↗

Markéta Pekarová Adamová byla tak jako všechny ženy v české politice vystavena předsudečnému chování. „Ženy v politice jako by jednoduše nemohly uspět nikdy. Pokud nemají děti, jsou za ambiciózní mrchy. Pokud je mají a chtějí se jim občas věnovat, pak na drsnou kariéru v politice jednoduše nemají.“ Foto Facebook Markéta Pekarová Adamová

Markéta Pekarová Adamová se označuje za self-made woman, která do politiky vstoupila na protest proti pasivitě svých rodičů. Přes zastupitelský post na Praze 8 se postupně dostala až do vedení TOP 09 i Sněmovny. Jako první z rodiny také dosáhla na maturitu i vysokoškolský titul. „Do této funkce jsem se nenarodila. Prožila jsem svůj život s nemalým úsilím, abych vystudovala vysokou školu a získala vzdělání,“ vysvětlovala před dvěma lety.

Když letos v únoru po více než patnácti letech v politice oznámila, že do Sněmovny znovu kandidovat nebude, setkala se víceméně s pochopením. Opoziční politici (s výjimkou Kateřiny Konečné) vyjádření Pekarové přešli diplomaticky či taktním mlčením, koaliční politici odcházející kolegyni děkovali za odvedenou práci a trápili se budoucností předních příček kandidátních listin. Její mandát předsedkyně dolní komory vyprší s koncem volebního období, v listopadu 2025 také plánuje předat post předsedkyně strany.

Příčinou odchodu Pekarové Adamové jsou blíže nespecifikované zdravotní obtíže. Ty podle političky zhoršuje míra stresu, které je denně vystavena. Tento stres pak současná předsedkyně Sněmovny dala do přímé souvislosti se skutečností, že jako žena v politice čelí intenzivnějším nenávistným projevům než její mužští kolegové. A ať už Pekarovou Adamovou jako političku vnímáme jakkoliv, v tomto vyjádření má naprostou pravdu.

Sexismus namísto diskuse

Nevhodným poznámkám od oponentů a veřejnosti samozřejmě v politické sféře čelí také muži. Setkávají se nicméně s útoky odlišnými nejen intenzitou, ale také obsahem.

Ženy v politice jsou terčem urážek a nenávisti pravidelně v on-line i off-line prostředí, a to často jen proto, že jsou ženami. Povaha urážek pak nabývá genderového rozměru, který se u mužů zdaleka tolik nevyskytuje.

I české poslankyně napříč politickým spektrem v médiích opakovaně promlouvaly o hrozbách sexuálního násilí a sexistických urážkách, jimž byly vystaveny. Napříč Evropou se s takovými výhrůžkami setkala téměř polovina političek, skoro osmašedesát procent pak má zkušenost s poznámkami na svůj vzhled či pohlaví. Ty často vůbec nesouvisí s povahou jejich práce a přicházejí jednoduše proto, že se jeví jako snadný terč.

Pouze u slov navíc nenávist vůči ženám v politice nekončí, data vykazují také vyšší riziko fyzického útoku ve spojitosti s pohlavím političek. Genderově podmíněné násilí, do kterého spadají i slovní urážky a útoky, se považuje za jeden z faktorů vysvětlujících nedostatečné zastoupení žen v politice.