Vláda Petra Fialy (ODS) si do svého programového prohlášení kromě jiného vytkla prosazení korespondenčního hlasování pro občany České republiky, kteří dlouhodobě žijí nebo pobývají v zahraničí. Poslanecká sněmovna se předmětným návrhem, který vypracovala skupina senátorů v čele s Markem Hilšerem (MHŠ), měla poprvé zabývat již na počátku ledna. Kvůli vytrvalému odporu politických hnutí ANO a SPD ovšem doposud nezahájila ani jeho první čtení.

„Korespondenční volbu dříve nebo později prosadíme,“ řekl nedávno Marek Ženíšek (TOP 09). Situace ve sněmovně, která se od začátku tohoto volebního období utápí v opozičních obstrukcích, ale naznačuje, že pravděpodobnější je druhá z možností. Ženíškovi kolegové z řad vládní koalice ostatně již před několika týdny přiznali, že uzákonit hlasování ze zahraničí se jim do blížící se volby hlavy státu nejspíše nepodaří. „Spíš to nevidím,“ připustil Jakub Michálek (Piráti).

Diskuse o korespondenční volbě, která se vede přes dvacet let, během nichž vznikla řada vládních, senátních i poslaneckých návrhů, aniž by některý z nich zdárně prošel celým legislativním procesem, proto bude pokračovat i v příštích měsících.

Z jakých důvodů by Česká republika měla hlasování ze zahraniční umožnit? Proč se ho naopak opozice vedená Andrejem Babišem (ANO) a Tomiem Okamurou (SPD) obává? A jsou její výhrady oprávněné, nebo si je cucá z prstu?

Korespondenční volby? V Evropě bezmála samozřejmost

Návrh, pod nímž je podepsána horní komora Parlamentu, počítá s tím, že Češi žijící v zahraničí by korespondenčního hlasování mohli využít při volbě do Poslanecké sněmovny a při volbě prezidenta republiky. „Lidé dnes mohou uplatňovat své volební právo jen na ambasádách a konzulátech. Mnozí kvůli tomu musejí cestovat stovky a často i tisíce kilometrů. V případě voleb hlavy státu dokonce dvakrát,“ zdůvodnil novelu Hilšer s tím, že stát má volební účast podporovat.

„Naše politická reprezentace má v tomto ohledu vůči svým občanům velký dluh. Patříme mezi několik málo evropských států, které hlasování ze zahraniční neumožňují,“ pokračoval. A zdůraznil, že korespondenční volbu nelze chápat jako „privilegium“, ale naopak jako zcela běžný mechanismus, který znají právní řády většiny demokratických zemí Evropské unie. Výjimku z obecného pravidla vedle České republiky představuje Francie, Chorvatsko, Malta a Island.

Přestože senátoři při přípravě novely vycházeli ze staršího návrhu, který v minulém volebním období předložil tehdejší ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD), oba materiály se v několika ohledech liší. Tím nejpodstatnějším rozdílem je, že zákonodárci z původní předlohy vypustili možnost hlasování ze zahraničí při volbách do Evropského parlamentu, aniž by toto rozhodnutí zdůvodnili, respektive o něm vedli na plénu Senátu hlubší rozpravu.

Obrana ústavnosti? Spíš obava z volebních výsledků

Zatímco vládní koalice si brzké uzákonění možnosti hlasovat ze zahraničí přeje, obě opoziční strany jej zásadně odmítají. „Jsme přesvědčeni, že korespondenční hlasování je útokem na demokracii a představuje otevřené dveře k manipulacím s volebními lístky,“ vysvětlil již dříve Radim Fiala (SPD) s tím, že Češi žijící mimo Českou republiku ostatně mohou hlasovat již dnes, a to na jednotlivých zastupitelských úřadech.

V zásadě podobné pozice zastává i politické hnutí ANO. „Proč mají mít krajané v zahraničí stejná práva jako my, když tady nežijí a neplatí daně,“ argumentoval proti záměru v rozhovoru pro Právo Radek Vondráček (ANO). Podle bývalého předsedy Sněmovny navíc návrh není s to naplnit požadavky Ústavy, a to tajnost volby, respektive zamezit ovlivnění voliče ze strany rodinných příslušníků. „V zákoně jsou sice různé obálky, ale není tam plenta,“ poznamenal.

Političtí komentátoři — naposledy třeba Jiří Pehe nebo Jiří Leschtina v Českém rozhlase — ovšem zhusta namítají, že hlavním důvodem odporu obou opozičních subjektů k uzákonění korespondenčního hlasování není ochrana ústavnosti, nýbrž obava z toho, že hlasy ze zahraničí většinově poputují jejich politické konkurenci. „Kdyby korespondenční volba v navrhované podobě existovala před posledními prezidentskými volbami, Miloš Zeman by nejspíš nebyl prezidentem,“ nastínil Pehe.

Kdo volí ze zahraničí? Pár tisíc krajánků

Výhrady opozice ale nelze jednoduše odbýt tím, že sleduje toliko vlastní politický prospěch. Obdobné námitky jako Vondráček totiž vznáší i část odborné obce. „Největší úskalí korespondenční volby vidím v požadavcích, které Ústava klade na volby a samotné hlasování. Ta vyžaduje, aby za prvé byla volba osobní, za druhé má být zaručena tajnost hlasování a za třetí volba musí být svobodná,“ řekl v rozhovoru pro Radiožurnál ústavní právník Jan Kudrna.

Současně je třeba podotknout, že minulé výsledky hlasování ze zahraničí nelze považovat za bernou minci, respektive předpokládat, že i po případném schválení zmíněné novely budou stejně jako dnes významně vychýlené ve prospěch liberálně-pravicových a středových stran. Mimo Českou republiku totiž žijí desítky tisíc lidí, ale například sněmovních voleb se jich účastní jen zlomek. Před dvaceti lety necelé čtyři, naposledy málo přes třináct tisíc.

„Politické strany, jež se korespondenční volby pragmaticky obávají, […] chybně předpokládají, že by většina dnes vyřazených voličů hlasovala stejně jako těch deset procent krajánků, kteří si vyřizují volební průkazy,“ zhodnotil sociolog Daniel Prokop výsledky čtyři roky starého průzkumu, který mimo jiné ukázal, že možnost hlasovat ze zahraničí vedle voličů TOP 09 nebo Pirátů uvítala i většina podporovatelů politického hnutí SPD.