Deník Referendum získal informaci o nových kariérních plánech ředitele České inspekce životního prostředí Erika Geusse. Poté, co Geuss 25. května ve vysílání Radiožurnálu oznámil, že hodlá do konce roku rezignovat na svou funkci, Deník Referendum zjistil, že se uchází o místo ředitele Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví. Ústav rovněž spadá pod resort ministerstva životního prostředí.

Erik Geuss se stal ředitelem České inspekce životního prostředí rozhodnutím tehdejšího ministra životního prostředí Richarda Brabce v prosinci roku 2014. Jeho kariéru v instituci provázela řada destruktivních kroků, kritizovaných nejen ekologickými organizacemi, ale i opozicí, a nakonec i širokou veřejností.

Nejvíce vstoupil do povědomí v souvislosti s kauzou otrávené Bečvy. Deník Referendum se Geussově éře v inspekci podrobně věnoval v množství investigativních textů. Zdokladovali jsme na personální čistku, kterou tu provedl. Věnovali jsme se účelovému odpouštění pokut Agrofertu. Poukázali jsme na jeho roli v likvidaci unikátního a mezinárodně oceňovaného oddělení pro boj s pašeráky ohrožených exotických druhů zvířat.

Erik Geuss bude z úřadu odcházet jako člověk s pověstí toho, kdo ve státní správě pracoval pro Agrofert. Sám se tomu ovšem brání. V Radiožurnálu k tomu řekl: „To spojení s touto stranou a s tímto hnutím beru jako naprostý faul. Je to nepodložené, nemá to jediný důkaz.“ Ve skutečnosti jen katastrofální role, kterou inspekce sehrála při vyšetřování otravy řeky Bečvy, takových — byť nepřímých — důkazů skýtá nespočet.

Ve své pracovní pozici setrvává oproti očekáváním ještě osm měsíců po změně vlády. Důvodem je špatně nastavený služební zákon, který propouštění státních úředníků, kteří při výkonu funkce selhali, mimořádně zkomplikoval.

Podle informací, které má Deník Referendum ověřené z několika zdrojů, jež si nepřály být jmenovány, nyní Erik Geuss posílá ministryni životního prostředí Anně Hubáčkové (KDU ČSL) SMS zprávy v duchu, že neodejde z postu ředitele inspekce po dobrém. Vyhrožuje údajně také tím, že se bude soudit. Nabízí se tak úvaha, že se na místo ředitele výzkumného ústavu spadajícího pod ministerstvo životního prostředí hlásí s tím, že pokud dostane k přechodu z jedné funkce do druhé zelenou, nebude při svém odchodu z inspekce dělat problémy.

Výzkumný ústav v ohrožení

Výběrové řízení na ředitele Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví je plánováno na středu 8. června. Pozice je vypsaná na funkční období pěti let, konkrétně od 4. 10. 2022 do 3. 10. 2027. Geuss, kterému je nyní devětapadesát let, by tak byl ke konci funkčního období prakticky v důchodovém věku.

Ústav, který má shodou okolností sídlo v Průhonicích, obnáší skoro 180 zaměstnanců. Jeho náplní je výzkumná činnost v oblasti krajinářství, lesnictví a zahradnictví, biologické rozmanitosti a její ochrany. K podstatnějším exekutivním pravomocem patří ale úloha vydávat závazný seznam rostlin vhodných k pěstování na biomasu pro energetické účely. Pro každou korporaci vlastnící větší množství půdy je to zásadní.

Nový ředitel by měl mít podle informací uveřejněných v oznámení o ohlášení výběrového řízení vysokoškolské vzdělání v některém z oborů výzkumné činnosti ústavu. Ty jsou prakticky výlučně přírodovědného charakteru, a tak se nabízí otázka, zda ekonom Erik Geuss s diplomem z Vysoké školy ekonomické a doktorským titulem z ČVUT do této kolonky zapadá. Svou doktorskou práci na téma Efektivnost finančních podpor v oblasti životního prostředí ve vazbě na energetiku obhájil v roce 2011.

Kam šlápl, tam na něj vzpomínají ve zlém

Erik Geuss má za sebou pestrou kariéru, ovšem s převážně temnými odstíny. Kromě inspekce životního prostředí v minulosti působil také v Českém ekologickém ústavu. Marek Franěk, který nyní působí jako profesor na Univerzitě Hradec Králové, na něj v Deníku Referendum už v minulosti vzpomínal s velkými rozpaky: „S Geussem jsem se setkal v Českém ekologickém ústavu v roce 2004, který se mu podařilo velmi zdárně rozkládat. Po svém nástupu dal velmi rychle výpověď asi třetině pracovníků. Namísto nich tam přitáhl všelijaké podivné existence, většinou na nové a zbytečné manažerské posty. Rozloží vše, kam přijde.“

Na jeho působení na ministerstvu průmyslu a obchodu zase vzpomínal disident z Husákovy éry a nestor československé ochrany přírody Pavel Šremer: „V letech 2006—2010, kdy jsem pracoval na ministerstvu životního prostředí, působil jako náměstek na ministerstvu průmyslu. Měl se mnou a skupinou dalších lidí spolupracovat na přípravě strategie udržitelného rozvoje, za kterou jsem zodpovídal. Celý proces ovšem blokoval, takže jsme se nedostali ani k cílům, ani k realizačnímu plánu.“

Šermer se s Geussem setkal také při práci na balíčku Evropské komise o zabudování environmentálních požadavků do veřejných zakázek. „Podřízení pana náměstka nám říkali, že to nelze, že bychom tím kladli nepřiměřené požadavky na naše nábytkáře. Jenomže když jsme se obrátili na nábytkáře, přijali nás s otevřenou náručí, že oni takové normy už splňují, a naopak jim to poslouží proti nekalé čínské konkurenci,“ líčil již dříve v reportážích Deníku Referendum.

Stejně tak na Erika Geusse nevzpomínají s radostí v Českém statistickém úřadu, kde působil jako místopředseda. Jeden z jeho bývalých podřízených, který si nepřeje být jmenován, tuto dobu popsal takto: „Nic dobrého tu neudělal. Projevoval se jako byrokrat, který se rád vozí po lidech a ukazuje moc. Byli jsme rádi, když odešel.“

Zničil pověst inspekce

Geussův záměr šéfovat další instituci se setkává také s nevolí lidí, kteří se s ním profesně potkali v nedávné době. Bývalá pirátská poslankyně a předsedkyně sněmovního výboru pro životní prostředí Dana Balcarová pro Deník Referendum uvedla: „Myslím si, že Výzkumný ústav Silva Taroucy by si zasloužil progresivního ředitele s ambicí zvýšit jeho prestiž a udělat z něj opravdu moderní organizaci s kvalitním zázemím pro vědu a výzkum, která dokáže reagovat na výzvy spojené se změnou klimatu. Opravdu pochybuji, že inženýr Geuss je tím pravým adeptem.“

Při ohlédnutí do doby, kdy se jako poslankyně podílela na řešení kauzy otrávené Bečvy dodává: „V čele inspekce naprosto selhal jako manažer a v důsledku jeho veřejného vystupování nejen v této kauze se stala inspekce v očích veřejnosti naprosto nedůvěryhodným úřadem.“ Vrcholem podle ní je, že Geuss v rámci novely vodního zákona prosazuje ztrátu kompetencí v šetření havárií, které inspekce jako ústřední kontrolní orgán vykonávala desítky let. „To není člověk, který by byl schopen organizaci jakýmkoli způsobem rozvíjet,“ uzavřela Dana Balcarová.

Obdobně situaci hodnotí ministr školství Petr Gazdík, který byl v době předešlé vlády jedním z nejviditelnějších členů sněmovní vyšetřovací komise pro otravu řeky Bečvy: „Jako politik samozřejmě nemám právo mluvit do běžícího výběrového řízení. Za sebe ale můžu říct, že mám s Erikem Geussem jenom špatné zkušenosti. Je to člověk, který je schopen všeho. Lidi jeho typu nepřispívají dobrému jménu a profesionalitě státní správy.“

Také Eva Volfová, která je v současnosti na ministerstvu životního prostředí politickou náměstkyní za STAN hodnotí Erika Geusse kriticky: „Inspekce potřebuje rekonstrukci a obnovu vedení.“

Deník Referendum se pokusil s Erikem Geussem spojit. Ten však poté, když zjistil, s kým mluví, řekl, že má poradu a kvapně zavěsil. Na následnou textovou zprávu už nereagoval.