↗

Výsledek stockholmské konference o životním prostředí, jež se konala v roce 1972, se ze zpětného pohledu zdá být téměř zázračným. Tím spíš, že v šedesátých letech bylo životní prostředí okrajovým tématem politiky i veřejné debaty. Foto Pressens Bild, AFP

V prvním červnovém týdnu proběhly v deštivém Stockholmu dvě výroční mezinárodní konference k životnímu prostředí. Obě se prvně konaly před padesáti lety. Jak jsme mohli posoudit, těžko mohly být odlišnější: ukázaly krizi ekologického multilateralismu, ale současně i naději na znovuoživení idejí civilizační politiky.

Konference O životním prostředí člověka

Po čtyřech letech příprav, vědeckých fór a diplomatických půtek se začátkem června 1972 na půdě neutrálního Švédska schází zástupci 122 členských států OSN. Ve Stockholmu se koná konference s názvem O životním prostředí člověka.

Přes polovinu delegátů přijíždí ze států globálního Jihu. Situace je napjatá. Konference je po chuti málokomu — o životním prostředí se nechce mluvit ani státům globálního Jihu, které se obávají odklonění pozornosti od otázek ekonomického a sociálního rozvoje, ani průmyslovým evropským zemím, které pod vedením Velké Británie usilují o co nejslabší závěry setkání. Obávají se totiž, že environmentální regulace zasáhnou jejich obchodní zájmy. Zásadně také odmítají financovat další multilaterální agenturu.

Sovětský svaz a státy Varšavské smlouvy konferenci bojkotují kvůli patu ve vzájemném uznání dvou německých států (do OSN vstoupily až o rok později). Čerstvý člen globálního klubu, Čína — a také Pákistán, Peru nebo Chile — vydávají v době konference silná protikoloniální prohlášení. Spojené státy, ve kterých probíhají statisícové protiválečné protesty, se snaží zabránit tomu, aby se válka ve Vietnamu na konferenci jakkoliv tematizovala.

Ta se tak stává tématem jen na paralelní konferenci pořádané švédskými Přáteli Země, kterou monitoruje velké množství agentů tajných služeb.

Program Spojených národů pro životní prostředí

Výsledek konference se ze zpětného pohledu zdá být téměř zázračným. Tím spíš, že v šedesátých letech bylo životní prostředí okrajovým tématem politiky i veřejné debaty, daleko víc rezonoval boj za dekolonizaci, lidská práva a proti rasismu.