Ti, kteří měli přijít, nepřišli. Pondělní debaty o klimatu, pořádané hnutím Fridays for Future a environmentálními organizacemi Greenpeace, Hnutí DUHA a Zelený kruh, se zúčastnili představitelé pouze čtyř politických stran, respektive koalic.

Na jevišti Divadla Archa hovořili ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD), pirátský lídr Ivan Bartoš, za koalici SPOLU Markéta Pekarová Adamová (lídryně TOP09) a spolupředsedkyně Zelených Magdalena Davis. Na obecném rámci budoucího směřování české klimatické politiky se povětšinou shodli.

Debatu však poznamenala nepřítomnost kohokoli z hnutí ANO, které je a po říjnových volbách dost možná nadále bude nejsilnější sněmovní stranou.

Premiér Andrej Babiš místo sebe původně vyslal místopředsedu vlády a ministra dvou rezortů Karla Havlíčka (nestr. za ANO). Ten ovšem hodinu před začátkem debaty svou účast zrušil. Zřejmě z náhlého popudu — jeho ochranka se totiž dostavila. A tak zatímco před budovou Archy přešlapovali bodyguardi, sám ministr nikde. Trefná metafora pro vládní politiku, která naposledy při tvorbě Národního plánu obnovy opět předvedla, že „pravá ruka neví, co dělá levá.“

V sále chyběli i zástupci dalších stran. Pořadatelé přitom pozvali všechna uskupení, která mají potenciál ve volbách překročit pětiprocentní hranici. Koalici SPOLU nakonec reprezentovala pouze předsedkyně TOP09, která se v poslední době profiluje v environmentálních tématech. Sám lídr koalice Petr Fiala, jehož ODS dlouhodobě platí za anti-ekologickou stranu, se omluvil.

Nedorazili ani SPD, Trikolóra, KSČM či Přísaha — strany, které klimatickou krizi buď relativizují, upozaďují, či přímo popírají. Faktické stránce diskuze jejich nepřítomnost prospěla. Divákovi ovšem poskytla značně zkreslený pohled na úroveň zdejší politické debaty: diskuse totiž vytvořila dojem, že mezi českými politiky panuje o nutnosti ochrany klimatu shoda.

Debata byla rozdělena do třech tematických bloků: energetika, doprava a ochrana přírody, přičemž prvnímu zmíněnému se věnovala zdaleka nejdéle. Debatující jednomyslně podpořili uhlíkovou neutralitu před rokem 2050, která je v souladu s evropskými cíli, přestože premiér Babiš se o ní doma raději moc nezmiňuje.

Hlavně žádné termíny

Průběh debaty byl v režii moderátorského dua — novinářky Marie Bastlové ze Seznam zpráv a aktivisty Petra Doubravského z hnutí Fridays for Future. Během večera konfrontovali politiky se závěry odborných studií, požadovali ale také konkrétní návrhy řešení. V některých okamžicích se zdálo, že jsou asertivní moderátoři k vládní politice kritičtější než kterýkoli z diskutujících.

Už během prvních minut se projevila neochota některých diskutujících deklarovat jasné cíle. Zaorálek i Bartoš se — každý po svém — zdráhali vyslovit datum konce těžby uhlí. U Bartoše mohlo jít o technokratický odpor vůči teoretizování o budoucnosti ve chvíli, kdy nedisponuje jasnými daty a důkazy. Dozajista totiž měl on i Zaorálek pravdu v tom, že vzhledem k rostoucím cenám emisních povolenek může uhlí skončit dřív, než politici určí. Tím spíš je ale zapotřebí jasně stanovit časový horizont tak, aby potřebná energetická transformace proběhla zavčasu.

Na onom pověstném Západě, kterým se diskutující často zaklínali, už státy plánovaný konec uhlí dávno ohlásily. Nizozemsko chce s nejšpinavějším fosilním palivem skoncovat před rokem 2030, cíl Spojeného království je 2025, Belgie uhlí vyřadila už v roce 2016. Každá evropská země možná má odlišný energetický mix, ale uhelná éra je bezpochyby u konce. Politika České republiky, slovy vládního programu „The Country for the Future“, tomu zatím zdaleka neodpovídá.

Zaorálek nakonec zopakoval stanovisko Uhelné komise, tedy absolutně nedostačující rok 2038, Bartoš zase „nejpozději 2033“. Obě političky se na rozdíl od kolegů okamžitě shodly na roce 2030.