Senát schválil volební zákon. Řádný průběh říjnových voleb již nic neohrožuje
Jan GruberSenátoři po dlouhé diskusi nakonec odsouhlasili novelu volebního zákona v podobě, v jaké ho přijali poslanci. Pokus o uzákonění korespondenčního hlasování stejně jako ve Sněmovně selhal.
Senát po bezmála sedmihodinové diskusi schválil novelu volebního zákona v podobě, v jaké mu ji předložila Poslanecká sněmovna. K úpravě volebních pravidel byli zákonodárci přinuceni rozhodnutím Ústavního soudu, který počátkem února na návrh skupiny senátorů zrušil dosavadní způsob přepočtu hlasů na poslanecké mandáty a takzvané načítací kvórum pro koalice coby rozporné s ústavním pořádkem. Konání říjnových voleb do dolní komory Parlamentu by proto již nemělo nic ohrozit.
„Tento návrh byl po intenzivních diskusích schválen Sněmovnou a postoupen Senátu v podobě, která zachovává stávajících čtrnáct volebních krajů, přičemž pro přepočet podílu voličských hlasů na mandáty používá systém dvou skrutinií. Nově nastavuje zvýšení uzavírací klauzule pro koalice, a to ve výši osmi procent pro dvoučlenné a jedenáct procent pro vícečlenné,“ představil novelu ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD) a požádal senátory, aby ji schválili beze změn.
Předseda sněmovního ústavně-právního výboru Marek Benda (ODS) doplnil, že v průběhu jejího projednávání načetli poslanci celou řadu pozměňovacích návrhů, z nichž se hned tři týkaly zavedení korespondenčního hlasování. „Celkem jednoznačná vůle ve Sněmovně však byla taková, že se nyní mají řešit jen ty problémy, které otevřel svým zásahem Ústavní soud,“ uvedl s tím, že členové horní komory Parlamentu by se měli zdržet zásahů do schváleného návrhu.
Senátoři zastoupení europoslancem Stanislavem Polčákem (STAN) v úspěšném řízení před Ústavním soudem označili za rozporná s ústavním pořádkem ta ustanovení volební zákona, jež rozdělovala Českou republiku do čtrnácti volebních krajů, uplatňovala D’Hondtovu metodu pro přepočet hlasů na mandáty v těchto volebních obvodech a upravovala aditivní klauzule pro koalice.
„Současný volební systém pro volby do Poslanecké sněmovny porušuje základní ústavní zásadu rovnosti hlasů,“ argumentovali s tím, že kombinace klíčových parametrů zákona, která spočívá v nestejně velkých obvodech a metodě D’Hondtova volebního dělitele, má za následek disproporční přidělování mandátů a zásadně znevýhodňuje menší politické subjekty s podporou kolem pěti procent hlasů.
Odkazovali se mimo jiné na výsledky posledních voleb, v nichž TOP 09 a Starostové potřebovali na zisk jednoho mandátu více než dvojnásobek hlasů než politické hnutí ANO. „Pokud by byl systém proporcionální, vítěz voleb by měl oproti skutečnosti o patnáct poslaneckých křesel méně. […] Celkově šestnáct mandátů by se rozdělilo na počet odevzdaných hlasů odlišně,“ vysvětlovali.
V neposlední řadě senátoři upozorňovali, že volební systém za jistých okolností umožňuje, aby strana se ziskem těsně přes pět procent hlasů neobdržela ani jeden mandát, zatímco jiný subjekt s prakticky totožným volebním výsledkem by dosáhl na dvanáct. „Takovýto absurdní model jednoznačně dokládá, že takto nahodilý volební systém se ocitá zcela mimo požadavky ústavního pořádku,“ argumentovali.
Korespondenční volba? Až v příštím volebním období
Část senátorů se ovšem rozhodla Hamáčkovy a Bendovy výzvy nevyslyšet a pokusila se do zákona prosadit úpravu korespondenční volby, mimo jiné s odkazem na závazek druhého kabinetu Andreje Babiše (ANO), který její přijetí slíbil ve svém programovém prohlášení. Navzdory tomu, že Hamáček již v před rokem a půl předmětný návrh předložil do mezirezortního připomínkového řízení, vláda se jím doposud nezabývala. To znamená, že do konce volebního období schválen už nebude.
„Jsem přesvědčen o tom, že volební právo je esencí demokracie. A proto by demokratický stát měl usilovat o to, aby se jeho občané účastnili voleb a co nejvíce jim usnadnil výkon volebního práva. Jedním ze způsobů, jak toho docílit, je právě korespondenční hlasování,“ řekl senátor Marek Hilšer (MHS) s poukazem na stále se zvyšující počet Čechů žijících v zahraničí. Odhady hovoří o třech až pěti stech tisících lidí.
Následná dlouhá debata se točila kolem toho, jestli má Senát právní normu Sněmovně vrátil doplněnou o korespondenční volbu, když ta jasně ukázala, že o její uzákonění navzdory slibům nestojí. Zákonodárci přitom — prakticky bez výjimky — zdůrazňovali, že korespondenční hlasování podporují. Spor se proto vedl pouze o to, zda je s ohledem na čas, který do voleb zbývá, rozumné činit rozsáhlejší zásahy do volební legislativy, nebo vyčkat do příštího volebního období.
Většina, konkrétně čtyřiapadesáti z pětasedmdesáti přítomných senátorů, se nakonec vyjádřila pro schválení novely v podobě, v jaké ji odsouhlasili i poslanci, a na hlasování o Hilšerově pozměňovacím návrhu se již nedostalo. Senát proto v doprovodném usnesení toliko konstatoval, že podporuje brzkou změnu volebního zákonodárství, aby lidé mohli korespondenčně volit již v příští prezidentské volbě a uložil si vypracovat takový návrh zákon.
Nespravedlnosti přetrvávají. Ovšem menší než dříve
Horní komora Parlamentu naopak téměř nevěnovala pozornost meritu věci, tedy podobě nových volebních pravidel, přestože senátní Stálá komise pro Ústavu ve svém stanovisku uvedla, že novela nadále zachovává — nikoliv bezvýznamné — odchylky mezi počty hlasů, které budou muset různé volební subjekty obdržet za účelem získání poslaneckého mandátu. A varovala, že za sporné může být považované i znovuzavedení zvýšených volebních klauzulí pro koalice politických stran.
Sněmovnou i Senátem schválený zákon totiž pracuje s tím, že se křesla ve sněmovních lavicích budou v rámci prvního skrutinia přerozdělovat v jednotlivých volebních krajích pomocí Imperialiho kvóty, jež zvýhodňuje, byť méně než dříve užívaný d’Hondtův dělitel, silnější subjekty. Přestože druhé skrutinium, pro něž se využije Hagenbach-Bisschoffova kvóta, nerovnosti částečně zmírní, menší strany budou pro zisk mandátu stále potřebovat větší počet hlasů.
Pokud by se podle nové úpravy volilo již v roce 2017, získalo by vítězné politické hnutí ANO sice o devět poslaneckých postů méně, než kolik jich aktuálně drží, stále by však jejich podíl bezmála o pět procent převyšoval jeho volební zisk. A totéž by samozřejmě platilo i obráceně pro slabší politické subjekty. Například Starostové by obsadili devět mandátů, tedy o tři více než dnes, ale stále o jeden méně, než kolik by jim náleželo v čistě poměrném systému.