Způsob přepočtu hlasů na mandáty ve volbách do Poslanecké sněmovny je rozporný s ústavním pořádkem, konstatoval ve středu Ústavní soud. Vyhověl tak částečně stížnosti skupiny senátorů, která zákon o volbách do Parlamentu České republiky před více než třemi lety napadla. Rozhodnutí nabude vykonavatelnosti dnem vyhlášení ve Sbírce zákonů. Zákonodárci proto musejí v nejbližších měsících připravit nová pravidla pro rozdělování poslaneckých křesel.

Ústavní soud uvedl, že má-li být základem poměrného zastoupení vyjádření poměru voličské podpory jednotlivých stan, nelze bez opory v Ústavě rozdělit volební území na různě velké volební jednotky, neboť to může uplatnění poměrného zastoupení deformovat. Podle soudců nelze poměrnost zastoupení měřit toliko dle volebních krajů, ale podle výsledků voleb do Poslanecké sněmovny jako celku.

„Z hlediska rovnosti volebního práva a rovnosti šancí kandidujících stran v podmínkách poměrného zastoupení je třeba, aby každá získala odpovídající podíl na mandátech v Poslanecké sněmovně podle svého podílu na celkovém počtu odevzdaných platných hlasů a současně aby tento volební zisk byl promítnut do přidělování mandátů v rámci jednotlivých krajských kandidátek takové strany,“ vysvětlil v nálezu soudce zpravodaj Jan Filip.

Ústavní soud ovšem nezrušil rozdělení České republiky do čtrnácti volebních krajů, jak požadovali senátoři, ale jen přepočet hlasů na mandáty podle D’Hondtovy metody. „Samozřejmě jsme mohli zrušit všechno, bylo by to nejspolehlivější řešení, jež by dávalo zákonodárcům šanci celý zákon znovu promyslet, ale zvolili jsme jemnější řešení,“ řekl Filip s tím, že zasazení různě velikých krajů do jiného volebního modelu umožní zajištění takového výsledků, který by neměl nikdo napadat.

Dále soudci přistoupili i ke zrušení napadení uzavírací klauzule pro koalice, neboť dospěli k závěru, že ta naplní svůj smysl, může zkreslovat legitimitu volebního výsledku a nutí strany vytvářet koalice pouze z důvodu překonání pětiprocentního kvora nutného pro vstup do Sněmovny, nikoliv s cílem prosazovat podobný politickým program. „Proto je tato právní úprava nepřiměřená a nedůsledná,“ shrnuli.

Poslanecká sněmovna a Senát proto budou muset v nejbližších měsících připravit novelu volebního zákona, která znovu upraví pravidla pro přepočet voličských hlasů na poslanecké mandáty. Ačkoli Ústavní soud nenaznačil, jak mají zákonodárci změnu provést, zdůraznil, že nic nebrání opakovanému využití D’Hodnotovy volební formule tam, „kde výsledek voleb — nikoliv přikazování mandátů krajským kandidátním listinám — zajišťuje, že rozdíly v důsledcích jejího použití ve srovnání s jinými metodami ztrácí praktického významu“.

„Vzhledem k tomu, že výrok nálezu nebrání přípravě a organizaci již vyhlášených voleb, nýbrž stanoví jen požadavek ústavně konformní úpravy zjištění jejich výsledku, nebylo ani vhodné zvažovat nejen odložení vyhlášení nynějšího nálezu až po volbách, ale ani odklad jeho vykonatelnosti,“ podotkl závěrem Filip s tím, že odklad vykonavatelnosti až za termín podzimních voleb by neúnosně podkopal legitimitu nově zvolené Sněmovny a dále snížil důvěru veřejnosti v politickou reprezentaci.

Ústavní soud odmítl návrh na zrušení vyhlášení termínu voleb

Již v úterý plénum Ústavního soudu v čele se soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem odmítlo návrh skupiny senátorů na zrušení rozhodnutí prezidenta Miloše Zemana, jímž stanovil termín sněmovních voleb na druhý říjnový týden. To posledním dnem loňského roku po kontrasignaci premiéra Andreje Babiše (ANO) nabylo účinnosti, čímž formálně započala předvolební kampaň a kandidujícím subjektům vznikly mnohé povinnosti, zejména zahrnovat veškerou propagaci do zákonem stanoveného devadesátimilionového limitu.

Senátoři svůj návrh zdůvodňovali tím, že krok hlavy státu je v rozporu s ústavním pořádkem, neboť omezuje volnou soutěž politických stran, znevýhodňuje některé z jejích účastníků, ohrožuje férovost celého volebního klání a porušuje princip rovnosti zbraní. „Vyhlášení termínu sněmovních voleb více než devět měsíců před jejich konáním je krajně neobvyklé a nemá obdobu v žádném rozhodnutí prezidenta republiky v moderních dějinách České republiky,“ podotkli s odkazem na Zemanovi předchůdce Václava Havla a Václava Klause.

Podle členů horní komory Parlamentu nelze připustit, aby míra úvahy o vyhlášení voleb mohla být zcela bezbřehá a předmětem faktické libovůle prezidenta a premiéra. „Jsme přesvědčeni, že při absenci výslovné právní úpravy ohledně horního limitu pro vypsání termínu voleb je nezbytné posoudit, zda konkrétně stanovená data nevybočují z ústavně-právních kautel, a to zejména s ohledem na nově stanovené důsledky s vyhlášením voleb spojené,“ vysvětlili senátoři v čele s Janem Horníkem (STAN).

Ústavní soud se ovšem jejich návrhem věcně nezabýval a odmítl je s tím, že skupina zákonodárců není oprávněným navrhovatelem. Soudci konstatovali, že vyhlášení termínu voleb není jiným právním předpisem, jak jej vykládali senátoři, ale rozhodnutím, jež je přímo přezkoumatelné Ústavním soudem v řízení o ústavní stížnosti. „Rozhodnutí není právním předpisem, jelikož nestanovuje žádné obecně závazné pravidlo chování. Právní podstatou jde o podobnou situaci, jakou je například svolání zasedání Sněmovny,“ vysvětlili.

Soudci dále upozornili, že v případě uvolnění úřadu prezidenta náleží pravomoc stanovit datum konání voleb předsedům dolní a horní komory Parlamentu a že dodatečné a opakované volby do obecních a krajských zastupitelstev vyhlašuje ministr vnitra. Podle Ústavního soudu lze konání voleb z organizačního hlediska přirovnat ke konání referenda, jež vyhlašuje zastupitelstvo obce, kraje a za určitých okolností je k takovému kroku oprávněn i správní soud.

„Pokud by proto mělo platit, že vyhlášení termínu voleb představuje vydání podzákonného právního předpisu, nepřímým a konzistentním důsledkem tohoto právního názoru by bylo i vydávání podzákonných předpisů soudy, což by však odporovalo principu dělby moci,“ uvedli soudci v usnesení. Dodali však, že každé rozhodnutí orgánu veřejné moci, které může zasáhnout do základních práv nebo svobod jednotlivce, musí podléhat soudnímu přezkumu.

Závěrem Ústavní soud doplnil, že nelze a priori zcela vyloučit, že Zemanův krok skutečně porušil některá základní práva individuálních stěžovatelů — nikoliv však skupiny senátorů — a ti se tedy na něj mohou případně obrátit s ústavní stížností, v níž by zásah do svých práv doložili. „Není ale úkolem Ústavního soudu přezkoumávat činnosti či nečinnost orgánů veřejné moci v obecně rovině, natož se k ní pouze v obecné či dokonce politické rovině vyjadřovat,“ uzavřel.