Markéta Pekarová Adamová se označuje za self-made woman, která do politiky vstoupila na protest proti pasivitě svých rodičů. Přes zastupitelský post na Praze 8 se postupně dostala až do vedení TOP 09 i Sněmovny. Jako první z rodiny také dosáhla na maturitu i vysokoškolský titul. „Do této funkce jsem se nenarodila. Prožila jsem svůj život s nemalým úsilím, abych vystudovala vysokou školu a získala vzdělání,“ vysvětlovala před dvěma lety.

Když letos v únoru po více než patnácti letech v politice oznámila, že do Sněmovny znovu kandidovat nebude, setkala se víceméně s pochopením. Opoziční politici (s výjimkou Kateřiny Konečné) vyjádření Pekarové přešli diplomaticky či taktním mlčením, koaliční politici odcházející kolegyni děkovali za odvedenou práci a trápili se budoucností předních příček kandidátních listin. Její mandát předsedkyně dolní komory vyprší s koncem volebního období, v listopadu 2025 také plánuje předat post předsedkyně strany.

Příčinou odchodu Pekarové Adamové jsou blíže nespecifikované zdravotní obtíže. Ty podle političky zhoršuje míra stresu, které je denně vystavena. Tento stres pak současná předsedkyně Sněmovny dala do přímé souvislosti se skutečností, že jako žena v politice čelí intenzivnějším nenávistným projevům než její mužští kolegové. A ať už Pekarovou Adamovou jako političku vnímáme jakkoliv, v tomto vyjádření má naprostou pravdu.

Sexismus namísto diskuse

Nevhodným poznámkám od oponentů a veřejnosti samozřejmě v politické sféře čelí také muži. Setkávají se nicméně s útoky odlišnými nejen intenzitou, ale také obsahem.

Ženy v politice jsou terčem urážek a nenávisti pravidelně v on-line i off-line prostředí, a to často jen proto, že jsou ženami. Povaha urážek pak nabývá genderového rozměru, který se u mužů zdaleka tolik nevyskytuje.

I české poslankyně napříč politickým spektrem v médiích opakovaně promlouvaly o hrozbách sexuálního násilí a sexistických urážkách, jimž byly vystaveny. Napříč Evropou se s takovými výhrůžkami setkala téměř polovina političek, skoro osmašedesát procent pak má zkušenost s poznámkami na svůj vzhled či pohlaví. Ty často vůbec nesouvisí s povahou jejich práce a přicházejí jednoduše proto, že se jeví jako snadný terč.

Pouze u slov navíc nenávist vůči ženám v politice nekončí, data vykazují také vyšší riziko fyzického útoku ve spojitosti s pohlavím političek. Genderově podmíněné násilí, do kterého spadají i slovní urážky a útoky, se považuje za jeden z faktorů vysvětlujících nedostatečné zastoupení žen v politice.

Skutečnost, že ženy jsou v politice jednoduše kritizovány úplně za všechno, najdeme koneckonců i v kariéře Pekarové Adamové. V srpnu roku 2022 pronesla poslankyně v reakci na dotaz ohledně snižování teploty v domácnostech a veřejných prostorech nešťastný výrok o tom, že lidem stačí obléknout si další svetr.

Podobně asociálních poznámek má mimochodem Pekarová Adamová na kontě více, ve stejném roce například v návaznosti na škrty ve státních výdajích prohlásila, že v České republice si „žijeme nad poměry“. Podobných vyjádření by se našlo ještě několik a působí o to nesmyslněji v zemi, kde energetickou chudobou trpí více než milion lidí a 300 tisíc dětí. Nárůst domácností ohrožených chudobou přitom skutečně nevyřeší kus oděvu navíc.

Tomio Okamura nicméně neváhal a namísto racionálních výhrad její větu okamžitě propojil s tím, že politička nemá děti. A tudíž nedokáže pochopit, že v případě dětí tip s dalším svetrem fungovat nebude.

„Prostě nemáte tu osobní zkušenost, proto asi můžete říkat takové nesmysly,“ prohlásil Okamura. Namísto ne příliš argumentačně náročné debaty udělal svou sexistickou poznámkou z Pekarové Adamové kariéristku, které se pro místo v politice vzdala dětí. Jeho výrokem se následně dokonce zabýval mandátový a imunitní výbor. Označil jej za nevhodný, nicméně disciplinární řízení s předsedou SPD nezahájil.

Máte rodinu? Také chyba

Když ovšem političky rodinu mají a plní tak, alespoň v očí politiků, jako je Okamura, své životní poslání, je to také špatně. Poslankyně Marie Jílková a Martina Ochodnická nedávno oznámily, že do Sněmovny nebudou znovu kandidovat právě kvůli nemožnosti skloubit práci s rodinným životem.

„Nepodařilo se nám změnit jednání Sněmovny tak, aby bylo slučitelné s normálními životy a zdravými vztahy,“ uvedly ve společném videu. „Milujeme tuhle práci, ale stejně tak milujeme svoje děti a své muže,“ dodávají.

A reakce? Podle Marka Bendy z ODS se poslankyním „už nechce“ a uvedené důvody jsou pouze „alibi“. On sám dle svých slov péči o rodinu „vždy zvládnul“, ačkoliv má děti dokonce čtyři. Podle pozdějších vyjádření poslance se ovšem jeho podíl péče skládal převážně z toho, že ráno s dětmi vstal do školy. Záhadou je i fakt, že podobně negativní reakce se nedočkal například poslanec za STAN Viktor Vojtko, který svůj záměr znovu neobhajovat mandát vysvětlil mimo jiné právě časovou náročností funkce a nedostatkem prostoru pro rodinu.

Ženy v politice jako by jednoduše nemohly uspět nikdy. Pokud nemají děti, jsou za ambiciózní mrchy. Pokud je mají a chtějí se jim občas věnovat, pak na drsnou kariéru v politice jednoduše nemají. Sama Pekarová se k tématu vyjadřovala opakovaně. „Všímám si obrovských rozdílů v tom, jak se útočí na ženy a jak se útočí na muže,“ uvedla například. Otevřených rozhovorů o problematice jednání, kterému ženy v politice čelí, pak poskytla hned několik.

V tuto chvíli nicméně nemá smysl spekulovat, zda za odchodem Pekarové Adamové stojí právě vyčerpání z pracovního režimu, zmíněné sexistické urážky nebo například vážnější zdravotní problém. Faktem zůstává, že její kariéra je do jisté míry vzorově provázena nešvary, kterých se politické prostředí dopouští na svých členkách. Tím spíše ovšem za pozornost stojí, že z hlediska postavení žen ve veřejném prostoru sama Pekarová Adamová také výrazně chybovala.

Když omluva nestačí

Zakolísání v kariéře Markéty Pekarové Adamové přišlo v podobě kauzy okolo bývalého poslance a odsouzeného sexuálního násilníka Dominika Feriho. Pekarová Adamová s ním několik let sdílela kancelář, objevovala se po jeho boku ve volebních kampaních, na sociálních sítích i v médiích.

Na první informace o možnosti, že se exposlanec dopustil sexuálního násilí, reagovala poslankyně značně obezřetně. Mírou necitlivosti se sice nemohla rovnat některým ze svých kolegů, za jejichž slova se dokonce později omluvila, přesto její slova reakce v kontextu celého dění působila přinejmenším rozpačitě. Podpora obětem se z jejích slov vyčíst nedala, na rozdíl od ujištění, že náznaků činů, ze kterých byl Feri obviněn, si nikdy nevšimla.

Přeživších znásilnění se ve veřejných prohlášeních prakticky nezastala, několikrát ale vyzdvihovala rychlé vyvození odpovědnosti ze strany Feriho. „V této zemi je s vyvozováním osobní odpovědnosti problém,“ řekla politička s odkazem na Andreje Babiše. Feriho okamžité opuštění politického prostředí by přitom mělo být samozřejmostí, nikoliv chvályhodným činem.

V začátcích kauzy Pekarová Adamová také uvedla, že se celou situaci pokusí využít k přenesení pozornosti k opomíjeným tématům z podobné oblasti. O případu nicméně nadále mlčela.

Když byl pak Feri loni v dubnu odsouzen, politička promluvila až v reakci na dotazy novinářů. Opět zdůraznila vyvození politické odpovědnosti a znovu opomenula odvahu žen, které o traumatických zkušenostech promluvily.

Absenci veřejného prohlášení tehdy vysvětlila tím, že Feri již není členem TOP 09. Podstatnější než návrat ke kauze, je podle ní například podpora jiných opatření souvisejících s ženskými právy. „To považuji za mnohem zásadnější než to, že se znovu a znovu vyjádřím k něčemu, co už jsem zopakovala tolikrát,“ řekla.

Feminismus jen pro někoho

Předsedkyně vládní strany ovšem zapomněla na podstatnou symbolickou rovinu celé kauzy. Sama se přitom opakovaně angažovala v debatách o změnách, které postavení obětí v České republice mohou zlepšit.

Aktivně podporuje například přijetí Istanbulské smlouvy stejně jako redefinici znásilnění, větší ochranu obětí domácího násilí či právo na potrat. Na druhou stranu se nikdy veřejně nevymezila proti spolupráci některých segmentů vládní koalice s ultrakonzervativním spolkem Aliance pro rodinu, který právě o zákaz potratů či manželství mezi homosexuály aktivně usiluje.

Stejně jako jsou podstatné činy, jsou ale důležitá i slova. Pekarová Adamová se o vlastních zkušenostech s obtěžováním svěřila už roku 2020. A stejně jako každá žena s podobnou zkušeností si za toto svědectví zaslouží uznání.

Takové uznání by ovšem měla projevovat také ona sama, a to obzvláště ženám, kterým ublížil člověk, jehož označovala za svého přítele. Prvotní obezřetnost vůči celému případu je možná pochopitelná, neomlouvá ale bolestivou absenci pozdějšího jednoznačného vyjádření podpory obětem. Ve chvíli, kdy Pekarová Adamová mohla jít v kultivaci politického prostoru příkladem, raději prostě mlčela.

„Čím výše v politice jsem, tím více se mé názory stávají feminističtějšími,“ řekla Pekarová Adamová před dvěma roky v návaznosti na popis urážek, kterým jako politička čelí. Tento feminismus by se ale neměl uplatňovat pouze v rovině osobní, ale také v celospolečenské. A Markéta Pekarová Adamová svou reakcí příležitost českou debatu o sexualizovaném násilí posunout k větší důvěře obětem promeškala.

S Markétou Pekarovou Adamovou tak z dolní komory odchází výrazný, byť rozpačitý obraz úspěšné ženy v politice. Symbolizuje nejistou budoucnost nejen strany balancující na hranici Sněmovny, ale do jisté míry také současných i budoucích političek, které nehostinné politické prostředí aktivně odrazuje. A případy z posledních měsíců bohužel ukazují, že naděje na zlepšení je ještě daleko.