Vyšumí Bečva?

Bečva nevyšumí — slibovali jsme, že se o to postaráme a máme v úmyslu to dodržet. Na dotaz je ale zapotřebí odpovědět ve dvou rovinách.

Za prvé každého samozřejmě zajímá, zda vyjde na světlo plná pravda — je-li zřejmé, že soud ve Vsetíně označil jen smyšleného viníka a vyšetřování se hlavním podezřelým, jímž byla, je a zůstává chemička Deza z Babišova holdingu Agrofert, nikdy doopravdy nezabývalo. Na tuto otázku nedokážeme dát jednoznačnou odpověď, protože nedisponujeme vyšetřovacími nástroji, které má v rukou český stát.

I pro nás je hlubokým zklamáním, že navzdory předvolebním slibům nikdo z politiků vládní koalice — žádný ze tří lidoveckých ministrů životního prostředí, Anna Hubáčková, Marian Jurečka ani Petr Hladík, ani ministr vnitra Vít Rakušan, a už vůbec ne ministr spravedlnosti Pavel Blažek — neudělal vůbec nic pro to, aby pravda skutečně vyšla najevo. Možnosti tu byly, odpovědné ministry a instituce jsme s nimi konfrontovali, ale není v naší moci je k řádnému výkonu svěřených úřadů donutit.

S tím souvisí druhý význam otázky, zda Bečva vyšumí. Týká se toho, zda případ odložíme, jak se říká, „do octa“ a necháme ho být. Naše možnosti jako novinářů jsou omezené, ale myslíme, že jsme je zatím ještě nevyčerpali úplně. Během příštích měsíců — kromě toho, že budeme sledovat další vývoj soudních řízení — hodláme udělat ještě dva základní kroky.

Jednak pečlivě a přehledně uspořádáme důkazy o tom, že verze o vině rožnovské Energoaquy je zcela vyloučena, aby tu existoval jasný, každému jednou provždy dostupný dokument, že represivní složky českého státu od policie, přes státní zastupitelství až po okresní soud ve Vsetíně, stíhaly podnik, jenž s otravou řeky Bečvy nemohl mít nic společného, na základě vyfabulované konstrukce, která má parametry konspirační teorie.

A jednak pečlivě a přehledně uspořádáme všechny indicie poukazující k tomu, že se ze strany některých institucí českého státu — jmenovitě ministerstva životního prostředí, České inspekce životního prostředí, soudního znalce, Policie České republiky a státního zastupitelství — nejednalo pouze o šlendrián, ale o přinejmenším zčásti koordinovaný postup, jehož cílem bylo vyhnout se vyšetřování hlavního podezřelého, a naopak přesměrovat pozornost na smyšleného náhradního viníka.

Toto hodláme shrnout, zpracovat a publikovat během následujících měsíců, poněvadž je to v této fázi podle nás nutný předpoklad k tomu, aby se jakákoli kompetentní politická moc, která by se chtěla k případu v budoucnu vrátit, měla o co opřít. Máme už i konkrétní představy o formě, ale zatím je ještě nechceme odhalovat. Věříme, že je to z naší strany vše, co můžeme udělat, abychom mohli s klidným svědomím říct: udělali jsme, co jsme mohli, aby „Bečva nevyšuměla“.

Rád bych znal váš názor (chápu, že je to spekulace) na to, proč soudkyně rozhodla v rozporu s fakty, jak byly předloženy při projednávání v soudní síni. Vždyť to bilo do očí.

Nechceme spekulovat. Jisté ale je, že průběh dokazování v soudní síni i obsah spisu skutečně vylučují, aby soudkyně Ludmila Gerlová změnila svůj názor oproti stanovisku, jímž celou obžalobu ještě v přípravném řízení rozcupovala na kusy, když ji vůbec nechtěla k hlavnímu líčení připustit. Dění před soudem ve skutečnosti všechny pochyby o postupu policie, státního zastupitelství i dalších institucí jenom posílilo a přineslo další argumenty, které verzi obžaloby zcela vylučují. Lze tedy usoudit, že soudkyně Ludmila Gerlová nerozhodovala podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Obecně pak platí, že lidi lze k jednání, které je v rozporu s dobrými mravy, s jejich přesvědčením či poznáním, přimět dvěma druhy motivace: korumpováním anebo zastrašováním. Zda se něco takového dělo v tomto případě, ale nevíme; nemáme pro to žádné důkazy.

Mám pocit, že některé větve toho případu ještě běží. Nebo ne? Kdyžtak mě vyveďte z omylu.

Zaprvé ještě neskončila ona základní větev případu, tedy proces s rožnovskou Energoaquou. Státní zástupce Jiří Sachr podal — poměrně překvapivě — proti rozsudku soudkyně Ludmily Gerlové odvolání. Jeho text máme k dispozici, prostudovali jsme jej a v nějakém formátu o něm hodláme informovat, zřejmě v souvislosti s projednáváním případu u odvolacího soudu. Už nyní ale můžeme říct, že Sachrovy argumenty neobstojí v konfrontaci s fakty a analýzou expertů, kterou máme k dispozici a také jsme ji podrobně prostudovali.

Dále započal na konci letošního srpna soud se znalcem Jiřím Klicperou. Klicperu žaluje certifikační společnost CQS a domáhá se po něm omluvy za výroky, které vloni pronesl při projednávání případu otravy řeky Bečvy před okresním soudem ve Vsetíně. Během své znalecké výpovědi tam prohlásil, že společnost Energoaqua získala certifikáty ISO stvrzující vyhovující kvalitu provozu její čistírny odpadních vod, neoprávněně. Certifikační společnost se tím cítí pochopitelně poškozena. Soud bude pokračovat v říjnu.

A nakonec, v takzvané vedlejší větvi vyšetřování byli obviněni tři lidé z nečinnosti v den havárie. Konkrétně pracovník odboru životního prostředí valašskomeziříčské radnice Petr Křístek, velitel hasičů Jiří Pochyla a úřednice z odboru životního prostředí v Rožnově pod Radhoštěm Věra Šulová. Obžalovaní podali odpor a případ tak není uzavřený. Na možnosti objasnit otravu řeky Bečvy ale nemají tato tři řízení žádný vliv.

Zajímalo by mě, zda sebevražda zaměstnance rožnovské čistírny souvisí s případem. Případně zda se v té věci nějak úředně koná.

Sebevražda jednotlivce je mimořádně citlivé téma, a takto jsme k němu po celou dobu přistupovali. Zdráháme se k tomu vynášet nějaké soudy především proto, že není možné nahlédnout do hlavy a duše člověka, který se k takovému nezvratnému kroku uchýlí.

Případu se oficiální vyšetřování nijak nevěnovalo, z čehož lze usoudit, že pro to nenastaly takzvaně objektivní důvody, tedy například nějaká relevantní zmínka v dopise na rozloučenou. Z okolí daného člověka jsme nicméně zaznamenali výroky, že se cítil kvůli až agresivně vedenému vyšetřování v Energoaquě pod enormním tlakem.

Vzpomínám si, že když se objevily první důkazy o nekompetentnosti různých orgánů, měl jsem pocit, že teď „začnou padat hlavy“. Tak by mě zajímalo, jak se aktérům té kauzy daří dnes a jak se s odstupem času vyvíjí jejich kariéra.

Tehdejší ministr životního prostředí Richard Brabec z pochopitelných důvodů svou funkci ustál bez sebemenšího otřesu. Majitel Dezy a jeho stranický šéf Andrej Babiš měl všechny důvody ke spokojenosti. Po volbách, kdy hnutí ANO opustilo vládní lavice, zůstává Brabec poslancem a místopředsedou strany. Sám Andrej Babiš po volbách označil případ Bečva za jednu z příčin své porážky. Soud, který s ním vede vydavatel Deníku Referendum kvůli Babišovým útokům na naše noviny, je v odvolacím řízení.

Ředitel České inspekce životního prostředí Erik Geuss, který inspekci nejen dlouhá léta aktivně rozkládal zevnitř, ale také nesl odpovědnost za zpackané vyšetřování otravy Bečvy, ve své funkci setrvával až do chvíle, kdy sám podal na ministerstvo životního prostředí žádost o odvolání z funkce — můžeme jen spekulovat, zda se tak stalo i díky tlaku, který jsme v této věci vytvářeli. Ministryně životního prostředí Anna Hubáčková, která nastoupila do funkce po Brabcovi, nebyla schopná s výmluvami na služební zákon Geusse odvolat. S Geussem skončila na inspekci i tisková mluvčí Radka Nastoupilová, která do úřadu přišla z pozice mluvčí hnutí ANO.

Vedoucí olomouckého inspektorátu ČIŽP Radek Pallós, který po boku Richarda Brabce záhy po havárii vědomě mystifikoval českou veřejnost o průběhu vyšetřování, záhy po kauze povýšil na ministerstvo životního prostředí do funkce ředitele odboru výkonu státní správy. V té funkci dokonce připravoval za ministerstvo životního prostředí pro soud ve Vsetíně podjaté a zavádějící podklady a také zrušil pokutu Deze, kterou jí inspekce udělila za utajenou havárii bezprostředně předcházející otravě Bečvy.

Současný ministr životního prostředí Petr Hladík s ním v lednu tohoto roku zahájil kárné řízení. Na webu ministerstva je uvedeno, že Pallós v úřadu nadále působí — jako ministerský rada v Olomouci. Jedná se de facto o nejnižší pracovní pozici v rámci ministerstva. Na dotaz týkající se výsledku kárného řízení mluvčí ministerstva DR odpověděla: „Probíhající kárné řízení je ze zákona neveřejné, a proto vám bohužel nemůžeme sdělit informace o jeho průběhu u konkrétního státního zaměstnance.“

Robert Stržínek, starosta Valašského Meziříčí, svou funkci v roce 2022 obhájil. Od roku 2021 je také poslancem za hnutí ANO.

Policejní vyšetřovatel Jiří Hovorka, pokud je nám známo, také nijak kariérně neutrpěl. A to dokonce ani poté, co z osobního účtu na sociálních sítích obvinil reportérku Zuzanu Vlasatou, že ji platí Energoaqua. Po naší stížnosti z policejního ředitelství přišlo vyjádření, že tak činil o své dovolené…

Státní zástupce Jiří Sachr, který u soudu vystupoval místy spíše jako „advokát Dezy“, dál svou funkci vykonává. A pokud je nám známo, v rámci státního zastupitelství či resortu spravedlnosti se v souvislosti se svou rolí v případu otrávené Bečvy, nemusel nikomu zodpovídat.

Co se dělo se vzorky vody, které byly nabrány rybáři těsně po prvních úhynech ryb.

To se veřejnost dověděla až během hlavního líčení před soudem ve středu 15. února 2023 a v DR jsme o tom tehdy informovali. Vzorky zlikvidovala pracovnice vodoprávního úřadu Hranice Eliška Trčková společně s pracovnicí České inspekce životního prostředí Azárií M. Kotouč.

Jak postupovala ČIŽP? Kdy byla na místě? Nabrala vzorky?

Česká inspekce životního prostředí v celé věci spektakulárně selhala a o své roli dlouhodobě, dokud byl ředitelem Erik Geuss, mystifikovala veřejnost. Ukázalo se, že inspektoři byli na místě pozdě, odebírali vzorky zejména po proudu od havárie, ale nikoli proti proudu, což by poskytlo solidní vodítko pro určení možného viníka. Chaos panující ve sběru vzorků zdokumentovala už parlamentní vyšetřovací komise pracující v minulém volebním období.

Plný rozsah selhání České inspekce životního prostředí ale vyšel najevo opět až během hlavního líčení před soudem: a také o tom jsme tehdy v DR podrobně informovali. Bývalá inspektorka Azaria Marti Kotouč ve své výpovědi opakovaně tvrdila, že místo příčiny havárie spadalo pod oblastní inspektorát Brno, takže šetření příčiny nechávala na nich: „My jsme řešili důsledky a oni měli řešit příčiny.“

Úplným debaklem pro reputaci inspekce pak byla výpověď již penzionovaného brněnského inspektora Víta Špačka. O jeho výpovědi jsme tehdy ve zprávě mimo jiné napsali: „Z jeho výpovědi tedy vyplynulo a následné odpovědi na otázky to explicitně potvrdily, že inspektoři České inspekce životního prostředí, kteří měli šetřit otravu řeky Bečvy, nejenže na místo dorazili až den po ohlášení havárie, ale navíc jedinou výpustí, kde za celou dobu odebrali vzorky, byla ta z Energoaquy — tedy více než tři kilometry nad místem prvního pozorovaného úhynu ryb. A chemičku Deza vyloučili s křiklavě irelevantním argumentem bez znalosti reálného fungování provozu.“ Jinak řečeno u Dezy Česká inspekce životního prostředí po havárii žádné vzorky neodebrala.

Kdo, kdy a jak informoval VAK Přerov? Odkud teče voda do vodovodu Záhoří? Proč nebyl svolán krizový štáb, když se jednalo o katastrofu velkého rozsahu, která probíhala na území nejméně dvou krajů?

Těmito otázkami se vyšetřování nezabývalo a ani my jsme nepřišli na nic, proč by v rozřešení případu mohly hrát podstatnou roli.

Dobrý den, chtěl bych se zeptat, jak dopadli vyšetřovatel Hovorka, soudruh Sachr nebo soudkyně Ludmila?

O Jiřím Hovorkovi a státním zástupci Sachrovi jsme už psali. Soudkyně Ludmila Gerlová odešla vzápětí po vynesení rozsudku na rodičovskou dovolenou.

Co se změnilo ohledně možných příštích havárii, aby se taková situace nemohla opakovat? Tedy změnilo, ale jsou tyto změny dostatečné?

Letos v srpnu vláda schválila novelu vodního zákona — takzvanou havarijní novelu, známou také jako „lex Bečva“. Vzniknout má evidence výpustí zdrojů znečištění odpadními vodami. Má být zaveden průběžný monitoring měření kvality odpadních vod ve firmách. Až pětinásobně se zvyšují pokuty pro viníky znečištění vodních toků. Novela také říká, že dohled nad organizací záchranných a likvidačních prací v případě havárií mají mít hasiči.

Je to samozřejmě posun. My sami jsme však kritizovali právě to, že dohled nad haváriemi mají mít hasiči. Domníváme se, že by to měla být inspekce životního prostředí.

Zda se změny osvědčí, se ukáže až v případných konkrétních situacích. Sebelepší zákon ale není pojistkou v případě, kdy instituce státní správy nejednají podle svého zákonného určení, nýbrž podle politického zadání.

Mě by zajímalo, jak dopadl Klicpera u posledního soudu?

Myslíte-li „posledním soudem“ ten, kde je soudní znalec Jiří Klicpera obžalován z poškození dobrého jména certifikační společnosti CQS, pak je třeba říct, že zatím nedopadl nijak, neboť rozsudek zatím nebyl vynesen. Případ ale sledujeme a budeme o něm průběžně informovat. Se znalcem Klicperou bylo rovněž kvůli jeho veřejnému vystupování o případu vedeno ministerstvem spravedlnosti kárné řízení, které skončilo udělením pokuty devět tisíc korun.

Zajímalo by mne, jaká byla ve vyšetřování role tehdejšího ministra životního prostředí Brabce a zda se kauza jeho vinou nevyšetřila. Ráda bych také věděla, jak to bylo s ČIŽP a zda její přístup byl liknavost nebo záměr.

Jsme přesvědčení, že role Richarda Brabce byla v „nevyšetření“ kauzy zcela zásadní. Zkusme si představit, že by v jeho funkci tehdy působil politik bez vazby na hnutí ANO a Andreje Babiše a že by Česká inspekce nebyla v rozkladu vinou svého tehdejšího ředitele Erika Geusse — což ovšem bylo také Brabcovo dílo.

V Deníku Referendum jsme již dlouho před otravou Bečvou usvědčili Brabcovo ministerstvo z toho, že slouží zájmům firem Agrofertu. A přinesli jsme i konkrétní kauzy, kde inspekce vyvinila Babišovy firmy z pokut či dokonce z hrozby zastavení provozu.

Mě by zajímalo (pokud na to bude samozřejmě čas), jestli vlastně vůbec došlo k nějakým procesním a systémovým změnám, aby se toto už neopakovalo?

Na to jsme již částečně odpovídali. Systém a procesy jsou ale v posledku dobré jen tak, jako jsou kvalitní lidé, kteří v nich pracují. Lze říci, že i před havarijní novelou vodního zákona bylo možné případy havárií na vodních tocích případně jiné případy průmyslového znečištění prošetřit důkladně a transparentně.

Jinak řečeno hlavní příčinou toho, že se nevyšetřila otrava řeky Bečvy, nebylo špatné legislativní prostředí. Hlavní příčinou bylo, že zcela selhala Česká inspekce životního prostředí a další státní instituce. Česká inspekce životního prostředí byla již dříve politiky ANO k takovémuto selhávání v zájmu Agrofertu „naprogramována“. Už před otravou řeky Bečvy jsme o stavu inspekce a personálních čistkách v ní psali do hloubky vícekrát.

Vlastně nejvíce mě zaujala děravá síť českého práva. Kdo zkouší a určuje znalce? Komu je odpovědný policista nebo státní zástupce, pokud se rozhodne případ odložit? Jaké sankce hrozí podplacenému znalci za nesmyslný posudek a jak na takový posudek lze poukázat?

Český soudní systém především bojuje s nedostatkem soudních znalců, z čehož plyne mnoho problémů. Kdo může být soudním znalcem a jaké k tomu má mít předpoklady, definuje zákon o znalcích. Ve stručnosti musí mít patřičné vzdělání a alespoň pět let aktivní praxe. Musí také složit vstupní zkoušku a slib do rukou ministra spravedlnosti. Už to je problém, dřívější systém, kdy znalce jmenovaly jednotlivé soudy, byl nepochybně solidnější.

Zákon nicméně i dnes zdánlivě ošetřuje vše, co se výkonu znalecké činnosti týká. Jak jsme ale viděli v případě Jiřího Klicpery, ani zjevné jednání v rozporu se zákonem takřka pod dohledem televizních kamer, nestačilo k tomu, aby nesl jakoukoliv odpovědnost, o znalecké razítko přišel, nebo dokonce za zneužití své funkce nesl právní odpovědnost. Poskytli jsme k tomu dostatek důkazů, ale není naší úlohou podnikat ve věci další právní úkony.

Mě asi jen zajímá, zda se to ještě dá nějak vrátit do hry, protože jsem z toho ne-rozsudku dodnes rozčarovaný.

Myslíte-li obratem „vrátit celou věc do hry“ skutečně poctivě zkusit celou věc vyšetřit, pak k tomu by musela být politická vůle státní moci navázat na nedokončenou práci vyšetřovací parlamentní komise z roku 2021. Politické strany tehdejší opozice a dnešní vládní koalice to slibovaly, ale pak svůj slib nedodržely.

Možnost zjistit pravdu tedy dnes závisí na dvou faktorech: tím prvním je možnost vzniku politické vůle otravu Bečvy skutečně zkusit se vším všudy prošetřit — stát by k tomu musel přijmout mimořádná opatření, která by mu umožnila metodicky vyšetřovat i zjevná selhání svých vlastních institucí, a zejména vyslechnout všechny, kdo o havárii mohou něco vědět a které dosud nikdo nevyslechl. Druhým faktorem je svědomí někoho z těch, kdo vědí, jak to celé bylo.

My jako novináři můžeme udělat ještě to, že nepřestaneme věnovat pozornost všem dílčím dějům, které se případu nadále týkají: zejména právě všem relevantním soudním řízením. A pak snad především to, že přehledně utřídíme všechny podstatné skutečnosti, tak, aby z nich v budoucnu případně mohla vyjít taková politická moc, jež bude mít odvahu a motivaci vnést do celé věci jasno.

Dozvíme se pravdu?

Věříme, že je to stále možné. Sami jsme přesvědčeni, že skutečná příčina souvisí s utajenou havárií na kaustifikační jednotce v Deze, která je jedinou doloženou havarijní událostí, jež bezprostředně přecházela katastrofě, při níž 20. září 2020 na řece Bečvě uhynulo několik desítek tisíc ryb. Možnost zjistit pravdu definitivně zmizí až s posledními svědky událostí, které k otravě Bečvy vedly. Záleží pouze na tom, zda je něco nebo někdo přiměje promluvit.

ČTENÁŘI DENÍKU REFERENDUM, JAKUB PATOČKA, ZUZANA VLASATÁ