Reforma volebního zákona? Zákonodárci mají v zásadě tři možnosti

Jan Gruber

Parlament musí v reakci na rozhodnutí Ústavního soudu kvapně doplnit volební zákon. S ohledem na nedostatek prostoru pro hledání konsensu nad výraznějšími změnami se jako nejpravděpodobnější jeví toliko změna přepočtu hlasů na mandáty.

Přijetí volebního zákona vyžaduje shodu většiny poslanců a senátorů, přičemž Sněmovna nemůže v této věci Senát přehlasovat. Foto WmC
Přijetí volebního zákona vyžaduje shodu většiny poslanců a senátorů, přičemž Sněmovna nemůže v této věci Senát přehlasovat. Foto WmC

Rozhodnutí Ústavního soudu, který na návrh skupiny senátorů jako rozporný s ústavním pořádkem zrušil některá ustanovená volebního zákona, postavilo zákonodárce před nelehký úkol: dohodnout se na doplnění volebních pravidel. Ačkoli soudce zpravodaj Jan Filip při vyhlášení nálezu prohlásil, že by novou právní úpravu dokázal sepsat za osmačtyřicet minut, poslanci a senátoři tak rychle hotoví zcela jistě nebudou. Otálet ovšem nemohou, nechtějí-li zemi uvrhnout do ústavní krize.

Navzdory tomu, že Filip podotkl, že by volby vyhlášené na druhý říjnový týden mohly „při dobré vůli“ proběhnout i podle stávajícího zákona, neboť jejich výsledky by prý dokázal „spočítat každý účetní“, politikové v obou komorách Parlamentu začali o novém volebním systému jednat již na sklonku minulého týdne. V zásadě se jim nabízejí tři možnosti, jak nálezu Ústavního soudu vyhovět.

Když chcete pochopit, co se děje v domácí politice, stačí číst Deník Referendum. Podpořte nás!
×

První variantou je změna přepočtu hlasů na poslanecké mandáty při zachování stávajících čtrnácti nestejně velkých krajů, druhou proměna České republiky v jeden volební obvod a jako třetí varianta se nabízí vytvoření několika podobně velkých volebních obvodů, v nichž se hlasy voličů budou rozdělovat poměrně mezi všechny politické subjekty, a to bez ohledu na výši podpory, které se jim dostalo.

Jak ale v rozhovoru pro Deník Referendum upozornil ústavní právník Jan Kysela, na schválení novely zákona nemají zákonodárci mnoho času, což do jisté míry vylučuje provedení zásadních změn. „Ústavní soud čtrnáct krajů nezrušil. V minulých týdnech proběhly některé úkony, například vylosování Ústeckého kraje jako obvodu, kde se budou sbírat hlasy ze zahraničí. A strany začaly sestavovat krajské kandidátky,“ uvedl.

Ve prospěch minimalistických zásahů do volebního systému hovoří i to, že sněmovní pravicová opozice spolu s Piráty, která drží většinu v horní komoře Parlamentu, preferuje zachování čtrnácti volebních obvodů a se zástupci vládní koalice chce jednat toliko o úpravě přepočtu hlasů na mandáty. Shoda na přesných parametrech ovšem v opozičním táboře zdaleka nepanuje, což se ostatně v tomto volebním období již ukázalo.

Intermezzo: Rozháraná opozice

Poslanecká sněmovna se návrhy na úpravu volebního systému zabývala v polovině září roku 2018 v souvislosti s projednáváním vládního návrhu zákona, kterým se mění volební zákony a soudí řád správní, jenž se zaměřoval na podmínky činnosti okrskových volebních komisí, konkrétně se jednalo o povinná školení členů komisí nebo zvýšení jejich odměn. Opoziční poslanci k němu tehdy předložili několik pozměňovacích návrhů, které měly za cíl volební pravidla upravit.

Mikuláš Ferjenčík (Piráti) navrhoval snížení volební klauzule ze stávajících pěti na čtyři procenta a v případě koalic prosazoval její úplné zrušení. „Dnes máme čtrnáct volebních krajů s šesti až pětadvaceti poslanci. V těch velkých je přirozená klauzule okolo čtyř procent. Například v roce 2006 získali Zelení v Libereckém kraji přes devět procent hlasů, ale žádný mandát,“ zdůvodnil. „Jde o vstřícný krok vůči kolegům z ČSSD, aby i po vládním angažmá měli ve Sněmovně zastoupení,“ doplnil Jakub Michálek (Piráti).

Se záměrem nikoliv zrušit, ale zmírnit práh pro koalice vystoupil i Marek Výborný (KDU-ČSL), který prosazoval, aby se z dnešních deseti, respektive patnácti procent pro dvojkoalice a trojkoalice snížil na sedm a devět procent. „V platném zákoně máme jedno z nejpřísnějších, možná úplně nejpřísnější kvorum v zemích Evropské unie,“ vysvětlil. Bývalý lidovecký předseda současně předložil ještě jeden pozměňovací návrh, jenž se týkal změny způsobu přepočtu hlasů na mandáty.

„Ústava říká, že volební právo je rovné. Dnes ta rovnost zcela jistě neplatí, protože hlas voliče pro jeden politický subjekt nemá zdaleka stejnou váhu jako hlas pro druhý. Například v roce 2017 stačilo politickému hnutí ANO na mandát 19 232 hlasů, kdežto Starostové jich potřebovali 43 693,“ zdůvodňoval záměr zrušit D’Hondtův systém a vrátit k předchozímu Hagenbach-Bischoffovu, který v České republice fungoval do roku 1998.

Žádný z načtených pozměňovacích návrhů ovšem Poslanecká sněmovna neschválila. Ferjenčíkovu iniciativu podpořili pouze Piráti, přičemž část z nich byla proti, a zástupci tří nejmenších sněmovních stran. Pro Výborného návrh na snížení kvora pro koalice hlasovalo čtyřicet zákonodárců z řad Pirátů, lidovců, TOP 09 a Starostů. A za jeho záměr vrátit se k systému přepočtu hlasů, který platil před opoziční smlouvu, se postavili pouze Piráti, lidovci a Karel Schwarzenberg (TOP 09).

Jeden volební obvod, nebo NUTS II?

Druhou — s ohledem na výše uvedené ovšem méně pravděpodobnou — možností, jak naplnit nález Ústavního soudu, tedy vytvořit taková pravidla, která zajistí respektování rovnosti volebního práva a šancí kandidujících subjektů, je zrušení čtrnácti volebních krajů a vytvoření jednoho obvodu, jímž by byla celá Česká republika. O této variantě hovořil po rozhodnutí soudu například Jan Hamáček (ČSSD) nebo Patrik Nacher (ANO) v rozhovoru pro Info.cz

Systém jednoho volebního obvodu by sice odstranil deformace, které v posledních dvaceti letech znevýhodňovaly slabší politické strany, ale zároveň by snížil reprezentativnost Poslanecké sněmovny. „Slovenský případ ukazuje, že jedna celostátní kandidátka nezajistí, aby byli v Parlamentu přiměřeně zastoupeni zákonodárci ze všech regionů,“ upozornil v rozhovoru pro Deník Referendum Kyselův kolega z pražské právnické fakulty Jan Wintr.

„Zrušení krajů by představovalo zásadní změnu,“ připojil se Kysela. „Ty existují již dvacet let a za tu dobu postupně vznikla jistá regionální identita,“ podotkl. Ačkoli má poslanec podle ústavního právníka v popisu práce hájit zájem všeho lidu a vazba k určitému regionu proto není nezbytná, promítá se do jejich rozhodování a lidé si na tento systém zvykli. „Cílem je, aby byli reprezentováni všichni voliči, nejen například ti z Prahy,“ dodal Wintr.

Na námitku, že strany často na kandidátní listiny nasazují politiky, kteří nemají s obvodem, v němž se ucházejí o zvolení, prakticky žádnou vazbu, případně v něm nežijí — zmínit lze například kandidaturu Ivana Bartoše (Piráti) a Kateřiny Valachové (ČSSD) ve Středočeském kraji —, Wintr odpověděl, že se jedná o svobodné rozhodnutí těchto politických subjektů. „Trochu tím riskují u voličů, ale podstatné je, že v celostátním volebním obvodu zohledňování regionů zcela odpadá,“ vysvětlil.

Jako třetí varianta se nabízí redukce počtu volebních obvodů tak, aby se v každém z nich rozděloval nejlépe stejný počet mandátů. Nejedná se přitom o žádnou novinku. S touto myšlenkou v minulosti pracovala i druhá vláda Mirka Topolánka (ODS), která Sněmovně předložila novelu volebního zákona, jež počítala s nahrazením stávajících čtrnácti krajů osmi takzvanými sdruženými kraji, které svým územním vymezením odpovídaly regionům soudržnosti NUTS II.

„Velikost a srovnatelnost územních jednotek lépe zajistí poměrnost a rovnost hlasů,“ vysvětlovala před dvanácti lety poslancům ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová (ODS) s tím, že pro rozdělení mandátů se použije Hagenbach-Bischoffova formule. „Znamená to, že při volbě nebudou rozděleny všechny hlasy, ale zůstanou zbytky, které se později přidělí ve druhém skrutiniu té straně, která získala nejvyšší počet hlasů na republikové úrovni,“ dodala. Sněmovna ale novelu odmítla již v prvním čtení.

Podle Wintra pro úvahy o změně počtu volebních krajů ovšem platí v zásadě totéž, co pro vytvoření celostátního obvodu. „Jde o řešení, které vyžaduje více práce, neboť strany jsou na stávající systém zvyklé. Navíc, pokud by se hlasy voličů ze čtrnácti krajů vyhodnocovaly nejprve na úrovni celé České republiky a teprve poté se přidělovaly mandáty do jednotlivých obvodů, výsledky by byly prakticky stejné,“ uvedl s odkazem na lidovecký návrh zákona, který ve Sněmovně čeká na projednání od předloňského prosince.