↗

Sídlo Evropské komise se na podporu Zelené dohody těšilo zelenému osvětlení. Zatímco některá nově navrhnutá opatření jsou skutečně transformativní, většinu jich odborníci považují za polovičatá. Foto Twitter Ursula von der Leyen

„Nejambicióznější klimatická reforma v dějinách Evropy.“ Tak představitelé Evropské komise ve středu uvedli dlouho očekávanou legislativu Fit for 55, která má za cíl do roku 2030 snížit unijní emise skleníkových plynů o pětapadesát procent.

Legislativní balíček je složený z třinácti směrnic a nařízení. Jde o první součást evropské Zelené dohody, která členské státy Evropské unie zavazuje ke konkrétním politickým krokům. Změnit má evropskou energetiku, infrastrukturu, dopravu, ale i tržní mechaniky.

„Fosilní ekonomika je u konce. Chceme dalším generacím přenechat zdravou planetu, dobrá pracovní místa, a růst, který neničí přírodu… Evropa byla prvním kontinentem, který přislíbil uhlíkovou neutralitu do roku 2050, a teď jako první máme konkrétní plán, jak toho docílit,“ uvedla pro média předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová.

Na cíli snížit pětapadesát procent všech unijních emisí před rokem 2030 se státy sedmadvacítky shodly už minulý rok, pro byl nakonec i český premiér Andrej Babiš (ANO). Teprve středeční balíček však představil konkrétní opatření, například o něco odvážnější cíl energetického přechodu nebo úpravu systému emisních povolenek.

Podle vědecké komunity je navrhnutá legislativa důležitým krokem směrem k dekarbonizaci Evropy. Ani dosažení všech slibovaných cílů před rokem 2030 by však pořád nestačilo k udržení oteplování pod jedním a půl stupněm Celsia, tedy nejzazší mezí, která dává slušné naděje na udržení stability ekosystému. K tomu by bylo zapotřebí emise snížit do roku 2030 o nejméně pětašedesát procent.

Obecná koncepce legislativy Fit for 55 by měla být závazná, o jejích jednotlivých podobách se však bude nadále jednat. Vzhledem k očekávaným výhradám některých členských zemí jako například Polska či České republiky může politická diskuze o Fit for 55 trvat další tři roky.

Ať bude konečná verze jakákoli, unijní představitelé mluví o náročné, ale nutné transformaci. „Uvést legislativu v platnost a změnit podobu Evropy bude neskutečně těžké. Jde ale o stěžejní zodpovědnost, kterou vůči klimatu a životnímu prostředí máme. A čím dřív začneme, tím snazší a levnější přechod bude,“ uvedl na tiskové konferenci Frans Timmermans, výkonný místopředseda Evropské komise pro Zelenou dohodu.

Z pozice garanta legislativního balíčku se nyní Frans Timmermans schází s předními představiteli členských států. V pátek navštívil Prahu, kde má dva dny jednat s premiérem Andrejem Babišem, představiteli Senátu, ale i pražským primátorem Zdeňkem Hřibem (Piráti). České politiky chce Timmermans přesvědčit o nutnosti a výhodách nové klimatické koncepce.

↗

Premiér Andrej Babiš se v pátek sešel s výkonným místopředsedou Evropské komise Fransem Timmermansem. Jednali o legislativním balíčku Fit for 55. Foto Twitter Andrej Babiš

Hlavní pilíře legislativy

Třináct směrnic a nařízení má dohromady změnit v podstatě všechna ekonomická odvětví v Evropě — některá téměř od základu. Zatímco například unijní spotřeba elektřiny je poměrně udržitelná, sektory průmyslu či dopravy jsou stále silně závislé na fosilních palivech. A především na ně nová legislativa cílí.

Fit for 55 tak stanovuje nový cíl podílu veškeré energie získané z obnovitelných zdrojů. Do roku 2030 chce čistými zdroji pokrýt nejméně čtyřicet procent evropské spotřeby. Členské státy k takovému cíli přispějí podle vlastních možností, které Evropská komise vypočítala zvláštní metodikou.

České republice komise ukládá do roku 2030 převést dvaatřicet procent své spotřeby primární energie na obnovitelnou. Splnění komisí stanovených met je v režii jednotlivých států, Evropská unie pak na ně má poskytnout dotace a obecnou legislativní podporu.

Dalším novým nařízením, nebo spíš úpravou nařízení stávajícího, je unijní politika obchodování s emisními povolenkami (Emissions Trading Systém, ETS). Využitím tržních mechanismů Evropská unie nastavuje zpoplatnění emisí a emisní limity. Díky ETS Evropská unie v posledních šestnácti letech snížila emise z výroby energie a energeticky náročného průmyslu o téměř třiačtyřicet procent.

V příštích letech plánují unijní instituce cenu za znečišťování ještě více zvyšovat a souběžně snižovat emisní limity. Fit for 55 navíc navrhuje nově zahrnout do systému ETS i námořní dopravu — prozatím v něm je pouze vnitrostátní doprava letecká.

Právě sektoru letectví chce Evropská unie odebrat emisní povolenky, které byly doposud zdarma. V praxi to znamená podražení provozu letadel, které má vést ke snížení frekvence — pro klima vysoce škodlivé — letecké dopravy.

Experti na klimatickou politiku změny ETS vítají, zároveň však doufali ve výraznější reformu. „Návrhy nového ETS jsou ambiciózní, neřeší však dostatečně sektor průmyslu. Hrozí proto, že velcí průmyslníci budou moci následujících patnáct let znečišťovat bez omezení,“ vyjádřil se k reformě expert na politiku průmyslu a ochodu při klimatickém think tanku E3G, Domien Vangenechten.

Mezi další nová opatření patří například závazek každoročně zrenovovat alespoň tři procenta všech budov veřejného sektoru tak, aby byly udržitelné. Vzniká i nová regulace užití půdy, která má být do roku 2035 uhlíkově neutrální. Evropská komise si klade za cíl rozšířit ochranu životního prostředí — především evropských lesů. Do roku 2030 chce vysadit tři miliardy stromů.

Nová opatření jsou v mnoha ohledech přelomová, podle ekologů a občanské společnosti však nejsou dostačující. Evropská environmentální kancelář (European Environmental Bureau, EEB), federace více než sto čtyřiceti občanských organizací z celé Evropy, legislativnímu balíčku vytýká promarněnou šanci na strukturální změnu poměrů. Navíc podle EEB bude snaha snížit emise placená z kapes evropských daňových poplatníků, nikoli velkých korporací. EEB proto kontruje svou vlastní verzí Fit for 55 — nákladnější, ale transformativnější.

Dopravu čeká polovičatá obměna

Směrnice s asi největším dopadem na každodenní život Evropanů se týkají dopravy. Právě doprava je jedním z „nejšpinavějších“ evropských sektorů — tvoří až třetinu emisí vypuštěných na půdě Evropské unie. Nadto se jedná o jeden z mála sektorů, ve kterém emise dlouhodobě neklesají, ale rostou. I proto nová legislativa Zelené dohody slibuje odvážná řešení.

Fit for 55 například mění podobu automobilové dopravy. Směrnice totiž od roku 2035 nařizuje prodej nových aut pouze s nulovými emisemi. Podobnou legislativní normu v listopadu přislíbila Velká Británie, platit má už od roku 2030.

Elektrické automobily jsou sice pro klima méně škodlivé, stále ale závisí na různých přírodních zdrojích — a jejich těžba je často spjatá právě s vypouštěním emisí skleníkových plynů. Podle odborníků tak přechod z jednoho typu automobilové dopravy na jiný klimatické katastrofě nezabraňuje — pouze ji o pár let oddaluje.

Nedávná studie univerzity v Oxfordu spočítala, že od momentu, kdy trh ovládnou elektrická auta, jim bude trvat patnáct až dvacet let než kompletně nahradí auta na spalovací motor. Studie tak doporučuje rozmělnění dopravy výstavbou pěších a cyklistických cest, stejně tak investicí do veřejné dopravy.

Právě o takových opatřeních ale strategie Fit for 55 mluví převážně v obecné a nezávazné rovině. Výsledná podoba evropská dopravy po roce 2030, respektive 2035, může být v kontextu potřebných změn spíše polovičatá.

Přesto zamýšlená opatření mohou výrazně prodražit automobilovou dopravu — a to nejen pro státní rozpočty, ale i pro jednotlivce. Jednou z hlavní výzev pro Evropskou komisi tedy bude nastavit opatření tak, aby co nejméně zasáhla běžné spotřebitele — a zabránit tak propadu ekonomicky ohrožených komunit do chudoby.

Klimatická diplomacie

Na půdě Evropské unie vzniká asi osm procent světových emisí oxidu uhličitého. Jde o zdánlivě nízké číslo ve srovnání se Spojenými státy, kde vzniká patnáct procent emisí, nebo Čínou, která je se sedmadvaceti procenty dnes jednoznačně největším světovým znečišťovatelem.

Rychlá a kompletní dekarbonizace je však pro alespoň relativní stabilitu lidské civilizace nutná všude. Nejde navíc „pouze“ o oxid uhličitý — napříč evropskými společnostmi je dosavadní standard spotřeby zdrojů dlouhodobě neudržitelný. Země sedmadvacítky také dohromady tvoří silný ekonomický blok, který výrazně ovlivňuje tržní mechaniky a v konečném důsledku i klimatickou politiku ve zbytku světa.

Doposud tak členské státy Evropské unie často prosazovaly udržitelná opatření na svém území, zatímco — přímo i nepřímo — podporovaly fosilní průmysl v zahraničí. I takový „ekologický dumping“ má nový klimatický balíček ambici vyřešit.

„Investicí do obnovitelných technologií vytvoříme produkty, které obohatí celý svět. Vzniknou firmy uspokojující globální poptávku po udržitelné dopravě. Společně s našimi partnery vyjednáme snížení emisí z námořní a letecké dopravy,“ shrnuje mezinárodní cíle Zelené dohody Evropská komise.

Podle komentátorů tak chce Evropská unie dát vzniknout takzvané „klimatické diplomacii“. Nastolením pozitivního příkladu plánuje unijní politika docílit jakéhosi domino efektu, díky kterému čím dál více zemí v následujících letech bude přijímat opatření po vzoru Evropy.

Balíček navíc obsahuje i konkrétní nástroj pro vymáhání udržitelnějších podmínek mezinárodního obchodu: uhlíkové clo (Carbon Border Adjustment Mechanism, CBAM). Cílit bude na emisně náročné produkty především z odvětví průmyslu, například hliník či ocel.

Jeho zavedení má zamezit importu ze zemí s nižšími emisními limity a ochránit tak evropské firmy před levnější — a pro klima škodlivější — konkurencí. Zároveň může nové clo přimět obchodní partnery Evropské unie trh více přizpůsobit ohledům na klimatickou krizi.

Podle odborníků je zavedení klimatické diplomacie krok správným směrem, Evropa však musí být v její konkrétní koncepci odvážnější. „Nová opatření nijak nezaručují podporu v přechodu na uhlíkovou neutralitu chudším sousedům Evropské unie ani jejím obchodním partnerům. Uhlíkové clo sice umožňuje mezinárodní vyjednávání, komise ale promarnila příležitost souběžně se clem poskytnout investice do ozelenění průmyslu za hranicemi Evropy. Přitom právě takové investice budou klíčové k urychlení globální dekarbonizace,“ zhodnotila opatření expertka na klimatickou politiku a diplomacii při klimatickém think tanku E3G Jennifer Tollmannová.

Evropský balíček v českém kontextu

Jaký dopad bude mít Zelená dohoda na dění v České republice, není jisté, pro tuzemskou politiku totiž představuje zásadní zkoušku. Zatímco některé evropské země mají k naplnění nově navržených opatření blízko, Česká republika je v mnoha klimatických ohledech na chvostu Evropy.

Znát je to především v oblasti energetiky. Novým cílem sedmadvacítky je dosáhnout do roku 2030 v průměru čtyřicetiprocentního podílu obnovitelných zdrojů na hrubé spotřebě energie. Každý stát má k metě přispět cifrou, kterou podle zvláštní metodiky vypracovala Evropská komise. Českým zemím Komise ukládá dvaatřicetiprocentní podíl před rokem 2030.

Podle výpočtů Komory OZE však obnovitelné zdroje energie v tuzemsku momentálně tvoří asi šestnáct procent spotřeby energie. Pokud má tedy Česká republika naplnit své závazky a plnohodnotně přispět k celounijnímu energetickému přechodu, musí během devíti let zdvojnásobit současnou produkci.

Tak výrazný skok je podle Komory OZE podmíněn změnou státního přístupu. „Stát bude muset předělat Národní energeticko-klimatický plán… postavit větrnou elektrárnu nesmí trvat deset let a fotovoltaičtí samovýrobci nemohou být omezeni při výběru střídačů kvůli zastaralému fázovému měření, abych uvedl jen dva příklady za vše,“ uvedl v tiskové zprávě předseda Komory OZE Štěpán Chalupa.

Šanci na podporu a decentralizaci obnovitelných zdrojů přitom měla sněmovna ve středu. Zatímco Evropská komise představovala legislativní balíček, čeští poslanci jednali o novele zákona o podporovaných zdrojích energie.

Schválili sice rozvoj větrných elektráren, neodhlasovali však podporu fotovoltaiky, což může podle sdružení Solární asociace ohrozit tisíce českých solárních elektráren. Přitom právě fotovoltaika má podle odborníku v českých zemích velký potenciál, a v dekarbonizaci Evropy bude hrát klíčovou roli.

Dalším palčivým tématem pro českou energetiku je konec uhlí. Česká republika totiž patří mezi evropské země na fosilním palivu nejvíc závislé. Tuzemské korporace počítají s brzkým odklonem od „nejšpinavějšího“ z fosilních paliv, nový legislativní balíček však nejspíš ještě navýší ceny emisních povolenek.

České uhelné elektrárny tak mohou být nevýdělečné několik let před rokem 2030. A vláda, ať už bude po říjnových volbách v jakémkoli složení, se na takovou eventualitu musí připravit.

Evropská unie České republice neukládá nemožné cíle. Odborníci se shodují, že jde o mety ambiciózní, nikoli však nesplnitelné. Z hlediska toho, co je reálně zapotřebí ve vztahu k postupujícím změnám klimatu, jsou naopak spíše nedostatečné.