi nikdy neměl házet flintu žita, protože konec dialogu je obvykle začátkem útoku. Tu často citovanou Masarykovu větu o demokracii a dialogu znáte, pane Kolaříku, určitě také. Proč se tedy podle ní neřídit?