„Německo a Rakousko hlásí návrat k uhlí.“ „Evropa uvažuje o návratu k uhlí.“ „Macronova vláda se vrací k uhlí.“ S takovými titulky jste se mohli setkat v českých médiích v souvislosti s oznámeními několika evropských vlád, které se rozhodly kvůli hrozbě nedostatku plynu posílit uhelné rezervy. Na celkovém směřování uhlí na smetiště dějin, stejně jako na množství evropských emisí, však nebudou mít tato rozhodnutí prakticky žádný vliv.

Je pravda, že státy jako Německo, Rakousko, Francie a Nizozemsko uvedly některé své již vyřazené uhelné elektrárny do pohotovostního režimu, případně u některých mírně prodloužily životnost. Celkově se jedná o flotilu o výkonu 14 GW. Není to málo — pro porovnání — Česká republika provozuje uhelné elektrárny o výkonu necelých 10 GW.

Jak však ukazují analýzy Ember a Europe Beyond Coal, nic z toho nebude mít vliv na brzký konec uhlí a evropské emise to zvýší jen minimálně. Klíč je v tom, že tyto elektrárny budou v pohotovostním režimu čekat na krizové scénáře a s největší pravděpodobností ani tak nepojedou naplno. I pokud by výše zmíněné státy v příštím roce využily tyto znovu zapojené elektrárny ze dvou třetin, emise by se zvýšily o třicet milionů tun, což by představovalo navýšení celkových evropských emisí o 1,3 procenta.

Takový scénář by však nastal jen v případě, že Rusko výrazným způsobem omezí dodávky plynu do Evropy. Jinými slovy, jedná se o krizový scénář a je dobré na něj být připravený. Uhlí v některých státech v současnosti nahrazuje plyn, který vlády namísto spalování ukládají z pochopitelných důvodů do svých zásobníků.

Krátkodobé řešení vynucené geopolitickou situací však nebude mít žádný vliv na celkové směřování uhelného byznysu, jak by si jistě přáli čeští uhlobaroni. Opak je pravdou. Žádný z evropských států nerozhodl o oddálení konce uhlí a oznámení o dočasném spuštění některých vyřazených elektráren provází ujišťování politiků, že na celkové strategii konce uhlí se nic nemění.

Evropská unie i skrze balíček REPowerEU energetickou transformaci urychluje. Německo přijalo novou legislativu s cílem odebírat v roce 2030 osmdesát procent elektřiny z obnovitelných zdrojů. Ke stejnému roku Německo plánuje uhlí vyřadit. Francie, Nizozemsko a Rakousko, o kterých se v posledních týdnech mluví v kontextu údajného návratu uhlí, v té době už nebudou energii z uhlí vyrábět vůbec.

Nemění se ani politiky bank a pojišťoven, jež vylučují půjčky a pojištění nové i stávající uhelné infrastruktury a brání tak případnému obnovení expanze uhelného průmyslu. Nemění se ani cena emisních povolenek, která je po březnovém propadu zpátky nad osmdesáti eury za tunu. Uhlí končí, i přestože uvidíme vzhledem k nestabilní politické situaci ve světě zřejmě i nějaké další záchvěvy jeho dočasného drobného vzepětí.

Zkazky o návratu uhlí do Evropy jsou tak způsobené slabou orientací tuzemských novinářů v energetice, ale také snahou uhlobarony ovládaných médií ohnout realitu a pošramotit pověst ekologické politiky. Přitom nebýt zájmů fosilních korporací, které už tři desítky let uplatňují svůj politický vliv ke zpomalování energetické transformace, nebyli bychom dnes v této krizové situaci. Berme to jako poučení a nesedejme na lep jejich propagandě.