V červnových volbách do Evropského parlamentu se bude rozhodovat o osudu kontinentu v sedmadvaceti zemích naráz, přičemž výsledky voleb v České republice s jejími jednadvaceti europoslanci tvoří jen nepatrný dílek.

Podle soudu mnohých Čechů a Češek jsme v Evropské unii jen proto, že to jinak nejde, a jen potud, pokud je to pro nás výhodné. Proto mají eurovolby v České republice zpravidla velmi nízkou účast a jsou v nich neodůvodněně prvořadé spíše témata domácí politiky. Do kampaně před eurovolbami se tak promítá domácí politický boj a volby samé jsou chápány hlavně jako generálka před volbami „prvního řádu“, především před blížícími se volbami sněmovními.

Na letošní evropské volby proto pohlédneme prostřednictvím různých perspektiv: ve vztahu k domácí politice, vládní soudržnosti, vývoji po příštích sněmovních volbách a s ohledem na budoucnost tuzemské levice.

1. SPOLU, krkolomně a nesourodě

Po celý uplynulý rok se spekulovalo, zda bude vůle udržet koalici Spolu, jež sdružuje ODS, lidovce a TOP 09, i pro evropské volby. Pokud totiž někde vystupují rozdíly mezi jednotlivými subjekty středopravého bloku nejkřiklavěji, je to právě v přístupu k evropské integraci, zelené transformaci, porušování zásad právního státu v Maďarsku a k aktuálně diskutovanému zrušení práva veta členských států EU.

Lakonicky řečeno, panovaly pochyby, zda je vůbec reálné, aby spolu na jedné kandidátce stanul euroskeptik a obhájce politiky Viktora Orbána nebo polské strany Právo a spravedlnost Alexandr Vondra z ODS a podporovatel evropské integrace Luděk Niedermayer z TOP 09.

Odpor vůči společné kandidátce panoval zejména u ODS, především u jejího vyhraněného klausovského křídla, třeba kolem senátora a starosty Hluboké nad Vltavou Tomáše Jirsy. Naopak velký zájem na pokračování společné kandidátky je na straně KDU-ČSL a TOP 09, které balancují na hraně nebo za hranou pětiprocentní klauzule, a staly se tak na ODS svým způsobem závislé.

Pro pokračování koalice Spolu hovoří i dva strategické důvody. V případě, že by hnutí ANO uspělo a získalo by třeba i dvakrát více hlasů než ODS, zatímco lidovci s topkaři by nepřekonali pětiprocentní klauzuli, dala by taková drtivá výhra Babišovu ANO velkou výhodu do nadcházejících sněmovních voleb a důkaz, že vláda Petra Fialy ničí zemi, a navíc postrádá legitimitu.

Druhý důvod je ten, že by samostatná kandidatura, byť jednorázová, znamenala oslabení značky Spolu tak výrazně, že by se koalice nemusela propříště dát znovu dohromady. Pokud by se strany musely v rámci kampaně vzájemně vymezovat, mohlo by to mít pro stabilitu značky Spolu i samotné vlády, jež je už teď ve společnosti velmi nepopulární, závažné důsledky.

Koncem loňského roku strany uzavřely dohodu, byť za cenu tvrdých ústupků občanským demokratům: ti získali první dvě místa společné kandidátky pro současné europoslance Alexandra Vondru a Veroniku Vrecionovou. Třetí místo obsadil Luděk Niedermayer (TOP 09) a až čtvrté místo Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL). Páté místo připadne opět ODS, šéfovi Vondrovy kanceláře Ondřeji Krutílkovi. Podle neoficiálních informací má zejména ODS velký strach z případné kroužkovací smršti, která by mohla do europarlamentu vynést některé lidovce.

Součástí paktu tak byla i dohoda o tom, že strany se vzdají kandidatur silných osobností, u nichž takové skokanství — jaké v posledních eurovolbách předvedl právě Vondra — hrozí. Kandidatury se proto vzdal senátor a neúspěšný prezidentský kandidát Pavel Fischer, který měl původně nominaci od lidovců.

Stejně tak předsednictvo TOP 09 neschválilo možnou kandidaturu zakladatele strany a exministra financí Miroslava Kalouska. Ten se do vlády ve veřejném prostoru ostře opírá — a i kvůli nezdařené kandidatuře za Spolu se spekuluje o možném vzniku jeho vlastního, vyhraněně ekonomicky pravicového a fiskálně konzervativního politického subjektu. Nicméně stále má zjevně stále silnou podporu mezi řadovými členy TOP 09.

Z hlediska strategie bloku vůči vládě Andreje Babiše, jejíž tváří je současný předseda ODS Petr Fiala, tedy projekt Spolu dává smysl. Obsahuje však několik rizik. Za prvé jde o pokračování procesu potlačování významu TOP 09 a KDU-ČSL — zvláště ve vztahu ke směřování Evropské unie, kde by se měly vůči ODS spíše vyhraňovat. Obě strany se v tomto směru posouvají k postupné názorové integraci s ODS. Za druhé pak hrozí, že bude sílit pnutí uvnitř stran koalice Spolu.

Uvnitř ODS mají již zmínění radikálové a klausisté pocit, že strana se s koalicí Spolu posunuje doleva. U lidovců žádali nespokojenci v čele s náměstkem jihočeského primátora a kandidátem do Evropského parlamentu Františkem Talířem, s ohledem na upadající lidoveckou značku v koalici, samostatnou lidoveckou kandidaturu. V TOP 09 pak roste napětí mezi příznivci Miroslava Kalouska a těmi, kteří mají blíže spíše ke směru současného vedení v čele s Markétou Pekarovou Adamovou.

Význam těchto rizik by pravděpodobně umenšil potenciální dobrý výsledek koalice, který by pomohl všem stranám koalice obhájit své pozice: čtyři mandáty pro ODS a po dvou pro TOP 09 a KDU-ČSL. Při padajících vládních preferencích a skoro křečovité koalici do evropských voleb s minimalistickým, nemastným neslaným programem však lze očekávat, že liberálnější voliče TOP 09 přilákají spíše Piráti se STAN, zatímco národovečtější stoupence ODS přetáhne některá z menších stran, nebo dokonce ANO. Neúspěch koalice by tak byl pro celou vládu Petra Fialy zásadním zlomem.

2. Emancipace a handrkování STAN a Pirátů

Po negativní zkušenosti z posledních sněmovních voleb jdou Piráti i STAN do evropských voleb samostatně a do značné míry si pravděpodobně budou konkurovat. Piráti se pokusí zopakovat pět let starý úspěch, kdy získali necelých čtrnáct procent hlasů a tři mandáty. Kandidátku opět povede Marcel Kolaja a z předních míst budou své pozice obhajovat pirátští europoslanci Markéta Gregorová a Mikuláš Peksa.

Pokud by Piráti v evropských volbách uspěli, šlo by o další mentální posílení pirátského křídla v čele s Gregorovou a Peksou, které na lednovém sněmu získalo silné zastoupení ve vedení strany.