Volby 2021: Složení nové Sněmovny odpovídá politické realitě jen pomálu

Jan Gruber

Výsledky víkendových voleb do sněmovny jsou v mnoha ohledech překvapivé, ba kuriózní. Debakl levice, propad Pirátů, nečekaný zisk koalice SPOLU, ale i ztráta zhruba milionu hlasů má svůj důvod i význam. Interpretaci nabízí Jan Gruber.

Nechce-li formující se vláda Petra Fialy vládnout jen ve prospěch vlastních voličů, musí ve svých politikách zohledňovat i zájmy těch, kteří po následující čtyři roky nebudou ve Sněmovně reprezentováni. Je jich nejméně milion. Foto TOP 09

Sněmovní volby přinesly jak četná překvapení, tak mnohá poprvé. Jejich vítězem se navzdory posledním průzkumům voličských preferencí nestalo politické hnutí ANO, ale blok občanských demokratů, lidovců a TOP 09. Bylo to v historii samostatné České republiky vůbec poprvé, kdy první místo obsadil koaliční projekt. Překvapivě za očekáváním zaostal druhý z opozičních projektů — Piráti se Starosty, již oproti posledním volbám dokonce lehce ztratili. A z Poslanecké sněmovny se prvně po bezmála třiceti letech zcela vytratily tradiční levicové strany — sociální demokraté a komunisté.

Když chcete pochopit, co se děje v domácí politice, stačí číst Deník Referendum. Podpořte nás!
×

Přestože politické hnutí ANO výhru z minulého volebního klání neobhájilo, dosáhlo na velmi slušný výsledek, když skandálům svého předsedy a majitele v jedné osobě navzdory zaostalo za koalicí SPOLU o pouhých šestatřicet tisíc hlasů. Ta — zejména díky dobře zvládnutému závěru předvolební kampaně, přesvědčivým výkonům svého lídra Petra Fialy v televizních debatách a postupnému odklonu voličů od Pirátů se Starosty — ve srovnání s rokem 2017 posílila o více než pět procentních bodů. A připsala si vedle celkového vítězství i prvenství hned v osmi ze čtrnácti volebních krajů.

Stejně jako strana Andreje Babiše drobně oslabil i její možný koaliční partner — xenofobní a rasistická SPD, jež si pohoršila o jeden procentní bod, a to zejména z toho důvodu, že o národovecké hlasy soupeřila nejen s Volným blokem, aliancí Svobodných, Soukromníků a Trikolóry, ale také s politickým hnutím ANO. Pohromou pak volby skončily pro obě levicové partaje, které nepřekročily pětiprocentní hranici nutnou pro vstup do Sněmovny, v níž budou poprvé od roku 1992 chybět. A o úspěchu nelze hovořit ani v případě Přísahy Roberta Šlachty, která v posledních měsících zcela ztratila elán.

Výsledky voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2021. Graf DR
Srovnání výsledků sněmovních voleb v roce 2017 a 2021. Graf DR

Paradox nového volebního zákona

Přestože se z výhry radovala koalice SPOLU, v nové Poslanecké sněmovně obsadila jedenasedmdesát mandátů, tedy o jeden méně než druhé politické hnutí ANO. Třetí Piráti se Starosty dosáhli na sedmatřicet a SPD Tomia Okamura se musela spokojit toliko s dvaceti křesly. Vysvětlení toho, proč nemá vítěz voleb také nejpočetnější poslanecký klub, spočívá ve volebním systému, respektive ve volebním zákoně. Ten letos zákonodárci kvapně přepisovali kvůli rozhodnutí Ústavního soudu, jenž zrušil stávající přepočet voličských hlasů na mandáty coby rozporný s ústavním pořádkem.

Stížnost na volební zákon

Senátoři zastoupení europoslancem Stanislavem Polčákem v úspěšném řízení před Ústavním soudem označili za rozporná s ústavním pořádkem ta ustanovení volební zákona, jež rozdělovala Českou republiku do čtrnácti volebních krajů, uplatňovala v těchto volebních obvodech D’Hondtovu metodu pro přepočet hlasů na mandáty a upravovala aditivní klauzule pro koalice.

„Současný volební systém pro volby do Poslanecké sněmovny porušuje základní ústavní zásadu rovnosti hlasů,“ argumentovali s tím, že kombinace klíčových parametrů zákona, která spočívala v nestejně velkých obvodech a metodě D’Hondtova volebního dělitele, měla za následek disproporční přidělování mandátů a zásadně znevýhodňovala menší politické subjekty s podporou kolem pěti procent hlasů.

Odkazovali se mimo jiné na výsledky posledních voleb, v nichž TOP 09 a Starostové potřebovali na zisk jednoho mandátu více než dvojnásobek hlasů oproti politickému hnutí ANO. „Pokud by byl systém proporcionální, vítěz voleb by měl oproti skutečnosti o patnáct poslaneckých křesel méně. […] Celkově šestnáct mandátů by se rozdělilo na počet odevzdaných hlasů odlišně,“ vysvětlovali.

V neposlední řadě senátoři upozorňovali, že volební systém za jistých okolností umožňuje, aby strana se ziskem těsně přes pět procent hlasů neobdržela ani jeden mandát, zatímco jiný subjekt s prakticky totožným volebním výsledkem by dosáhl na dvanáct. „Takovýto absurdní model jednoznačně dokládá, že takto nahodilý volební systém se ocitá zcela mimo požadavky ústavního pořádku,“ argumentovali.

Jelikož zákon i nadále pracuje s nestejně velkými volebními kraji, není váha hlasů všude stejně velká, což zvýhodňuje ty subjekty, které jsou s to oslovit voliče v těch, kde na zisk poslaneckých mandátů postačuje méně hlasů. Pro srovnání: Politické hnutí ANO obsadilo nejvíce křesel — deset — v Moravskoslezském kraji, kde jedno vyšlo na 18 885 hlasů. Koalice SPOLU jich nejvíce — jedenáct — obdržela v Praze, ale pro jedno potřebovala 21 265 hlasů. Nejlevněji pak přišlo místo ve Sněmovně v Karlovarském kraji, kde na něj postačovalo toliko 14 944 hlasů.

Pokud by se i letos volilo podle zrušených volebních pravidel, byl by přepočet na mandáty poměrnější a lépe by odpovídal volebním výsledkům. Na druhé straně současně platí, že kdyby se dnes platný zákon uplatnil již před čtyřmi lety, získaly by menší strany — zejména Starostové a TOP 09 — více postů v dolní komoře Parlamentu, než na kolik jich skutečně dosáhly, a naopak vítězné politické hnutí by jich několik ztratilo. Volební výsledky totiž vedle metody přepočtu významně ovlivnilo i to, že do Sněmovny nepronikly žádné malé partaje s podporou kolem pěti procent voličů.

Počet hlasů potřebných k zisku jednoho mandátu. Graf DR
Srovnání výsledků voleb podle platných a zrušených volebních pravidel. Graf DR

Pětina voličů bez reprezentace

Navzdory tomu, že k volebním urnám dorazilo přes pětašedesát procent voličů, což bylo nejvíce od konce devadesátých let, kdy volební účast naposledy překročila hranici sedmdesáti procent, více než dvacet procent hlasů propadlo, neboť je obdržely strany, které nedokázaly — v případě sociálních demokratů a Přísahy relativně těsně — překonat pětiprocentní uzavírací klauzuli. Pětina občanů České republiky tak nebude mít v Poslanecké sněmovně své zástupce, což je vůbec nejvíce v historii, neboť největší počet hlasů propadl před jedenácti lety, kdy se blížil hranici jednoho milionu.

Pětice stran vznikající nové vládní koalice sdružená ve dvou předvolebních blocích získala třiačtyřicet procent hlasů. Politické hnutí ANO spolu se svými potenciálními spojenci — SPD, Přísahou, sociálními demokraty a komunisty — jich obdrželo o šest procent více. V absolutních číslech se jedná o rozdíl 334 145 hlasů. S jistou nadsázkou proto lze říct, že Babišovu partaj neporazila ani tak jeho politická konkurence v podobě koalice SPOLU a Pirátů se Starosty, jež dosáhla na sto osm poslaneckých mandátů, ale volební systém, respektive pětiprocentní kvorum pro vstup do Sněmovny.

Pro Fialův vládní kabinet to znamená velkou výzvu. Nechce-li vládnout jen ve prospěch vlastních voličů a riskovat další prohlubování rozdělení české společnosti, musí ve svých politikách zohledňovat i zájmy těch, kteří po následující čtyři roky nebudou v dolní komoře Parlamentu reprezentováni. S ohledem na strukturu voličů, jejichž hlasy ve volbách propadly, jde především o zohlednění potřeb chudší, starší a méně vzdělané části společnosti. Ve zkratce: Poučit se z chyb vlády Petra Nečase, jež významnou měrou přispěla k uchopení moci ve státě politickou divizí holdingu Agrofert.

Volební účast ve sněmovních volbách. Graf DR
Počet propadlých hlasů ve volbách do Poslanecké sněmovny. Graf DR

Druhá kroužkovací revoluce

Reprezentativnost Poslanecké sněmovny vedle volebního systému a propadu voličských hlasů zásadně ovlivnilo i preferenční hlasování. Lidé do poslaneckých lavic vykroužkovali celkem šestatřicet kandidátů, což je druhý nejvyšší počet od slavné „kroužkovací revoluce“ před jedenácti lety, která k zisku mandátů dopomohla sedmačtyřiceti politikům původně stranami zařazených na spodních místech kandidátních listin. Jakkoliv bylo možné očekávat, že voliči zejména v případě obou předvolebních koalic dohodnuté pořadí kandidátů překreslí, výsledek předčil očekávání.

Jak rozumět propadu Pirátů?

Volební výsledek Pirátů, kteří ztratili osmnáct z dvaadvaceti mandátů na úkor svých koaličních partnerů z hnutí Starostové a nezávislí, neznamená, že by se voliči od Pirátů odvrátili a volili jiné strany, podle analýzy PAQ Research si udrželi padesát procent podporovatelů z roku 2017, Starostové sedmačtyřicet.

Je proto třeba připomenout, že voliči Pirátů během různých typů voleb v minulosti využívali preferenčních hlasů v mnohem menší míře než ti, kteří hlasovali pro Starosty. Letos jich pirátští kandidáti obdrželi 405 330, kdežto zástupci Starostů jich získali bezmála dvojnásobek, konkrétně 802 594. Nejvíce ze všech stran.

Starostové současně těžili z toho, že měli na společné kandidátce zhruba o polovinu méně zástupců – byť poměr kandidátů Pirátů a Starostů se kraj od kraje lišil – a kroužky se proto jako v případě Pirátů nerozprostíraly mezi více uchazečů o křesla v Poslanecké sněmovně, ale naopak koncentrovaly.

K tomu je nezbytné přičíst, že koalice Pirátů se Starosty nezískala ani takovou voličskou podporu, jaké strany dosáhly při samostatné kandidatuře přes čtyřmi lety. Kdyby se jí podařilo oslovit několik procent voličů navíc, proniklo by do dolní komory Parlamentu podstatně více pirátských kandidátů.

Stejně jako v roce 2002, kdy se o podporu voličů ucházeli společně s Unií svobody — Demokratickou unií, pomohly preferenční hlasy k výsledku, jenž neodpovídá jejich reálné politické síle, i lidovcům. Ti získali o šest poslaneckých křesel více, než kolik by jim náleželo za situace, kdy by lidé možnost preferenčního hlasování nevyužili. Ještě výrazněji na kroužkování vydělali Starostové, jimž přidalo hned dvacítku zákonodárců, což znamená, že oproti posledním volbám jejich poslanecký klub posílil z někdejších šesti na třiatřicet členů. A má tedy jen o hlas méně než klub občanských demokratů

Preferenční hlasy naopak poškodily jejich koaliční partnery. Voliči jím připravili TOP 09 o jednoho, občanské demokraty o pět a Piráty o dvacet poslanců. Starostové a lidovci přitom těžili ze dvou věcí: Jelikož měli na společných kandidátkách méně svých zástupců, kroužky se u nich soustřeďovaly a pomohly jim v cestě na vyšší pozice. Oběma stranám současně pomáhala tradičně disciplinovanější voličská základna a silnější regionální ukotvení, respektive větší známost, jíž se jejich kandidáti ve srovnání s reprezentanty jiných partají u občanů těšili.

Kandidáti s nejvyšším počtem preferenčních hlasů. Tabulka DR
Kandidáti, kterým kroužky pomohly k největšímu postupu na kandidátce. Tabulka DR

Sněmovna neodráží společnost

Přestože kroužkování a milion propadnutých hlasů zapříčinil, že výsledné složení Sněmovny souvisí s politickou realitou České republiky jen velmi volně, preferenční hlasy napomohly tomu, aby na poslanecké mandáty dosáhlo více žen, neboť ty tvořily plnou třetinu všech vykroužkovaných. Celkově jich v dolní komoře Parlamentu zasedne rovných padesát, tedy o šest více než v minulém volebním období. Nejvyšší podíl žen, pětatřicet procent byl zvolen na kandidátce Pirátů se Starosty, nejméně naopak za koalici SPOLU — pouhých sedmnáct procent.

V nové Sněmovně ovšem nevzrostl jen počet žen, ale také průměrný věk zákonodárců, ve srovnání s končícím volebním obdobím o více než dva a půl roku. Zatímco posledně bylo dvaapadesát poslanců mladších čtyřiceti let, nyní jich bude o dvacet méně, a počet těch, kteří ještě nedosáhli třicítky, se snížil ze sedmi na tři. Stárnutí dolní komory Parlamentu je dáno jak volebním neúspěchem Pirátů, kteří měli ve svém klubu nejvyšší podíl mladých zákonodárců, tak tím, že za politické hnutí ANO bylo zvoleno osmačtyřicet poslanců starších padesáti let, tedy o třináct více než v roce 2017.

Poslanecká sněmovna je proto významně vychýlená. Vedle mladých se v ní nadále nedostává náležitého zastoupení ženám. Postrádá reprezentaci levicových voličů, byť velká část z nich v minulých letech přešla k ANO. Většinu v ní drží strany, které se hlásí k politickému středu a pravici, přičemž vrchu nad liberály mají konzervativci. Ty doplňují Okamurovi rasisté společně s Babišovými zaměstnanci, již — stejně jako doposud — budou vždy upřednostňovat zájmy koncernu Agrofert před zájmy těch, kteří jim dali svůj hlas ve volbách.

Diskuse