Vláda Andreje Babiše (ANO) na svém pondělním jednání v reakci na rozhodnutí Ústavního soudu, jenž na počátku února coby rozporné s Ústavou zrušil některá ustanovení zákona o volbách do Parlamentu, schválila návrh volebního zákona, který připravil ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD). Otázka, podle jakých pravidel budou občané České republiky v říjnu vybírat nové poslance, tím ovšem nebyla zodpovězena. Kabinet totiž Sněmovně postoupil materiál — v rozporu s obvyklou praxí — ve dvou variantách.

První počítá se zachováním čtrnácti volebních krajů, druhá s vytvořením jedno volebního obvodu pro celou zemi. „Obě varianty splňují parametry nastavené Ústavním soudem a nabízejí spravedlivější rozdělení mandátů. Nyní bude záležet, na jaké z nich se najde v Parlamentu politická shoda,“ řekl na tiskové konferenci Hamáček s tím, že v obou případech vláda zachovala pětiprocentní hranici pro vstup do Sněmovny a navrátila se k původním hodnotám načítacích klauzulí pro koalice.

Jeden, nebo čtrnáct volebních obvodů?

Pokud by se Parlament rozhodl pro první z navržených variant, počet volebních krajů i administrativa voleb, kdy politické subjekty podávají kandidátní listiny na úrovni krajů, které následně registrují krajské úřady, by zůstala stejná jako doposud. Změnil by se toliko způsob přepočtu voličských hlasů na poslanecká křesla. Mandáty pro strany by se nově počítaly z celorepublikového volebního výsledku a teprve poté by se přidělovaly do jednotlivých krajů dle takzvané Hareovy kvóty.

V případě druhé varianty, jež počítá s nahrazením čtrnácti krajů jedním velkým volebním obvodem, by bylo nezbytné změnit i organizaci voleb, neboť strany by nově vytvářely jen jednu kandidátní listinu s dvěma sty kandidáty. Pro výpočet poslaneckých mandátů by se na základě celorepublikových volebních výsledků využila takzvaná Hagenbach-Bischoffova kvóta s tím, že takto nerozdělené mandáty by obdržely ty subjekty, které byly k jejich zisku nejblíže.

Zákonodárci, vyberte si

Podle právníků Marka Antoše a Jana Wintra, které Deník Referendum oslovil, je rozhodnutí Babišova kabinetu, jenž si z navrhovaných možností nevybral, nestandardní. Ačkoli ministři čas od času předkládají vládě materiály s variantními řešeními, ta zpravidla jednu zvolí a následně ji hájí v dalším legislativním procesu. Že se tak mělo stát i v tomto případě naznačuje i související stanovisko předsedkyně Legislativní rady vlády, v jehož závěru stojí, že vláda schvaluje návrh zákona ve znění jedné z variant.

Jakkoliv legislativní pravidla vlády předložení variantních ustanovení právního předpisu umožňují, zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny v části, která upravuje jednání o návrzích zákonů, jasně říká, že „návrh zákona musí obsahovat přesné znění toho, na čem se má Sněmovna usnést“, což v tomto případě neplatí, neboť poslanci a senátoři zkrátka nemohou schválit taková volební pravidla, která by zachovala čtrnáct volebních krajů a zároveň vytvořila z České republiky jeden volební obvod.

Dohoda, která neplatila

Nezbytnost přijetí nového volebního zákona vyplynula z nálezu Ústavního soudu, který na návrh skupiny senátorů jako rozporný s ústavním pořádkem zrušil dosavadní způsob přepočtu hlasů na mandáty a také načítací kvorum pro koalice. Ačkoli soudce zpravodaj Jan Filip podotkl, že by volby mohly „při dobré vůli“ proběhnout i podle stávajícího zákona, neboť jejich výsledky by prý dokázal „spočítat každý účetní“, politikové začali o úpravě volebního systému jednat již krátce pro vyhlášení verdiktu.

Zástupci sněmovních stran se původně shodli, že coby „nosič“ pro doplnění zákona poslouží lidovecká novela volebního zákona, která bude ve druhém čtení upravena do konsensuální podoby. Poslanci politického hnutí ANO a SPD nicméně její zařazení na program jedné z únorových schůzí dolní komory Parlamentu nepodpořili. „S premiérem a vicepremiérem jsme se domluvili, že tisk protáhneme prvním čtením, abychom neztráceli čas. A toto je výsledek té dohody,“ posteskl si Zbyněk Stanjura (ODS).

Stejná situace se opakovala i o dva dny později, kdy s návrhem na předřazení zmíněné novely vystoupil Marek Výborný (KDU-ČSL) a jeho záměr znovu odmítli poslanci nejsilnější sněmovní strany spolu se zákonodárci z řad SPD a někteří komunističtí poslanci. Předseda Sněmovny Radek Vondráček (ANO) rozhodnutí svých spolustraníků zdůvodňoval tím, že premiér požadoval, aby změnu volebních pravidel vypracovala vláda, respektive ministerstvo vnitra.

Navzdory tomu, že od verdiktu Ústavního soudu uplynuly bezmála tři týdny, politická reprezentace se na tom, jak volební zákon doplnit, prozatím neshodla. Zatímco politické hnutí ANO a SPD preferují vytvoření jednoho volebního obvodu, pravicová opozice spolu s Piráty naopak požaduje zachování čtrnácti volebních krajů. S ohledem na skutečnost, že drží většinu v Senátu, který v této věci nemůže Sněmovna přehlasovat, se jako pravděpodobnější přijetí takové úpravy, jež do volebního systému zasáhne jen minimálně.