Jeden a půl bilionu dolarů je výše souhrnné částky, které banky a investoři z celého světa pomohli protéct skrze uhelný průmysl, a to jen mezi lednem 2019 a listopadem 2021. Nová data zveřejněná bezmála třicítkou ekologických organizací v čele s německým Urgewaldem a japonskou odnoží 350.org ukazují, že množství kapitálu procházejícího nejšpinavějším byznysem je stále neuvěřitelně vysoké.

Organizace analyzovaly data více než pěti tisíc bank a investorů, které seřadili podle množství půjček, hodnot držených dluhopisů či poskytování podpůrných investičních operací uhelným firmám z celého světa. Urgewald už několik let poskytuje informace o nejšpinavějších energetických firmách prostřednictvím stránky Global Coal Exit List. Hlavní roli sehrávají banky z Asie, zejména z Číny a Japonska.

Tři banky s největším počtem půjček do uhelného byznysu pocházejí z Japonska, konkrétně se jedná o Mizuho Financial, Mitsubishi UFJ Financial a SMBC Group. Hned za nimi však následuje britská Barclays a americká Citigroup. Do první dvanáctky se dostaly ještě čtyři banky ze Spojených států a po jedné z Číny, Francie a Japonska.

Lakování nazeleno

Ironií je, že deset z těchto dvanácti bank je součástí takzvané Net Zero Banking Alliance. Jedná se o sdružení bank, které se hlásí k cíli dosažení uhlíkové neutrality ve svém portfoliu do poloviny století. Jak ukazují výše zmíněná data, tento závazek velké banky tiše ignorují a pokračují v obvyklém byznysu. Vidíme další příklad greenwashingu, tedy lakování vlastního byznysu nazeleno, který světové banky ostatně předvádějí pravidelně.

Mezi největšími upisovateli, tedy bankami nejčastěji poskytujícími investiční služby při navyšování kapitálu uhelných společností, zcela dominují čínské bankovní instituce. Mezi investory pak vévodí americké finanční konglomeráty, mezi nimi například BlackRock nebo Vanguard.

Zajímavostí je, že šestaosmdesát procent veškerého financování uhelného sektoru jde na vrub bankám z pouhých šesti zemí. Konkrétně se jedná o Čínu, Spojené státy, Japonsko, Indii, Velkou Británii a Kanadu. Významný vliv na fungování uhelného průmyslu ale mají i evropské či přímo české finanční instituce.

V datech nasbíraných ekologickými organizacemi se totiž objevují i dva čeští investoři. Prvním je J&T Finance Group, která vlastní dluhopisy uhelných společností o hodnotě šedesát milionů dolarů a akcie ve výši sedmnáct milionů dolarů. Druhou je Conseq Investment Management spravující dluhopisy uhelných firem ve výši sedmapadesáti milionů dolarů a akcie o hodnotě tří milionů dolarů.

Česká stopa

Mezi bankami operujícími i v České republice zaznamenala největší skóre Société Générale (Komerční banka) se sedmi a půl miliardami dolarů utopených v uhlí, pak Unicredit s necelými sedmi miliardami, Commerzbank (mBanka) se čtyřmi miliardami a poté po výrazném odstupu Raiffeisen s devíti sty miliony, Erste (Česká spořitelna) se sedmi sty a KBC (ČSOB) se třemi sty miliony.

Ačkoliv se jedná o souhrnná čísla za celé mateřské společnosti tuzemských bank, na vysokém výsledku Société Générale a Unicreditu se jistě podílela také gigantická půjčka, kterou obě banky poskytly energetické společnosti EPH vlastněné Danielem Křetínským.

Až se budou příště banky a investoři bít v prsa, jak chrání životní prostředí a planetu, ukažme jim tato data, jež prokazují, že většina bank stále podporuje nemalou částkou klimatickou krizi skrze spalování uhlí. Toto odhalení znovu vede k přesvědčení, že potřebujeme skutečné kroky směrem k proměně finančního světa. Ať už od soukromých institucí nebo od vlád.