Součástí soudního spisu k obžalobě rožnovské firmy Energoaqua z otravy řeky Bečvy, je videozáznam dokumentující pokus soudního znalce Jiřího Klicpery, který usvědčuje jak jej osobně, tak přítomné policisty, z podvodu. Jedná se o pokus s barvivem fluorescein, který měl dokladovat, jak se v toku řeky Bečvy mísila v den otravy toxická látka.

Při svém pokusu znalec Jiří Klicpera za asistence policistů zjistil, že látka, která by vnikla do řeky Bečvy z takzvaného rožnovského kanálu, tedy vyústění kanalizace obžalované firmy, by se v toku řeky plně promísila už více než dva kilometry nad místem, kde byly pozorovány první uhynulé ryby. To znamená, že není možné, aby na těchto dvou kilometrech nebyl život v řece nijak zasažen, jak tomu v realitě bylo. Sestřih klíčových pasáží policejního záznamu, který to prokazuje, zde dnes zveřejňujeme.

Na videozáznamu pokusu, který znalec Jiří Klicpera provedl za asistence vyšetřovatelů více než rok po havárii, konkrétně 20. listopadu 2021, je zřetelně slyšet, jak policista říká, že barvivo, které mělo ilustrovat, jak se v Bečvě mísila v den otravy toxická látka, je viditelné „v celé šířce řeky“. Po chvíli znovu opakuje: „Je evidentní probarvení z levého na pravý břeh.“ O pár chvil později je slyšet hlas soudního znalce Jiřího Klicpery, jak říká: „Takže to barvivo je vidět a je vidět, jak se míchá do celýho toku.“

Ve svém posudku, který je také součástí trestního spisu, ovšem Jiří Klicpera píše téměř doslovný opak. Šíření „barevného impulzu“ popisuje takto: „Za 21 minut je v nadjezí Juřinka II a drží se stále vpravo a kompaktně. Za 26 min je u chatky na pravém břehu. Za 27 minut je čelo barviva již pod jezem (obr.11, skutečnost jádra je cca hodina), za 30-40 minut je i pod jezem II, stále více v proudnici vpravo, vlevo čistá zóna.“

Obtížně srozumitelná poznámka v závorce má zřejmě odkazovat právě k videozáznamu. Na něm je totiž dokumentováno, že policisté i znalec pozorovali barvivo v celé šíři jezu Juřinka II právě hodinu poté, co fluorescein do řeky nalili.

Jinak řečeno: Na videozáznamu, který dokumentuje pokus, se třikrát zopakuje, a to dvakrát z úst policisty, jednou z úst znalce, že barvivo je viditelné v celé šíři řeky. Do posudku pro soud ale soudní znalec zapsal zcela jiné závěry. Advokát Antonín Továrek k tomu říká: „Takový postup znalce vyvolává závažné podezření ze spáchání trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku.“

Policie průběh pokusu zaznamenávala kamerou z pravého břehu řeky Bečvy, ale také z dronu. Znalec do svého posudku použil vybraný snímek z dronu, na němž fluorescein teče výrazně po pravé straně řeky.

Znalec k tomu píše: „Na tomto obrázku je zřetelně vidět, jak dosud neobarvená voda od levého břehu pokračuje pod jezem Juřinka II při levém břehu dále a vytváří pro ryby stále vhodnou únikovou zónu. Další dokumentace je v přílohové části a ve spisu.“ Tento popis průběhu pokusu ale neodpovídá realitě zaznamenané kamerami.

Soudní znalec Jiří Klicpera se rozdíl ve svém výroku na videozáznamu a tím, co napsal do posudku, pokoušel Deníku Referendum vysvětlit tak, že při pozorování z břehu se jedná o „větší optický klam než při pohledu shora“. Tvrdí, že záběry z dronu poskytují přesnější výsledek. Na námitku, že barvivo v celém toku řeky ze břehu pozoroval on i policisté, a jasně to na videozáznamu říkají, a že se podle nás tudíž zřejmě dopustil podvodu, odpověděl, že o tom, jak se vůči němu Deník Referendum chová, „si nemusíme nic říkat“.

Problémů s pokusem znalce Klicpery je však více. A záhy se k nim dostaneme. Nejprve však slíbené video.

Základní a také postačující argument obhajoby

Obžaloba rožnovské Energoaquy z otravy řeky Bečvy v září 2020 má hrubé nedostatky. Soudkyně okresního soudu Ludmila Gerlová ji proto původně vrátila k došetření, což ale krajský soud zamítl.

Obžaloba neobsahuje žádná zjištění o konkrétní havárii, která se měla v kritickém čase v rožnovském provozu Energoaqua stát, a celá je koncipována jako shrnutí různých skutečných či domnělých problematických aspektů tamějšího provozu, jimiž se zdůvodňuje, že měl být zdrojem otravy.

Obžaloba obsahuje celou řadu argumentačních nedostatků, především ale naráží na jeden zcela zásadní problém — jak zdůvodnit, že smrtící látka vnikla do řeky z kanálu, kterým se odvádějí odpadní vody z rožnovského areálu Energoaquy, potom prošla třemi a půl kilometry členitého koryta řeky se dvěma masivními jezy a pěti peřejemi, a až pak vyvolat otravu, jež vyhubila prakticky veškerý život na dalších čtyřiceti kilometrech toku. Na tuto zásadní nesrovnalost upozornil mezi prvními Deník Referendum už v říjnu 2020.

Přímo na místě se běžným pozorovatelům jeví jako zcela nemožné, aby toxická látka proudila řekou po několik kilometrů, a teprve pak v ní začala hubit všechen život. A pokud by to stvrdil znalecký posudek, byly by v rámci vyšetřování všechny další debaty o tom, jak funguje provoz Energoaqua, bezpředmětné. Právě proto je experiment, který prováděl Jiří Klicpera, i videodokumentace z něj, tak zásadní.

A právě proto se tématem zabývala kromě soudního znalce i celá řada dalších expertů, kteří také experimentálně měřili takzvanou „mísící zónu“: tedy úsek řeky, na němž se jakákoli látka v korytě plně promísí s tekoucí vodou. A všichni pro výpusť z provozu Energoaquy určili konec mísící zóny o několik kilometrů výše, než je místo, na němž začaly hynout ryby.

To je také základní argument obhajoby. Hned na prvním líčení soudu 30. ledna zástupci Energoaquy založili do spisu grafické znázornění expertních pokusů, které dokládají, že jakákoli látka, jež by do řeky vnikla v místě výpustě z rožnovského provozu Energoaquy, se s vodou v řece plně promísí několik kilometrů nad místem prvního pozorovaného úhynu ryb.

Graf obsahuje i schématické znázornění pokusu soudního znalce Jiřího Klicpery. Označuje jak délku mísící zóny uvedenou v jeho posudku, tedy přibližně 3,5 kilometru, tak délku mísící zóny, kterou sám stvrzuje svými slovy na videu, kde doslova říká „asi dvanáct set metrů“.

Na tomto místě je také potřeba připomenout, že chemička Deza stojí mnohem blíže místu, kde ryby začaly hynout — je to zhruba kilometr daleko. V jedné z našich dřívějších analýz jsme připomněli odborný článek z časopisu Vodohospodářské technicko-ekonomické informace, v němž odborníci publikovali výpočet mísící zóny pro výpusti z DEZY.

Hydrobiolog Jindřich Duras tehdy pro Deník Referendum vysvětlil: „V případě látek rozpustných ve vodě, což je případ zářijové otravy, je mísící zóna od výpusti Dezy dlouhá až 1260 metrů. Ale už ve vzdálenosti 940 metrů je rozdíl mezi tím, jak je látka rozmísená na pravém a levém břehu tak malý, že lze říct, že už zde by ryby neměly kam uniknout.“ To přitom přesně odpovídá průběhu katastrofy ze září 2020.

Klicperův experiment je metodologicky „nevědecký, nepřijatelný“

Celý experiment prováděný soudním znalcem Jiřím Klicperou, ač je z hlediska obžaloby zcela klíčový, je přitom prováděn metodologicky nepřijatelným způsobem. Jeví se jako zcela nepochopitelné, že mohl jako důkaz obstát.

Na začátku videozáznamu je patrné, jak soudní znalec do řeky vylévá kbelík a vyplachuje lavor s rozpuštěným barvivem-fluoresceinem. Není přitom vůbec zřejmé, na jakém základě se rozhodl, že použije právě takovéto množství.

Vyšetřovatelé nedisponují důkazy, z nichž by mohli množství a koncentraci toxické látky vyvodit. Ba dokonce nevědí, jaká přesně látka — či směs — to měla být. Mnohé indicie přitom naznačují, že se nejednalo pouze o kyanid. Není ani jisté, zda látka do řeky osudného dne vtekla najednou a rychle, anebo naopak přitékala pomalu a postupně. Soudní znalec tedy volil množství obarvené tekutiny, jež do řeky vpustil, zcela nahodile.

Mezinárodně renomovaný odborník na kvalitu a znečištění prostředí, zakladatel centra Recetox profesor Ivan Holoubek, s nimž věc Deník Referendum konzultoval, uvádí, že pokud by měla být zdrojem otravy Energoaqua a pokud by látkou usmrcující ryby měly být skutečně kyanidy, muselo by jich v místě výpustě Energoaqua naráz do řeky vniknout velké množství, pakliže by měly otrávit odhadem 80 tisíc ryb, jež při katastrofě uhynuly.

„Je dobré si pamatovat toto číslo uhynulých jedinců, abychom vnímali množství uvažovaných kyanidů. Je navíc zcela vyloučeno, že z ryb, které by dostaly největší zásah už u výpusti z Energoaquy, by tam žádné neuhynuly. Pokud budeme tedy uvažovat kyanidy, ryby kolem takového místa vstupu by byly paralyzovány a rozhodně by nebyly schopny překonat dva jezy a pět peřejí při nízkém průtoku v řece Bečvě, aniž by nebyla nalezena jediná uhynulá ryba. To je zcela nemožné,“ říká Ivan Holoubek.

Ostatně fakt, že sám soudní znalec Klicpera si nebyl jist, kolik barviva fluorescein má do řeky vpustit, nejlépe ilustruje skutečnost, že experiment poprvé zkoušel o tři dny dříve, 17. listopadu 2021. I z něj policie pořídila záznam. Ten má ale jen tři minuty. Jiří Klicpera v tomto případě vypustil do řeky jen dvě pet lahve, jejich obsah se v řece rychle zcela promísil, takže už na jezu Juřinka II nebylo co pozorovat.

Proto přišel o tři dny později k řece s větším kbelíkem a lavorem, v nichž tentokrát rozmísil větší množství barviva, a výsledek byl takový, jak se dalo čekat — barva se promísila s vodou v řece nejpozději na prvním z obou masivních jezů: Juřinka 2. Na videozáznamu je to zjevné, navíc to takto komentuje opakovaně jak policejní kameraman, tak sám soudní znalec Jiří Klicpera, což dokládáme na zde zveřejněném videu, které je sestřihem všeho podstatného z původního desetiminutového záznamu.

Řada expertů nadto upozorňuje, že celá Klicperova metoda, o níž v rozhovoru pro Deník Referendum hrdě prohlásil, že ji použil jako „první na světě“, je principiálně pochybná. Soudní znalec Jiří Klicpera totiž vyhodnocuje promísení cizorodé tekutiny, jež vnikla do řeky, pouhým pohledem.

Profesor Ivan Holoubek vysvětluje, proč to není přijatelné. „Barevná látka v určité koncentraci nemusí být viditelná pouhým okem, proto je zapotřebí použít k měření odpovídající přístroje,“ říká. To potvrzuje i profesor Jakub Hruška: „Fluorescein lze k takovému pokusu použít, ale je třeba měřit přesně jeho koncentraci. Pouhý pohled může klamat, protože zabarvení vody závisí nejen na koncentraci, ale i na hloubce toku. Vyhodnocení experimentu soudního znalce Jiřího Klicpery je tedy nevědecké, nepřijatelné,“ říká profesor Hruška.

Na místě by bylo tedy použít metodu, která měří reálné koncentrace napříč profilem řeky. Právě Jakub Hruška, který takovouto metodu použil, označuje hypotézu o tom, že by zdrojem otravy mohl být rožnovský kanál, za „fyzikálně nemožnou“.

I soudní znalec Jiří Klicpera měl zřejmě své pochybnosti, a tak nakonec nezůstal u dvou pokusů s barvivem. Silvie Kleková z Reportérů ČT jej u Bečvy přistihla 8. září 2022, tedy prakticky přesně dva roky po havárii, jak se pokouší provádět pokus znovu na vlastní pěst při prakticky totožném průtoku, jaký byl v řece v den havárie.

„Z vlastního zájmu a za vlastní peníze jsem znova obarvil řeku, abych zjistil, jak to běží za standardních podmínek, které byly při té havárii,“ říká jí na kameru. Když se ho reportérka Kleková ptá poté, co ani po pěti hodinách není na prvním jezu Juřinka II viditelné žádné barvivo, zda neznejistěl, odpovídá jí: „Pokus nám nedal požadovaný výsledek, tak jak jsme ho chtěli.“ (Na videu České televize pasáž začíná v čase 10:30)

Zastírací soud a státní zástupce „obhájcem Dezy“

Ve středu 8. února 2023 se u okresního soudu ve Vsetíně konalo další, třetí, líčení soudu s obžalovanou společností Energoaqua. Mělo se zde promítat video dokumentující policejní experiment, které tu dnes zveřejňujeme.

To se ovšem nestalo, protože soudkyně Ludmila Gerlová zopakovala, že je nemá — zástupce Energoaquy jí je tedy předal, a promítat se tudíž bude zřejmě až příště. Z líčení u soudu ve středu 8. února dokonce vyplynulo, že ani soudkyně sama videodokumentaci z pokusu soudního znalce Klicpery zřejmě doposud neviděla.

Video je přitom dalším, obecně srozumitelným dokladem toho, že obžaloba Energoaquy z otravy Bečvy nemá reálný základ. A pokud může uvedená videodokumentace k něčemu sloužit, pak nejspíše jako podnět k trestnímu stíhání soudního znalce.

U soudu nadto postupně vycházejí najevo další a další skutečnosti, které ilustrují, že všechny instituce, počínaje Českou inspekcí životního prostředí, přes Povodí Moravy, až po soudního znalce Jiřího Klicperu, Policii České republiky a státního zástupce Jiřího Sachra postupovali tak, aby odklonili pozornost od nejpravděpodobnějšího viníka havárie, jímž je a nadále zůstává chemička Deza z holdingu Agrofert tehdejšího premiéra Andreje Babiše, a aby podezření přesměrovali na rožnovskou společnost Energoaqua.

Státní zástupce Jiří Sachr jako by to ostatně sám nepřímo potvrzoval, když podstatná část z důkazů, které nechával během dosavadních tří líčení načíst, měla sloužit pouze jako zdůvodnění, proč údajně nemohla otravu řeky Bečvy způsobit chemička Deza z holdingu Agrofert tehdejšího premiéra Andreje Babiše. Používá přitom sporné argumenty jako například znalecký posudek, jehož zpracování si zadala sama Deza na Vysokém učení technickém v Brně a který Policii ČR poskytla „pouze k nahlédnutí“.

Naprosto odlišný přístup k šetření v chemičce Deza a v provozu Energoaguy bije do očí. V Deze Policie ČR a soudní znalec provedli šetření až v reakci na zjištění Deníku Referendum o havárii na kaustifikační jednotce. Jak šetření probíhalo přitom nejlépe ilustruje, co k němu soudní znalec Jiří Klicpera napsal do znaleckého posudku: „Šetření ve firmě bylo provedeno dvakrát z důvodů prosakující dezinformace tzv. investigativních novinářů o údajné havárii ve firmě v den havárie na řece a spojitosti mezi oběma haváriemi.“

Rolí soudního znalce Jiřího Klicpery v celém případu jsme se už opakovaně zabývali. V reakci na informace, které sám řekl v rozhovoru s Deníkem Referendum, s ním zahájilo ministerstvo spravedlnosti přestupkové řízení, které skončilo pokutou. Práci soudního znalce se budeme věnovat i nadále.

V každém případě odpovědnost za zcela nepřijatelný průběh vyšetřování nese i státní zástupce Jiří Sachr, který se s evidentně krajně problematickým a očividně zaujatým postupem soudního znalce i Policie ČR spokojil.

S posudky dodanými Dezou pouze k nahlédnutí, jež vzali policie i státní zástupce bez dalšího jako fakt, ostře kontrastuje přístup k posudkům mezinárodně renomovaných odborníků, kteří vzhledem k délce mísící zóny na řece Bečvě možnou vinu Energoaquy zcela vylučují. Ty ani policie, ani státní zástupce v potaz nevzali. Obhájce obžalovaných Jiří Obluk a zmocněnec Energoaquy Vladimír Kůrka i proto státního zástupce Jiřího Sachra v soudní síni označili za „advokáta Dezy“.

Kdyby Jiří Sachr akceptoval fakt, že vzhledem k délce mísící zóny a poměrům v řece Energoaqua havárii způsobit nemohla, celá neudržitelná hypotéza o její vině, s níž pracuje vsetínská kriminální policie od počátku, zřejmě na základě podkladů z České inspekce životního prostředí, by se tím zhroutila. A případ by bylo nutno začít vyšetřovat doopravdy.