Představte si následující situaci: ve vašem okolí se stane vražda. Zavražděným je někdo, koho osobně znáte. Otřesná představa, vím, ale tím příběh teprve začíná.

Rozbíhá se vyšetřování. Na místo přijíždí policie i lékař, který je zároveň soudním znalcem. Člověk, který objevil tělo oběti sám nabízí spolupráci policii, rád by jí totiž sdělil něco podezřelého, čeho si na místě činu všiml. Dokonce na něm našel několik indicií, které by mohly pomoci čin objasnit.

Jenže vyšetřovatel se o jeho svědectví nezajímá. Soudní znalec zase prohlásí, že je jisté, kdo vraždit nemohl, ale zároveň netuší, kdo je viníkem. Úkony, ke kterým má dojít, aby se podařilo rychle najít pachatele (už jen proto, aby se předešlo případné další podobné trestné činnosti), udělá vyšetřovatel jen polovičatě, některé vůbec.

Veřejnost je pobouřena. Lidé jsou oprávněně naštvaní, volají po dopadení viníka. Zodpovědný ministr na tiskové konferenci záhy po události plameně hovoří o nutnosti dopadení viníka, ale rovnou už jmenuje možného pachatele, ze kterého zároveň snímá podezření. Je to jeho dlouholetý parťák, dělali spolu nejeden kšeft.

Já na bráchu, brácha na mě

Po několika měsících se dozvídáme, že i posudek soudního znalce vylučuje ministrova parťáka ze škály potenciálních pachatelů. Co na tom, že stopy, které k tomuto parťákovi mohly vést, jsou dávno zameteny a včas je nikdo nezajistil.

Co na tom, že vyšetřování je od prvního okamžiku vedeno jen jedním směrem a ostatní varianty se zkoumají jen na oko. Závěr našeho příběhu ještě úplně neznáme.

Vše ale nasvědčuje tomu, že by se mnoha zúčastněným státním orgánům náramně hodilo, aby se v případu nikdo moc nešťoural a nekoukal jim pod prsty. V této situaci mohou ukázat na údajného vraha, poslat jej před soud a nechat se ministrem veřejně poplácat po zádech, jak to skvěle zvládli.

Přijde vám ten příběh absurdní? Nevěříte, že by snad mohlo selhat hned několik institucí zároveň? Že by neměly zájem objektivně vraždu vyšetřit a dozvědět se pravdu? A nepřipomíná vám to něco?

Příběh s vraždou je jen příměr. Za vraždu si dosaďte otravu řeky Bečvy. Uběhl téměř rok od katastrofy, která nemá v moderní historii České republiky obdoby.

Vyšetřování sice stále probíhá. Nicméně už teď na základě zpráv z médií a informací, které mohu jako členka parlamentní vyšetřovací komise prozradit, je nad Slunce jasné, že odvážný příměr nekulhá.

Jen zkrátka u havárie takových rozměrů jsou kromě policie a soudního znalce přítomni i Česká inspekce životního prostředí a řada dalších státních orgánů. Jejich selhání jsou jistá a naprosto neomluvitelná.

Avšak mají logické vysvětlení. Stejně jako v příběhu s vraždou je totiž ve hře ohromný střet zájmů. Zodpovědný ministr je s hlavním podezřelým spojen pupeční šňůrou. Proto se z něj podezření sejmou během vyšetřování a pohled se šikovně odvede k jinému podezřelému.

Instituce jen pro „vyvolené“?

Stát, který slouží jedné skupině a hájí především její zájmy, je kvůli této hydře ukraden občanům. Jaký z toho pramení občanům vzkaz? Ryze orwellovský: Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější.

Nespoléhejte se na to, že pro všechny instituce budou spravedlnost a pravda na prvním místě. Parlamentní vyšetřovací komise ke katastrofě na Bečvě proto nehledá „jen“ pravdu o havárii samé. Jako zákonodárci chceme znát podrobnosti o vyšetřování, jehož průběh vypovídá o stavu, v jakém Česká republika je.

Nesmíme dopustit, aby státní orgány přestaly fungovat objektivně, neměřily všem stejným metrem a šly na ruku jedné elitní skupině privilegovaných. Dnes se to děje.

Katastrofa na Bečvě je „jen“ špičkou ledovce, a spíš než o ojedinělý případ, jde o názornou ukázku toho, jak to v České republice chodí. Naštěstí budeme mít příležitost to za pár týdnů ve volbách změnit.