Ti, kteří měli přijít, nepřišli. Pondělní debaty o klimatu, pořádané hnutím Fridays for Future a environmentálními organizacemi Greenpeace, Hnutí DUHA a Zelený kruh, se zúčastnili představitelé pouze čtyř politických stran, respektive koalic.

Na jevišti Divadla Archa hovořili ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD), pirátský lídr Ivan Bartoš, za koalici SPOLU Markéta Pekarová Adamová (lídryně TOP09) a spolupředsedkyně Zelených Magdalena Davis. Na obecném rámci budoucího směřování české klimatické politiky se povětšinou shodli.

Debatu však poznamenala nepřítomnost kohokoli z hnutí ANO, které je a po říjnových volbách dost možná nadále bude nejsilnější sněmovní stranou.

Premiér Andrej Babiš místo sebe původně vyslal místopředsedu vlády a ministra dvou rezortů Karla Havlíčka (nestr. za ANO). Ten ovšem hodinu před začátkem debaty svou účast zrušil. Zřejmě z náhlého popudu — jeho ochranka se totiž dostavila. A tak zatímco před budovou Archy přešlapovali bodyguardi, sám ministr nikde. Trefná metafora pro vládní politiku, která naposledy při tvorbě Národního plánu obnovy opět předvedla, že „pravá ruka neví, co dělá levá.“

V sále chyběli i zástupci dalších stran. Pořadatelé přitom pozvali všechna uskupení, která mají potenciál ve volbách překročit pětiprocentní hranici. Koalici SPOLU nakonec reprezentovala pouze předsedkyně TOP09, která se v poslední době profiluje v environmentálních tématech. Sám lídr koalice Petr Fiala, jehož ODS dlouhodobě platí za anti-ekologickou stranu, se omluvil.

Nedorazili ani SPD, Trikolóra, KSČM či Přísaha — strany, které klimatickou krizi buď relativizují, upozaďují, či přímo popírají. Faktické stránce diskuze jejich nepřítomnost prospěla. Divákovi ovšem poskytla značně zkreslený pohled na úroveň zdejší politické debaty: diskuse totiž vytvořila dojem, že mezi českými politiky panuje o nutnosti ochrany klimatu shoda.

Debata byla rozdělena do třech tematických bloků: energetika, doprava a ochrana přírody, přičemž prvnímu zmíněnému se věnovala zdaleka nejdéle. Debatující jednomyslně podpořili uhlíkovou neutralitu před rokem 2050, která je v souladu s evropskými cíli, přestože premiér Babiš se o ní doma raději moc nezmiňuje.

Hlavně žádné termíny

Průběh debaty byl v režii moderátorského dua — novinářky Marie Bastlové ze Seznam zpráv a aktivisty Petra Doubravského z hnutí Fridays for Future. Během večera konfrontovali politiky se závěry odborných studií, požadovali ale také konkrétní návrhy řešení. V některých okamžicích se zdálo, že jsou asertivní moderátoři k vládní politice kritičtější než kterýkoli z diskutujících.

Už během prvních minut se projevila neochota některých diskutujících deklarovat jasné cíle. Zaorálek i Bartoš se — každý po svém — zdráhali vyslovit datum konce těžby uhlí. U Bartoše mohlo jít o technokratický odpor vůči teoretizování o budoucnosti ve chvíli, kdy nedisponuje jasnými daty a důkazy. Dozajista totiž měl on i Zaorálek pravdu v tom, že vzhledem k rostoucím cenám emisních povolenek může uhlí skončit dřív, než politici určí. Tím spíš je ale zapotřebí jasně stanovit časový horizont tak, aby potřebná energetická transformace proběhla zavčasu.

Na onom pověstném Západě, kterým se diskutující často zaklínali, už státy plánovaný konec uhlí dávno ohlásily. Nizozemsko chce s nejšpinavějším fosilním palivem skoncovat před rokem 2030, cíl Spojeného království je 2025, Belgie uhlí vyřadila už v roce 2016. Každá evropská země možná má odlišný energetický mix, ale uhelná éra je bezpochyby u konce. Politika České republiky, slovy vládního programu „The Country for the Future“, tomu zatím zdaleka neodpovídá.

Zaorálek nakonec zopakoval stanovisko Uhelné komise, tedy absolutně nedostačující rok 2038, Bartoš zase „nejpozději 2033“. Obě političky se na rozdíl od kolegů okamžitě shodly na roce 2030.

Navzdory slibům lídryně TOP09 nelze vyloučit, že přinejmenším jednotlivci z ODS budou po volbách hlasovat proti klimatické politice tak, jak většinou činili doposud. Obzvlášť, pokud SPOLU neutvoří vládu a trojkoalice se rozpadne. Pekarová Adamová ovšem trvala na tom, že téma ochrany klimatu bude jednou z priorit její koalice.

„Máme program schválený všemi třemi stranami, včetně ODS. Řekla bych, že posun nastal u ODS opravdu velký…jejich garanti se na programu podíleli, není to tak, že bychom program hned po volbách opouštěli, budeme ho spolu prosazovat,“ uvedla.

Právě v takových chvílích bylo znát, že středopravicovou trojkoalici zastupuje možná budoucí ministryně životního prostředí — a nikoli Petr Fiala, který by program SPOLU dozajista rámoval jinak.

V dalších tématech působil Bartoš sebevědoměji, obzvlášť když komentoval vládní klimatickou politiku. „Je škoda, že máme vlastně tři ministry obchodu a průmyslu a žádného, který by skutečně hájil zájmy přírody,“ uvedl lídr Pirátů na adresu vládnoucího hnutí ANO.

Zato ministr Zaorálek po zbytek večera působil v lepším případě zmateně a v horším zcela lhostejně. Téměř každou otázku rámoval neurčitou frází typu „jedno klimatické opatření nestačí“, „klima se nedá řešit z pozice jedné země“ či „neexistuje jednoznačný recept.“

Myslíte firmy? Ne, myslím odbory

Jeden silný moment ovšem Zaorálek měl: jako jediný se aktivně chopil tématu klimatické spravedlnosti. Už ve svém úvodním slovu vyjádřil obavu, aby energetický přechod nezaplatili především nízkopříjmoví obyvatelé.

Rodák z Moravskoslezského kraje také zmínil, že „mluvil s odboráři na Ostravsku a ti mi řekli, že je jim to úplně jedno [kdy skončí uhlí], ale podstatné je, aby stát byl schopen připravit sociální programy a výsluhy pro horníky.“

Stav veřejné debaty na téma spravedlivé transformace nejlépe ilustrovala reakce na otázku moderátora Doubravského: „setkal se někdo z vás v uplynulém roce se zástupci energetických či hornických odborů?“ Zatímco Zaorálek ihned zdvihl svou kartičku, ostatní se zmateně rozhlíželi kolem.

„Nemyslíte firmy?“ ujišťovala se Davis, načež s Bartošem i Pekarovou Adamovou zvedli kartičky s nápisem Ne.

Právě skloubení nízkoemisní ekonomiky s důstojnou prací bude jednou ze stěžejních politických výzev pro nadcházející roky a dekády. Tématu transformace uhelných regionů se přitom diskutující vyhýbali, pokud zrovna nezmiňovali ekonomickou příležitost představovanou takzvaným „Just Transition“ fondem Evropské unie. Jeho čerpání je podmíněno vyřešením střetu zájmů Andreje Babiše, což připomínali především Bartoš a Pekarová Adamová.

Bylo zřejmé, že snadněji, než o sociálních dopadech ukončení těžby v uhelných regionech, se diskutujícím hovoří o solárních panelech na střechách. Budoucnost české energetiky bez uhlí ostatně všichni diskutující vidí v inovacích, technologickém pokroku a fosilním plynu.

Shoda — až na jedinou výjimku — panovala také na jádru. Proti nereálnému projektu výstavby nového bloku Dukovan vystoupila pouze Magdalena Davis a potvrdila tak, že Zelení jsou dlouhodobě jedinou politickou stranou, která má odvahu jádro odmítnout.

O Bečvě bez servítek. Ale i bez ANO

Závěrečná část debaty se věnovala stavu a ochraně české přírody. Za přelomové lze bezesporu považovat shodu řečníků na tom, že Moravská Amazonie má být národním parkem.

Na nařčení z toho, že vláda nedůsledně chrání lesy i půdu, se Lubomír Zaorálek opět odvolával argumentem, že on sám „není kvalifikovaný…musí tu sedět někdo jiný.“ Zaorálek také odmítl odpovědět na otázku, zdali je podle něj Miroslav Toman dobrým ministrem zemědělství.

Těžko říct, odkud plyne neochota zastat se spolustraníka v debatě s názorovými oponenty. Možná ministr kultury sdílí názor občanské společnosti a považuje Tomanův vliv na českou krajinu za převážně destruktivní — například kvůli nedostatečné ochraně půdy a lesů či Tomanovu podílu na návrhu výstavby jednatřiceti nových vodních nádrží.

Řečníci z řad opozice také kritizovali zemědělskou dotační politiku, která nahrává agrobaronům, jako je premiér Babiš, na úkor menších zemědělců. Reakce představitelů hnutí ANO chyběla i v další klíčové otázce — roli České inspekce životního prostředí při vyšetřování otravy řeky Bečvy.

Bartoš inspekci označil za „ANO prorostlé do státní správy.“ Pekarová Adamová jako členka vyšetřovací komise použila příměr k vraždě a připomněla, že soudní znalec Klicpera není nezávislým odborníkem.

Zaorálek věří, že dosavadní vyšetřování je nestranné — přestože důkazy nasvědčují opaku. O jedné z největších ekologických katastrof v dějinách České republiky ministr doslova řekl, že chce znát pachatele, protože „člověka to zajímá.“ Připomeňme, že právě jeho stranický kolega, Jan Hamáček, nese jako ministr vnitra odpovědnost za dosavadní neúspěšné policejní vyšetřování, které od počátku vzbuzuje pochyby.

Mírný optimismus v mezích české politiky

V souhrnu debata pokryla všechna hlavní témata domácí environmentální politiky. Její přímý přenos sledovaly na internetu stovky, možná tisíce lidí. Hlediště ve velkém sálu divadla Archa bylo téměř plné. Mezi diváky byli nejen novináři, zástupci občanských organizací, či členové volebních týmů, ale i desítky mladých lidí — většinou členů studentského hnutí Fridays for Future.

Mnoho z nich půjde v říjnu k volebním urnám vůbec poprvé a mají konkrétní očekávaní. Například co nejrychlejší konec uhlí, rozvoj komunitní obnovitelné energetiky, či obecné snížení spotřeby. Dokázali je politici oslovit?

„Stále nejsem rozhodnutý, koho půjdu volit, ale debata mi to určitě alespoň trochu ujasnila. Překvapila mě spíš v pozitivním smyslu, i když je otázka, jak moc budou politici své sliby dodržovat. Ale to, co jsem slyšel, se poslouchá docela dobře. A vlastně mi to i zvedlo náladu,“ řekl Deníku Referendum aktivista z hnutí Fridays for Future Jonáš Stoilov.

Podobně debatu vnímá i další členka Helena Kouwen. „Také ještě nejsem rozhodnutá, ale bylo pro mě důležité slyšet, co kdo říká. Hodně jsem toho čekala, ale konkrétní malé věci mě mile překvapily,“ uvedla Kouwen.

Zároveň si však hnutí Fridays for Future uvědomuje, že diskuze vypovídala jen o určité části politického spektra. „Nejvíc mě zklamalo, že nepřišel pan ministr Havlíček. Takhle byla debata celkem pozitivní, ale to neodpovídá celkovému obrazu, jaký tady máme,“ uzavřel Jonáš Stoilov.

Už samo konání debaty vypovídá o tom, že česká společnost bere otázky klimatu o poznání vážněji než před čtyřmi lety. A účast lídrů liberální části politického spektra potvrzuje, že jsou si posunu dobře vědomi. Přijde-li ovšem na jádro či radikálnější myšlenky, jako je komunitní energetika, musíme si přiznat, že k Norsku máme stále dost daleko.