↗

Stanislav Pernický u soudu ve Vsetíně, krátce po přednesení své závěrečné řeči. Foto Jakub Patočka, DR

Před necelým měsícem uplynuly přesně tři roky od jedné z největších ekologických katastrof v historii samostatné České republiky — otravy řeky Bečvy. Pro mě osobně tyto tři roky představují období absolutní frustrace, vyčerpání, zklamání a velkého rozčarování, které mě přesvědčilo o tom, použiji-li slova známého autora, že je „něco shnilého ve státě dánském“.

Za tyto tři roky jsem ztratil jakékoliv iluze o fungování státních orgánů a institucí a jejich přístupu k řešení samotné havárie, postupů vyšetřování, odběrů vzorků, řízení prací při likvidaci následků otravy a dalším… Obdobně jsem ztratil všechny iluze o objektivitě soudních znalců, o způsobilosti pracovníků České inspekce životního prostředí, pracovníků vodoprávních úřadů, ministerstva životního prostředí a Policie ČR. Stále častěji mi v hlavě vrtá otázka, zda vůbec žijeme v právním státě.

Od konce letošního ledna k dnešnímu dni proběhlo už bezmála pětadvacet dnů hlavního líčení. U většiny z nich jsem byl osobně přítomen. A výpovědi svědků moje obavy potvrdily.

Protože jsem u otravy Bečvy od první chvíle, je sestavování mozaiky celé této kauzy pro mě snazší a potvrzuje mé obavy z toho, že celé vyšetřování otravy je vedeno tendenčně, bez jakýchkoliv přímých důkazů, bez racionálního a logického posuzování celého případu. Nepřímé důkazy byly získány velmi krkolomným vysvětlováním faktů, často v podobě odporující přírodním zákonitostem.

Přístup pracovníků vodoprávních úřadů Hranice a Valašské Meziříčí, pracovníků ČIŽP, ale i soudních znalců trpí „syndromem náhlého zapomnění“, jako kdyby podobných otrav, jako byla Bečva, řešili týdně stovky… Jak jinak si lze vysvětlit tvrzení Mgr. Azarie Marty Kotouč o tom, že v Ústí u Hranic viděla 20. 9. 2020 v tůních živé ryby — když tam žádné tůně nejsou, když neví, kde začíná a končí kraj Olomoucký a Zlínský, když prohlásí, že ona řešila následky otravy a příčiny by měl řešit někdo jiný…

Jak mám rozumět tomu, co říká Ing. Křístek /vedoucí vodoprávního úřadu Valašské Meziříčí, poznámka DR/, který se podle jeho výpovědi pohyboval mezi 14—17 hodinou mezi mostem v Choryni a přítokem Juhyně a viděl zde jen dvě mrtvé ryby. Přitom já jsem hovořil s předsedou Místní organizace Českého rybářského svazu Valašské Meziříčí panem Kasalem, který mi ve 13.03 hod. potvrdil, že první uhynulé ryby jsou mezi Lhotkou a Choryní a nad mostem v Choryni /tedy výše proti proudu, poznámka DR/ jsou již stovky mrtvých ryb a další stovky ryb jim hynou před očima…

Jak mám přijmout tvrzení soudního znalce Ing. Klicpery, který podle fotografie pozná, že zasažené ryby měly žábra v barvě zralých třešní, což je jasný příznak otravy kyanidy a současně až na pětkrát položenou otázku „Jakou barvu mají tedy žábra zdravých ryb?“ prohlásí: „No jakou? Přece normální.“ (Přitom na chodbě před soudní síní uvedl nejprve hnědou!)

Navíc osobně uhynulé ryby ani fyzicky neviděl, u Bečvy byl až pátý den po havárii, zatímco my jsme sbírali ryby bezprostředně v den havárie; hynuly nám přímo v rukou. A první, co jsme kontrolovali, byly právě jejich žábry. U žádné z kontrolovaných jsme žábry v barvě zralých třešní nezaznamenali…

Stanovit jako příčinu otravy ryb kyanidy podle fotografie je velmi odvážné. Stejně jako i postoj Ing. Klicpery k otázce chlóru, prý: „Když byl ve vodě kyanid, nemohl by tam být chlór…“ Přitom rybáři zasahující v řece Bečvě v Hustopečích nad Bečvou ho jednoznačně cítili a vyšetřovateli doložili svým čestným prohlášením…

Obdobně jsem na tom v případě pana docenta Grabice /Z Fakulty rybářství a ochrany vod ve Vodňanech — poznámka DR/, který byl na Bečvě šest let před havárií, řeku Bečvu zná jen z videí a map, jak sám prohlásil ve své výpovědi, a pokus s kyanidem na juvenilních jedincích ryb dělal v „akvarijním“ prostředí…

A ještě jednou Ing. Klicpera a jeho naprosto nejasné vysvětlení mísících zón. Na videu s fluoresceinovým pokusem říká do kamery u jezu Juřinka II, že „…jsme zhruba dvanáct set metrů od výusti ze společnosti Energoaqua a je vidět, že barvivo se rozprostírá v celé šířce řeky…“ Jez je však od výusti Energoaqua jen přibližně osm set metrů!

Do posudku pak, zřejmě z opatrnosti, neuvádí žádný metrický údaj a jen popisuje, že mísící zóna z Energoaqua je v podstatě totožná s mísící zónou a. s. DEZA /obě výpusti dělí zhruba dva kilometry členitého říčního toku — poznámka DR/ a jsou zhruba v místě prvního úhynu ryb…

Vedle toho zcela ignoruje, respektive popírá stanovisko Výzkumného ústavu vodohospodářského, který analyzoval mísící zónu ve stejný den, kdy Ing. Klicpera dělal barvící pokus. Zjištění Výzkumného ústavu vodohospodářského hovoří totiž o tom, že mísící zóna z Energoaquy končí ve vzdálenosti 1200 metrů od její výusti na Juřince, ale při nižším průtoku (v době pokusu byl necelých 7 m3, v době havárie 2,77 m3) by se mísící zóna posunula výše proti proudu do vzdálenosti osm set metrů od výusti z Energoaquy…

Nota bene jak znalecký posudek Ing. Klicpery, tak i jeho výpovědi u soudu byly založeny na dohadech, předpokladech, hypotézách, domněnkách a fabulacích, nikoliv na reálných skutečnostech!

Stejně tak je pro mě naprosto nepřijatelné konstatování státního zástupce dr. Sachra, který dnes mě a další rybáře nepřímo označil za hlupáky, když tvrdí, že sám přesně ví, co jsme měli nebo mohli 20. září 2020 z vody cítit… Vždyť on sám, na rozdíl od nás, u Bečvy nebyl. Navíc o chlóru ve svých výpovědích hovořila jak Ing. Burdíková, tak Bronislav Figala /oba svědci byli k soudu voláni jako pracovníci Povodí Moravy, nikoli rybáři — poznámka DR/ v čase havárie a také jeden hasič a jeden policista… Kromě toho dr. Sachr uvádí, že nebyly nikde zaznamenány vybílené břehy nebo kameny, přičemž musel zaregistrovat fotografie, které jsem soudu předložil při posledním hlavním líčení a které toto vybělení potvrzují.

A ještě vodoprávní úřad Hranice — Ing. Trčková si vůbec nepamatuje, jak naložila se vzorky vod odebranými rybáři. Snad je vylila sama nebo s magistrou Kotouč…

Jak je možné, že odpovědné instituce (ČIŽP a vodoprávní úřad) si „pinkaly“ mezi sebou otázku zajištění odběru vzorků, a nakonec z toho vylezlo, že ČIŽP Olomouc nemohla zasahovat do kompetence ČIŽP Brno, ta v neděli 20. 9. 2020 nemohla poslat nikoho na odběr vzorků, protože byla neděle a nikdo nebyl k dispozici. No a vodoprávní úřad Valašské Meziříčí vzorky odebrat nemohl, protože nikdo z jeho pracovníků není proškolený na odběr vzorků…

Paní předsedkyně, Vy sama jste označila první otázku ze strany vyšetřovatele vůči soudnímu znalci Ing. Klicperovi („Zpracování znaleckého posudku k příčinám, vzniku a následkům havárie na odvaděči společnosti Energoaqua, a. s.?“) jako „návodnou“ a já se s tím naprosto ztotožňuji. Potvrzuje mi to i věta, kterou jsem slyšel poprvé 20. září 2020 od starosty Valašské Meziříčí Mgr. Stržínka „DEZA je v pohodě, tam žijí ryby.“ Tuto jsem pak slyšel asi čtyřikrát ve výpovědích různých svědků — zejména pracovníků ČIŽP...

V této kauze nejsem povolán k tomu, abych zjišťoval, kdo otravu Bečvy způsobil a věřte, že pro mě není podstatné, která firma to byla. Jen chci, aby ti, kdo u soudu vypovídali, mluvili pravdu a aby zvítězila spravedlnost. Jako poškozená strana se pochopitelně hlásím k náhradě vzniklých škod, bez ohledu na to, kdo bude označen jako viník.