Jak budeme na podzim volit? ANO, ODS a SPD plánují návrat do devadesátých let
Jan GruberNová podoba volebního zákona získává jasnější obrysy. ANO, ODS a SPD prosazují takovou úpravu, jež stranickým centrálám dává moc nad výběrem části poslanců, jako tomu bylo do roku 1998. Odborníci upozorňují na rozpory s ústavním pořádkem.
Sněmovna by do konce dubna měla schválit nový volební zákon, odhadl v rozhovoru pro Český rozhlas předseda Ústavně-právního výboru Marek Benda (ODS). Doplnil ovšem, že poslanci se zřejmě shodnou na odlišném volebním systému, než s jakým pracují souběžně projednávané návrhy vlády Andreje Babiše (ANO) a lidoveckých poslanců v čele s Markem Výborným (KDU-ČSL). Největší šanci na schválení má varianta předložená právě Bendou.
Důvodem, proč se zákonodárci několik měsíců před termínem sněmovních voleb zabývají úpravou jejich pravidel, je nedávné rozhodnutí Ústavního soudu, který na návrh skupiny senátorů coby rozporný s ústavním pořádkem zrušil dosavadní způsob přepočtu voličských hlasů na mandáty podle D’Hondtovy metody, jež v kombinaci s nestejně velkými volebními kraji narušoval rovnost volebního práva i rovnost šancí kandidujících subjektů.
Projednávání novel, z nichž ta úspěšnější má sloužit jako nosič pro dohodnutý kompromis v další fázi legislativního procesu, zahájili členové Ústavně-právního výboru ve středu. Včetně načtených pozměňovacích návrhů měli na stole pět možností, jak volební systém upravit. Vedle variantního vládního a lidoveckého návrhu se jednalo ještě o dva komplexní pozměňovací návrhy, a to zmiňovaný Bendův a o návrh předsedy Sněmovny Radka Vondráčka (ANO).
Totožné volební výsledky
O právní úpravě z dílny ministerstva vnitra jsme již v DR psali, proto jen stručně. První varianta počítá s nahrazením čtrnácti krajů jedním volebním obvodem s tím, že pro výpočet získaných poslaneckých křesel by byla využita Hagenbach-Bischoffova kvóta a nerozdělené mandáty by obdržely ty politické strany, jež se k jejich zisku nejvíce přiblížili, respektive vykazovaly takzvaný nejvyšší zbytek dělení.
Druhá pracuje se zachováním stávajících nestejně velkých volebních obvodů, mění ovšem metodu přepočtu. Mandáty by se nově počítaly z celorepublikového výsledku dle Hareovy kvóty a teprve v druhém kroku by byly přidělovány do jednotlivých krajů, čímž by odpadla dosavadní diskriminace menších politických subjektů a voličů z méně lidnatých krajů. Prakticky totožný volební systém, který se od toho vládního liší jen v nepatrných detailech, navrhují i lidovci.
Všechny tři návrhy mají společné to, že konvenují nálezu Ústavního soudu a takřka bezezbytku zaručují rovnost hlasů i šancí kandidujících stran a hnutí. Pokud by byly využity pro přepočet hlasů na mandáty v posledních sněmovních volbách, výsledky by mnohem lépe reprezentovaly vůli voličů vyjádřenou u volebních uren. Například politického hnutí ANO by získalo o patnáct poslaneckých křesel méně, naopak Starostové by jich obdrželi o šest více.
Návrat do devadesátek
Jakkoliv by verdiktu Ústavního soudu odpovídal i Vondráčkův pozměňovací návrh, jehož podstatou je vytvoření dvou volebních obvodů, respektive zemských volebních obvodů, a to Čech a Moravy se Slezskem, v nichž by nevznikalo riziko nerovného převodu hlasů na poslanecká křesla, nelze jej chápat jako vážný příspěvek do debaty o úpravě volebního systému, neboť se pro jeho přijetí kromě předsedy Sněmovny veřejně nevyslovil nikdo další.
Mnohem větší šance na schválení — alespoň v dolní komoře Parlamentu — má Bendova úprava volebního zákona, kterou na zasedání Ústavně-právního výboru svými hlasy podpořili zákonodárci z řad politického hnutí ANO a SPD i občanští demokraté. Ta oproti třem výše uvedeným novelám nepředpokládá rozdělování mandátů na celorepublikové úrovni a jejich následnou distribuci do krajů, ale pracuje přidělováním poslaneckých křesel přímo ve volebních obvodech
Benda navrhuje, aby se stranám sněmovní křesla v rámci prvního skrutinia přidělovala pomocí málo užívané Imperialiho kvóty, přičemž tímto způsobem nerozdělené mandáty by byly politickým subjektům přikazovány ve druhém skrutiniu na základě součtu zbytků hlasů, které napoprvé na zisk míst v dolní komoře Parlamentu nepostačovaly. O těchto poslancích by již nerozhodovali voliči, ale stranická ústředí, stejně jako ve volbách 1996 a 1998.
Možné rozpory s Ústavou
Přestože by Bendův pozměňovací návrh výrazně nepokřivil poměrnost volebního systému, byť Imperialiho kvóta nahrává silnějším politickým subjektům, právníci Marek Antoš a Jan Wintr, které oslovila předsedkyně Stále komise pro Ústavu Kateřina Valachová, ve společném stanovisku namítli, že se jedná o úpravu, již považují za rozpornou s principem přímého volebního práva, kterou by Ústavní soud s nejvyšší pravděpodobností zrušil jako neslučitelnou s ústavním pořádkem.
Antoš s Wintrem připomněli, že o ústavní konformnosti volebního modelu, v němž o rozdělení mandátů rozhodovaly orgány politických stran, se vedla obsáhlá debata i v minulosti. Současný soudce Ústavního soud Jan Filip v této věci již před bezmála třiceti lety psal, že volební zákon se pohyboval na samé hranici, již může princip rovnosti volebního práva unést, a podobu druhého skrutinia označil za jedno z ústavně nejslabších míst tehdejších volebních zákonů.
Byl-li by Bendův návrh využit během minulých sněmovních voleb, vedení kandidujících subjektů by rozhodovala o obsazení třiatřiceti křesel, přičemž například v Karlovarském kraji by byly tímto způsobem určeny tři z celkových pěti mandátů a v Pardubickém kraji čtyři z deseti. V případě Starostů by současně většinu jejich klubu tvořili poslanci, kteří nezískali místo rozhodnutím voličů, nýbrž na základě úvahy stranického ústředí.
Plénum dolní komory Parlamentu se k debatě o nové podobě volebního zákona v rámci druhého čtení vrátí na nadcházející schůzi. Pokud poslanci naleznou na některé z předložených variant shodu, zákon posoudí Senát. V případě právních předpisů upravujících volby přitom platí, že pro jejich schválení je nezbytné, aby s nimi vyslovila souhlas jak většina poslanců, tak senátorů, neboť Sněmovna v tomto případě Senát přehlasovat nemůže.
Byl jsem přesvědčen, že pokud DR užívá sousloví "nezávislá žurnalistika", pak nikoli podle anekdotického dodatku: "zvláště na faktech".
Podivuhodné j vymezení fungování principu druhého skrutinia, které Gruber klade do období voleb 1996 a 1998 -- ačkoliv podle stejného principy probíhaly volby do Poslanecké sněmovny od vzniku České republiky a princip sám stanoví již prvorepublikový volební řád (s tuším třemi nepodstatnými variacemi od roku 1925).
Přinejmenším hloupé je referovat bez výhrady Vondráčkův volební návrh jako vytvoření dvou "zemských" volebních obvodu, tedy "Čech a Moravy se Slezskem". Slezsko jsme jak známo pozbyly za Marie Terezie a z území historicky z rozpaků nazývaného Rakouské Slezsko připadla po první válce o trochu větší část Polsku. Jediný "zemský" prvek, ke kterému by se mohl Vondráček odvolávat je tedy Země moravskoslezská, administrativně vytvořený útvar vzniklý účelově při rakouské správní reformě -- s historickým ukotvením podstatně slabším než Jihomoravský a Moravskoslezský kraj. Falešná situace ohledu k zemskému principu není přitom u ANO nevinná --straně jakožto firmě, která neumí zvládat své krajské holdingy jinak než silou by jeden okrsek (v nejhorším dva) zatraceně hodil -- a nechci spekulovat o tom, proč Gruber přejímá zkreslování v ańácký prospěch.
Tvrzení, že v případě přijmutí Bendova návrhu by "vedení kandidujících subjektů ... rozhodovala [při stejném výsledku jako v minulých volbách] o obsazení třiatřiceti křesel, přičemž například v Karlovarském kraji by byly tímto způsobem určeny tři z celkových pěti mandátů a v Pardubickém kraji čtyři z deseti." -- je .... , řekněmě, abych se vyvaroval silných slov, velmi silně vypovídají o svém autorovi. Jednak v případě de facto vázaných stranických kandidátek rozhodují strany (v procesu, který se co do reprezentativnosti může lišit spíše stranu od strany než v rámci jednotlivých skrutinií) o naprosté většině mandátů s výjimkou těch několika, ve kterých s nimi spolurozhodovali formou preferenčních hlasů voliči (Byl to alespoň jeden z těch patnácti z obou krajů v minulých volbách? Jestli více než dva, sním svůj klobouk anebo budu měsíc nosit trička s nápisem "Jan Gruber je dobrý politický komentátor", ale radši ten klobouk).
Prostě pokud by se stala ta podivuhodnost a ČSSD by dokázala projít do Poslanecké sněmovny, nepropadne oněch pět a půl hlasu, které dostala v Karlovarském kraji a devět a půl z Pardubického, ale sečtou se s tím, co ČSSD dostala navíc nad tři mandáty, které získala v Moravskoslezském kraji a spolu s jedním a půl hlasem z Prahy ji to dá na další mandát, o kterém rozhodne Hamáček & cons. stejně svobodně jako předtím rozhodli o obsazení oněch devíti míst, která by byla relativně volitelná, kdyby ČSSD dosáhla neočekávaného úspěchu a získala 5,1%. Zatímco ve zbývajících navržených variantách se tytéž zbytky rozdělí algoritmicky. Z hlediska uplatnění hlasu voliče z Karlovarského kraje tedy stále totéž -- pokud bude volit ČSSD, pak o uplatnění části jeho hlasu rozhodne instituce bez mozku, morální odpovědnosti a osobnosti-- pak už je podle mého dost jedno, která z těch dvou to bude.
V posledním odstavci nemělo být "devíti míst", ale "osmnácti míst". Abych ČSSD neubíral :-)
Kdyby ovšem skutečně potom každý mohl kandidovat jenom v tom kraji, kde opravdu bydlí. Tak tomu ovšem není, pokud vím, a o tom, kdo kde bude kandidovat, rozhodují pověstné stranické sekretariáty. Takže když máme v Praze mnoho "osobností", které si všechny zaslouží být jedničkami na kandidátce, tak se rozdělí po celé republice.
A toto je opravdu dědictví devadesátek a tehdejšího Občanského fóra, ještě před jeho rozdělením. Tehdy např. na severní Moravě byl jedničkou na kandidátce Klaus.
Rozdělení volební kraje, pokud si dobře vzpomínám osm v Čechách a na Moravě, čtyři na Slovensku je prvorepublikové a nebezpečně idiotské překreslení hranic volebních krajů na čtrnáct si prosadila ODS v rámci koaliční smlouvy -- Zeman, kterému už tehdy šlo v prvé, druhé až x-té řadě o moc,byl dokonce ochoten Klausovi odsouhlasit i rozdělení Prahy na dva či tři volební okrsky/kraje, ale to neprošlo proti rebelii ve vlastní straně. Takže v obou případech jsou z toho devadesátky venku.
Vznikl tehdy malý Karlovarský kraj, ve kterém budou poměrné volby vždycky dopadat divně, ale to by nebylo nejhorší -- jeho bezohledná konstrukce poradila napůl mrtvé dítě, neschopné starat se provoz kraje a výsledkem těch někdejších Klauzemanových her je dvojnásobek covidových mrtvých oproti republikovému průměru.
A skutečnost, že v krajích vedou kandidátky známé osobnosti - pokud jich ta partaj má alespoň osm, deset nebo čtrnáct (podle toho, kolik právě bylo krajů), což není případ současného ANO -- souvisí s centralizací politických stran a absencí jakéhokoli krajského veřejného mínění. Jenomže to by fungovalo i kdyby se země rozparcelovala na dvě stě volebních okrsků, resp. fungovalo by to pak ještě výrazněji.
Jistě, dal by se dnes promýšlet a diskutovat lepší volební zákon -- ale nikoli, pokud se musí přijmout do konce května, protože pak už nebudou některé politické strany ve Sněmovně schopné komunikovat s těmi druhými, budou zdivočelé vyhlídkou volebního propadu. Začíná to být znat ž teď. Doufejme, že do té doby stihneme proočkovat alespoň seniorní skupiny.
Logicky vzato by smyslem rozdělení republiky na volební kraje mělo být právě to, aby v každém kraji kandidovali místní lidé. Takové ustanovení zákona bych viděl jako logické, srozumitelné, a jak říkám, jediné dávající smysl rozdělení na kraje. A taky by to proti té centralizaci blahodárně působilo. Všechny ty "výrazné osobnosti" v Praze by se prostě měly poprat o místa na pražské kandidátce.
To byl můj názor už od těch devadesátek, takže dávno před Babišem, a snažím se o tom stále uvažovat bez ohledu na současnou situaci.
Je mi samozřejmě jasné, že něco takového není na stole, nikdo to nenavrhuje, takže to v zákoně nebude, natož teď do konce května. No, co se dá dělat. Ale je to špatně.
Žádný volební systém bohužel nezajistí, aby se do politiky dostávali kvalitní lidé.
A pohled na současnou českou Sněmovnu je skutečně k pláči, poslanec Volný je jen špička ledovce.
Osobně mi příjde, že je to s každými volbami horší a horší...
Nezajistí. Může leda podle rozhodnutí těch, kdo ho zavádějí posílit určité prvky --, ale jen posílit.
Pamatuji si, jak se v diskusích o volebním systému na začátku devadesátých let působil vymyšleně model, který ukazoval, že ve Velké Británii nemusí tamější systém zaručit vznik vládní majority, dneska je to reálná zkušenost.
Nicméně jde rozumně navyšovat účast voliče v neprospěch stranických žebříčků. Lepší lidi do Sněmovny to asi nepřivede nebo jen náhodou, ale alespoň si za to pak může člověk nadávat sám sobě.