Z českého mediálního mainstreamu by se mohlo zdát, že se zase jednou zatřásla celá Evropa. Titulky popisující nedělní dohodu evropských států, Evropské komise a Europarlamentu (takzvaný trialog) na reformě systému obchodování s emisními povolenkami (ETS) zvěstují katastrofu a zvyšování cen.

Novináři i analytici skáčou na lep populistům a opět prokazují, že se v tématu příliš nevyznají. Evropskou unii lze však i v tomto případě kritizovat primárně za nedostatečné ambice a také za přehnané úlevy velkým znečišťovatelům.

Na čem se tedy zástupci evropských institucí v trialogu dohodli? Nejvíce se píše o zavedení nového systému obchodování s emisními povolenkami (ETS 2) do sektoru dopravy a vytápění budov. Platit začne od roku 2027, avšak pokud by ceny plynu v roce 2026 stále neklesly alespoň na stejnou hladinu jako před válkou na Ukrajině, zavedení ETS 2 se automaticky posune o rok.

Kvůli případným obavám z raketového růstu cen pohonných hmot či nájmů zavedli evropští zákonodárci stabilizační brzdu zajišťující, že cena emisní povolenky v systému ETS 2 nepřesáhne pětačtyřicet eur za tunu uhlíku. Současná cena emisní povolenky v systému ETS 1 je o více než polovinu vyšší a bude zřejmě ještě narůstat, jelikož Evropská unie bude od roku 2024 postupně snižovat množství povolenek na trhu.

Výnosy z nových emisních povolenek pak musí jít na klimatická opatření v dopravě a bydlení se speciálním zaměřením na chudé domácnosti a rodiny podléhající energetické chudobě. Do již existujícího systému (ETS 1) pak připadne od roku 2024 celý sektor lodní dopravy, který se dosud placení emisních povolenek vyhýbal.

Nejdůležitější dobrou zprávou je, že výnosy z emisních povolenek v obou systémech budou nově muset jít na opatření na ochranu klimatu. Dosud totiž mohly státy část zisků rozpouštět ve svých rozpočtech. Návrh také omezuje možnost platit z Modernizačního fondu stavbu nových plynových elektráren, avšak možnost přechodu z uhlí na plyn stále nezatracuje.

Klíčovým nástrojem je poté zavedení Sociálního klimatického fondu, který má pomoct zvládat sociální dopady celé reformy. Z něj by měla Evropská unie vyplatit mezi lety 2026 až 2032 šestaosmdesát miliard eur, přičemž necelých čtyřicet procent z tohoto fondu by mělo jít přímo na účty domácnostem trpícím energetickou a dopravní chudobou. Jinými slovy těm, kteří by měli problém platit případné vyšší ceny tepla a pohonných hmot.

České republiky se zvedání cen za teplo týkat nemusí

Je pravdou, že nový systém obchodování s emisními povolenkami v sektoru vytápění budov nejspíše povede v mnoha státech k nárůstu cen tepla. Právě proto proti němu vystupují největší ekologické organizace, které prosazují právo na dostupnou energii. Jen málo novinářů i analytiků však chápe, že konkrétně v České republice se bude jednat o výrazně menší problém než v případě většiny západních států.

Teplárenský systém v České republice totiž z historických důvodů zahrnuje velké množství domácností v režimu Centrálního zásobování teplem (CZT). Podle statistik v tomto systému funguje přes jeden a půl milionů domácnosti, což jsou v přepočtu přibližně čtyři miliony lidí. A všichni tito lidé emisní povolenky platí už dnes skrze teplárny, které jim teplo v zimě dodávají.

Pokud teplárníci nových emisních povolenek nevyužijí k ospravedlnění svévolného růstu cen tepla, dotkne se případné zvýšení jen domácností, které si doma topí uhlím či plynem samostatně, případně jsou závislí na lokálním menším plynovém či uhelném kotli. Vláda má tak dalších pět let na to, aby těmto lidem pomohla zateplit domy a přejít na tepelná čerpadla a obnovitelné zdroje energie.

Naopak přetrvání současného systému by mohlo v důsledku vysokých cen emisních povolenek vést k rozpadu systémů centrálního zásobování teplem a vzniku decentralizované sítě uhelných a plynových výtopen.

Tento návrh tak v České republice paradoxně vyrovná stav mezi domácnostmi v CZT a mimo ně. Pomůže-li tedy vláda v příštích letech chudším domácnostem s výměnou kotlů a zateplováním, růst cen tepla se nás v souvislosti s novými emisními povolenkami nemusí týkat skoro vůbec. Místo nářků tak pojďme spíše pracovat.

Nízké ambice a předčasné Vánoce pro znečišťovatele

Největším problémem celé reformy však je, že ponechává velkým znečišťovatelům možnost dostat se k emisním povolenkám zdarma. Evropské instituce se v trialogu dohodly na harmonogramu postupného rušení bezplatných povolenek, který je však velmi pomalý a povede k jejich úplnému stažení až v roce 2034.

A co hůř, hromadné stahování povolenek zdarma začne až na konci této dekády. V roce 2027 jich Evropská unie stáhne jen pět procent, v roce 2030 pak už necelou polovinu. Jak upozornily ekologické organizace, jedná se o přímou podporu velkých znečišťovatelů, což je nespravedlivé i vzhledem k tomu, že domácnosti zatížené od roku 2027 systémem ETS 2 povolenky zdarma nedostanou.

Podle propočtů CAN Europe kvůli tomu evropské státy přijdou o dvě stě až čtyři sta miliard eur, v závislosti na budoucí ceně povolenky. Tyto prostředky tak zůstanou v rukou znečišťovatelů, ačkoliv by mohli jít na urychlení energetické transformace nebo na řešení sociálních dopadů klimatické politiky.

Zachovávat emisní povolenky zdarma v takovém objemu je nesmyslné i vzhledem k tomu, že evropské instituce se před týdnem dohodly na zavedení takzvaného uhlíkového dovozního cla, které by mělo chránit evropské podniky před konkurencí ze zemí jako je například Čína.

Jinými slovy, znečišťovatelé povolenky zdarma nepotřebují, protože před neevropskou konkurencí je bude chránit speciální uhlíkové clo. Evropské instituce tak opět porušily princip „znečišťovatel platí“ a firmám ve velkém vypouštějícím emise zajistily předčasné Vánoce.

Nově si evropské státy také stanovily cíl pro snižování emisí do roku 2030 na dvaašedesát procent oproti roku 2005. Pozor nepleťte si to se schváleným cílem snížit emise do stejného roku o pětapadesát procent, ten totiž platí v porovnání s rokem 1990. Podle propočtů CAN Europe by však i tento nový cíl měl být minimálně na úrovní sedmdesáti procent, aby Evropská unie snižovala emise dostatečně rychle pro udržení průměrného oteplení planety pod 1,5 stupni Celsia.

Čas pro zavedení klimatické dividendy

Pokud má reforma obchodování s emisními povolenkami skutečně fungovat, budou muset evropské státy zvládnout zejména sociální náklady s tím spojené. Už dnes populisté všech možných barev, ale i novináři z médií vlastněných uhlobarony, štvou proti emisním povolenkám a viní je ze zvedání cen energií. Přitom růst energií způsobily hlavně vysoké ceny plynu, které raketově narostly zejména po vypuknutí války na Ukrajině.

V tomto světle bude klíčové spravedlivé nastavení pravidel pro vyplácení peněz ze Sociálního klimatického fondu, stejně jako jeho navýšení o peníze z kapes fosilních korporací. Pomoct by mohlo zavedení klimatické dividendy, která by zajistila redistribuci výnosů z emisních povolenek, ale i případných dalších daní zacílených na velké znečišťovatele, směrem k chudším domácnostem.

Nutné bude také sáhnout hlouběji do současného nastavení pravidel evropského energetického trhu. Návrhy na transformaci celého systému padaly zejména po vypuknutí války na Ukrajině — a to ať již ty mírnější, které jsem formuloval já, až po ty hlubší, které sepsal Janis Varoufakis. Nyní je načase se k nim vrátit a usilovat o to, aby Evropa při snižování emisí nevycházela vstříc fosilním korporacím, ba naopak, aby zajistila spravedlivé zacházení s lidmi, kteří se ve stále větších počtech propadají do energetické chudoby.