„Jde o další způsob, jak odstranit Babiše z politiky,“ okomentoval ve stylu nestárnoucího švédského útočníka Zlatana Ibrahimovače rozhodnutí Ústavního soudu, který coby rozporný s ústavním pořádkem zrušil způsob přepočtu voličských hlasů na poslanecké mandáty, premiér Andrej Babiš. Pomineme-li, že svými slovy potvrdil, co všichni dlouho dobře víme: politické hnutí ANO není strana, ale nástroj na uskutečňování záměrů svého majitele, ukázal především, že volebnímu systému ani zbla nerozumí, anebo že neumí počítat.

Babiš sice správně pochopil, že verdikt Ústavního soudu neumožní, aby politické hnutí ANO se ziskem necelých třiceti procent hlasů znovu dosáhlo na bezmála čtyřicet procent poslaneckých mandátů, ale zřejmě si nevšiml, že již nějaký ten čas není neotřesitelným hegemonem české politiky.

Opozice, která byla v posledních volbách zákonem bita, totiž nespala a připravovala se na podzimní volební klání tak, aby ji pokřivený systém ublížil co nejméně. Politickému hnutí ANO v posledních měsících vyrostla vážná konkurence v podobě koalice Pirátů a Starostů a předvolebního bloku tří tradičních pravicových stran, která mu, alespoň podle nejnovějších předvolebních průzkumů, šlape na paty.

V přepočtu hlasů na mandáty podle již vyškrtnutých ustanovení by to znamenalo, že neoprávněný bonus by nebral jen Babiš, ale i oba opoziční projekty. Řečeno jinak: volební systém by zvýhodnil jak politické hnutí ANO, tak jeho soupeře.

To se letos již nebude opakovat. Zákonodárci z obou komor Parlamentu při doplnění volebního zákona musejí vyjít ze soudního rozhodnutí a schválit taková pravidla, která zajistí respektování rovnosti volebního práva a šancí kandidujících subjektů.

Babiš zpátky na koni

Možností, jak Ústavnímu soudu vyhovět, se nabízí celá řada. Odborníci na ústavní právo i politici nejčastěji hovoří o jiné metodě přepočtu voličských hlasů na mandáty a proměně České republiky na jeden volební obvod.

Jakkoliv dnes nelze odhadnout, na jaké podobě volebního zákona najdou poslanci a senátoři shodu — a tu najít musejí, jinak se Česká republika vedle zdravotní, ekonomické a klimatické krize bude od podzimu potýkat i s krizí ústavní —, jisté je, že volební výsledky budou více než v posledních dvaceti letech odpovídat vůli voličů. A právě tohle Babiš ve svém rozhořčeně ukňouraném vystoupení nedomyslel. Nález Ústavního soudu mu totiž v posledku hraje do karet.

Zatímco opoziční partaje posilují, politické hnutí ANO — nejen v důsledku chaotického potírání pandemie koronaviru — podporu ztrácí. A slábnou i jeho spojenci. Jak sociální demokraté, tak komunisté se drží lehce nad pětiprocentní hranicí. A výrazně lépe si nevede ani SPD Tomia Okamury.

Kdyby lidé v říjnu vybírali poslance na základě zrušených pravidel, Babiš by vládní většinu skládal zřejmě ještě s většími obtížemi než posledně a možná by ji nesložil vůbec. Teď se však šance opozice na ustavení pětičlenného kabinetu snížily, ty Babišovy naopak vzrostly.

Volební vítězství je sice hezká věc, ale pro vytvoření vlády — alespoň v českých poměrech — se první na pásce neobejde bez koaličních partnerů. Bývalý předseda sociální demokracie Jiří Paroubek by mohl vyprávět.

Spravedlivější volební systém zajistí, že Babišovi stávající spojenci — proniknou-li do Sněmovny — obsadí více křesel, která by před zásahem Ústavního soudu bralo nejen jeho politické hnutí ANO, ale také obě opoziční formace. Premiér by proto měl místo útoků na Pavla Rychetského poslat do Brna nejméně srdečná poděkování, spíše metál.

Babiš se nicméně nemýlil v jedné věci: rozhodnutí Ústavního soudu má skutečně potenciál významně ztížit sestavování nejen příští vládní koalice. To by ovšem voliče, jejichž hlasy konečně získají stejnou váhu bez ohledu na stranické preference a místo bydliště, nemělo nijak trápit. Politiky si ostatně platí proto, aby se dokázali dohodnout. A teď je navíc budou i spravedlivěji volit.