Program REPowerEU: šance pro klima a evropskou bezpečnost

Paweł Czyżak

Pandemie a ruská invaze na Ukrajinu přesvědčily Evropu, že klima a bezpečnost jdou ruku v ruce. Program REPowerEU přichází s ambiciózními plánem, který zvýší efektivitu, udržitelnost a stabilitu a sníží závislost na dovozu fosilních paliv.

S plány rapidně posílit obnovitelné zdroje nyní přicházejí i země jako Rumunsko a Bulharsko. Foto Christof Stache, AFP

Ačkoli byla evropská reakce na ruskou agresi zpočátku chaotická, vzápětí se vydala směrem, který vychází z rozhodnutí přijatých už v letech 2020 a 2021. Tím je spojení energetické bezpečnosti a klimatické politiky. Mnozí předpokládali, že klimatu se v důsledku pandemie a války dostane menšího zájmu, ale nedávná analýza střediska Ember a Centra pro výzkum energie a čistého ovzduší (CREA) ukazuje, že patří mezi priority evropské politiky.

Evropské vlády uznaly, že zmírňování klimatických změn, bezpečnost, ekonomická stabilita a nezávislost jsou vzájemně propojeny. Pokrok v uvedených oblastech musí jít proto ruku v ruce. Bez ohledu na to, co je motivací k ústupu od fosilních paliv, přechod na obnovitelnou energii všem zmíněným oblastem přinese příznivé důsledky.

Urychlení transformace

Urychlení energetické transformace není jen vedlejším produktem reakce Evropské unie na ruskou invazi na Ukrajinu: je naprosto zásadní pro naši budoucnost. 18. května představila Evropská komise program REPowerEU, který zavádí několik opatření na ochranu evropské energetiky v kontextu ruské agrese.

Návrh navazuje na legislativní balíček FitFor55 z roku 2021. Do roku 2030 však zvyšuje plánovaný podíl obnovitelných zdrojů v evropském energetickém mixu ze čtyřiceti na pětačtyřicet procent. Ke stejnému datu má snížit spotřebu energie o třináct procent — místo původních devíti procent. V součtu by to znamenalo devětašedesátiprocentní podíl elektřiny z obnovitelných zdrojů, jehož má být dosaženo zvýšením kapacity větrných a solárních elektráren.

Evropská unie pochopila to, co již dříve zaznělo například v OSN: přechod od fosilních paliv není jen otázkou snížení emisí, ale také příležitostí ke zvýšení bezpečnosti a vybudování stabilnější a prosperující společnosti. Členské státy Evropské unie tentokrát nečekaly, až Komise přijetí potřebných opatření sama navrhne, ale samy se chopily iniciativy. Evropské vlády v reakci na zvyšující se nevyzpytatelnost trhů s fosilními palivy od počátku pandemie posilují svou klimatickou politiku.

Už devatenáct evropských vlád zveřejnilo plány, které mají dekarbonizaci urychlit. Jednají samy ze své vůle, a ne proto, že by je k tomu nutila Evropská unie.

Fosilní paliva jsou ze hry

Nejnovější národní plány povedou k významnému výsledku — do roku 2030 poklesne spotřeba elektřiny z fosilních paliv o třetinu oproti předchozím návrhům. Nedávno oznámené strategie počítají s tím, že v roce 2030 bude vyrobeno 595 terawatthodin (Twh) elektřiny z fosilních paliv, což je prudký pokles oproti národním energetickým a klimatickým plánům zveřejněným před pouhými dvěma lety, které počítaly s 867 TWh. S urychleným ústupem od fosilních paliv by podíl obnovitelných zdrojů při výrobě elektřiny vzrostl do roku 2030 na třiašedesát procent — v předchozích národních strategiích zveřejněných v roce 2019 to bylo jen 55 %.

Asi nepřekvapí, že největší ambice při přechodu na obnovitelné zdroje ohlásili někteří z největších dovozců ruských fosilních paliv. Německo zvýšilo svůj cíl v oblasti obnovitelných zdrojů do roku 2030 z 62 % na 80 %. Nizozemsko plánuje zdvojnásobit do roku 2030 instalaci větrných elektráren na moři na 21 gigawattů (GW). Francie chce do roku 2050 vybudovat 100 GW fotovoltaických parků — což je téměř osminásobně více než v současnosti.

Posílené závazky v oblasti klimatu přijímají také středoevropské a východoevropské země, které jsou v kontextu ruské agrese obzvláště zranitelné. Polsko zvýšilo své cíle v oblasti větrné a solární energie do roku 2025 z 15 GW v rámci předchozí národní strategie na 23 GW ve svém současném Plánu obnovy a odolnosti. Maďarsko posunulo ukončení využívání uhlí z roku 2030 na rok 2025 a chce vyrábět 90 % uhlíkově neutrální elektřiny.

Česká republika oznámila ukončení využívání uhlí do roku 2033 a tento termín byl nedávno potvrzen navzdory tlakům na odklad. Bulharsko vyhlásilo ukončení využívání uhlí v letech 2038—2040 a zvýšilo cíle pro kapacitu obnovitelných zdrojů energie o 2,5 GW ve srovnání s plány před pandemií. Rumunsko posunulo ukončení využívání uhlí už na rok 2030.

Kromě toho oznámilo pět zemí strategii dekarbonizace dalších odvětví, jako jsou doprava, průmysl a vytápění. REPowerEU se na tuto oblast rovněž zaměřuje, a to prostřednictvím opatření na zvýšení energetické účinnosti a vytápění, jejichž cílem je řešit problémy v oblasti nákladů, bezpečnosti a klimatu.

Program si klade za cíl v příštích pěti letech instalovat deset milionů nových tepelných čerpadel. A slibuje také zdvojnásobit finanční prostředky Evropské unie na dekarbonizaci průmyslu pomocí inovativních technologií na tři miliardy eur.

Společně a soudržně

Program REPowerEU není revolucí, ale systematizuje iniciativy, které členské státy již prováděly. Podle jejich nejnovějších národních plánů by se v Evropské unii mělo v roce 2030 vyrábět 63 % elektřiny z obnovitelných zdrojů — předchozí cíl činil 55 % — což je za polovinou cesty k 69 % v programu REPowerEU.

Přesto je velmi důležité, aby se všechny členské státy sjednotily a programu REPowerEU podpořily. Schvalovat by ho měla Evropská rada na svém zasedání koncem tohoto měsíce — a následně může být implementován do vnitrostátních právních předpisů. V tak nejisté době jako dnes pouze společné a soudržné rozhodnutí přinese správné výsledky — bezpečnost a stabilitu pro evropský kontinent.

Jednotlivých státy Unie nacházejí politickou shodu v tom, že větrná a solární energie — spolu s vyšší účinností — jsou nejrychlejším a nejlevnějším způsobem, jak zajistit bezpečnost kontinentu a snížit jeho závislost na dovozu fosilních paliv. Program REPowerEU je příležitostí zajistit, aby se plány členských zemí sladily a vykazovaly dostatečné ambice.

Z anglického překladu Climate and security — never more closely linked publikovaného na webu Social Europe přeložil OTAKAR BUREŠ. Text vychází v rámci spolupráce s českým zastoupením nadace Friedrich Ebert Stiftung.

advertisment