Proč potřebujeme Evropskou energetickou unii
Jiří KoželouhRuský vpád na Ukrajinu přináší nejen těžkosti, ale i nové perspektivy. Pro energetiku to platí dvojnásob. Využít tuto krizi jako příležitosti ovšem předpokládá užší spolupráci v rámci EU a plné zužitkování potenciálu obnovitelných zdrojů.
Ruská agrese na Ukrajině nás nutí vystoupit z komfortní zóny, hledat nová řešení nových — ale i starých a chronických — problémů a bořit dříve nedotknutelná dogmata. Jedním takovým je v České republice energetická soběstačnost státu, kterou dlouhodobě razí zejména Ministerstvo průmyslu a obchodu.
S tím ukládáním energie z obnovitelných zdrojů pro použití v době, kdy je jí málo, je zatím problém v absenci účinné a levné metody pro dlouhodobé skladování.
Je dost sporné, jestli skladování ve formě vodíku můře někdy tento cíl splnit. Zatím by energii z OZE prodražilo natolik, že nebude konkurenceschopná energii ze zdrojů neobnovitelných.
Snad by šlo zatím zkusit následující cestu: Vymyslet, jak ekonomicky motivovat nahrazení špinavého "šedého" vodíku vyráběného reformováním zemního plynu "zeleným" vodíkem produkovaným elektrolýzou vody v době nadbytku elektřiny z OZE. Použití výhradně pro průmyslové účely a/nebo použití v elektrických vozidlech poháněných palivovými články by eliminovalo nízkou účinnost zpětné přeměny vodíku v elektřinu v elektrárnách vybavených spalovacími turbínami, což by znamenalo mrhání těžce získanou elektřinou z OZE.
Získaných několik let času by bylo nutno naplno využít ke komercializaci jiné metody skladování elektrické energie, která při současných cenách elektřiny z OZE už umožní její plnou konkurenceschopnost elektřině z klasických zdrojů. Jedna z možností, jak tento cíl technicky uskutečnit, zde: https://orgpad.com/s/5BfLP-cxj-7