Blíží se konec Energetické charty? Evropské korporace už nesmí žalovat státy EU
Adam Rektor-PolánekSoudní dvůr EU označil žaloby evropských energetických korporací vůči členským státům za nezákonné. Korporátní žaloby zneužívaly právní úmluvy z 90. let známé jako Energetická charta a mířily proti snahám urychlit konec fosilních paliv.
„Zásadní zlom“. Takovými slovy právní experti hodnotí čtvrteční rozsudek Soudního dvora Evropské unie, podle kterého fosilní korporace sídlící na půdě Evropské unie nesmí žalovat členské státy podle krajně problematické obchodní úmluvy známé pod názvem Energetická charta.
Analýza●Radek Kubala
Energetická charta: ochránkyně fosilního průmyslu, která ničí klima i demokracii
Její dosavadní výklad korporacím obchodujícím s fosilními palivy umožňuje vyvolat mezinárodní arbitráže vůči jednotlivým státům. Za zrušené fosilní projekty si korporace právě s odvoláním na Energetickou chartu mohou nárokovat odškodné za „potenciálně ušlý zisk“, jehož výše se může v jednotlivých případech šplhat až k miliardám eur.
Úmluva proto dlouhodobě platí za jednu z hlavních překážek pro systémovou klimatickou politiku. Přelomové soudní rozhodnutí ji však výrazně oslabuje.
„Svrchované státy by měly mít možnost bojovat se změnami klimatu, aniž by se musely obávat arbitráží od velkých znečišťovatelů. Vzhledem k rozsahu klimatické krize je skutečnost, že evropské korporace požadují skrze Energetickou chartu po státech odškodnění nejen morálně opovrženíhodná, ale teď už i oficiálně ilegální,“ okomentovala rozhodnutí Soudního dvora ekologická právnička při organizaci ClientEarth Amandine Van Den Bergheová.
Začátek konce Energetické charty?
Plný dopad čtvrtečního rozsudku zatím ale není jasný. Soudní dvůr stanovil nikoli vymahatelný zákon, ale důležitý precedens, kterým se budou moci státy žalobám bránit. Komentátoři se však ve svých hodnoceních rozcházejí. Zatímco někteří hovoří o „začátku konce“ Energetické charty, jiní naopak varují, že právní pozice fosilního průmyslu zase tolik neoslabila.
Nejasná budoucnost kontroverzní úmluvy se dá ilustrovat na dvou odlišných příkladech. V únoru německá RWE zažalovala Nizozemsko kvůli plánu skončit s uhlím před rokem 2030. Požaduje 1,4 miliardy eur. Jelikož jsou korporace i žalovaný stát na území Evropské unie, arbitráž je podle Soudního dvora nezákonná. A Nizozemsko se tak může mnohem efektivněji hájit.
Naopak zanedbatelný dopad bude mít rozsudek na červencovou žalobu britské korporace Rockhopper Exploration vůči Itálii, odůvodněnou vládním zákazem ropných vrtů na pobřeží. Sídlo fosilní korporace se nachází mimo unii a soudní rozhodnutí se na ni proto nijak nevztahuje.