↗

Andrej Babiš má svůj internetový pořad Čau lidi, Karel Havlíček zase Na rovinu. V posledních videích ministr kritizuje „přehnané zelené ambice“ EU a tvrdí, že česká vláda „budoucí energetický mix nastavila rozumně“. Opak je ale pravdou. Energie zdražují především kvůli závislosti na fosilních palivech, kterou Havlíčkovo působení jen prohloubilo. Foto Twitter Karel Havlíček

Za dva roky svého působení ve vládě si Karel Havlíček (nestr. za ANO) vysloužil pověst politika, který maká. Ministr dvou rezortů údajně téměř nespí, pracuje i o víkendech a kalendář má plný na týdny dopředu. Kam směřuje své pracovní nasazení? Do podpory fosilního průmyslu, a to na úkor nejen klimatu a životního prostředí, ale i peněženek českých spotřebitelů.

Ceny energií totiž rapidním tempem rostou především kvůli závislosti na fosilních palivech, za kterou Havlíček nese obří díl odpovědnosti. Místopředseda vlády je ukázkovým příkladem politika-manažera, jehož zdánlivou expertní kompetenci podrývá neochota přizpůsobit se trendům rychle se měnícího světa. V éře dekarbonizace se z České republiky stal energetický skanzen, ustrnulý kdesi v hlubinách dvacátého století. A času na zvrácení důsledků Havlíčkovy politiky ubývá.

Včera bylo pozdě

Navzdory tomu, že Havlíček kontroluje dvě ministerstva, a má tedy podstatně širší pole působnosti v prosazování své politiky než jeho předchůdci, nijakou větší změnu oproti nim nepřinesl. A co více, na rozdíl od nich ministruje v době, kdy se v Evropě rodí nová vize budoucí energetiky. Havlíčka však nechává realita zcela netečným.

Energetická politika se v České republice už léta formuje bez jakékoliv vize. Letošní analýza Mezinárodní agentury pro energii (IEA) hodnotí českou energetiku de facto stejně jako v letech 2016 a 2010 — zatímco potenciál obnovitelných zdrojů zůstává tristně nevyužitý, cesta se umetá uhlí, plynu a jádru. Na vině je především lobby uhlobaronů, díky níž se nekritická podpora fosilního průmyslu stala jedním z neměnných bodů českého politického mainstreamu.

Havlíčkův odkaz je výjimečný tím, že ho definuje doba globální klimatické krize. Čas otálet s energetickou transformací dávno vypršel — je nutné začít snižovat emise co nejdříve. O možnostech a prvcích rozsáhlé dekarbonizace ekonomiky se jedná v Evropské unii, Spojených státech, ale ve střednědobém horizontu i v Číně. Místopředseda vlády měl jedinečnou příležitost následovat celoevropský trend a začít s potřebnou modernizací českého energetického mixu. V zájmu zisku však učinil pravý opak, který nyní jeho stranický šéf využívá v orbánovsky laděné štvavé kampani proti Evropské unii.

Vinou Karla Havlíčka vláda nepřipravila plán konce uhlí v České republice, opakovaným snahám občanské společnosti navzdory. Superministr chtěl dokonce skoncovat s nejšpinavějším fosilním palivem až v roce 2038, což je datum ekologicky katastrofální a ekonomicky nesmyslné. Spalování uhlí je stále nákladnější a již brzy přestane být výhodné úplně. Bez jasného plánu náhrady uhlí tak ceny energií do budoucna ještě porostou. Ministr Havlíček takový plán nejen sám nepřipravil, ale jakékoli snahy o něj aktivně blokoval.

Když zrovna Havlíček nehájil uhlí, brojil za jádro a plyn, tedy další zdroje s mizivými vyhlídkami. Jím rozpoutaná debata o rozšíření jaderné elektrárny Dukovany na několik měsíců ovládla, či spíše paralyzovala, veřejné dění. Namísto věcné diskuze o proveditelnosti a přetrvávajících problémech jaderné energetiky se diskurz smrsknul na geopolitické otázky. A tak jsme se octli v situaci, kdy rozšíření Dukovan podporují bez výjimky všechny sněmovní strany, a jediná debata se vedla o tom, jak zabránit ruskému nebo čínskému tendru.

Řešení náhrady uhlí vidí česká vláda ve fosilním plynu, a to přestože jeho cena stoupla od začátku roku o více než 250 procent. Nejen, že je plyn z hlediska emisí stejně škodlivý jako uhlí, nevyplatí se ani ekonomicky. Na rozdíl od obnovitelných zdrojů je snadnou obětí finančních spekulací, a jeho cena je tak náchylná k velkým výkyvům. Právě to se ostatně nyní děje.

Nelze se proto divit, že jsme v čisté energetice — stejně jako ve většině klimatických parametrů — na samém chvostu Evropské unie. Od roku 2014 v téměř všech zemích sedmadvacítky produkce skleníkových plynů v přepočtu na obyvatele klesá. V České republice vzrostla — a v rámci unie dokonce úplně nejvíc. Evropa se začíná ubírat směrem čisté energetiky, zatímco ta špinavá bude jen zdražovat. Ministr Havlíček dal svou neschopností všanc energetickou budoucnost země. A doplácet na to budou občané.

Havlíček se neprovinil jen na energetice, jak ostatně dokazuje jeho vítězství v letošním ročníku anticeny Ropák roku. Prosazoval například i takzvaný liniový zákon, urychlující výstavbu infrastruktury bez ohledu na životní prostředí, či megalomanský projekt kanál Dunaj-Odra-Labe. Společně s ministrem životního prostředí Brabcem (ANO) a ministrem zemědělství Tomanem (ČSSD) se zasloužili o jednu z nejvíce antiekologických vlád polistopadové historie.

Současná vláda nám ukázala, že jde-li o klimatické otázky, bude až do poslední chvíle hájit zájmy korporací a oligarchů. Pro budoucnost českého klimatického hnutí je proto nezbytně nutné, aby příští vládu tvořily opoziční strany. Žádná z nich možná nemá program skutečně odpovídající urgenci klimatické krize, zároveň jsou však otevřené demokratické diskuzi a tlakům občanské společnosti. S hnutím ANO jde vést dialog jen stěží. A v případě, že utvoří koalici s popírači klimatických změn z řad SPD, přijdou roky práce klimatického hnutí nazmar.